[ nová verze ]
17. srpen 2011, Středa
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 20. týden Pro OP: Sv. Hyacinta z Polska, kněze, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 17. srpen 2011 Pro OP: Sv. Hyacinta z Polska, kněze, památkaVEČERNÍ CHVÁLY
Narodil se kolem roku 1183 v Kamieniu nedaleko Opole, pocházel
ze slezské linie rodu Odrowążů. Studoval na univerzitě v Paříži a Bologni. Po přijetí kněžského svěcení se
stal kanovníkem krakovské kapituly. Krakovským biskupem byl tehdy jeho příbuzný Ivo Odrowąż. Spolu s ním se v roce 1220
vydal do Říma a spolu s Česlavem a Heřmanem vstoupil do řádu sv. Dominika. Zanedlouho je svatý Dominik poslal do Polska.
Už na svátek Všech svatých roku 1222 přicestovali do Krakova a v roce 1223 jim biskup Ivo daroval kostelík Nejsvětější Trojice,
při kterém si bratři vybudovali klášter. Klášterů přibývalo a v roce 1228 získaly tyto kláštery právní status Polské provincie.
Vedení provincie přenechal Hyacint jiným a sám se plně věnoval misijnímu apoštolátu, především v Rusku, Prusku a na Litvě.
V roce 1228 se vydal se skupinou misionářů na Ukrajinu, usadili se při kostele Panny Marie v Kyjevě. V roce 1233 je však kníže
Vladimír z Kyjeva vykázal. Hyacint se tedy obrátil na sever, mezi Prusy. Zpočátku spolupracoval s Německými rytíři, ale pak se od
jejich činnosti distancoval. V roce 1243 se vrátil do Krakova, kde prožil zbytek svého života. Zemřel 15. srpna 1257 a byl pohřben
v klášterním kostele v Krakově. Kanonizoval jej 17. dubna 1594 Klement VIII.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Když věrný Kristův posel jest
za kazatele povolán,
roznáší blahou spásy zvěst
dalekým světa končinám.
Símě slov všude rozsévá,
zář Pravdy v proudech rozlévá,
plameny z úst mu šlehají,
zásady žití tryskají.
Přímým vždy cestám ke spáse
učí a mravům šlechetným,
pokání každý oddá se,
koho se jen tkne slovem svým.
Tvrdá hruď měkne jako vosk,
nepřítel vzdá se kořisti
a když v něm zlomí vzdor a zlost,
pak pro nebe jej zajistí.
Buď sláva tobě, Bože náš,
po všechny věky v každý čas.
Nás k prosbám Hyacintovým
připoj i v nebi k sborům svým. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Stal jsem se služebníkem evangelia, protože Bůh mě k tomu povolal.
Žalm 138 (139), 1-18. 23-24
Boží vševědoucnost
Kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? (Řím 11, 34)
I
1 Pane, ty mě prohlédáš a znáš mě, †
2 o mně víš, ať sedám nebo vstávám, *
postihneš mé úmysly už z dálky.
3 Ať jdu nebo ležím, tys tak určil, *
všechny moje cesty jsou ti známy.
4 Ještě nemám slovo na jazyku, *
a ty, Pane, už je slyšíš celé. –
5 Zpředu, zezadu mě obepínáš, *
pevně na mně spočívá tvá ruka.
6 Hodna úžasu mi je tvá znalost, *
nedostupná, nepochopitelná. –
7 Kam bych mohl před tvým duchem jít, *
kam bych mohl prchnout před tvou tváří?
8 Vystoupil bych do nebe – jsi tam; *
ustlal bych si v podsvětí – i tam jsi!
9 Kdybych si vzal křídla jitřenky, *
snesl se až k nejzazšímu moři,
10 i tam ruka tvá mě zachytí, *
pravice tvá by mě uchopila.
11 Řeknu-li: „Snad ukryje mě tma, *
zahalím se nocí místo světlem,“
12 ani tma ti temná nebude, †
noc ti zjasní jako světlo denní, *
temnota tvým očím bude světlem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Stal jsem se služebníkem evangelia, protože Bůh mě k tomu povolal.
Ant. 2 Všechno dělám kvůli evangeliu, abych na něm měl podíl.
II
13 Vždyť ty sám jsi stvořil moje nitro, *
ty sám jsi mě v lůně matky utkal.
14 Děkuji ti za svůj vznik tak zvláštní! †
Podivuhodná jsou tvoje díla! *
Dobře to má duše rozpoznává. –
15 Podstata má nebyla ti tajna, †
když jsem já byl vskrytu teprv tvořen, *
pestře spřádán v samé hloubi země.
16 Před očima měls můj celý úděl, *
vše už bylo napsáno v tvé knize.
Moje dny už byly utvořeny, *
dříve než z nich kterýkoli vzešel.
17 Tvé myšlenky však jsou nad můj dosah, *
Bože, jejich plnost nedozírná!
18 Chtít je sčítat - je jich víc než písku; *
sčetl bych je - u tebe bych zůstal. –
19 [Kéž bys, Bože, zhubil bezbožníka! *
Jděte ode mne, vy lační krve!
20 Ti, co o tobě tak lstivě mluví, *
nadarmo se bouří proti tobě!
21 Jak je za zášť k tobě nemít v zášti, *
neprotivit si tvé protivníky?
22 Z hloubi duše své je nenávidím, *
pro mne jsou i mými nepřáteli!]
23 Zkoumej, Bože, poznávej mé srdce, *
zkoušej mě a poznávej, jak smýšlím!
24 Pohleď, zdali nejdu cestou špatnou, *
veď mě cestou věky osvědčenou!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Všechno dělám kvůli evangeliu, abych na něm měl podíl.
Ant. 3 Byla mi dána milost Zvěstovat pohanům nevystižitelné Kristovo bohatství.
Kantikum
Kristus je dříve zrozený než celé tvorstvo
Srov. Kol 1, 12-20
12 Radostně děkujme Bohu Otci, *
že nám dal účast na podíle věřících ve světle,
13 že nás vytrhl z moci temnoty *
a převedl do království svého milovaného Syna:
14 v něm máme vykoupení skrze jeho krev, *
odpuštění hříchů. –
15 On je věrný obraz neviditelného Boha, *
prvorozený ze všech tvorů,
16 v něm bylo stvořeno všechno †
na nebi i na zemi, *
svět viditelný i neviditelný,
ať to jsou andělé při trůnu, *
nebo knížata a mocnosti: –
všechno je stvořeno skrze něj a pro něj: †
17 on je dříve než všechno ostatní, *
a všechno má trvání v něm. –
18 A on je hlava těla Církve, †
on je počátek, prvorozený z mrtvých, *
aby měl ve všem prvenství.
19 Otci se totiž zalíbilo, aby v něm přebývala všechna plnost, *
a aby skrze něho se sebou usmířil všechno,
20 tím, že jeho krví prolitou na kříži *
zjednal pokoj jak na nebi, tak na zemi.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Byla mi dána milost Zvěstovat pohanům nevystižitelné Kristovo bohatství.
KRÁTKÉ ČTENÍ
1 Kor 9, 16-17
Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal
z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním tak jen úkol, který mi byl svěřen.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Povězte pohanům * o slávě Páně.
R. Povězte pohanům * o slávě Páně.
V. A všem národům o jeho divech.
R. O slávě Páně.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Povězte pohanům * o Pánově slávě.
KANTIKUM PANNY MARIE
Ant. ke Kantiku Panny Marie
Kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem, praví Pán.
Nebo:
Veliký kazatel Hyacint vzdělal a přivedl k spravedlnosti mnoho lidí: různé národy a kmeny podřídil
Kristovým zákonům.
Můj duch ať jásá v Pánu
Lk 1, 46-55
46 Velebí má duše Pána *
47 a můj duch plesá v Bohu, mém Spasiteli,
48 že shlédl na svou nepatrnou služebnici: *
Hle, od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení,
49 že mi učinil veliké věci ten, který je mocný; *
jeho jméno je svaté
50 a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení *
k těm, kdo se ho bojí.
51 Prokázal sílu svým ramenem, *
rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně,
52 mocné svrhl z trůnu *
a ponížené povýšil,
53 hladové nasytil dobrými věcmi *
a bohaté propustil s prázdnou.
54 Ujal se svého služebníka Izraele, *
pamatoval na své milosrdenství,
55 jak slíbil našim otcům, *
Abrahámovi a jeho potomkům na věky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Antifona ke Kantiku Panny Marie
Kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem, praví Pán.
Nebo:
Veliký kazatel Hyacint vzdělal a přivedl k spravedlnosti mnoho lidí: různé národy a kmeny podřídil
Kristovým zákonům.
PROSBY
Kristus byl ustanoven veleknězem a prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Oslavujme ho a pokorně ho prosme:
PANE, DEJ SPÁSU SVÉMU LIDU.
Pane Ježíši Kriste, ty posíláš své Církvi svaté a moudré učitele,
— dávej všem, kdo učí tvůj lid, svou svatost a moudrost.
Tys odpouštěl hříchy lidu, kdykoli tě svatí o to prosili jako kdysi Mojžíš,
— na jejich přímluvu stále očišťuj a posvěcuj svou Církev.
Ty dáváš sílu Ducha Svatého těm, které sis vyvolil, aby řídili tvou Církev,
— naplň svatým Duchem všechny, kdo vedou tvůj lid.
Ty sám jsi dědičným podílem těch, kdo se zasvětili tvé službě,
— nedopusť, aby někdo z nich přišel o to, cos pro ně získal prolitím své krve.
Ty svěřuješ pastýřům své Církve službu smíření s Bohem, aby se neztratil nikdo z těch, které ti Otec dal ze světa,
— shromáždi zemřelé pastýře i jim svěřený lid, aby byli s tebou tam, kde jsi ty, a viděli tvou slávu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Všemohoucí věčný Bože, tys povolal svatého Hyacinta, aby vytrvalým hlásáním tvého slova obnovil
a posilnil víru u různých národů; prosíme tě, na jeho přímluvu rozmnož i naši víru, abychom ze
všech sil pracovali pro tvou větší slávu a pro spásu lidí. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Předsedá-li společnému slavení kněz nebo jáhen, připojí závěrečný pozdrav a požehnání.
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Následuje-li propuštění lidu, říká se:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Není-li přítomen kněz nebo jáhen anebo modlí-li se někdo sám, končí slovy:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|