4. únor 2010
Pro OP: Sv. Kateřiny z Ricci, panny, řeholnice

Narodila se 23. dubna 1522 v přední florentské rodině Ricciů. Když jí zemřela matka, dal ji otec na výchovu do kláštera benediktinek v Monticelli u Florencie. Ve dvanácti letech ji chtěl provdat, ale na její prosby jí dovolil vstoupit do kláštera dominikánských terciářek v Pratu. Při vstupu 18. května 1535 přijala řeholní jméno Kateřina. Už v době formace se u ní začala objevovat různá mystická vytržení. Její spolusestry je však pokládaly za roztržitost a uvažovaly o jejím propuštění. Jen na velké prosby směla zůstat. V klášteře žila v přísném pokání. Milovala Krista a s ním chtěla vykupovat, usmiřovat a obětovat se za spásu lidstva. Jako odměnu jí Kristus vtiskl svoje rány do rukou, nohou a boku. V letech 1542–1554 prožívala v extázích i na svém vlastním těle Kristovo utrpení. Přestože v jejím životě dominovaly mystické prožitky, byla ženou velmi praktickou. Působila jako podpřevorka, novicmistrová a v roce 1552 ji sestry zvolily za svou doživotní převorku. Dbala, aby v klášteře byla poctivě zachovávána všechna řeholní pravidla. Byla duchovní přítelkyní svatého Karla Boromejského, svatého Pia V., svaté Marie Magdalény de Pazzi; jako přítelkyně svatého Filipa Neriho s ním sdílela úctu k Jeronýmu Savonarolovi. Její dopisy jsou svědectvím italské duchovní literatury 16. století. Svou mimořádnou úctu ke Kristovu utrpení vyjádřila zvláště ve verších o umučení, složených z úryvků Písma svatého. Obětovala svůj život na odčinění hříchů světa, za obnovu Církve a především za dobrý výsledek Tridentského koncilu. Zemřela po dlouhé nemoci v Pratu 2. února 1590. Benedikt XIV. ji 29. června 1746 svatořečil.

MODLITBA ODPOLEDNE

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Svět celý v pohyb uvádíš,
ač v sobě trváš beze změn,
sám vodíš slunce oblohou
a v různé doby dělíš den.

Ach, rozsviť jasný večer nám,
až nakloní se žití běh,
a svatou smrtí ke slávě
nás do věčnosti vkročit nech.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání, praví Pán.

Žalm 118 (119), 153-160
XX (Réš)

¹⁵³ Hleď na mou tíseň a vysvoboď mě, *
že na tvůj zákon jsem nezapomněl.
¹⁵⁴ Mé pře se ujmi a z bídy mě vykup *
dle svého výroku život mi uděl. –

¹⁵⁵ Daleko k záchraně mívají hříšní, *
neboť k tvým příkazům neberou ohled.
¹⁵⁶ Hojné je, Pane, tvé slitování, *
podle svých úradků daruj mi život. –

¹⁵⁷ Pronásledují a souží mě mnozí, *
já od tvých předpisů neupouštím.
¹⁵⁸ S odporem pohlížím na věrolomné, *
protože nedbají na tvoje slova. –

¹⁵⁹ Hle, jak mám v lásce tvá přikázání, *
Pane, v své milosti daruj mi život!
¹⁶⁰ Podstatou tvého slova je stálost, *
každý tvůj pravdivý soud je věčný.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání, praví Pán.

Ant. 2 Pán ať požehná ti ze Siónu, abys viděl vzkvétat Jeruzalém po všechny dny svého života.

Žalm 127 (128)
Boží požehnání v domě bohabojného

„Pán ať požehná ti ze Siónu“, to jest ze své Církve. (Arnobius)

¹ Blažený jsi, kdo máš Pána v úctě *
a kdo kráčíš jeho cestami! –

² Co dobudeš prací, v klidu strávíš, *
      blažen budeš, půjde s tebou zdar.
³ Manželka tvá jako vinná réva *
      ponese v tvém domě ovoce,
   děti tvé jak letorosty oliv *
      stůl ti budou kruhem ovíjet. –

⁴ Takto bude požehnáno muži, *
      který Pána v pravé bázni ctí.
⁵ Pán ať požehná ti ze Siónu, †
      abys viděl vzkvétat Jeruzalém *
      po všechny dny svého života.
⁶ Abys viděl i svých synů syny. *
      Pokoj budiž nad Izraelem!

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán ať požehná ti ze Siónu, abys viděl vzkvétat Jeruzalém po všechny dny svého života.

Ant. 3 Pro tebe pokořil Bůh tvé nepřátele.

Žalm 128 (129)
Obnovená důvěra souženého lidu

Církev mluví o tom, co trpělivě snáší. (Sv. Augustin)

¹ Zle mě sužovali od mládí, *
      – tak ať řekne Izrael –
² zle mě sužovali od mládí, *
      ale nezdolali mě!
³ Oráči má záda orali, *
      táhli brázdy předlouhé.
⁴ Avšak spravedlivý Pán, můj Bůh, *
      lana hříšných zpřetínal. –

⁵ Ať se zahanbí a ustoupí *
      všichni, kteří nenávidí Sión!
⁶ Ať jsou jako tráva na střechách, *
      uschlá, ještě než ji vytrhají!
⁷ Nenaplní ani žencům hrst, *
      ani náruč těm, kdo vážou snopy.

⁸ Neřeknou jim ti, co kolem jdou: †
„Požehnání Páně budiž s vámi!" *
„Jménem Páně žehnáme vám v práci!“

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pro tebe pokořil Bůh tvé nepřátele.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Žid 12, 1b-2

Odhoďme všecko, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se člověk snadno zaplete, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu.

V. Doufám, Pane, z duše doufám.
R. Na tvé slovo vyčkávám.

Modleme se:

Bože, vyslyš naše modlitby a dej, ať nás příklad tvého trpícího Syna posiluje, abychom statečně snášeli všechna protivenství. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. únor 2010Pro OP: Sv. Kateřiny z Ricci, panny, řeholnice

4. únor 2010
Pro OP: Sv. Kateřiny z Ricci, panny, řeholnice