Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

9. březen 2028
Sv. Františky Římské, řeholnice, pro připomínku

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8, 31)

³¹ Bůh, Boží cesta je dokonalá, †
      výroky Páně tříbeny v ohni, *
      on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.
³² Vždyť kdo je Bůh než jedině Pán, *
      kdo nežli sám náš Bůh je skálou?
³³ Bůh, který silou mě opásal, *
      cestu mou ochránil od úhony.
³⁴ Jelení hbitost mým krokům dal, *
      on mi dal kráčet po výšinách.
³⁵ Ruce mé učil bojovat, *
      paže mé napínat kovové luky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

³⁶ Svou pomoc dals mi za můj štít, †
      pravice tvá mě podepírá, *
      silným mě činí, že ty jsi se mnou.
³⁷ Volnou cestu mým krokům jsi dal, *
      abych si kotník nepodvrtl.
³⁸ Nepřátele jsem dohonil, *
      neucouvl, až jsem je pobil.
³⁹ Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *
      zůstali ležet u mých nohou.
⁴⁰ Tys k boji silou mě opásal, *
      podlehnout dals mým protivníkům, –

⁴¹ zahnals mé odpůrce na útěk, *
      dopřáls mi za jejich záští je zničit.
⁴³ Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *
      rozšlápl jako na cestě bláto.
⁴⁴ Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *
      tys mi dal vládu nad národy.
    Podrobil se mi i neznámý lid, *
⁴⁵     poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.
⁴⁶ Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *
      s chvěním své hradby opouštějí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

⁴⁷ Pán žije! Chvála buď Skále mé! *
      Veleben budiž Bůh, má spása!
⁴⁸ Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě, *
      který mi národy podrobuje!
⁴⁹ Před odpůrci mě zachránil, †
      vyzdvihl nad všechny nepřátele, *
      vytrhl z rukou násilníka. –

⁵⁰ Za to tě v národech oslavím, *
      písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.
⁵¹ Pán svému králi byl milostiv, †
      vyvýšil svého pomazaného, *
      Davida i jeho potomstvo navždy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

V. Kdo přemítá o zákoně Páně.
O. Ovoce nese správně ve svůj čas.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

     ¹Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi v egyptské zemi: ²„Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců; bude to pro vás první měsíc v roce. ³Řekněte celému společenství Izraele:
     ‚Desátého dne tohoto měsíce ať si každý opatří beránka pro rodinu, beránka pro dům. ⁴Jestliže však je rodina tak malá, že beránka sníst nestačí, ať si vezme ze sousedství, které je tomu domu nejbližší, tolik osob do počtu, kolik stačí beránka sníst.
     ⁵Beránek ať je bezvadný, ve stáří jednoho roku, sameček. Můžete ho vzít z jehňat nebo kůzlat. ⁶Uchováte ho až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho k večeru zabije celé shromážděné společenství Izraele. ⁷Pak ať vezmou trochu jeho krve a pomažou jí obě veřeje i příčný trám nad nimi v domech, kde ho budou jíst.
     ⁸Ať jedí maso tu noc, ať ho jedí pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. ⁹Nesmíte ho jíst za syrova nebo uvařeného ve vodě, ale jen upečeného v ohni, i hlavu s nožkami a vnitřnostmi. ¹⁰Nic z něho nenecháte na ráno. Co by z něho zbylo do rána, spalte v ohni. ¹¹Budete ho pak jíst takto: Mějte přepásaná bedra, obuv na nohou a hůl v ruce, a jezte ve spěchu. Neboť je to Hospodinova Pascha - Přejití.
     ¹²Oné noci přejdu egyptskou zemi a pobiji všechno prvorozené v egyptské zemi jak u lidí, tak u dobytka. Nad všemi egyptskými bohy vykonám soud. Já, Hospodin. ¹³Pro vás však bude krev beránka sloužit jako znamení na domech, že tam přebýváte. Když uvidím krev, přejdu vás, a tak uniknete ničící ráně, až budu zabíjet po egyptské zemi.
     ¹⁴Tento den si uchováte jako památný a budete ho slavit jako Hospodinův svátek. Budete ho slavit po všechna svá pokolení jako ustanovení věčné.
     ¹⁵Sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Už prvního dne odstraníte kvas ze svých domů. Kdokoli by od prvního do sedmého dne jedl z kvašeného těsta, bude vyloučen z Izraele. ¹⁶V první den budete mít bohoslužebné shromáždění a také sedmý den budete mít bohoslužebné shromáždění. V těch dnech nesmíte vykonávat žádnou práci kromě té, která je třeba k přípravě jídla.
     ¹⁷Zachovávejte příkaz o nekvašených chlebech, neboť právě v ten den jsem vyvedl vaše zástupy z egyptské země. Ten den budete zachovávat po všechna svá pokolení jako ustanovení věčné. ¹⁸Od večera čtrnáctého dne prvního měsíce až do večera jednadvacátého dne toho měsíce budete jíst nekvašené chleby. ¹⁹Po sedm dní se nenajde ve vašich domech nic kvašeného. Kdokoli by jedl z kvašeného těsta, bude vyloučen ze společenství Izraele, ať už je to přistěhovalec, nebo někdo z vás. ²⁰Nic kvašeného nesmíte jíst; ve všech svých příbytcích smíte jíst jen nekvašené chleby.‘“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Asteria z Amaseje

