[ nová verze ]
5. květen 2012, Sobota
4. týden žaltáře
Doba velikonoční, 4. týden
Pro OP: Sv. Vincence Ferrerského, kněze, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 5. květen 2012
Pro OP: Sv. Vincence Ferrerského, kněze, památka
Narodil se ve Valencii 23. ledna 1350. Otec byl městský úředník
a rodina předpokládala, že Vincenc bude v této tradici pokračovat. Vincenc však v roce 1367 vstoupil do řádu. Po studiích
ve Valencii, Leridě, Barceloně a Toulouse přijal v roce 1378 kněžské svěcení. Poté úžasným způsobem rozvinul svou
činnost na kazatelně, na profesorské katedře a také ve veřejném životě. Až do roku 1390 působil ve Valencii jako lektor a kazatel.
Svými kázáními přivedl ke konverzi mnoho pohanů a židů. V době papežského schismatu následoval nejprve vzdoropapeže
Benedikta XIII. do Avignonu. Trpěl však rozdělením církve, jehož hlavní příčinu spatřoval v tom, že celý Boží lid je
příliš vzdálen od Krista. Proto z Avignonu odešel a od roku 1399 se stal jedním z největších putujících kazatelů v historii církve.
Proslul především jako kazatel pokání, jež nejen hlásal, ale také dosvědčoval svým životem. V roce 1415 Kostnický koncil
ukončil západní schisma a papežem se stal Martin V. Ten si byl vědom zásluh svatého Vincence a nabídl mu kardinálský titul.
Vincenc s díky odmítl a poprosil jen o papežské požehnání pro svou další misionářskou činnost. Ta skončila v Bretani, kde 5.
dubna 1419 zemřel. Byl pohřben v katedrále ve Vannes a hned po své smrti byl uctíván jako svatý. Kanonizoval jej 29.
června 1455 Kalixt III.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Věřící, pějme s písní plnou vděku,
ať v našich hymnech nebeskému Soudci
za kazatele seslaného světu
zní náš dík vroucí.
Vzácný Vincenci, jehož svátek dnešní
tvoji stoupenci ctí zbožnými hymny,
chvály, jež tobě pějeme ti vděční,
laskavě přijmi.
Když bez úhony vyrostl jsi z dětství,
v Kazatelský řád vstoupils plný žízně,
příkazu otců dbals s pocitem štěstí
a Boží přízně.
Na popud nebes všechny svoje síly
studiu Písem zákonů dvou dal jsi.
Když jsi jim učil, svět vzplál světlem víry
nebeské krásy.
Všude jsi hlásal naplnění času:
na konci světa Kristus bude soudcem;
svět varoval jsi před Božími tresty,
k pokání vzýval.
Byl jsi jak anděl, jenž přiletí z nebe
a z jeho středu všem národům hlásá,
ve všech jazycích oznamuje všude:
přišel čas soudu.
Věčná buď chvála Spasiteli Kristu,
sláva též Otci, Duchu, jenž je oheň;
moc a síla jejich ať v každé době
nad světem vládne. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pán je zachránil před nepřítelem. Aleluja.
Žalm 78, 40-72
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy
Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)
IV
40 Kolikrát v poušti dráždili jej, *
kolikrát ve stepi uráželi!
41 Zkoušeli Boha zas a zas, *
rmoutili Svatého Izraele.
42 Neměli v paměti jeho moc, *
den, kdy je zachránil před nepřítelem, –
43 když činil znamení v Egyptě, *
svoje divy v tanejských pláních.
44 Vodu v řekách tam proměnil v krev, *
z potoků ani se nedalo napít.
45 Hmyz poslal na Egypt, aby je žral, *
spousty žab, aby je sužovaly. –
46 Úrodu jejich dal sarančím, *
kobylkám to, čeho dobyli prací.
47 Vinice potloukl krupobitím, *
morušovníky sežehl jíním.
48 Na jejich dobytek dopustil mor, *
nákazou porážel jejich stáda. –
49 Seslal na ně svůj plamenný hněv, †
rozhorlení, hrozby a rány, *
celé zástupy neblahých poslů.
50 Naplno hněvu průchod dal, †
ani smrti je neuchránil, *
životy jejich dal na pospas moru.
51 Prvorozence pobil jim, *
vše prvně zplozené v Chámových stanech.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pán je zachránil před nepřítelem. Aleluja.
Ant. 2 Pán je přivedl ke své svaté hoře. Aleluja.
V
52 Svůj lid jak ovce vyvedl pak, *
jako své stádo je provázel pouští.
53 Vodil je bezpečně, neměli strach, *
nepřátele však zhltilo moře.
54 Do svaté země své přivedl je, *
k horám, jež pro ně svou pravicí dobyl.
55 Před jejich tváří pohany hnal, †
dědictví jejich jim rozdělil losem, *
v jejich stanech pak lid jeho bydlil. –
56 Oni však pokoušeli ho dál, †
dráždili Pána, Nejvyššího, *
nedbali na jeho přikázání.
57 Odpadli, byli mu nevěrní †
tak jako jejich otcové kdysi, *
selhali, podobni zrádnému luku.
58 Pohoršovali jej na výšinách, *
rozhořčovali ctěním svých model. –
59 Slyšel je Pán a pojal ho hněv, *
tvrdě se odřekl Izraele.
60 Opustil v Silo svatyni svou, *
stánek, v němž přebýval mezi lidmi.
61 Síle své padnout dal v zajetí, *
slávě své do rukou nepřítele.
62 Cizímu meči vydal svůj lid, *
na své dědictví zanevřel zcela.
63 Jinochy jejich pohltil žár, *
pannám nezněly svatební písně.
64 Jejich kněze povraždil meč, *
nebylo při pohřbech vdovského nářku.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán je přivedl ke své svaté hoře. Aleluja.
Ant. 3 Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje. Aleluja.
VI
65 Až jako ze spánku vzbudil se Pán, *
jak silák procitlý z opojení.
66 Nepřátele pak po zádech bil, *
zahrnul je navěky hanbou.
67 Povrhl stanem Josefovým, *
nevyvolil si Efraimovce,
68 nýbrž si vyvolil Judův kmen, *
zamiloval si horu Sión.
69 Stánek jak nebe si zbudoval, *
pevný jak zem, co pro věky stvořil. –
70 Davida zvolil svým služebníkem, *
z ovčí ohrady přivedl si jej,
71 od ovčích matek jej povolal, †
ať pase Jákobův lid, svůj národ, *
Izraele, dědictví svoje.
72 Ten s čistým srdcem pásl je rád, *
pevnýma rukama moudře je vodil.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje. Aleluja.
V.
Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
O.
Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
18, 1-20
Pád Babylónu
Já, Jan, 1viděl jsem jiného anděla sestupovat z nebe; měl velikou moc a země byla ozářena jeho jasem.
2Z plné síly zavolal: „Padl, padl ten veliký Babylón! Změnil se v obydlí démonů, v brloh kdejakého nečistého
ducha, v brloh kdejakého nečistého a odporného ptáka. 3To proto, že se vášnivým vínem jeho smilstva opíjely všechny národy,
králové země s ním smilnili a velkoobchodníci světa zbohatli z jeho marnotratného hýření.“
4Pak jsem slyšel ještě jiný hlas z nebe: „Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších
a nebyli zároveň s ním postiženi ranami. 5Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh si připomenul
jeho zločiny. 6Odplaťte mu, jak on odplácel, navraťte mu dvojnásob podle jeho skutků, do číše, kterou míchal, nalejte mu
dvakrát. 7Kolik se vynášel a hýřil, tolik mu dejte trýzně a zármutku. Říkal si totiž v srdci:
‚Trůním tu jako královna, nejsem vdova, zármutek nikdy nezakusím!‘ 8Proto v jediném dni na něj přijdou rány: smrt,
zármutek a hlad a bude spálen ohněm. Vždyť mocný je Pán Bůh, který nad ním vykonal soud!“
9Králové země, společníci jeho smilstva a hýření, budou pro něj plakat a naříkat, až uvidí kouř z jeho požáru.
