[ nová verze ]
10. květen 2022, Úterý
4. týden žaltáře
Doba velikonoční, 4. týden
Sv. Jana z Avily, kněze a učitele Církve, nezávazná památka
Sv. Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky Církve, nezávazná památka
Pro OP: Sv. Antonína Florentského, biskupa, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 10. květen 2022
Sv. Jana z Avily, kněze a učitele Církve, nezávazná památka
Přišel na svět okolo roku 1500 ve městě Almodóvar del Campo ve Španělsku. Když
se stal knězem, prochodil celou Andalusii a kázal o Kristu. Byl významným hlasem
prosazujícím obnovu zahájenou tridentským koncilem a v mnoha svých spisech
ukázal kněžím jeho podstatu a důležitost. Neprávem na něj padlo podezření z
hereze, nevyhnul se ani výslechům, ani věznění, ale velmi horlivě vykládal
katolickou nauku. Poslední léta strávil v ústraní ve městě Montilla v córdubské
diecézi a dne 10. května 1569 tam zesnul v Pánu.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.
Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.
Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.
Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.
Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej. Aleluja.
Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby
Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)
I
2 Pane, vyslyš moje prosby, *
kéž tě dosáhne můj hlas!
3 Svoji tvář mi neukrývej *
v dnešní strastiplný den.
Nakloň ke mně ucho svoje, *
pospěš na mé volání! –
4 Dny mé jako dým se tratí, *
v kostech spaluje mě žár.
5 Srdce schne jak zprahlá tráva, *
zapomínám už i jíst.
6 Sténáním a nářkem stálým *
už jen kost a kůže jsem, –
7 podobám se ptáku v poušti, *
jsem jak sýček v sutinách,
8 chřadnu, naříkám jak ptáče *
osiřelé na střeše.
9 Stále běsní nepřátelé, *
tupí mě a klnou mi.
10 Popel jídám jako chleba, *
ředím nápoj slzami,
11 pro tvůj hněv a rozhorlení: *
zdvihls mě – a svrhl zpět!
12 Mé dny jsou stín klesající, *
sám jak tráva uvadám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej. Aleluja.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých. Aleluja.
II
13 Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
tvé jméno z rodu do rodu.
14 Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
nadešel k slitování čas.
15 Milují jej tví služebníci, *
pláčí nad jeho zřícením. –
16 Národy budou ctít tvé jméno, *
tvou slávu všichni králové,
17 až zbuduje Pán Sión znova, *
zjeví se ve své nádheře,
18 až k prosbě bezmocných se skloní, *
nezhrdne jejich modlitbou. –
19 Tak budiž psáno pro budoucí, *
ať příští národ Pána ctí!
20 Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
on z nebe na zem popatřil,
21 zajatců vzdechy aby slyšel, *
zachránil ty, jimž hrozí smrt.
22 Pak synové tvých služebníků *
přebývat budou v bezpečí
a jejich potomstvo i nadál *
před tvojí tváří potrvá
k cti tvého jména na Sióně, *
k tvé chvále v Jeruzalémě,
23 až národy a celé říše *
se k službě Páně shromáždí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých. Aleluja.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým. Aleluja.
III
24 Cestou ochabla má síla, *
dej mi znát těch pár mých dní,
25 z půlky jich mě neodváděj! *
Věky věků je tvých let!
26 Dávno založil jsi zemi, *
nebesa jsou dílem tvým:
27 pominou, ty budeš dále; †
rozpadnou se jako šat, *
změníš je, jak šat se mění. –
28 Ty však stále stejný trváš, *
roků tvých je bez konce.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým. Aleluja.
V.
Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja.
O.
Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
14, 1-13
Beránkovo vítězství
Já, Jan, 1měl jsem vidění, a hle – na hoře Siónu stál Beránek a s ním bylo sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kdo mají
na čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. 2Uslyšel jsem z nebe hlas jako hukot velikých vod nebo jako rachot
silného hromu. Ten hlas, který jsem slyšel, zněl, jako když zpěváci doprovázejí na citeru svůj zpěv. 3A zpívali před
trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před těmi starci novou píseň. Nikdo se nemohl té písni naučit než těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země.
4To jsou ti, kdo se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Byli vykoupeni z lidí
jako prvotiny pro Boha a pro Beránka. 5Z jejich úst nevyšla lež. Jsou bez poskvrny.
