Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. srpen 2016
Pro OP: Sv. Růženy z Limy, panny, terciářky, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Národy všechny jásejte,
snášejte růže ze zahrad,
Růženě chválu zpívejte
z východu slunce na západ.

Od prsu takřka matčina
dotčena dary milosti
a plna Boha nadšená
zjednává duchu vítězství.

Nevinné údy mučila,
rozličný způsob volila,
čelenku z ostnů stočila,
žlučí si jídlo polila.

Kajícnost už ji nebolí,
odměny štědré dochází,
již novou píseň hlaholí
všude Beránka provází.

Dárci všech těchto milostí
buď chvála s neustálou ctí,
vše Trojí Jeden s moudrostí
řídí přes čas do věčnosti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)

¹ Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
      proč se skrýváš za časů tísně?
²  Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
      že padá do nástrah, které mu schystal.
³ Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
      loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
⁴ Svévolník v duchu pyšně si říká: *
      „Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –

⁵ Jemu se povede vždycky, co páchá, †
      na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
      a svým odpůrcům jenom se šklebí.
⁶ V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
      od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –

⁷ Ústa má plná klamu a křivdy, *
      na jazyku jen trýzeň a hoře.
⁸ Za humny sedá na číhané, †
      úkradkem vraždí nevinného, *
      očima slídí po chudáku.
⁹ V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
      číhá, jak lapit ubožáka; *
      lapí ho, vtáhne do své sítě.
¹⁰ Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
      slabí tak padají do jeho moci.
¹¹ V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
      odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

¹² Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
      Nezapomínej na ubožáky!
¹³ Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
      říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –

¹⁴ Ty sám však vidíš strasti a muka, *
      hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
    Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
      ty jsi pomocník osiřelých.
¹⁵ Rámě přeraz hříšnému lotru, *
      potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –

¹⁶ Pán je králem na věky věků, *
      vymizí pohané z jeho země.
¹⁷ Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
      v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
¹⁸ sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
      Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

² Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
      věrnost mezi lidmi už se ztratila.
³ Jeden druhého tu slovem obelhává, *
      mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –

⁴ Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
      jazyky, co mluví opovážlivě,
⁵ ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
      V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –

⁶ Utištění slabí, naříkají chudí, †
      proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
      opovrženému spásu přinesu!“
⁷ Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
      čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –

⁸ Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
      před tím plemenem nás navždy zachráníš,
⁹ i když bezbožníci pyšně vykračují *
      a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

V. Pán utlačeným dopomáhá k právu.
R. Ponížené vodí k cestám svým.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy proroka Jeremiáše

     ¹Slova Jeremiáše, syna Chilkijáhova, z kněží usedlých v Anatotě, v Benjaminově území. ²Hospodin k němu mluvil za dnů judského krále Jošíjáha, syna Amonova, třináctého roku jeho vlády, ³ale i za dnů judského krále Jehojakima, syna Jehošíjáhova, až do konce jedenáctého roku judského krále Sidkijáha, syna Jošíjáhova, do pátého měsíce, kdy bylo odvlečeno obyvatelstvo Jeruzaléma do vyhnanství.
     ⁴Hospodin mě oslovil: ⁵"Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil."
     ⁶Tu jsem řekl: "Ach, pane, Hospodine, neumím mluvit, neboť jsem ještě příliš mladý."
⁷Hospodin mi pravil:
"Neříkej: ‚Jsem ještě příliš mladý‘,
neboť kamkoli tě pošlu, půjdeš,
a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit.
⁸Neboj se jich,
neboť já jsem s tebou, abych tě vysvobodil.
– praví Hospodin.

     ⁹Pak Hospodin vztáhl svou ruku, dotkl se mých úst a řekl:
"Hle, kladu svá slova do tvých úst.
¹⁰Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi,
abys vytrhával a hubil,
abys ničil a bořil,
abys stavěl a sázel."

     ¹¹Hospodin mě oslovil: "Co vidíš, Jeremiáši?" Řekl jsem: "Vidím mandloňový prut." ¹²Hospodin odpověděl: "Dobře jsi viděl, neboť já bdím nad svým slovem a splním ho."
     ¹³Hospodin mě oslovil podruhé: "Co vidíš?" Řekl jsem: „Vidím hrnec, v němž to vře, jeho hořejší část je odvrácena od severu."
¹⁴Hospodin mi odpověděl:
"Od severu vyvře neštěstí
na všechny obyvatele země.
¹⁵Neboť já svolám všechny severní říše"
– praví Hospodin.
"Přijdou a každá postaví svůj trůn
u vchodu do bran Jeruzaléma,
kolem dokola u všech jeho hradeb
i ve všech judských městech.
¹⁶Vypořádám se s nimi soudně
pro všechnu jejich špatnost, že mě opustili,
že obětovali kadidlo cizím bohům
a klaněli se dílům svých rukou.

¹⁷Ty však přepásej svá bedra,
vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu.
Nelekej se jich,
abych tě nezbavil odvahy před nimi.
¹⁸Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město,
železný sloup a bronzovou zeď proti celé říši,
proti judským králům a jejím knížatům,
proti jejím kněžím i lidu země.
¹⁹Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,
neboť já budu s tebou"
– praví Hospodin –
"abych tě vysvobodil."