     Jestliže toužíte horlit pro Boha, protože jste učiněni k jeho obrazu, napodobujte jeho příklad. Vy, kteří jste křesťany a již tímto jménem se hlásíte k lidskosti, napodobujte Kristovu lásku.
     Pohleďte na bohatství jeho dobroty. Protože chtěl přijít k lidem prostřednictvím člověka, poslal před sebou Jana, aby hlásal pokání a vedl k němu, a před Janem všechny proroky, aby učili lidi, že se mají vzpamatovat a vrátit na správnou cestu, že se mají obrátit a nést lepší ovoce.
     Brzy nato přišel on sám a osobně, vlastními ústy volal: Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.¹ A jak přijal ty, kdo slyšeli jeho hlas? Ochotně jim odpustil hříchy, rychle, ba okamžitě je osvobodil od toho, co je sužovalo. Slovo je posvětilo a Duch je utvrdil, starý člověk byl pohřben ve vodě a nově zrozený rozkvetl milostí.
     A co pak následovalo? z nepřítele se stal přítel, z cizince syn, bezbožník se zasvětil Bohu a stal se zbožným. Napodobujme Pána v jeho pastýřské péči. Rozjímejme nad evangelii; jako v zrcadle tam uvidíme příklad lásky a dobroty, naučme se jim.
     V podobenstvích a obrazných vyprávěních tam totiž vidím pastýře, který pase sto ovcí, a když se jedna zatoulala od stáda a zabloudila, nezůstal s těmi, které se v pořádku pásly, ale vydal se ji hledat; překonal mnoho údolí a srázů, slezl vysoké a strmé hory, a křížem krážem procházel pustinami a s velkou námahou hledal tak dlouho, až zbloudilou našel.
     A když ji konečně nalezl, nebil ji, ani ji žádným násilím nehnal ke stádu, nýbrž ji vzal na ramena, polaskal ji a zanesl do stáda. A z té jedné nalezené měl větší radost než z množství ostatních. Rozvažujme o tom, co je zahaleno a ukryto pod pláštíkem podobenství. Tato ovce zřejmě nenaznačuje ovci jako takovou a ani pastýř vůbec neznamená pastýře, ale něco jiného.
     Tyto příklady obsahují něco posvátného. Upomínají nás totiž, že nemáme považovat lidi za beznadějně ztracené a že se nemáme chovat lhostejně k těm, kteří se octnou v nebezpečí, ani nemáme být liknaví poskytnout jim pomoc, ale naopak, když se odchýlí od správného způsobu života a bloudí, že je máme přivést zpět na cestu, radovat se z jejich návratu a připojit je k množství těch, kteří žijí správně a zbožně.
     ¹ Mt 11, 28

RESPONSORIUM

TŘETÍ ČTENÍ

Ze "Života svaté Františky Římské"