6Pak jsem uviděl jiného anděla, letěl vysoko uprostřed nebe. Nesl věčně platné radostné poselství, aby ho zvěstoval obyvatelům
na zemi, každému národu, kmeni, jazyku i lidu. 7A volal silným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, protože přišla
chvíle jeho soudu. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod!“
8Jiný, druhý anděl následoval a volal: „Padl, padl velký Babylón, který opil všechny národy vášnivým vínem svého smilstva.“
9Jiný, třetí anděl následoval a velikým hlasem volal: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijal znamení na
čelo nebo na ruku, 10i on bude pít z vína Božího hněvu, které je nalito nezředěné v číši jeho hněvu, a bude
před svatými anděly a před Beránkem trápen ohněm a sírou. 11Dým z ohně, který je mučí, vystupuje na věčné věky; a
nemají úlevu ani ve dne ani v noci ti, kdo se klanějí šelmě a její soše, a ti, kdo přijali jako znamení její jméno.“
12V tom je základ trpělivosti křesťanů, kteří zachovávají Boží přikázání a víru v Ježíše.
13A slyšel jsem z nebe hlas: „Napiš toto: Blažení jsou od této chvíle ti, kdo
umírají ve spojení s Pánem. Ano, říká to Duch, ať si odpočinou od svých lopot, neboť jejich skutky jdou s nimi.“
RESPONSORIUM
Srov. Zj 14, 7. 6.
O.
Slyšel jsem z nebe hlas mnoha andělů, kteří volali: *
Bojte se Boha a vzdejte mu čest. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod, aleluja.
V.
Viděl jsem Božího anděla, letěl vysoko uprostřed nebe a hlasitě volal: *
Bojte se Boha a vzdejte mu čest. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů svatého Jana z Avily, kněze a učitele Církve
(Tractatus de amore Dei erga nos 1.2.4: Madrid 2004)
Kristova láska, jeho tvář stále obrácená k Otci
Důvodem, který naše srdce pohne blíž k Boží lásce, je úvaha o svrchované lásce,
kterou k nám vzplanul Bůh a s ním jeho tolik požehnaný Syn, náš Pán. Právě to —
víc než dobrodiní — pohne srdce, aby milovalo; ten, kdo má něco dalšího, totiž dává
něco z toho, co má, ale ten, který miluje, daruje se vším, co má, sebe samého a už mu
nezbývá nic dalšího, co by daroval.
Podívejme se teď tedy, Pane, zda nás miluješ, a jestliže je to tak, že nás miluješ, jaká
tvoje láska k nám je.
Rodiče velice milují děti — ale miluješ nás snad jako otec? Můj Bože, do lůna tvého
srdce, abychom to viděli, jsme nevstoupili; tvůj Jednorozený, který z toho lůna
sestoupil1, o tom přinesl znamení a přikázal nám, abychom tě pro nekonečnou lásku,
kterou jsi nás miloval, nazývali Otcem. Vždyť jako jsi ty jediný dobrý pro svou
svrchovanou dobrotivost, která všechno překonává, tak jsi ty jediný Otec; a takový jsi
a konáš taková díla, že v porovnání s tvou otcovskou láskou není nikdo, kdo by mohl
být nazýván otcem. —
A jestli, člověče, této veliké lásce stále ještě nedůvěřuješ, podívej se na všechna
dobrodiní, která ti Bůh udělil — vždyť to všechno jsou záruky a svědectví o jeho
lásce. Spočítej, kolik všech těch dobrodiní je, a uvidíš, že všechno, co je na nebi i na
zemi, a také veškeré kosti a smyslové orgány ve tvém těle i všechny hodiny a časová
období tvého života, to všechno je dobrodiním od Pána. Podívej se dále, koliks dostal
dobrých rad a kolik dober, která vlastníš v tomto životě; kromě toho kolik bylo
nebezpečí, z kterých jsi v tomto životě vyvázl, a nemocí a násilných událostí, které by
tě bývaly mohly zničit, kdyby tě on nevysvobodil. To všechno jsou jasná znamení
lásky. A nakonec obrať svůj pohled na celý tento svět, který byl stvořen jen pro tvé
dobro a spolu se všemi tvory, kteří jsou v něm obsaženi, je znamením lásky,
vypravuje o lásce a má s tebou na lásce podíl. —
A teď se také podívejme, jak velikou láskou zahořel onen Syn, kterého nám Otec dal.
