[ pro mobily ]
10. květen 2019, Pátek
3. týden žaltáře
Doba velikonoční, 3. týden Sv. Jana z Avily, kněze a učitele Církve, nezávazná památka Sv. Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky Církve, nezávazná památka Pro OP: Sv. Antonína Florentského, biskupa, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 10. květen 2019 Sv. Jana z Avily, kněze a učitele Církve, nezávazná památka
Přišel na svět okolo roku 1500 ve městě Almodóvar del Campo ve Španělsku. Když
se stal knězem, prochodil celou Andalusii a kázal o Kristu. Byl významným hlasem
prosazujícím obnovu zahájenou tridentským koncilem a v mnoha svých spisech
ukázal kněžím jeho podstatu a důležitost. Neprávem na něj padlo podezření z
hereze, nevyhnul se ani výslechům, ani věznění, ale velmi horlivě vykládal
katolickou nauku. Poslední léta strávil v ústraní ve městě Montilla v córdubské
diecézi a dne 10. května 1569 tam zesnul v Pánu.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.
Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.
Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.
Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.
Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha. Aleluja.
Žalm 68 (69), 2-22. 30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje
Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)
I
2 Pojď mě zachránit, Bože, *
voda až k hrdlu mi sahá,
3 bořím se v hlubokém bahně, *
jako by bezedné bylo,
padl jsem do hlubin vodních, *
proud mě strhuje s sebou.
4 Jsem už vysílen křikem, *
hrdlo mám ochraptělé,
oči mi hleděním slábnou, *
jak čekám na svého Boha.
5 Víc, než mám na hlavě vlasů, *
je těch, kdo mají mě v zášti,
silnější nežli mé kosti
jsou, kdo mě stíhají křivě. *
Vrátit mám to, co jsem nevzal! –
6 Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
prohřešky moje nejsou ti tajny.
7 Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
ať kvůli mně se nedočká hanby, *
kdo hledá Boha Izraele! –
8 Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
pohana ulpěla na mé tváři.
9 Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
synům mé matky jsem jako cizí. –
10 Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
11 Sebe jsem týral mnohými posty, *
ale i to mi jen k potupě bylo. –
12 V pytli jsem chodil za pokání, *
za to jsem jim byl leda pro smích.
13 Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
opilci zpívají posměšky o mně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha. Aleluja.
Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli. Aleluja.
II
14 Já však se modlím k tobě, Pane! *
Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
jak jenom ty se smilovat umíš, *
jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
15 Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
16 aby mě proud už nestrhoval, †
aby mě hloubka nepohltila, *
ať propast nade mnou nezavře jícen! –
17 Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
shlédni ke mně v svém milosrdenství!
18 Neukrývej se před služebníkem, *
vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –
19 Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
20 Ty přece znáš mé ponížení, *
před tebou stojí mí protivníci. –
21 Zahanbení mi zlomilo srdce, *
potupa má je nezhojitelná;
doufal jsem v soucit, ale marně, *
v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
22 Žluč mi kapali do mého jídla, *
v žízni mě octem napájeli.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli. Aleluja.
Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít. Aleluja.
III
30 Já však jsem ubožák v bídě, *
chraň mě svou pomocí, Bože!
31 Chci jménu Božímu zpívat, *
vděčně je chválit a slavit.
32 To bude milejší Pánu, *
nad žertvu rohatých býků. –
33 Těšte se, pokorní, z toho: *
Kdo hledá Boha, ten sílí!
34 Neboť Pán ubohé slyší, *
nezhrdne zajatci svými.
35 Chval ho nebe i země, *
moře a vše, co v něm žije! –
36 Neboť Bůh zachová Sión, †
zbuduje judská města; *
budou v nich žít a sídlit
37 potomci těch, kdo mu slouží; †
kdo jeho jméno ctí s láskou, *
najdou v nich navždy svůj domov.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít. Aleluja.
V.
Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
O.
Ať radují se nebe i země, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
10, 1-11
Rozvinutý malý svitek
Já, Jan; 1viděl jsem jiného mocného anděla, jak sestupuje z nebe, zahalen v oblaku, kolem hlavy duhová zář,
s tváří jako slunce a s nohama jako ohnivé sloupy. 2V ruce držel rozvinutý malý svitek. Pravou nohu
postavil na moře a levou na zem. 3Pak vzkřikl silným hlasem, jako když řve lev. Na jeho výkřik zaburácelo sedm hromů.
4Když těch sedm hromů promluvilo, chtěl jsem se dát do psaní, ale uslyšel jsem z nebe hlas: „Zachovej slova těch
sedmi hromů v tajnosti a nepiš je! “
5Potom anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, pozdvihl pravici k nebi
6a přísahal při tom, který žije na věčné věky, který stvořil nebe a všecko, co je v
něm, i zem i všechno, co je na ní, i moře i všechno, co je v něm: „Lhůta je u konce! 7Ale v době,
kdy přijde na řadu hlas sedmého anděla, až zatroubí na polnici, dovrší se tajemné Boží rozhodnutí, jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům.“
8Hlas z nebe, který jsem už slyšel, zase na mě promluvil: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek z ruky anděla
stojícího na moři a na zemi!“ 9Odešel jsem tedy k andělovi a požádal ho, aby mi ten malý svitek dal. Odpověděl
mi: „Vezmi ho a spolkni! Způsobí ti v břiše hořko, ale v ústech se ti bude sladce rozplývat jako med.“ 10Vzal jsem
ten malý svitek z andělovy ruky a spolkl ho. V ústech se mi sladce rozplýval jako med, ale když jsem ho spolkl, zhořklo mi to v břiše.
11Pak mi bylo řečeno: „Znovu musíš prorokovat proti mnoha lidem, národům, jazykům a králům.“
RESPONSORIUM
Zj 10, 7; 24-30
O.
Až zatroubí polnice, dovrší se tajemné Boží rozhodnutí, *
jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům, aleluja.
V.
Potom se objeví znamení Syna člověka na nebi a lidé uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou mocí a slávou: *
jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů svatého Jana z Avily, kněze a učitele Církve
(Tractatus de amore Dei erga nos 1.2.4: Madrid 2004)
Kristova láska, jeho tvář stále obrácená k Otci
Důvodem, který naše srdce pohne blíž k Boží lásce, je úvaha o svrchované lásce,
kterou k nám vzplanul Bůh a s ním jeho tolik požehnaný Syn, náš Pán. Právě to —
víc než dobrodiní — pohne srdce, aby milovalo; ten, kdo má něco dalšího, totiž dává
něco z toho, co má, ale ten, který miluje, daruje se vším, co má, sebe samého a už mu
nezbývá nic dalšího, co by daroval.
Podívejme se teď tedy, Pane, zda nás miluješ, a jestliže je to tak, že nás miluješ, jaká
tvoje láska k nám je.
Rodiče velice milují děti — ale miluješ nás snad jako otec? Můj Bože, do lůna tvého
srdce, abychom to viděli, jsme nevstoupili; tvůj Jednorozený, který z toho lůna
sestoupil1, o tom přinesl znamení a přikázal nám, abychom tě pro nekonečnou lásku,
kterou jsi nás miloval, nazývali Otcem. Vždyť jako jsi ty jediný dobrý pro svou
svrchovanou dobrotivost, která všechno překonává, tak jsi ty jediný Otec; a takový jsi
a konáš taková díla, že v porovnání s tvou otcovskou láskou není nikdo, kdo by mohl
být nazýván otcem. —
A jestli, člověče, této veliké lásce stále ještě nedůvěřuješ, podívej se na všechna
dobrodiní, která ti Bůh udělil — vždyť to všechno jsou záruky a svědectví o jeho
lásce. Spočítej, kolik všech těch dobrodiní je, a uvidíš, že všechno, co je na nebi i na
zemi, a také veškeré kosti a smyslové orgány ve tvém těle i všechny hodiny a časová
období tvého života, to všechno je dobrodiním od Pána. Podívej se dále, koliks dostal
dobrých rad a kolik dober, která vlastníš v tomto životě; kromě toho kolik bylo
nebezpečí, z kterých jsi v tomto životě vyvázl, a nemocí a násilných událostí, které by
tě bývaly mohly zničit, kdyby tě on nevysvobodil. To všechno jsou jasná znamení
lásky. A nakonec obrať svůj pohled na celý tento svět, který byl stvořen jen pro tvé
dobro a spolu se všemi tvory, kteří jsou v něm obsaženi, je znamením lásky,
vypravuje o lásce a má s tebou na lásce podíl. —
A teď se také podívejme, jak velikou láskou zahořel onen Syn, kterého nám Otec dal.