     Bůh nevyzkoušel Františčinu trpělivost pouze pokud jde o vnější pozemské statky, ale musela projít i mnoha zkouškami osobními, neboť Bůh ji podle své vůle podrobil nemocem, často dlouhým a těžkým, jak se vypráví a jak ještě bude řečeno. Jakoby chtěl, aby na ní nikdy nebylo možno zpozorovat sebemenší projev netrpělivosti nebo sebemenší nespokojenost s nějakou službou, byť jí byla prokázána jakkoli nevhodně.
     Svou pevnost osvědčila Františka zejména, když záhy musela pohřbít své syny, které tak něžně milovala. S jasnou duší se vždycky podřizovala Boží vůli a děkovala Bohu za všechno, co ji potkalo. Se stejnou odhodlaností snášela pomlouvače a nactiutrhače, všechny zlé jazyky, které znevažovaly způsob jejího života. Nedávala na sobě znát ani nejmenší známku odporu k osobám, o nichž věděla, že o ní a o jejích záležitostech křivě smýšlejí a mluví. Naopak splácela zlé dobrým a vytrvale se za takové lidi modlila.
     Protože si ji Bůh nevyvolil, aby byla svatá jen pro něho, ale aby všechno dobré, co jí Bůh dal, využila pro duchovní i tělesné blaho bližních, dal jí takový půvab a roztomilost, že ať s ní přišel do styku kdokoli, vždycky byl okamžitě uchvácen její láskou a úctou a ochotně přijal jakékoli její rozhodnutí. V jejích slovech byla taková síla Boží moci, že pouhými několika slovy potěšila zkormoucené a nemocné duše, zkrotila neklidné, zkonejšila rozhněvané, usmířila nepřátele, uhasila plameny zakořeněné a staré zášti a nenávisti, a často přečasto zabránila promyšlené a připravené mstě. Zdálo se, že jediným slovem udrží na uzdě kteréhokoli člověka a že může lidi vést, kamkoli se jí zachce.
     Proto se k Františce utíkali ze všech stran jako k nejbezpečnějšímu útočišti a nikdo od ní neodcházel bez útěchy, ačkoli dovedla také nepokrytě vytknout hříchy a bez strachu pokárat každého, když provedl něco škodlivého a Bohu nemilého.
     V Římě tehdy řádily nejrůznější nemoce, všude byli umírající a morem postižení. Nedbajíc nebezpečí nákazy neváhala světice uprostřed toho všeho konat skutky nejvyššího milosrdenství všem ubožákům a těm, kdo potřebovali cizí pomoci. Když takové lidi snadno našla, snažila se je nejprve soucitem pohnout k pokání, načež jim s horlivostí poskytovala pomocné služby a láskyplně je povzbuzovala, aby jakoukoli podobnou obtíž přijímali z ruky Boží s radostí a snášeli ji z lásky k tomu, který toho tak mnoho za ně na sebe vzal jako první.
     Františce nebylo dost těch nemocných, které se jí podařilo shromáždit k léčení u ní v domě. Vyhledávala je i v jejich chatrčích a veřejných špitálech, a těm, které tak našla, tišila žízeň, upravovala lůžka, obvazovala rány. Čím víc vředy páchly a čím víc se jí z nich zvedal žaludek, tím horlivěji a pečlivěji se nemocným věnovala. Měla také ve zvyku brát s sebou cestou do městské čtvrti Campo Santo (Svaté pole) jídlo i vybrané pochoutky a rozdělovat je mezi ty potřebnější. A když se vracela domů, přinášela s sebou kusy rozedraných šatů a bídné cáry plné špíny, pelivě je vyprala a náležitě vyspravila, jakoby je měl nosit sám Pán, co nejlépe je složila a proložila vonnými věcmi.
     Dobrých třicet let konala Františka tuto službu u jednotlivých nemocných i v nemocnicích; v době, kdy bydlela v domě svého manžela, často chodívala do špitálů sv. Marie a sv. Cecilie v Zátibeří, ale také k sv. Duchu a do čtvrtého na Svatém poli. A protože v době tehdejších epidemií bylo nesnadné najít nejen lékaře pro uzdravení těla, ale také kněze, aby potřebným způsobem léčili duše, Františka je sama vyhledávala a vodila je k těm, kdo byli připraveni přijmout svátosti pokání a eucharistie. Aby se to dalo podle jejího soudu nejlépe zařídit, vydržovala na své náklady jednoho kněze, aby chodil do výše uvedených špitálů a navštěvoval tam nemocné, ke kterým ho poslala.

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys ukazoval svaté Františce cestu, aby vedla vzorný křesťanský život jako manželka i jako řeholnice; prosíme tě, pomáhej také nám, abychom ti každý na svém místě věrně sloužili a vždycky se podřizovali tvému vedení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie