Bohatý jen těžko vejde do nebeského království. (Mt 19, 23)

² Poslechněte si všechny národy, *
      poslyšte všichni, co jich země nosí,
³ vy lidé prostí i vy vznešení, *
      vy bohatí, tak právě jako chudí! –

⁴ Ať moudře teď má ústa promluví, *
      jde o poznání z úvah mého srdce.
⁵ Sám poslechnu si moudrou průpověď, *
      za zvuků lyry řešení své zjevím. –

⁶ Proč bych se bál i v nepříznivých dnech, *
      kdy zloba nepřátel mě obklopuje?
⁷ Spoléhají se na své bohatství, *
      hojností pokladů se vychloubají. –

⁸ Vždyť nikdo si svůj život nekoupí, *
      za sebe Bohu výkup nezaplatí;
⁹ je příliš velká cena za život *
       a nikdy se jí nikdo nedoplatí,
¹⁰ tak aby mohl dál a navždy žít *
       a nikdy nepohlédl do tmy hrobu.
¹¹ Vidíme totiž moudré umírat, *
       stejně jak hyne hlupák nebo blázen. –

¹² Navždy jen hrob je jejich domovem, *
       příbytkem pro veškeré pokolení.
    I když jim celé kraje patřily: *
       Všechno, co měli, nechají zde jiným.
¹³ Tak člověk ve svém lesku nevidí, *
       že je jak zvěř, již vedou na porážku.

¹⁴ Toť cesta těch, kdo v sebe věřili, *
       los těch, kdo hojností se vychloubali.
¹⁵ Jsou jako stádo, které pase smrt, *
       a tak se propadají do podsvětí.
    Kráčejí rovnou cestou do hrobu,*
       tvář jejich zetlí, podsvětí je zhltí. –

¹⁶ Zatímco Bůh můj život vykoupí, *
       on z moci podsvětí mě jistě vyrve.
¹⁷ Nermuť se, jestli někdo bohatne *
       a rozmnožuje vážnost svého domu.
¹⁸ Zemře, a nic si s sebou nevezme, *
       tu nádheru si pod zem neodnese. –

¹⁹ Ať zaživa se šťastně vychloubá: *
       „Chválit tě budou, jak ses tu měl dobře“,
²⁰ nakonec vejde do řad otců svých, *
       co na věky už neuvidí světlo. –

²¹ Tak člověk ve svém lesku nevidí, *
       že je jak zvěř, již vedou na porážku.