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z akt kanonizačního procesu svaté Růženy z Limy

     Pro Růženu od Matky Boží byly všechny věci příležitostí, aby chválila Stvořitele. Každá myšlenka jí byla podnětem, aby povznesla mysl k Bohu, a mnoho lidí chtěla učit tajům vnitřní modlitby. Stejně jako sama živila svou duši četbou dobrých autorů, tak také rozšiřovala ve veřejnosti duchovní knihy a nabádala kněze, aby se ze všech sil snažili vzbuzovat v kajícnících a posluchačích lásku k modlitbě. Nelze vylíčit její zbožnou úctu k mariánskému růženci, ve kterém je spojena modlitba vnitřní i ústní. Měla za to, že každý křesťan má hlásat růženec slovem a má ho mít vrytý v srdci.
     Protikladem sladkosti, jakou jí dávala Boží láska zakoušet v modlitbě, byla hořkost, která pocházela z poznání zla a hříchu. Zvláště ji dojímalo, když byla tupena Církev. Tehdy planula horlivostí a její jazyk neznal překážek – i když její výtky byly často spíš laskavým a  prosebným domlouváním. Všichni žasli, že panna, která vždy mlčela před těmi, kdo ji osočovali, tak živě reagovala na sebelehčí urážku Boha.
     Ústřední místo v jejím životě zaujímala láska k Ježíši ve svátosti Eucharistie. Ve dnech slavnostní adorace Nejsvětější Svátosti setrvávala po mnoho hodin bez hnutí v modlitbě.
     Svírala ji bolest při pomyšlení na duše, které se netěší z daru víry, a hlavně na ty, které v rozsáhlých krajích Ameriky zůstávají v zajetí modloslužby. Měla s nimi soustrast a ustavičně na ně myslela. Toužila strhnout všechny přehrady a jako na perutích mysli zalétnout k nim, aby jim přinesla světlo a spásu. Sama by se chtěla stát kamenem a vápnem, aby mohla všem uzavřít dveře do pekla.
     Když mluvila s řeholními osobami, zejména s bratry kazateli, mocně je pobízela hlasem, z kterého sálal žár jejího srdce, aby celou svou bytostí usilovali o obrácení duší. Těžce nesla, že se příliš oddávali studiím čistě teoretickým, a říkala, že by byla raději, kdyby pot, bdění, námahy a těžkosti, nutné k nabytí teoretického vědění, vynakládali na studium, tolik potřebné k zanícení vůle pro lásku k Bohu.
     Bolelo ji, že se jako žena nesmí věnovat tomu, co si toužebně přála: apoštolskému úkolu hlásání evangelia nevěřícím. Aby svého zpovědníka nadchla pro tuto svatou věc, nabídla mu, že mu přenechá polovinu svých zásluh, aby měla podíl na plodech jeho apoštolátu. Pomýšlela také na to – a jistě by to byla provedla, kdyby jí v tom nezabránila smrt – že přijme za vlastního nějakého chlapce, který ztratil rodiče a je opuštěný, a že ho bude živit ze svých prostředků a z almužen některých lidí, v naději, že za vedení Boží milosti bude vysvěcen na kněze a se věnovat rozšiřování víry mezi nevěřícími.

RESPONSORIUM

Nebo:

Z listu svaté Růženy

     Pán a Spasitel pozdvihl svůj hlas a s nesrovnatelnou vznešeností řekl: „Ať všichni vědí, že po soužení následuje milost; ať poznají, že bez břemene trápení nelze dojít na vrchol milosti; ať pochopí, že míra darů milosti roste úměrně se vzrůstem námah. Ať lidé nepodlehnou bludu a klamu. Toto je jediný pravý žebřík do ráje, a bez kříže nikdo nenajde cestu, po které lze vystoupit do nebe.“
     Když jsem uslyšela tato slova, náhle se mě zmocnila taková síla, jako by mě chtěla postavit doprostřed ulice, abych hlasitě volala na všechny lidi bez rozdílu věku, pohlaví a stavu: „Slyšte, lidé, slyšte, národy! Z pověření Kristova a jeho vlastními slovy vám připomínám: Nemůžeme jinak získat milost, než snášením utrpení. Musí se hromadit námahy na námahy, máme-li dosáhnout důvěrné účasti na Božím životě, slávy Božích dětí a dokonalého štěstí duše.“
     Tentýž popud mě mocně poháněl k tomu, abych hlásala krásu Boží milosti. Působilo mi to velkou úzkost, potila jsem se a nemohla popadnout dech. Zdálo se mi, že se má duše už nemůže udržet ve vězení těla a že zlomí svá pouta, a volně, sama a bez překážek rychle projde celý svět a bude volat: „Kéž by smrtelníci poznali, co znamená Boží milost, jak je krásná, vznešená a drahocenná; kolik bohatství v sobě skrývá, kolik pokladů, radostí a slastí! Vynaložili by pak nepochybně všechnu píli a péči, aby si získali trápení a soužení. Místo štěstí by všichni na světě vyhledávali obtíže, nemoci a muka, jen aby dosáhli neocenitelného pokladu milosti. To je ovoce a konečný zisk ochoty trpět. Nikdo by si nenaříkal na kříž a námahy, které by na něj dolehly, kdyby znal váhy, na nichž jsou váženy, než se přidělují lidem.“

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys k sobě volal svatou Růženu s takovou láskou, že se zřekla všeho, co by ji od tebe mohlo vzdalovat, a rozhodla se žít v přísné kajícnosti; na její přímluvu ukazuj i nám cestu, která vede k tobě, abychom došli k nevyčerpatelnému prameni radosti v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie