[ nová verze ]
20. duben 2010, Úterý
3. týden žaltáře
Doba velikonoční, 3. týden Pro OP: Sv. Anežky z Montepulciana, pro mnišky SVÁTEK, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 20. duben 2010 Pro OP: Sv. Anežky z Montepulciana, pro mnišky SVÁTEK, nezávazná památka
Narodila se kolem roku 1268 v Gracciano Vecchio u Montepulciana v rodině pánů Segni. V devíti
letech ji rodiče přivedli do kláštera sester „del Sacco“ s augustiniánskou řeholí v Graccianu, aby zde získala výchovu a vzdělání.
Po několika letech Anežka do tohoto řádu vstoupila. Když sestry založily klášter v Procenu u Orvieta, ustanovily Anežku
už v jejích patnácti letech abatyší. Anežka dala své komunitě skvělou náplň, vedla ji v solidní a základní ctnosti, totiž v pokoře.
Po patnácti letech ve vedení kláštera v Procenu založila v roce 1306 na žádost měšťanů z Montepulciana klášter s kostelem
Santa Maria Novella v Montepulcianu a s papežským dovolením do tohoto kláštera vstoupila spolu s osmnácti dívkami. Sestry
se řídily Řeholí sv. Augustina. O rok později byl tento klášter přijat do společenství řádu sv. Dominika jako klášter mnišek.
Sestry zde žily ve velké chudobě a přísnosti. Anežka vynikala ohromnou vroucností při modlitbě, zvláště šířila úctu k Dítěti
Ježíši a k Panně Marii. I když žila v přísné klauzuře, mnohokrát jednala s okolními městy a snažila se působit jako usmiřovatelka
v různých sporech a bojích mezi šlechtickými rody. Zemřela po delší nemoci ve svých čtyřiceti letech 20. dubna 1317 a byla
pohřbena v klášterním kostele. Její hrob se brzy stal poutním místem pro široké okolí. Její neporušené tělo dnes odpočívá v dominikánském kostele
v Montepulcianu. Kanonizoval ji 10. prosince 1726 Benedikt XIII.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Svou vroucí písní velebí
tento den zbožní věřící,
když dnes i z výšin na nebi
se sláva této panny skví.
Panna, jež k chválám Kristovým
přispěla mužnou pevností,
se k sborům nebes vznešeným
dnes druží plna radosti.
Křehkosti těla přemohla
cudností v celém žití svém,
svůdnostmi světa pohrdla
a ve stopách šla za Kristem.
Spravuj nás, Kriste, podle ní,
před nepřáteli chraň lid svůj,
nás ve svých ctnostech upevni
a balvany vin odstraňuj.
Ať tebe všechno lidstvo ctí,
Ježíši, z Panny zrozený,
i Otci, Duchu milosti
ať ustavičná chvála zní. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí. Aleluja.
Žalm 67 (68)
Bůh přichází jako vítěz
Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4, 8)
I
2 Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *
prchají před ním, kdo ho nenávidí.
3 Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †
a jako vosk se taví nad plamenem, *
tak hynou hříšníci před Boží tváří.
4 A spravedliví před Bohem se těší *
a jásají a veselí se blahem. –
5 Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †
razte mu dráhu, pouští přichází. *
Jásejte Pánu, radujte se v něm!
6 Je otcem sirotků a vdovy chrání *
náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.
7 Bůh, který dává domov opuštěným, †
zajaté na svobodu vyvádí, *
vzpurníky nechá však žít v pustině. –
8 Bože, když vyšels v čele svého lidu *
a když jsi před ním kráčel po poušti,
9 země se třásla, nebe roztékalo *
před Bohem, jenž je Bohem Izraele.
10 V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *
své dědictví, už vadnoucí, jsi vzkřísil.
11 Tam utábořilo se tvoje plémě, *
z lásky dals, Pane, domov poníženým.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí. Aleluja.
Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko. Aleluja.
II
12 Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *
„Rozprášil četná vojska Svrchovaný!"
13 Králové s vojsky běží, utíkají! *
Strážkyně domu rozděluje kořist.
14 Zatímco vy si mezi stády spíte, *
postříbřila se křídla holubice,
15 perutě její zaskvěly se zlatem, *
klenoty jako sněhem na Salmonu. –
16 Bašanské hory, to jsou hory mocné, *
bašanské hory, to jsou hory mračné.