Neexistuje jazyk, který by to stačil vypovědět! — Někteří neznalí a nevědomí pro tu
lásku dosud nemají smysl, protože ta podle je-jich mínění vychází z dokonalosti
toho, co je milováno. —
Kristova láska však nevychází z dokonalosti, která by se nacházela v nás, ale z toho,
co má on sám — je to tvář stále obrácená k Otci.
1 srov. Jan 1,18
RESPONSORIUM
Srov. Ef 3,18–19; Jan 3,16
O.
Kéž jste schopni poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání. *
Abyste dosáhli plné míry Božích darů. Aleluja. Aleluja.
V.
Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl ž
ivot věčný. *
Abyste dosáhli plné míry Božích darů. Aleluja. Aleluja.
Z dopisů svaté Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky Církve
(Ep. LII: Wernerio de Kircheim, cum ceteris societatis suæ fratribus: PL 197,269–271)
Obraz Církve
Roku tisíc sto sedmdesát od vtělení Páně jsem dlouho ležela nemocná na lůžku. V
bdělém stavu těla i ducha jsem uviděla překrásný obraz: měl podobu ženy, která
byla nejvybranějším způsobem líbezná, ve svém půvabu velice milá a tak krásná, že
to lidská mysl nebyla schopna pojmout. Její postava sahala od země až do nebe.
I její tvář zářila nejsilnějším leskem a její oči hleděly do nebe. Také na sobě měla
sněhobílé hedvábné šaty a byla zahalena do pláště ozdobeného těmi nejdražšími
kameny — totiž smaragdem a safírem — a také různý-mi perlami; na nohou měla
střevíce zkrášlené onyxem. Ale její tvář byla zaprášená a šaty byly na pravém boku
roztržené a dále její plášť ztratil svou elegantní krásu a střevíce byly zašpiněné.
Silným a smutným hlasem volala vysoko do nebe: »Naslouchej, nebe: mám
ušpiněnou tvář; a truchli, země: mám roztržené šaty; a chvěj se, propasti: mám
zašpiněné střevíce.« A říkala také: „Byla jsem skryta v Otcově srdci, dokud Syn
člověka, počatý a narozený z panenství, neprolil svou krev; on si mě také tou krví
pro sebe vyvolil jako snoubenku a daroval mi věno.
Stopa po zraněních mého snoubence zůstává totiž čerstvá a zranění jsou otevřená tak
dlouho, dokud budou otevřena zranění lidských hříchů. Nečistotu do těch zranění
zanášejí Kristovi kněží, kteří v přehnané zištnosti přebíhají od kostela ke kostela, i
když by mě měli udržovat běloskvoucí a sloužit mi v čistotě. Trhají mi tím také šaty,
protože přestupují, co přikazuje zákon a evangelium a jejich kněžství, a házejí mi
špínu na plášť, protože naprosto nedbají na přikázání, která jsou jim nařízena, a
neplní je dobrou vůlí a skutkem ve zdrženlivosti jako ve smaragdu ani ve štědrém
rozdávání almužen jako v safíru ani v jiných dobrých a spravedlivých skutcích
(kterými se Bohu vzdává čest jako dalšími druhy drahokamů). Ale navíc se špiní
moje střevíce, protože jejich cesty spravedlnosti nejsou ani správné, ani drsné a
obtížné; a ani nedávají dobrý příklad svým podřízeným. Přesto však dole ve svých
střevících mám jako ve skrýši čistotu pravdy — u některých.“
A uslyšela jsem, jak hlas z nebe říká: „Tento obraz ukazuje církev. Proto ty, člověče,
který to vidíš a slyšíš ta slova nářku, o tom řekni kněžím, kteří byli ustanoveni a
zařazeni do posvátného řádu, aby řídili a učili Boží lid. Jim bylo řečeno stejně jako
apoštolům: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“1
1 srov. Mk 16,15
RESPONSORIUM
Dan 2,21–22; 1 Kor 12,11
O.
Hospodin dává mudrcům moudrost, poznání těm, kdo jsou ho schopni. *
Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.
V.
To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. *
Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys dal kněžím a svému lidu ve svatém Janovi z Avily skvělého učitele, který
vynikal svatým a horlivým životem; dej, prosíme, aby církev díky správné horlivosti
tvých služebníků i v dnešní době rostla ve svatosti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|