[ nová verze ]
10. květen 2022, Úterý
4. týden žaltáře
Doba velikonoční, 4. týden
Sv. Jana z Avily, kněze a učitele Církve, nezávazná památka
Sv. Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky Církve, nezávazná památka
Pro OP: Sv. Antonína Florentského, biskupa, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 10. květen 2022
Sv. Jana z Avily, kněze a učitele Církve, nezávazná památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Přišel na svět okolo roku 1500 ve městě Almodóvar del Campo ve Španělsku. Když
se stal knězem, prochodil celou Andalusii a kázal o Kristu. Byl významným hlasem
prosazujícím obnovu zahájenou tridentským koncilem a v mnoha svých spisech
ukázal kněžím jeho podstatu a důležitost. Neprávem na něj padlo podezření z
hereze, nevyhnul se ani výslechům, ani věznění, ale velmi horlivě vykládal
katolickou nauku. Poslední léta strávil v ústraní ve městě Montilla v córdubské
diecézi a dne 10. května 1569 tam zesnul v Pánu.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Věčný a vzácný Učiteli, Kriste,
jenž jsi nám zjevil zákon spásy jisté,
právem se říká, že jen jediný ty
máš slova žití.
Pastýři světa, prosíme teď vroucně,
slovům své Choti dej dost síly mocné,
ať pomáhají dospět k tvému světlu
celému světu.
Ty posíláš nám služebníky vzácné,
zářící světu jako hvězdy jasné,
by jejich moudrost otvírala nám vždy
zdroj věčné pravdy.
Proto tě, Mistře, chválí vděčný sbor náš,
neboť nám slovy Učitelů skýtáš
úžasné dary, v kterých ještě více
tvá záře skví se.
Ať dbá tvůj svatý, zvlášť dnes ctěný námi,
bys vedl svůj lid k spáse pěšinami
plnými světla, až ti v záři skvoucí
vzdá díky vroucí. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej. Aleluja.
Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby
Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)
I
2 Pane, vyslyš moje prosby, *
kéž tě dosáhne můj hlas!
3 Svoji tvář mi neukrývej *
v dnešní strastiplný den.
Nakloň ke mně ucho svoje, *
pospěš na mé volání! –
4 Dny mé jako dým se tratí, *
v kostech spaluje mě žár.
5 Srdce schne jak zprahlá tráva, *
zapomínám už i jíst.
6 Sténáním a nářkem stálým *
už jen kost a kůže jsem, –
7 podobám se ptáku v poušti, *
jsem jak sýček v sutinách,
8 chřadnu, naříkám jak ptáče *
osiřelé na střeše.
9 Stále běsní nepřátelé, *
tupí mě a klnou mi.
10 Popel jídám jako chleba, *
ředím nápoj slzami,
11 pro tvůj hněv a rozhorlení: *
zdvihls mě – a svrhl zpět!
12 Mé dny jsou stín klesající, *
sám jak tráva uvadám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej. Aleluja.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých. Aleluja.
II
13 Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
tvé jméno z rodu do rodu.
14 Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
nadešel k slitování čas.
15 Milují jej tví služebníci, *
pláčí nad jeho zřícením. –
16 Národy budou ctít tvé jméno, *
tvou slávu všichni králové,
17 až zbuduje Pán Sión znova, *
zjeví se ve své nádheře,
18 až k prosbě bezmocných se skloní, *
nezhrdne jejich modlitbou. –
19 Tak budiž psáno pro budoucí, *
ať příští národ Pána ctí!
20 Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
on z nebe na zem popatřil,
21 zajatců vzdechy aby slyšel, *
zachránil ty, jimž hrozí smrt.
22 Pak synové tvých služebníků *
přebývat budou v bezpečí
a jejich potomstvo i nadál *
před tvojí tváří potrvá
k cti tvého jména na Sióně, *
k tvé chvále v Jeruzalémě,
23 až národy a celé říše *
se k službě Páně shromáždí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých. Aleluja.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým. Aleluja.
