[ nová verze ]
17. srpen 2026, Pondělí
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 20. týden Pro OP: Sv. Hyacinta z Polska, kněze, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 17. srpen 2026 Pro OP: Sv. Hyacinta z Polska, kněze
Narodil se kolem roku 1183 v Kamieniu nedaleko Opole, pocházel
ze slezské linie rodu Odrowążů. Studoval na univerzitě v Paříži a Bologni. Po přijetí kněžského svěcení se
stal kanovníkem krakovské kapituly. Krakovským biskupem byl tehdy jeho příbuzný Ivo Odrowąż. Spolu s ním se v roce 1220
vydal do Říma a spolu s Česlavem a Heřmanem vstoupil do řádu sv. Dominika. Zanedlouho je svatý Dominik poslal do Polska.
Už na svátek Všech svatých roku 1222 přicestovali do Krakova a v roce 1223 jim biskup Ivo daroval kostelík Nejsvětější Trojice,
při kterém si bratři vybudovali klášter. Klášterů přibývalo a v roce 1228 získaly tyto kláštery právní status Polské provincie.
Vedení provincie přenechal Hyacint jiným a sám se plně věnoval misijnímu apoštolátu, především v Rusku, Prusku a na Litvě.
V roce 1228 se vydal se skupinou misionářů na Ukrajinu, usadili se při kostele Panny Marie v Kyjevě. V roce 1233 je však kníže
Vladimír z Kyjeva vykázal. Hyacint se tedy obrátil na sever, mezi Prusy. Zpočátku spolupracoval s Německými rytíři, ale pak se od
jejich činnosti distancoval. V roce 1243 se vrátil do Krakova, kde prožil zbytek svého života. Zemřel 15. srpna 1257 a byl pohřben
v klášterním kostele v Krakově. Kanonizoval jej 17. dubna 1594 Klement VIII.
MODLITBA DOPOLEDNE
V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
K nám, Duchu Svatý, nyní spěj
a znovu naplň naši hruď,
ty pojíš Otce se Synem,
i s námi stále spojen buď!
A srdce, ústa, mysl, cit,
rač k Božím chválám roznítit,
a rozdmýchej v nás lásky žár,
by oheň náš i bližní hřál.
Nauč nás Boha Otce znát,
líp jeho Syna poznávat
a v tebe, Duchu od obou,
vždy věřit s myslí pokornou. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. 1 Podle svých výroků veď moje kroky, Pane.
Žalm 118 (119), 129-136
XVII (Pe)
Rozjímání o Božím zákoně
Naplněním zákona je láska. (Řím 13, 10)
129 Příkazy tvé jsou podivuhodné, *
proto má duše je zachovává.
130 Zjevení tvých slov osvěcuje, *
vede i prosté k porozumění. –
131 Otvírám ústa, po dechu lapám, *
jak prahnu po tvých ustanoveních.
132 Obrať se ke mně, milostiv buď mi *
jak těm, kdo v lásce mají tvé jméno. –
133 Podle svých výroků veď moje kroky, *
ať nemá nepravost nade mnou vládu.
134 Z lidského útisku vysvoboď mě, *
budu dbát věrně tvých nařízení. –
135 Zjev jasnou tvář svému služebníku *
nauč mě, Pane, svým přikázáním!
136 Potoky slz mi z očí kanou *
nad těmi, kteří ruší tvůj zákon.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1
Podle svých výroků veď moje kroky, Pane.
Ant. 2
Jen jeden je zákonodárce a soudce, kdo však jsi ty, když soudíš bližního?
Žalm 81 (82)
Boží soud nad nespravedlivými soudci
Nic nesuďte předčasně, než přijde Pán. (1 Kor 4, 5)
1 Bůh mocně povstal v božské radě, *
uprostřed bohů soud svůj koná. –
2 „Jak dlouho chcete soudit křivě *
a nadržovat bezbožníkům?
3 Sirotky, utištěné chraňte, *
slabým a nuzným dejte právo,
4 svobodu bezmocným a chudým, *
vytrhněte je z rukou hříšných!“ –
5 Neslyší však a nepochopí, †
slepě se potácejí ve tmách; *
základy země kolísají.
6 Tu jsem k nim promluvil: „Jste bozi, *
všichni jste syny Nejvyššího:
7 přesto však zemřete jak lidé, *
padnete jako každý z knížat!“ –
8 Vstaň, Bože, ty buď soudcem světa, *
vždyť všechny národy ti patří!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2
Jen jeden je zákonodárce a soudce, kdo však jsi ty, když soudíš bližního?
Ant. 3
K Pánu jsem volal a on mě vyslyšel.
Žalm 119 (120)
Mezi svárlivými lidmi toužím po pokoji
V soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. (Řím 12, 12)
1 K Pánu jsem volal, když jsem trpěl útiskem, *
a on mě vyslyšel.
2 "Vysvoboď, Pane, duši od úskočných úst, *
jazyka lživého!"
3 Co za to dostaneš, co sklidíš nádavkem, *
ty lživý jazyku?
4 Jen z pevné ruky bojovníka břitký šíp, *
uhlíky z kručinek.
5 Běda, že mezi Moschy musím přebývat, *
ve stanech kedarských!
6 Přespříliš dlouho bydlím už sám vprostřed těch, *
kdo nenávidí mír!
7 Já mluvím o pokoji, mluvím o právu, *
a oni chtějí boj.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 K Pánu jsem volal a on mě vyslyšel.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Lv 20, 26
Buďte pro mě svatí, neboť já, Hospodin, jsem svatý. Proto jsem vás oddělil od všech národů, abyste byli moji.
V.
Šťastný národ, jemuž Pán je Bohem.
R.
Lid, jejž on si za svůj vyvolil.
Modleme se:
Bože, ty chceš, aby lidé společnou prací rozvíjeli své schopnosti a vytvářeli lepší podmínky
k životu; dej, ať toto poslání plníme s vědomím, že ty jsi náš Otec a my všichni jsme bratři. Skrze Krista, našeho Pána.
Při společném slavení liturgie hodin se dodá:
Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|