10Přestrašeni z jeho muk budou stát opodál a říkat: „Běda, běda, ty veliké město Babylóne, město mocné!
V jediné hodině přišel tvůj soud!“
11Velkoobchodníci země budou nad ním plakat a naříkat, že nikdo už nekoupí náklad jejich lodí:
12náklad zlata a stříbra, drahých kamenů a perel, kmentu a nachu, hedvábí a šarlatu, všeliké dřevo tújové,
rozmanité předměty ze slonoviny, všeliké předměty ze vzácného dřeva, z mědi, železa i mramoru; 13skořici, amon
a voňavky, masti a kadidlo, víno a olej, nejlepší mouku a pšenici, dobytek i skot, koně i vozy, otroky i lidské duše.
14Také ovoce, jehož jsi byl žádostiv, jsi pozbyl, všechno nádherné a skvělé je pro tebe ztraceno a nikdy se už nenajde.
15Velkoobchodníci, kteří s tím obchodovali a z města zbohatli, přestrašeni z jeho muk budou stát opodál,
plakat a naříkat: 16„Běda! Ty veliké město, oděné kdysi kmentem, nachem a šarlatem, vyšperkované zlatem, drahým
kamením a perlami! 17V jediné hodině je zničeno tak veliké bohatství!“
A každý kormidelník i pobřežní plavec, lodníci i všichni, kdo pracují na moři, zastavovali se zdaleka, 18když se
dívali na kouř z jeho požáru a křičeli: „Které město bylo tak veliké jako tohle?“ 19Sypali si prach na hlavu a s
pláčem a nářkem křičeli: „Běda, běda! Veliké město, v kterém z jeho blahobytu zbohatli všichni, kdo měli lodě na moři: v jediné hodině je úplně zničeno!
20Nebesa, radujte se nad tím, i vy, svatí apoštolové a proroci, že se vás Bůh proti němu zastal.“
RESPONSORIUM
Iz 52, 11.12; Jer 51, 45 (srov. Zj 18, 4)
O.
Vyjděte z Babylónu, očisťte se, kdo nesete Hospodinovy nádoby, vždyť Hospodin půjde před vámi, *
i v poslední řadě bude Bůh Izraele, aleluja.
V.
Vyjděte z Babylónu, můj lide, ať každý zachrání svůj život před rozjitřeným Hospodinovým hněvem. *
I v poslední řadě bude Bůh Izraele, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno z těchto dvou:
Z listu svatého Vincence Ferrerského magistrovi Řádu bratří kazatelů Jeanu de Puinoix
(Ed. P. Fages, Notes et documents de l’histoire de saint
Vincent Ferrier, Louvain–Paris 1905, str. 109–111)
Apoštolský život bratra kazatele
[Nejctihodnější magistře a otče, z důvodu nesčetných úkolů, které mě zaměstnávaly, jsem Vaší
ctihodnosti nebyl schopen napsat tehdy, jak by se slušelo. Neboť – to mluvím pravdu – od chvíle odchodu
z Romans až dosud bylo třeba, abych všude kázal shromážděnému lidu, často i dvakrát denně,
někdy i třikrát, abych nadto slavil zpívanou mši, takže mi po cestě, jídle a spánku nezbýval čas na jiné
věci, ba bylo třeba, abych si po cestě připravoval kázání. Aby mi však nebylo připisováno jako nedbalost
nebo pohrdání, že bych se tolik dní, týdnů a měsíců vyhýbal psaní, i při tolika úkolech jsem každodenně
věnoval čas tomu, abych Vám alespoň popsal cestu, kterou konám.]