III
24 Cestou ochabla má síla, *
dej mi znát těch pár mých dní,
25 z půlky jich mě neodváděj! *
Věky věků je tvých let!
26 Dávno založil jsi zemi, *
nebesa jsou dílem tvým:
27 pominou, ty budeš dále; †
rozpadnou se jako šat, *
změníš je, jak šat se mění. –
28 Ty však stále stejný trváš, *
roků tvých je bez konce.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým. Aleluja.
V.
Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja.
O.
Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
14, 1-13
Beránkovo vítězství
Já, Jan, 1měl jsem vidění, a hle – na hoře Siónu stál Beránek a s ním bylo sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kdo mají
na čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. 2Uslyšel jsem z nebe hlas jako hukot velikých vod nebo jako rachot
silného hromu. Ten hlas, který jsem slyšel, zněl, jako když zpěváci doprovázejí na citeru svůj zpěv. 3A zpívali před
trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před těmi starci novou píseň. Nikdo se nemohl té písni naučit než těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země.
4To jsou ti, kdo se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Byli vykoupeni z lidí
jako prvotiny pro Boha a pro Beránka. 5Z jejich úst nevyšla lež. Jsou bez poskvrny.
6Pak jsem uviděl jiného anděla, letěl vysoko uprostřed nebe. Nesl věčně platné radostné poselství, aby ho zvěstoval obyvatelům
na zemi, každému národu, kmeni, jazyku i lidu. 7A volal silným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, protože přišla
chvíle jeho soudu. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod!“
8Jiný, druhý anděl následoval a volal: „Padl, padl velký Babylón, který opil všechny národy vášnivým vínem svého smilstva.“
9Jiný, třetí anděl následoval a velikým hlasem volal: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijal znamení na
čelo nebo na ruku, 10i on bude pít z vína Božího hněvu, které je nalito nezředěné v číši jeho hněvu, a bude
před svatými anděly a před Beránkem trápen ohněm a sírou. 11Dým z ohně, který je mučí, vystupuje na věčné věky; a
nemají úlevu ani ve dne ani v noci ti, kdo se klanějí šelmě a její soše, a ti, kdo přijali jako znamení její jméno.“
12V tom je základ trpělivosti křesťanů, kteří zachovávají Boží přikázání a víru v Ježíše.
13A slyšel jsem z nebe hlas: „Napiš toto: Blažení jsou od této chvíle ti, kdo
umírají ve spojení s Pánem. Ano, říká to Duch, ať si odpočinou od svých lopot, neboť jejich skutky jdou s nimi.“
RESPONSORIUM
Srov. Zj 14, 7. 6.
O.
Slyšel jsem z nebe hlas mnoha andělů, kteří volali: *
Bojte se Boha a vzdejte mu čest. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod, aleluja.
V.
Viděl jsem Božího anděla, letěl vysoko uprostřed nebe a hlasitě volal: *
Bojte se Boha a vzdejte mu čest. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů svatého Jana z Avily, kněze a učitele Církve
(Tractatus de amore Dei erga nos 1.2.4: Madrid 2004)
Kristova láska, jeho tvář stále obrácená k Otci
Důvodem, který naše srdce pohne blíž k Boží lásce, je úvaha o svrchované lásce,
kterou k nám vzplanul Bůh a s ním jeho tolik požehnaný Syn, náš Pán. Právě to —
víc než dobrodiní — pohne srdce, aby milovalo; ten, kdo má něco dalšího, totiž dává
něco z toho, co má, ale ten, který miluje, daruje se vším, co má, sebe samého a už mu
nezbývá nic dalšího, co by daroval.
Podívejme se teď tedy, Pane, zda nás miluješ, a jestliže je to tak, že nás miluješ, jaká
tvoje láska k nám je.
