1. srpen 2017
Sv. Alfonsa z Liguori, biskupa a učitele Církve

Narodil se 27. IX. 1696 v Marianelle u Neapole. Pocházel z jedné z nejstarších neapolských šlechtických rodin de‘Liguori. Měl velké a všestranné nadání i vlohy pro básnictví, hudbu a malířství. V 16 letech dosáhl doktorátu občanského i kanonického práva a stal se vyhledávaným advokátem. Ve 27 letech se dopustil omylu, který se pro něj stal podnětem k přemýšlení o nedostatečnosti lidské spravedlnosti. Po vysvěcení na kněze (1726) začal působit mezi nejnižšími lidovými vrstvami v Neapoli a v okolí. Setkal se s jejich neuvěřitelnou nevědomostí a zanedbaností, a to ho přivedlo k rozhodnutí založit (1732) pro práci mezi nimi kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristů). Mnoho času strávil na kazatelně a ve zpovědnici. Jeho asketické a mravoučné spisy vznikaly z praktické potřeby ukazovat, jak správně křesťansky žít. Ve svém nejznámějším díle „Theologia moralis“ se staví proti jansenistické přemrštěné přísnosti a hájí zdravý střed mezi rigorismem a laxismem. Jako biskup v S. Agata dei Goti (1762-75) se staral především o zdokonalení kněží a o lidové misie. Když vyčerpán prací téměř oslepl a ohluchl a trpěl těžkým revmatismem, strávil posledních 12 let života v klášteře v Nocera dei Pagani (jižně od Neapole), kde také 1.VIII.1787 zemřel. V roce 1839 byl prohlášen za svatého, 1871 za učitele Církve a 1950 za patrona zpovědníků a moralistů.

MODLITBA ODPOLEDNE

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Hodina třetí z poledne,
jak dá Pán, v mžiku uběhne,
teď zhloubi srdce zbožného
velebme Trojjediného.

Ať nám vždy v srdci čistém tkví
přesvatá Boží tajemství.
Řiďme se vzorem Petrovým,
jenž křížem žehnal nemocným.

Ať zpěv nám tryská ze srdcí,
kéž apoštolé ochránci
nám slabé kroky pomohou
podpírat mocí Kristovou.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Šťastní, kdo žijí podle zákona Páně.

Žalm 118 (119), 1-8
I (Alef)
Rozjímání o Božím zákoně

Láska k Bohu spočívá v tom, že zachováváme jeho přikázání. (1 Jan 5, 3)

¹ Šťastni, kdo cestou bez úhon chodí, *
kdo žijí podle zákona Páně!
² Šťastni, kdo jeho příkazů dbají, *
kdo celým srdcem ho vyhledávají, –

³ kdo ve svých skutcích se bezpráví chrání, *
kráčejí stále po jeho cestách.
⁴ Sám jsi nám dal svá přikázání, *
abychom pilně a věrně jich dbali. –

⁵ Kéž moje cesty jsou přímé a jisté, *
abych se držel tvých ustanovení!
⁶ Jenom tak nepadnu v zahanbení, *
když tvých předpisů budu si hledět. –

⁷ Budu ti děkovat s upřímným srdcem, *
vniknu-li v soudy tvé spravedlivé.
⁸ Zásady tvoje chci zachovávat, *
jen ty mě nikdy neopouštěj.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Šťastní, kdo žijí podle zákona Páně.

Ant. 2 Nad tvou pomocí mé srdce zaplesá.

Žalm 12 (13)
Spravedlivý naříká, ale důvěřuje v Boha

Bůh, dárce naděje, ať vás naplní samou radostí. (Řím 15, 13)

² Jak dlouho, Pane, chceš mne zapomínat? Navždy? *
      Jak dlouho ještě chceš mi ukrývat svou tvář?
³ Jak dlouho ještě mám se v hloubi duše trápit, †
      jak dlouho den co den se hořem v srdci hrýzt? *
      Jak dlouho nepřítel se nade mnou má pyšnit? –

⁴ Shlédni sem, slyš mě, vyslyš, Pane, Bože můj! *
Oči mi rozjasni, ať neusnu až k smrti!
⁵ Ať nesmí trýznitel se chlubit: "Už ho mám!" *
Ať nezajásají odpůrci nad mým pádem! –

⁶ Vždyť já se spoléhám jen na tvé slitování! †
Ať nad tvou pomocí mé srdce zaplesá! *
Za všechno dobro pak já Pánu chvály vzdám.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Nad tvou pomocí mé srdce zaplesá.

Ant. 3 Bůh dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.

Žalm 13 (14)
Pošetilost bezbožných

Kde se rozmnožil hřích, tam se v míře ještě daleko štědřejší ukázala milost. (Řím 5, 20)

¹ Říká si bláhový: „Není Boha!“ †
      Zkaženi jsou a hnusně si vedou, *
      nikdo už není, kdo konal by dobro.
² Pán hledí z nebes na lidské syny, *
      zda je kdo moudrý a hledá Boha. –

³ Všichni jsou zbloudilí, zkažení vesměs, *
      nikdo už, nikdo z nich nekoná dobro.
⁴ Nepřijdou k rozumu, kdo pášou křivdy, †
      kdo můj lid hltají jako kus chleba? *
      Nemají v úctě jméno Páně; –

⁵ přesto se jednou roztřesou strachy: *
      Bůh stojí při lidu spravedlivém!
⁶ Chudáku chcete záměry hatit, *
      Pán je však jeho útočištěm.
⁷ Kéž ze Siónu Izrael dočká se spásy! *
      Až Pán změní osud svého lidu,
   zajásá Jákob, *
      zaraduje se Izrael.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Bůh dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Job 5, 17-18

Opravdu blažený člověk, káraný Bohem! Nepohrdej kázní Všemohoucího! On sice raní, ale i obvazuje, bije, ale jeho ruce uzdravují.

V. Milostiv buď svému služebníku, Pane.
R. Pouč mě ve svých ustanoveních.

Modleme se:

Bože, tys poslal svého anděla k setníku Kornéliovi, aby mu ukázal cestu ke spáse; prosíme tě, učiň i nás svými spolupracovníky na spáse světa, abychom všichni mohli ve společenství tvé Církve dojít k tobě. Skrze Krista, našeho Pána.

Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

1. srpen 2017Sv. Alfonsa z Liguori, biskupa a učitele Církve

1. srpen 2017
Sv. Alfonsa z Liguori, biskupa a učitele Církve