Neexistuje jazyk, který by to stačil vypovědět! — Někteří neznalí a nevědomí pro tu
lásku dosud nemají smysl, protože ta podle je-jich mínění vychází z dokonalosti
toho, co je milováno. —
Kristova láska však nevychází z dokonalosti, která by se nacházela v nás, ale z toho,
co má on sám — je to tvář stále obrácená k Otci.
1 srov. Jan 1,18
RESPONSORIUM
Srov. Ef 3,18–19; Jan 3,16
O.
Kéž jste schopni poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání. *
Abyste dosáhli plné míry Božích darů. Aleluja. Aleluja.
V.
Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl ž
ivot věčný. *
Abyste dosáhli plné míry Božích darů. Aleluja. Aleluja.
Z dopisů svaté Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky Církve
(Ep. LII: Wernerio de Kircheim, cum ceteris societatis suæ fratribus: PL 197,269–271)
Obraz Církve
Roku tisíc sto sedmdesát od vtělení Páně jsem dlouho ležela nemocná na lůžku. V
bdělém stavu těla i ducha jsem uviděla překrásný obraz: měl podobu ženy, která
byla nejvybranějším způsobem líbezná, ve svém půvabu velice milá a tak krásná, že
to lidská mysl nebyla schopna pojmout. Její postava sahala od země až do nebe.
I její tvář zářila nejsilnějším leskem a její oči hleděly do nebe. Také na sobě měla
sněhobílé hedvábné šaty a byla zahalena do pláště ozdobeného těmi nejdražšími
kameny — totiž smaragdem a safírem — a také různý-mi perlami; na nohou měla
střevíce zkrášlené onyxem. Ale její tvář byla zaprášená a šaty byly na pravém boku
roztržené a dále její plášť ztratil svou elegantní krásu a střevíce byly zašpiněné.
Silným a smutným hlasem volala vysoko do nebe: »Naslouchej, nebe: mám
ušpiněnou tvář; a truchli, země: mám roztržené šaty; a chvěj se, propasti: mám
zašpiněné střevíce.« A říkala také: „Byla jsem skryta v Otcově srdci, dokud Syn
člověka, počatý a narozený z panenství, neprolil svou krev; on si mě také tou krví
pro sebe vyvolil jako snoubenku a daroval mi věno.
Stopa po zraněních mého snoubence zůstává totiž čerstvá a zranění jsou otevřená tak
dlouho, dokud budou otevřena zranění lidských hříchů. Nečistotu do těch zranění
zanášejí Kristovi kněží, kteří v přehnané zištnosti přebíhají od kostela ke kostela, i
když by mě měli udržovat běloskvoucí a sloužit mi v čistotě. Trhají mi tím také šaty,
protože přestupují, co přikazuje zákon a evangelium a jejich kněžství, a házejí mi
špínu na plášť, protože naprosto nedbají na přikázání, která jsou jim nařízena, a
neplní je dobrou vůlí a skutkem ve zdrženlivosti jako ve smaragdu ani ve štědrém
rozdávání almužen jako v safíru ani v jiných dobrých a spravedlivých skutcích
(kterými se Bohu vzdává čest jako dalšími druhy drahokamů). Ale navíc se špiní
moje střevíce, protože jejich cesty spravedlnosti nejsou ani správné, ani drsné a
obtížné; a ani nedávají dobrý příklad svým podřízeným. Přesto však dole ve svých
střevících mám jako ve skrýši čistotu pravdy — u některých.“
A uslyšela jsem, jak hlas z nebe říká: „Tento obraz ukazuje církev. Proto ty, člověče,
který to vidíš a slyšíš ta slova nářku, o tom řekni kněžím, kteří byli ustanoveni a
zařazeni do posvátného řádu, aby řídili a učili Boží lid. Jim bylo řečeno stejně jako
apoštolům: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“1
1 srov. Mk 16,15
RESPONSORIUM
Dan 2,21–22; 1 Kor 12,11
O.
Hospodin dává mudrcům moudrost, poznání těm, kdo jsou ho schopni. *
Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.
V.
To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. *
Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys dal kněžím a svému lidu ve svatém Janovi z Avily skvělého učitele, který
vynikal svatým a horlivým životem; dej, prosíme, aby církev díky správné horlivosti
tvých služebníků i v dnešní době rostla ve svatosti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|