Rodiče velice milují děti — ale miluješ nás snad jako otec? Můj Bože, do lůna tvého
srdce, abychom to viděli, jsme nevstoupili; tvůj Jednorozený, který z toho lůna
sestoupil1, o tom přinesl znamení a přikázal nám, abychom tě pro nekonečnou lásku,
kterou jsi nás miloval, nazývali Otcem. Vždyť jako jsi ty jediný dobrý pro svou
svrchovanou dobrotivost, která všechno překonává, tak jsi ty jediný Otec; a takový jsi
a konáš taková díla, že v porovnání s tvou otcovskou láskou není nikdo, kdo by mohl
být nazýván otcem. —
A jestli, člověče, této veliké lásce stále ještě nedůvěřuješ, podívej se na všechna
dobrodiní, která ti Bůh udělil — vždyť to všechno jsou záruky a svědectví o jeho
lásce. Spočítej, kolik všech těch dobrodiní je, a uvidíš, že všechno, co je na nebi i na
zemi, a také veškeré kosti a smyslové orgány ve tvém těle i všechny hodiny a časová
období tvého života, to všechno je dobrodiním od Pána. Podívej se dále, koliks dostal
dobrých rad a kolik dober, která vlastníš v tomto životě; kromě toho kolik bylo
nebezpečí, z kterých jsi v tomto životě vyvázl, a nemocí a násilných událostí, které by
tě bývaly mohly zničit, kdyby tě on nevysvobodil. To všechno jsou jasná znamení
lásky. A nakonec obrať svůj pohled na celý tento svět, který byl stvořen jen pro tvé
dobro a spolu se všemi tvory, kteří jsou v něm obsaženi, je znamením lásky,
vypravuje o lásce a má s tebou na lásce podíl. —
A teď se také podívejme, jak velikou láskou zahořel onen Syn, kterého nám Otec dal.
Neexistuje jazyk, který by to stačil vypovědět! — Někteří neznalí a nevědomí pro tu
lásku dosud nemají smysl, protože ta podle je-jich mínění vychází z dokonalosti
toho, co je milováno. —
Kristova láska však nevychází z dokonalosti, která by se nacházela v nás, ale z toho,
co má on sám — je to tvář stále obrácená k Otci.
1 srov. Jan 1,18
RESPONSORIUM
Srov. Ef 3,18–19; Jan 3,16
O.
Kéž jste schopni poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání. *
Abyste dosáhli plné míry Božích darů. Aleluja. Aleluja.
V.
Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl ž
ivot věčný. *
Abyste dosáhli plné míry Božích darů. Aleluja. Aleluja.
Z dopisů svaté Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky Církve
(Ep. LII: Wernerio de Kircheim, cum ceteris societatis suæ fratribus: PL 197,269–271)
Obraz Církve
Roku tisíc sto sedmdesát od vtělení Páně jsem dlouho ležela nemocná na lůžku. V
bdělém stavu těla i ducha jsem uviděla překrásný obraz: měl podobu ženy, která
byla nejvybranějším způsobem líbezná, ve svém půvabu velice milá a tak krásná, že
to lidská mysl nebyla schopna pojmout. Její postava sahala od země až do nebe.
I její tvář zářila nejsilnějším leskem a její oči hleděly do nebe. Také na sobě měla
sněhobílé hedvábné šaty a byla zahalena do pláště ozdobeného těmi nejdražšími
kameny — totiž smaragdem a safírem — a také různý-mi perlami; na nohou měla
střevíce zkrášlené onyxem. Ale její tvář byla zaprášená a šaty byly na pravém boku
roztržené a dále její plášť ztratil svou elegantní krásu a střevíce byly zašpiněné.
Silným a smutným hlasem volala vysoko do nebe: »Naslouchej, nebe: mám
ušpiněnou tvář; a truchli, země: mám roztržené šaty; a chvěj se, propasti: mám
zašpiněné střevíce.« A říkala také: „Byla jsem skryta v Otcově srdci, dokud Syn
člověka, počatý a narozený z panenství, neprolil svou krev; on si mě také tou krví
pro sebe vyvolil jako snoubenku a daroval mi věno.