Ať tedy víte, ctihodný otče, že po odchodu z Romans, kde jste mě naposledy poslal na cestu, jsem
celé tři měsíce byl dosud zde v Dauphiné a kázal jsem Boží slovo ve městech, obcích a vesnicích,
kde jsem dosud nebyl. Navštívil jsem především tři věhlasná heretická údolí v arcidiecézi Embrun:
první se nazývá Lucern, druhé L’Argentière a třetí Valpure. Ještě před mým příchodem již dvakrát nebo třikrát z Boží
milosti se zbožností a úctou přijala nauku katolické pravdy, ale chtěl jsem je znovu navštívit k jejich
posílení a útěše. Poté jsem na ústní i písemné žádosti a prosby mnohých přešel do Lombardie, kde
jsem rok a měsíc kázal v mnoha Vám podřízených městech, obcích a vesnicích a na mnohé žádosti ještě
dále, jmenovitě pod vládou markrabství Montferrat. V oněch zaalpských oblastech jsem nalezl mnohá
údolí heretiků, jak valdenských, tak katarských, především v turínské diecézi, a všechna jsem je
postupně navštívil, abych v nich kázal víru a nauku katolické pravdy a usvědčoval je z jejich omylů, takže
z milosrdenství Božího přijali vroucně, s velkou zbožností a úctou pravdu víry, když mě v tom Pán
provázel a potvrzoval moje slova.
Pochopil jsem, že hlavní příčinou jejich hereze a omylů je nedostatek kázání. Oni obyvatelé
mě zpravili o tom, že už třicet let jim kázali pouze valdenští bludaři, kteří k nim obvykle přicházeli
dvakrát ročně z Aquileje. Uvaž tedy, ctihodný magistře, jak veliká je vina církevních představených
i ostatních, kteří z povahy svého úřadu nebo poslání jim mají kázat, ale spíše hledí na to, aby klidně žili
ve velkých městech a domech v krásných komnatách s jejich pohodlím. A zatím duše, pro jejichž spásu
Kristus zemřel, hynou nedostatkem duchovní stravy, protože není, kdo by dětem lámal chléb. Žeň je
sice hojná, ale dělníků málo. Prosím proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.
[Nyní pomlčím o jednom heretickém biskupovi, kterého jsem našel v jednom z jejich údolí, jež se
jmenuje Luforio, jak se mnou chtěl skrytě mluvit a obrátil se; o valdenských školách, které jsem našel
v údolí Val d’Angrogne, a o jejich uzavření; o katarských bludařích v údolí Val di Pont,
jak se obrátili od své zvrácenosti; taktéž o bludařích v údolí Val di Lanzo, k nimž kdysi utekli
vrahové svatého mučedníka Petra de Ruffia, jakým způsobem se ke mně chovali; rovněž o ukončení
sporů mezi guelfy a ghibelliny; také o všeobecném usmíření v těchto oblastech a o jiných nesčetných
věcech, které Bůh ráčil vykonat ke své slávě a k užitku duší. V tom všem však budiž Bůh veleben.
Po strávení třinácti měsíců v Lombardii jsem přišel již před pěti měsíci do Savojska na žádost
mnohých církevních i světských představených. S velkým zápalem jsem tam navštívil pět diecézí
z mnoha nacházejících se v Savojsku, a to Sion, Aostu, Tarentaise, Maurienne a Grenoble. Obcházel jsem města, obce a vesnice
a kázal jsem v nich více nebo méně podle toho, jak se to jevilo prospěšným. Právě jsem v diecézi ženevské.
V oněch oblastech jsem mezi jinými velkými omyly nalezl jeden velmi rozšířený, že každoročně
konají shromáždění ke cti svatého Orientu, tj. Slunce. Moji spolubratři i františkáni, ostatní řeholníci
a rovněž faráři mi se strachem říkali, abych se neodvažoval proti tomuto omylu kázat nebo cokoli
říkat, neboť měli strach, protože jim hrozili smrtí a odpírali jim almužny a placení dávek. Nyní se
zaměřuji hlavně na tento blud a denně proti němu kážu, neboť Pán mi pomáhá a posiluje moje slova,
a tak byl tento blud vskutku vykořeněn. Tito lidé nyní přicházejí a s bolestí toho litují, když slyší,
že se tak velice mýlili ve víře. Protože Boží milostí byl tento omyl zcela vykořeněn, mám brzo jít do
lausannské diecéze, kde se mnoho lidí, především rolníků, veřejně klaní Slunci jako Bohu
a hned ráno se k němu uctivě obracejí s modlitbou. Sám lausannský biskup ke mně dvakrát nebo třikrát
pokorně přišel a zapřísahal mě naléhavě, abych zašel do jeho diecéze, kde je mnoho údolí heretiků
na hranicích se Savojskem a Německem, což jsem mu přislíbil. Slyšel jsem, že bludaři v těchto údolích
jsou velmi obávaní a smělí. Ale s důvěrou v Boží milosrdenství mám v úmyslu tam jít a kázat tam
v blízké postní době. Jaká bude vůle v nebesích, tak ať se stane.]