17 Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †
k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *
Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.
18 Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *
Pán ze Sinaje do svatyně vchází.
19 Vystoupils, Pane, do své vysokosti *
a svoje zajaté jsi vedl s sebou.
Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *
i ty, co brání se dlít v domě Páně. –
20 Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *
on sám nás nese, je nám pomocníkem.
21 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *
Pán, který ze smrti zná východisko.
22 Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *
temeno těm, kdo setrvávají v hříších. –
23 "I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *
"přivedu ti je třeba z hlubin moře,
24 ať nohy můžeš umývat si v krvi, *
jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko. Aleluja.
Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána. Aleluja.
III
25 My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *
můj král a Bůh jak vchází do svatyně.
26 Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *
uprostřed panny do bubínků tlukou.
27 Velebí Pána v chórech, Pána chválí, *
ve slavném shromáždění Izraele.
28 Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †
pak judská knížata a jejich pokřik, *
knížata Zabulona, Neftaliho. –
29 Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *
svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás
30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *
ať králové ti přinášejí dary!
31 Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *
a všechny, kdo jsou pány nad národy!
Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *
rozmetej všechny válečnické kmeny!
32 Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *
ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští! –
33 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *
jen hrajte na počest a k chvále Pána,
34 jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *
Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem: –
35 "Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *
a jeho velká moc až nad oblaky."
36 Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †
Bůh Izraele dává moc a sílu *
národu svému. Veleben buď Pán!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána. Aleluja.
V.
Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja.
O.
Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
8, 1-13
Sedm andělů trestajících svět
1Když Beránek rozlomil sedmou pečeť, nastalo v nebi mlčení asi na půl hodiny. 2Uviděl
jsem sedm andělů, kteří stojí před Bohem; bylo jim dáno sedm polnic. 3Jiný anděl přišel a postavil se k oltáři; v ruce
měl zlatou kadidelnici a bylo mu dáno mnoho kadidla, aby je položil s modlitbami všech věřících na zlatý oltář před trůnem.
4Z kadidelnice v andělově ruce vystoupil před Boha kadidlový kouř z modliteb věřících.
5Pak vzal anděl kadidelnici, naplnil ji ohněm z oltáře a hodil na zem. Tu nastalo hřmění, hlasy, blesky a zemětřesení.
6Těch sedm andělů, kteří měli sedm polnic, se připravilo, aby zatroubili.
7A zatroubil první. Nastalo krupobití a oheň smíšený s krví a dopadlo to na zem: sežehlo to třetinu země, sežehlo
to třetinu stromů a sežehlo to všechny zelené rostliny.
8A zatroubil druhý anděl. Něco jako velká hořící hora bylo vrženo do moře: třetina moře se obrátila v krev
9a od toho zahynula v moři třetina živočichů a vzala za své
třetina lodí.
10A zatroubil třetí anděl. Z nebe spadla velká hvězda, hořící jako pochodeň, a padla na třetinu řek a na prameny vod.
11Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se stala pelyňkem, takže mnoho lidí z té hořké vody pomřelo.
12A zatroubil čtvrtý anděl. Tu byla zasažena třetina slunce a třetina měsíce a třetina hvězd, takže se z třetiny
zatměly a den ztratil třetinu své jasnosti a stejně tak i noc.
13Potom jsem měl toto vidění: Uslyšel jsem jakéhosi orla, jak letí vysoko uprostřed nebe a volá silným hlasem: „Běda, běda,
běda obyvatelům země pro to, co nastane, až se ozvou zvuky polnic těch tří andělů, kteří ještě mají troubit!“
RESPONSORIUM
Srov. Zj 8, 3-4; 5, 8
O.
Anděl se postavil k oltáři: v ruce měl zlatou kadidelnici, a bylo mu dáno mnoho kadidla. *
A kadidlový kouř vystoupil před Boha, aleluja.
V.
Položil kadidlo s modlitbami všech věřících na zlatý oltář. *
A kadidlový kouř vystoupil před Boha, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svaté Kateřiny Sienské Kryštofě, převorce kláštera sv. Anežky v Montepulcianu
(Epist. 58: ed. P. Misciatelli, vol. I., Firenze 1970, str. 218–219)
Měla nestvořenou lásku, která ustavičně hořela v jejím srdci a stravovala ji
Ve jménu Ježíše Krista ukřižovaného a sladké Marie.
