[ nová verze ]
25. srpen 2018, Sobota
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 20. týden Sv. Josefa Kalasanského, kněze, nezávazná památka Sv. Ludvíka, nezávazná památka Sv. Benedikta, Jana, Matouše, Izáka a Kristina, mučedníků, nezávazná památka Sobotní památka Panny Marie
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 25. srpen 2018 Sv. Benedikta, Jana, Matouše, Izáka a Kristina, mučedníků, nezávazná památka
Benedikt a Jan byli kněží italského původu, žáci sv. Romualda z jeho
mnišské komunity u Ravenny. Na přání knížete Boleslava Chrabrého a císaře
Oty III. přišli v roce 1001 do Polska, aby tam obnovili apoštolské dílo
sv. Vojtěcha. Usadili se v poustevně západně od Poznaně, učili se
slovanskému jazyku a čekali, až dostanou z Říma pověření k misionářskému
působení mezi obyvateli. Brzy se k nim připojili první učedníci domácího
původu: Matouš a Izák. Pověst o penězích, které dostali od knížete,
přilákala lupiče. Ti přepadli jejich klášter a po marném vymáhání peněz
mučením všechny přítomné, včetně kuchaře Kristina, zabili (11. XI. 1003).
Jejich přítel sv. Bruno Querfurtský napsal (1008) „Život a umučení sv.
Benedikta a Jana a jejich druhů“. Boleslav Chrabrý dal (brzy po roce 1009)
přenést jejich ostatky do Hnězdna. Dnešní den je výročím jejich přivezení
do Prahy (1039). Odtamtud pak byla větší část ostatků uložena ve Staré
Boleslavi (1046) a větší část ostatků sv. Kristina (kolem roku 1128) do olomoucké katedrály.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Věčné světlo, mocný jase,
dni, jenž nikdy nehasne,
vítězi nad temnou nocí,
jenž rozžíháš světlo dne,
nepříteli všeho temna,
našich myslí zářný sne!
Tvým zrodem se probouzíme,
vstáváme, jak zavoláš,
jsme-li s tebou, blažení jsme,
bez tebe zlo deptá nás,
ty před věčnou smrtí chráníš
duši, v níž plá tvoje zář.
Skrze tebe přemůžeme
smrt, zlý svět a jeho tmy.
Proto nás, ty Vládce mocný,
tímto světlem zasáhni,
jež moc žádná nezatemní
a které vše rozjasní.
Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.
Během dne:
Nevyšels, Bože, z nikoho,
jen sám ze sebe samého.
Ty chtěl jsi mezi lidi jít:
nám na pomoc, náš Bože, přijď!
Ty naší vroucí touhou jsi:
buď naší láskou, radostí,
ať po tobě vždy prahneme
a tvého blaha dojdeme.
Všech Pane, Otče nejvyšší,
se Synem Panny nejčistší,
i s Duchem svým nás stále veď
jak v nitru, tak i navenek.
Trojice, jen se rozpomeň,
že stvořila jsi z lásky jen
člověka, z něhož Boží hněv
sňala ta nejcennější krev.
Když jeden Bůh náš Tvůrce byl
a z lásky Kristus vykoupil
svým utrpením všechny nás,
jen láskou svou nás, Pane, spas.
Ať Trojice se raduje,
ať v míru nad vším kraluje,
buď všechna moc jí, klanění,
ať jí čest, chvála věčně zní. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.
Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)
I
1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí. –
4 Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.
Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.
II
7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda. –
10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje. –
13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
15 Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.
Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.
III
16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
17 když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova? –
18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
19 ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –
20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty. –
22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.
V.
Nepřestáváme se za vás modlit a prosit.
R.
Abyste dobře poznali Boží vůli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
37, 21-35
Proroctví o asyrském králi
21Izaiáš, syn Amosův vzkázal Ezechiášovi: Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Pokud jde o tvou modlitbu ke mně,
týkající se asyrského krále Senacheriba, 22toto praví Hospodin proti němu:
Pohrdá tebou a posmívá se ti panna, dcera Siónu,
za tebou potřásá hlavou dcera Jeruzaléma.
23Koho jsi potupil, komu ses rouhal?
Proti komu jsi povznesl hlas
a pyšně zdvihl své oči?
Proti Svatému Izraele!
24Svými služebníky jsi potupil Pána,
neboť jsi řekl: S množstvím svých vozů
jsem vyjel na horské výšiny, na hřebeny Libanonu.
Skácel jsem jeho vysoké cedry,
jeho nejkrásnější cypřiše.
Pronikl jsem až do jeho nejzazších výšek,
do houštiny jeho lesa.
25Vykopal jsem studny a pil vody v cizích zemích.
Chodidly svých nohou jsem vysušil
všechny egyptské řeky.‘
26Což jsi to neslyšel?
Dávno jsem to učinil. Od prastarých dob
jsem to připravoval, teď jsem to uskutečnil.