Můj socius Antonín i já s ním se Vám, ctihodný otče, poníženě odevzdáváme; kéž by Vás Syn Panny
neustále zachovával jako příklad a ochranu svaté řeholní observance. Amen.
[Nakonec jsem tento list vlastnoručně podepsal dne 17. prosince roku 1430 v městě Ženevě.
Neužitečný Kristův služebník a Váš ponížený syn bratr kazatel Vincenc.]
RESPONSORIUM
Srov. 1 Sol 1, 9–10; 3, 12.13
O.
Obrátili jste se k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a očekávali z nebe jeho Syna,
kterého vzkřísil z mrtvých. *
Ten nás vysvobodil od blížícího se Božího hněvu, aleluja.
V.
Ať ve vás Pán rozhojňuje stále více lásku a posilní vaše srdce, abyste byli svatí, až přijde náš Pán Ježíš
Kristus. *
Ten nás vysvobodil od blížícího se Božího hněvu, aleluja.
Nebo:
Z pojednání „O duchovním životě“ od svatého Vincence Ferrerského
(Kap. 13: ed. Garganta–Forcada, str. 513–514)
O způsobu kázání
Při kázání a v promluvách užívej k vylíčení jednotlivých událostí mluvy prosté, hovoř jako doma;
a jak můžeš, uváděj příklady, aby se každý hříšník, který ten hřích má, cítil tvým kázáním osobně zasažen,
jako bys mluvil jen pro něho. Mluv přitom tak, aby bylo vidět, že tvá slova nevycházejí z duše
pyšné ani rozezlené, nýbrž z hlubin otcovské lásky a dobroty, jako když otce bolí, že jeho děti hřeší nebo
je stihla těžká nemoc nebo že leží v hluboké propasti a on se je snaží vytáhnout, zachránit a přímo
mateřsky ošetřit. Nebo jako ten, kdo se těší z jejich pokroku a z jejich naděje na rajskou slávu.
Takový způsob se osvědčil a přináší posluchačům prospěch. Neboť všeobecné řeči o ctnostech a nepravostech
posluchače příliš neosloví.
Také když zpovídáš a chceš malomyslné laskavě povzbudit nebo naopak tvrději pohrozit zatvrzelým,
vždycky měj srdce láskyplné, ať hříšník skutečně cítí, že tvá slova vycházejí jen z čisté lásky. Laskavá
a vlídná slova ať proto vždycky mají přednost před přísnými.
Chceš-li ovšem být duším svých bližních opravdu užitečný, obrať se nejprve celým srdcem k Bohu
a přednes mu prostě svou žádost, aby ti dal milost pravé lásky, která je souhrnem všech ctností. S její
pomocí pak dokážeš všechno, co si přeješ.
RESPONSORIUM
2 Tim 4, 2; srov. Sk 26, 20b
O.
Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj *
s všestrannou
trpělivostí a znalostí nauky, aleluja.
V.
Kázal jsem národům, aby se napravily a vrátily se k Bohu. *
S všestrannou trpělivostí a znalostí nauky, aleluja.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys nás poučil kázáním svatého Vincence, jak máme jít po cestě do nebeské vlasti, když čekáme na Spasitele.
Prosíme, na jeho přímluvu nám uděl, ať jsme horliví v práci i v lásce a nehledáme trvalý domov v tomto čase,
ale ve věčnosti. skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nebo:
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|