Do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme. (Sk 14, 22)

¹ Miluji Pána, uslyšel *
      mé naléhavé volání.
² On ke mně ucho naklonil *
      v den, kdy jsem volal o pomoc. –

³ Provazy smrti omotán, †
      v osidla temnot zapleten, *
      tonul jsem v mukách úzkosti.
⁴ Tu jméno Páně vzýval jsem: *
      „Zachraň mi život, Pane můj!“ –

⁵ Je vlídný Pán, je spravedliv, *
      on je náš milosrdný Bůh.
⁶ On vždycky prosté ochrání, *
      v mé slabosti mi pomohl. –

⁷ Už se, má duše, upokoj, *
      když Pán tě dobrem obdařil,
⁸ vytrhl život ze smrti, *
      zrak ze slz, nohy z pádu včas.
⁹ Teď budu kráčet před Pánem, *
       teď zemí živých půjdu dál.

Skrze Krista podávejme Bohu stále oběť chvály. (Srov. Žid 13, 15)

¹⁰ Věřil jsem, proto smím teď říci: *
       „Velice byl jsem ponížen!“
¹¹ S úzkostí jsem si říkal v duchu: *
       „Věru, je každý člověk lhář!“ –

¹² Čím nyní odvděčím se Pánu *
       za všechno, co mi prokázal?
¹³ Do rukou vezmu kalich spásy *
       a jméno Páně oslavím. –

¹⁴ Vyplním sliby dané Pánu *
       před jeho lidem veškerým.
¹⁵ Příliš je drahá v očích Páně *
       smrt těch, kdo jsou mu oddáni. –

¹⁶ Ó Pane, jsem tvůj věrný sluha, †
       tvůj sluha, syn tvé služebnice, *
       tys moje pouta rozvázal.
¹⁷ Děkovnou oběť přinesu ti *
       a jméno Páně vzývat chci. –

¹⁸ Vyplním sliby dané Pánu *
       před jeho lidem veškerým,
¹⁹ zde na nádvoří domu Páně, *
       v tvém středu, Jeruzaléme.