Došlo ke zničení:
opevněná města se změnila ve zpustošené trosky.
27Jejich obyvatelé, zbaveni sil,
se zděsili, zahanbili.
Stali se podobnými trávě na poli,
zelenému býlí a pleveli na střeše
spálenému východním větrem.
28Znám, jak sedáš,
jak vycházíš a přicházíš,
i tvoje zuření proti mně.
29Protože proti mně zuříš,
takže se tvá zpupnost dostala do mých uší,
proto vložím do tvého chřípí kroužek,
uzdu do tvých pysků
a odvedu tě zpět cestou,
po níž jsi přišel.
30Tobě, Ezechiáši, bude znamením toto:
Jezte letos, co lze sebrat,
druhý rok to, co samo vzroste,
třetí rok sejte a žněte,
sázejte vinice a jezte jejich plody!
31Zbytek z Judova domu, který zůstal,
zapustí kořen dolů
a plod vydá vzhůru.
32Z Jeruzaléma totiž vyjde zbytek,
to, co se zachránilo ze siónské hory.
Způsobí to horlivost Hospodina zástupů.
33Proto tak praví Hospodin o asyrském králi:
Nevejde do tohoto města,
nevstřelí tam šíp,
nenastaví proti němu štít,
neobklíčí ho náspem.
34Vrátí se cestou, kterou přišel,
a nevejde do tohoto města – praví Hospodin.
35Ochráním toto město a vysvobodím ho
kvůli sobě a kvůli svému služebníku Davidovi.“
RESPONSORIUM
Iz 52, 9-10
O.
Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. *
A všechny končiny země uzří spásu našeho Boha.
V.
Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů. *
A všechny končiny země uzří spásu našeho Boha.
DRUHÉ ČTENÍ
Z „Kroniky české“ od Kosmy, děkana pražské kapituly
(Lib. I, cap. 38: knihovna rukopisů Národního muzea v Praze,
sign. VIII F 69, fol. 24a)
Není možné sloužit Bohu i mamonu
Za času císaře Jindřicha, jenž po Otovi III. spravoval říši římskou, žilo
v Polsku pět mnichů poustevníků, pravých Izraelitů:1 Benedikt, Matouš,
Jan, Izák, Kristin a šestý Barnabáš.
Když kníže uslyšel o jejich dobré pověsti a poznal jejich nouzi, dal jim
velké množství peněz. Ale oni nevěděli, co by si s penězi počali, protože
nikdy nic takového neměli. Jeden z nich otevřel ústa a pravil: „Poklady
stříbra a zlata jsou zajisté osidlem smrti. A my, kteří jsme dosud žili
skrovně, ale byli svobodní, máme teď otročit mamonu?“
I pošlou jednoho z bratří, jménem Barnabáše, jenž vždy vyjednával vnější
záležitosti, aby jejich jménem vyřídil knížeti toto: „Ač jsme hříšníci a
lidé nehodní, přece na vás stále pamatujeme ve svých modlitbách. Stříbro
jsme nikdy neměli, a ani nechceme mít. Neboť náš Pán Ježíš Kristus od nás
nežádá stříbro, ale dvojnásobnou hřivnu dobrých skutků. Když má mnich
groš, nestojí za groš. Vezmi si to své stříbro: my nesmíme mít nic
nedovoleného.“
Když Barnabáš odešel ke knížecímu dvoru, přihnala se v noci tlupa
nepřátel, vtrhli do dveří a našli bratry, jak zpívají žalmy Hospodinu.
Přiložili jim meče na hrdlo a řekli: „V svatém-li pokoji žíti si přejete,
stříbro, jež máte, ihned všecko nám dejte a ušetřte života svého. Neboť
dobře to víme, že peníze od krále máte.“
Ale oni se dovolávali Boha za svědka a stále tvrdili, že žádné peníze
nemají. Říkali: „Poklad, který hledáte, už je v knížecí pokladně, protože
jsme ho nepotřebovali. Nevěříte-li tomu, tady je naše obydlí, hledejte,
jak je vám libo, jenom nám neubližujte.“ Ale oni byli tvrdší než skála a
hned je nelítostně svázali, po celou noc je různým způsobem mučili a
nakonec všechny bez rozdílu ostřím meče zabili. A tak je zběsilost
bezbožníků přenesla do nebeského království.
1 srov. Jan 1, 47
RESPONSORIUM
Mt 6, 19; Lk 12, 34.15
O.
Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. *
Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce!
V.
I když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má, *
Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce!
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys povolal svatého Benedikta a jeho druhy (Jana, Matouše, Izáka a
Kristina) k životu v bratrském společenství a v chudobě, která byla
zklamáním pro ty, kdo je mučili, jim se však stala cestou k věčné slávě;
prosíme tě, veď také nás, ať nezištně sloužíme tobě i bratřím. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|