10. květen 2012
Pro OP: Sv. Antonína Florentského, biskupa

Narodil se koncem března 1389 ve Florencii jako syn notáře Niccola Pierozziho. Pod vlivem blahoslaveného Jana Dominiciho vstoupil v roce 1405 do řádu. Noviciát vykonal v Cortoně pod vedením blahoslaveného Vavřince z Ripafratty a pak studoval ve Fiesole. Žil velice přísným životem. V roce 1413 přijal kněžské svěcení. Zpočátku působil jako kazatel a zpovědník ve Florencii, další období svého života pak prožil především jako představený různých klášterů. V letech 1436–1444 byl prvním převorem a spoluzakladatelem slavného kláštera sv. Marka ve Florencii. Komunity bratří řídil s velkou moudrostí. V každém působišti odvedl kus reformátorské práce a všude ho provázela pověst svatého života. V roce 1439 se jako teolog účastnil Florentského koncilu a byl svědkem unie mezi východní a západní církví. Při této příležitosti jej poznal papež Evžen IV. a v roce 1446 jej jmenoval arcibiskupem ve Florencii. Jako arcibiskup pamatoval nejen na hospodářské a politické zájmy Florencie, ale byl také skvělým reformátorem, pastýřem, katechetou a kazatelem. Horlivě konal vizitace a odstraňoval všechny nepořádky. Patřil k předním teologům a pastoralistům své doby. Zemřel uprostřed svých bratří v klášteře sv. Marka 2. května 1459 a byl pohřben v klášterním kostele. Kanonizoval jej 31. května 1523 Hadrián VI.

MODLITBA ODPOLEDNE

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Teď skví se hodina ta již,
co vyprostila z temnot kříž,
celý svět ze tmy vyvedla
a nové světlo zažehla.

Toť chvíle, kdy se rozhodl
Pán vzbudit těla ze hrobů
a jim vstát z mrtvých nařídil,
nový dech žití když jim vlil.

V obnovu světa věříme,
v němž zákon smrti pomine
a života dar blažený
potrvá bez omezení.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. Aleluja. Aleluja. Aleluja.

Žalm 118 (119), 17-24
III (Gimel)

¹⁷ Čiň dobře sluhovi svému, ať žije, *
slovo tvé budu zachovávat.
¹⁸ Otevř mé oči, ať sledují bděle *
podivuhodné zákony tvoje. –

¹⁹ Jsem jenom hostem na této zemi, *
nezatajuj mi svá ustanovení!
²⁰ Moje duše umdlévá touhou, *
znát v každé době tvá rozhodnutí. –

²¹ Zkrušil jsi pyšné: jsou zlořečeni, *
kdo sejdou z cesty tvých přikázání.
²² Sejmi ze mne potupnou hanbu, *
neboť tvé předpisy zachovávám. –

²³ I když se knížata proti mně radí, *
služebník tvůj na tvé výroky myslí.
²⁴ Příkazy tvé jsou mým potěšením, *
úradky tvé jsou mými rádci.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Žalm 24 (25)
Prosím za odpuštění a ochranu

Naděje neklame. (Řím 5, 5)

¹ K tobě, Pane, pozdvihuji duši, *
      k Bohu svému. V tebe důvěřuji,
   ty mi nedej v hanbě ztroskotat, *
      ať se nepřátelé neradují!
³ Nezahanbíš ty, kdo hledí k tobě, *
      zahanbeni ať jsou nevěrní. –

⁴ Ukazuj mi, Pane, svoje cesty, *
      uč mě kráčet tvými stezkami.
⁵ K věrnosti mě veď a poučuj mě, *
      vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany,
   v kterého já dennodenně doufám, *
      pro tvou, Pane, věčnou dobrotu. –

⁶ Vzpomeň, Pane, na své slitování, *
milost svou, jež trvá od věků!
⁷ Zapomeň mých provinění z mládí, *
v lásce své se na mne rozpomeň! –

⁸ Pán je plný dobroty a přímý, *
ukazuje cestu bloudícím,
⁹ utlačeným dopomáhá k právu, *
ponížené vodí k cestám svým; –

¹⁰ jeho cesty – pravdivost a věrnost *
těm, kdo plní úmluvu a řád.
¹¹ Proto, Pane, odpusť pro své jméno, *
odpusť mi můj převeliký hřích!

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

¹² Kdo je člověk, jenž se bojí Pána? *
Tomu Pán dá správnou cestou jít,
¹³ ten se bude těšit blahobytu, *
zemi zdědí v úděl jeho rod. –

¹⁴ Rada Páně těm, kdo se ho bojí, *
jeho úmluva je osvítí.
¹⁵ Moje oči stále hledí k Pánu, *
on mé nohy z léček vyprostí. –

¹⁶ Ke mně obrať se, dej slitování, *
vždyť jsem ubohý a zcela sám.
¹⁷ Ulev mému stísněnému srdci, *
vyveď mě už z mého sklíčení! –

¹⁸ Pohleď na můj žal a plahočení, *
všechny moje hříchy odpusť mi!
¹⁹ Pohleď na mé četné nepřátele, *
jakou krutou mají ke mně zášť! –

²⁰ Ochraňuj mou duši, vysvoboď mě, *
nezahanbi mě v mém doufání!
²¹ Kéž mě chrání nevinnost a věrnost, *
neboť k tobě, Pane, pohlížím. –

²² Vysvoboď, můj Bože, Izraele *
ze všech jeho soužení a běd!

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. Aleluja. Aleluja. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. Kol 1, 12-14

Děkujte Bohu Otci, že vás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.

V. Pane, zůstaň s námi, aleluja.
R. Neboť se připozdívá, aleluja.

Modleme se:

Tvá milost, Bože, činí z hříšníků spravedlivé a z ubožáků lidi šťastné; upevňuj, co jsi v nás vykonal a cos nám daroval, abychom ospravedlněni na základě víry měli sílu vytrvat až do konce. Skrze Krista, našeho Pána.

Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. květen 2012Pro OP: Sv. Antonína Florentského, biskupa

10. květen 2012
Pro OP: Sv. Antonína Florentského, biskupa