Má nejdražší dcero v Kristu, sladkém Ježíši.
Já Kateřina, služebnice a otrokyně sluhů Ježíše Krista, píšu ti v jeho drahocenné Krvi. Toužím vidět tebe i ostatní,
jak jdete ve šlépějích naší svaté matky Anežky.
A o to vás prosím a to chci: abyste se držely jejího učení a jejího způsobu života. Víte přece, že váš vždycky učila
slovem i příkladem pravé pokoře. To právě byla její hlavní ctnost, kterou měla. A nijak se tomu nedivím. Měla to, co
má mít snoubenka, která si přeje následovat pokoru svého Snoubence.
Měla nestvořenou lásku, která ustavičně hořela v jejím srdci a stravovala ji. Lačněla zachraňovat duše a bylo jí
to rozkoší. Stále bděla na modlitbách. Jiným způsobem by neměla pokoru, protože bez lásky není žádné pokory. Jedna živí druhou.
Víte, jaká pohnutka ji přivedla k dokonalé a opravdové ctnosti? Že se svobodně a dobrovolně zřekla sebe
a ze statků tohoto světa nechtěla nic vlastnit. Tato slavná panna totiž dobře chápala, že jmění často přivádí člověka
k pýše. Jím ztrácí nepatrnou ctnost pravé pokory,
dospívá k smyslové sebelásce a ochabuje v božské lásce. a ustává v bdění a modlitbě. Vždyť srdce a cit,
které jsou plné světa a sebelásky, nemohou se naplnit Kristem ukřižovaným a okoušet sladkost pravé modlitby. Toho
si všimla sladká Anežka, proto svléká sebe a obléká Krista ukřižovaného.
Ale nedělá to jen ona sama, nýbrž zanechává to i nám. Vás k tomu zavazuje a vy jste povinny toho dbát.
Víte dobře, že vám, snoubenkám zasvěceným Kristu, nesluší mít a vlastnit to, co patří otci, nýbrž co patří věčnému Snoubenci. Vždyť náležíte
jemu! Majetkem vašeho otce je žádostivost. Tu máme opustit, když nadejde chvíle rozlišování, a máme následovat Snoubence
a mít v držení jeho poklad. Co bylo pokladem ukřižovaného Krista? Kříž, potupa, bolest, muka, spílání, posměšky a výčitky,
dobrovolná chudoba, hlad po Otcově cti a po naší spáse.
Budete-li se držet tohoto pokladu silou rozumu zaníceného ohněm lásky, dojdete k těm ctnostem, o kterých jsme mluvili. Budete
pravými dcerami své matky, pečlivými, nikoli nedbalými snoubenkami a zasloužíte si, aby vás přijal Kristus ukřižovaný. On
sám vám svou milostí otevře bránu trvalého života.
Víc nepravím. Ponořte se do Krve Krista ukřižovaného. Vzchopte se s pravou bedlivostí a buďte jednotné. Budete-li
spojeny a ne rozděleny, pak ani ďábel ani žádný jiný tvor vám nebude moci uškodit a připravit vás o vaši dokonalost.
Zůstávejte ve svatém a sladkém milování Boha!
Ježíši sladký, Ježíši lásko!
RESPONSORIUM
Pís 8, 7
O.
Zátopy vod nemohou uhasit lásku *
a proudy řek ji neodplaví, aleluja.
V.
Kdyby chtěl někdo za vše, co má v domě, koupit lásku, sklidí svrchovanou hanbu. *
A proudy řek ji neodplaví, aleluja.
Nebo:
Z listu blahoslaveného Humberta z Romans o zachovávání řeholní observance
((Opera de vita regulari, ed. J.-J. Berthier, vol. I, Romæ 1888, str. 36–41)
Sliby jste se zavázali k velkým věcem
Usilujte, bratři, o to, abyste vynikali především těmi ctnostmi, které zvláště patří k zachovávání
řeholní kázně. A protože jste se sliby zavázali k velkým věcem, ukazujte také svými skutky velké věci.
Každodenně pokračujte v nějakém cvičení ctnosti a usilovně se snažte pracovat se zaměřením na
dobro. Vždyť loď, která pluje proti proudu, je jím strhávána, pokud se s velkou námahou nepohybuje kupředu.
Ve shodě se svým stavem, do něhož vás Bůh povolal, uskutečňujte vždy to lepší, co k němu náleží.
Když slyšíte všeobecné napomínání, s pokorou ho směrujte k vám, ne od vás k jiným. Ve všem svém
jednání se varujte extrémů a vždy se držte ve zlatém středu. Buďte vždy připraveni ke službě bratřím
a nikomu nebuďte na obtíž.
Buďte, bratři, pokorní bez přetvářky, zralí bez důrazu na vlastní osobu, čilí bez zlehčování, uctiví bez
ztráty naděje, plni naděje bez předsudků, poslušní bez odporování, veselí bez rozpustilosti, trpěliví bez
reptání. Buďte tak řečeno upravení k zachovávání mravů, laskaví k prokazování milosrdenství, nepohnutelní
ke stálosti, oddaní v modlitbě a obezřetní v bdělosti. Jakkoli vaší důstojnosti nemůže ani lidská
přítomnost nic přidat ani samota ubrat, přesto tím víc zachovávejte kázeň, kde buď nedbalost plodí
pohoršení mezi lidmi, nebo dbalost vede k správnému způsobu následování.
Noc věnujte mlčení a modlitbě, den zase dobrým skutkům a práci. Den dávejte bližním, noc Bohu.
V práci se soustřeďte ne na práci samu, ale na její smysl. Buďte silní pro konání dobra, ale slabí pro
konání zla. Ve svém konání zachovávejte ke všem jednotlivcům takový postoj, aby se u představených
projevovala pečlivost, u podřízených poslušnost, u všech pokoj a svornost, v chóru zbožnost a kázeň, u oltáře vážnost a úcta.
[Věkem pokročilí ať jsou zbožní, mladí pak pracovití. Žijte chvályhodně, ale neprahněte po chvále
od lidí. Nechlubte se tím, jak dlouho už jste v řádu, ale spíše tím, jak jej zachováváte. Vystříhejte se
přetvářky a kráčejte před Bohem v pravdě. Je příliš málo, abyste při vstupu do kláštera změnili jen šat,
ale chvályhodné je změnit mravy a způsob života. Kráčejte tedy přímou cestou a nikdy nenásledujte
cestu dvojakosti a přetvářky.
Jako před morem prchejte před tím, co je proti společnému užitku nebo co by vás mohlo dělat
nápadnými. Nikdy nezapírejte spravedlnost z ohledů na lidi nebo ze strachu. Vyhýbejte se zahálce
a zbytečně se nezdržujte na cele nicneděláním. Nedychtěte nerozumně po tom, co se nemá dělat,
a nepropadejte nechuti konat to, co se dělat má.
Velmi pečlivě se střezte toho, abyste byli málo trpěliví v práci, málo čilí v plnění příkazů nebo
nedbalí v dílech lásky. Buďte jednoznační ve svém chování a ve svém svědomí; a nikdy se neodvažujte
žít takovým způsobem života, v němž byste nechtěli zemřít.]
Co nejnaléhavěji vás, nejmilejší bratři, prosím a vyzývám, veden svědectvím toho, který nás svou
ctihodnou krví vykoupil a svou smrtí z lásky nám otevřel brány k životu, abyste nezapomínali na svou
profesi a svá předsevzetí a připomínali si prastaré cesty, jimiž naši předchůdci spěšně a usilovně běželi.
Nyní již vládnou s Kristem ve věčném pokoji plném útěchy. Když tam s pomocí Boží milosti dojdeme,
budou naše duše naplněny poznáním prvé pravdy, láskou k nejvyššímu dobru a potěšením z božské vznešenosti.
To ať nám dopřeje ten, který je počátek všeho bez počátku a konec všeho bez konce. Amen.
RESPONSORIUM
Ef 4, 15; Gal 5, 25; 6, 4a
O.
Žijme || podle pravdy a v lásce, *
a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava, aleluja.
V.
Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme! Každý ať prozkoumá své vlastní dílo. *
A tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava, aleluja.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, svou snoubenku Anežku jsi vyznamenal podivuhodnou horlivostí v modlitbě. Dej také nám,
ať podle jejího příkladu stále myslíme na tebe a můžeme dosáhnout hojných plodů této zbožnosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|