Stopa po zraněních mého snoubence zůstává totiž čerstvá a zranění jsou otevřená tak
dlouho, dokud budou otevřena zranění lidských hříchů. Nečistotu do těch zranění
zanášejí Kristovi kněží, kteří v přehnané zištnosti přebíhají od kostela ke kostela, i
když by mě měli udržovat běloskvoucí a sloužit mi v čistotě. Trhají mi tím také šaty,
protože přestupují, co přikazuje zákon a evangelium a jejich kněžství, a házejí mi
špínu na plášť, protože naprosto nedbají na přikázání, která jsou jim nařízena, a
neplní je dobrou vůlí a skutkem ve zdrženlivosti jako ve smaragdu ani ve štědrém
rozdávání almužen jako v safíru ani v jiných dobrých a spravedlivých skutcích
(kterými se Bohu vzdává čest jako dalšími druhy drahokamů). Ale navíc se špiní
moje střevíce, protože jejich cesty spravedlnosti nejsou ani správné, ani drsné a
obtížné; a ani nedávají dobrý příklad svým podřízeným. Přesto však dole ve svých
střevících mám jako ve skrýši čistotu pravdy — u některých.“
A uslyšela jsem, jak hlas z nebe říká: „Tento obraz ukazuje církev. Proto ty, člověče,
který to vidíš a slyšíš ta slova nářku, o tom řekni kněžím, kteří byli ustanoveni a
zařazeni do posvátného řádu, aby řídili a učili Boží lid. Jim bylo řečeno stejně jako
apoštolům: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“1
1 srov. Mk 16,15
RESPONSORIUM
Dan 2,21–22; 1 Kor 12,11
O.
Hospodin dává mudrcům moudrost, poznání těm, kdo jsou ho schopni. *
Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.
V.
To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. *
Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.
PSALMODIE
Ant. 1 Kdo koná vůli mého Otce, ten vejde do nebeského království, aleluja.
Žalm 100 (101)
Zásady dobrého vladaře
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. (Jan 14, 15)
1 Zazpívám o lásce a o zákonu, *
na harfu, Pane, tobě budu hrát. –
2 Chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou, *
kéž vstoupí věrnost ke mně do nitra,
tak abych s nevinným a čistým srdcem *
celým svým domem mohl procházet.
3 Nechci se dívat na nic hanebného, †
oškliví se mi páchat nepravost, *
kéž na mně žádná nikdy neulpí! –
4 Falešné srdce se mi zhloubi příčí, *
já o špatnosti nechci vědět nic.
5 Kdo na bližního skrytě nasazuje, *
takového já budu potírat,
kdo pyšně shlíží, nafoukaně smýšlí, *
toho já blízko sebe nestrpím. –
6 Sám budu v zemi vyhledávat věrné, †
takoví ať jsou stále kolem mne! *
V mých službách budou, kdo si vedou řádně.
7 Kdo jedná lstivě, nesmí žít v mém domě *
a neobstojí přede mnou, kdo lže.
8 Denně chci stíhat všechny hříšné v zemi, *
násilné z města Páně vyhladím.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Kdo koná vůli mého Otce, ten vejde do nebeského království, aleluja.
Ant. 2 Národy ať poznají, Pane, tvé milosrdenství, aleluja.
Kantikum
Azariášova modlitba v ohnivé peci
Dan 3, 26. 27a. 29. 34-41
Obraťte se a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny. (Srov. Sk 3, 19)
26 Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, *
a chvályhodné a slavné je tvoje jméno na věky.
27 Neboť jsi spravedlivý ve všem, *
co jsi nám učinil.
29 Zhřešili jsme a nesprávně jsme jednali, když jsme tě opustili, *
a provinili jsme se ve všech věcech. –
34 Pro své jméno nás, prosíme, nevydávej na věky, *
neruš svou úmluvu s námi.
35 Neodnímej od nás své milosrdenství †
pro Abraháma, svého miláčka, *
pro Izáka, svého služebníka, a Jákoba, svého svatého. –
36 Jim jsi slíbil, že rozmnožíš jejich potomstvo *
jako hvězdy nebe a písek na břehu moře.
37 Vždyť už jsme, Pane, zmenšeni víc, než kterýkoli národ, *
na celé zemi jsme dnes poníženi pro své hříchy. –
38 A není už knížete ani vůdce, *
není proroka ani celopalu, –
39 není oběti ani darů ani kadidla, *
místa není, kde bychom před tebe kladli prvotiny,
abychom došli tvého milosrdenství; *
ale přijmi nás v duchu pokory a v zkroušenosti srdce.
40 Jako celopaly beranů a býků, *
jako tisíce tučných beránků,
tak budiž před tebou dnes tato naše oběť, †
aby se ti líbila, *
protože nebývají zahanbeni, kdo v tebe doufají. –
41 Nyní tedy jdeme za tebou celým srdcem, *
a bojíme se tě a hledáme tvou tvář.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Národy ať poznají, Pane, tvé milosrdenství, aleluja.
Ant. 3 Pán je útočištěm mým a zachráncem, aleluja.
Žalm 143 (144), 1-10
Prosba za vítězství a pokoj
Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. (Flp 4, 13)
1 Blahořečen budiž Pán, má skála! †
On mé ruce učí bojovat, *
moje prsty zdatně si vést v bitvě.
2 Je mi slitováním, je mi hradem, *
útočištěm mým a zachráncem,
štítem, na který je spolehnutí. *
Národy mé vládě podrobil. –
3 Pane, co je člověk, že dbáš o něj, *
co syn lidský, že ho v mysli máš?
4 Vždyť je člověk jako pouhý vánek, *
jeho dny jak stín, jenž přeletí. –
5 Pane, skloň svá nebesa a sestup, *
hor se dotkni, vystoupí z nich kouř.
6 Metej blesky své a rozežeň je, *
šípy své, ať padnou ve zmatek!
7 Napřáhni svou ruku z vysokosti, †
vytrhni mě ze záplavy vod, *
vysvoboď mě z rukou cizáků,
8 kteří ústy lživě promlouvají, *
křivá je i jejich pravice! –
9 Bože, chci ti novou píseň zpívat, *
na desítistrunnou harfu hrát.
10 Ty jsi ten, kdo ochraňuje krále, *
spasil svého sluhu Davida.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pán je útočištěm mým a zachráncem, aleluja.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Mdr 7, 13-14
Naučil jsem se moudrosti nezištně, bez závisti se o ni dělím, nechci ukrývat její bohatství,
vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad. Ti, kdo ji získají, uzavírají přátelství s Bohem,
poněvadž jsou mu doporučeni dary, které zjednává kázeň.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. O moudrosti svatých vyprávějí národy. * Aleluja, aleluja.
O. O moudrosti svatých vyprávějí národy. * Aleluja, aleluja.
V. Shromáždění zvěstuje jejich chválu.
O. Aleluja, aleluja.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
O. O moudrosti svatých vyprávějí národy. * Aleluja, aleluja.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Moudří se budou skvít jako zář oblohy a ti,
kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné věky. Aleluja.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Moudří se budou skvít jako zář oblohy a ti,
kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné věky. Aleluja.
PROSBY
Vděčně prosme Boha Otce, neboť on nám poslal svého Syna, aby jako neposkvrněný Beránek vzal na sebe hříchy světa a dal nám nový život:
PŮVODCE ŽIVOTA, DEJ NÁM NOVÝ ŽIVOT.
Bože, původce života, pamatuj na utrpení a vzkříšení ukřižovaného Beránka
— a slyš ho, jak se stále za nás přimlouvá.
Zbav nás starého kvasu zloby a nešlechetnosti
— a pomoz nám upřímně žít podle Kristovy pravdy.
Dej, ať dnes odložíme hříchy nesvornosti a závisti
— a jsme pozornější k potřebám svých bližních.
Ať mezi námi vládne duch evangelia,
— abychom den ze dne věrně plnili tvou vůli.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, tys dal kněžím a svému lidu ve svatém Janovi z Avily skvělého učitele, který
vynikal svatým a horlivým životem; dej, prosíme, aby církev díky správné horlivosti
tvých služebníků i v dnešní době rostla ve svatosti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně. Aleluja, aleluja.
R. Bohu díky. Aleluja, aleluja.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|