1. srpen 2024
Sv. Alfonsa z Liguori, biskupa a učitele Církve

Narodil se 27. IX. 1696 v Marianelle u Neapole. Pocházel z jedné z nejstarších neapolských šlechtických rodin de‘Liguori. Měl velké a všestranné nadání i vlohy pro básnictví, hudbu a malířství. V 16 letech dosáhl doktorátu občanského i kanonického práva a stal se vyhledávaným advokátem. Ve 27 letech se dopustil omylu, který se pro něj stal podnětem k přemýšlení o nedostatečnosti lidské spravedlnosti. Po vysvěcení na kněze (1726) začal působit mezi nejnižšími lidovými vrstvami v Neapoli a v okolí. Setkal se s jejich neuvěřitelnou nevědomostí a zanedbaností, a to ho přivedlo k rozhodnutí založit (1732) pro práci mezi nimi kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristů). Mnoho času strávil na kazatelně a ve zpovědnici. Jeho asketické a mravoučné spisy vznikaly z praktické potřeby ukazovat, jak správně křesťansky žít. Ve svém nejznámějším díle „Theologia moralis“ se staví proti jansenistické přemrštěné přísnosti a hájí zdravý střed mezi rigorismem a laxismem. Jako biskup v S. Agata dei Goti (1762-75) se staral především o zdokonalení kněží a o lidové misie. Když vyčerpán prací téměř oslepl a ohluchl a trpěl těžkým revmatismem, strávil posledních 12 let života v klášteře v Nocera dei Pagani (jižně od Neapole), kde také 1.VIII.1787 zemřel. V roce 1839 byl prohlášen za svatého, 1871 za učitele Církve a 1950 za patrona zpovědníků a moralistů.

MODLITBA V POLEDNE

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Teď Pánu chvály zpívejme
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbám volá všechny nás.

V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.

Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní.
Tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Otevř mé oči, ať sledují bděle podivuhodné zákony tvoje.

Žalm 118 (119), 17-24
III (Gimel)

¹⁷ Čiň dobře sluhovi svému, ať žije, *
slovo tvé budu zachovávat.
¹⁸ Otevř mé oči, ať sledují bděle *
podivuhodné zákony tvoje. –

¹⁹ Jsem jenom hostem na této zemi, *
nezatajuj mi svá ustanovení!
²⁰ Moje duše umdlévá touhou, *
znát v každé době tvá rozhodnutí. –

²¹ Zkrušil jsi pyšné: jsou zlořečeni, *
kdo sejdou z cesty tvých přikázání.
²² Sejmi ze mne potupnou hanbu, *
neboť tvé předpisy zachovávám. –

²³ I když se knížata proti mně radí, *
služebník tvůj na tvé výroky myslí.
²⁴ Příkazy tvé jsou mým potěšením, *
úradky tvé jsou mými rádci.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Otevř mé oči, ať sledují bděle podivuhodné zákony tvoje.

Ant. 2 Veď mě, Pane, ve své věrnosti.

Žalm 24 (25)
Prosím za odpuštění a ochranu

Naděje neklame. (Řím 5, 5)

¹ K tobě, Pane, pozdvihuji duši, *
      k Bohu svému. V tebe důvěřuji,
   ty mi nedej v hanbě ztroskotat, *
      ať se nepřátelé neradují!
³ Nezahanbíš ty, kdo hledí k tobě, *
      zahanbeni ať jsou nevěrní. –

⁴ Ukazuj mi, Pane, svoje cesty, *
      uč mě kráčet tvými stezkami.
⁵ K věrnosti mě veď a poučuj mě, *
      vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany,
   v kterého já dennodenně doufám, *
      pro tvou, Pane, věčnou dobrotu. –

⁶ Vzpomeň, Pane, na své slitování, *
milost svou, jež trvá od věků!
⁷ Zapomeň mých provinění z mládí, *
v lásce své se na mne rozpomeň! –

⁸ Pán je plný dobroty a přímý, *
ukazuje cestu bloudícím,
⁹ utlačeným dopomáhá k právu, *
ponížené vodí k cestám svým; –

¹⁰ jeho cesty – pravdivost a věrnost *
těm, kdo plní úmluvu a řád.
¹¹ Proto, Pane, odpusť pro své jméno, *
odpusť mi můj převeliký hřích!

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Veď mě, Pane, ve své věrnosti.

Ant. 3 Ke mně obrať se, dej slitování, vždyť jsem ubohý a zcela sám.

¹² Kdo je člověk, jenž se bojí Pána? *
Tomu Pán dá správnou cestou jít,
¹³ ten se bude těšit blahobytu, *
zemi zdědí v úděl jeho rod. –

¹⁴ Rada Páně těm, kdo se ho bojí, *
jeho úmluva je osvítí.
¹⁵ Moje oči stále hledí k Pánu, *
on mé nohy z léček vyprostí. –

¹⁶ Ke mně obrať se, dej slitování, *
vždyť jsem ubohý a zcela sám.
¹⁷ Ulev mému stísněnému srdci, *
vyveď mě už z mého sklíčení! –

¹⁸ Pohleď na můj žal a plahočení, *
všechny moje hříchy odpusť mi!
¹⁹ Pohleď na mé četné nepřátele, *
jakou krutou mají ke mně zášť! –

²⁰ Ochraňuj mou duši, vysvoboď mě, *
nezahanbi mě v mém doufání!
²¹ Kéž mě chrání nevinnost a věrnost, *
neboť k tobě, Pane, pohlížím. –

²² Vysvoboď, můj Bože, Izraele *
ze všech jeho soužení a běd!

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ke mně obrať se, dej slitování, vždyť jsem ubohý a zcela sám.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Am 5, 8

Ten, který stvořil Plejády i Orióna, temnoty mění v jitro a den zatmívá v noc; volá mořské vody a rozlévá je po povrchu země – jeho jméno je Hospodin.

V. Skvělost a velebnost kráčejí před ním.
R. V jeho svatyni moc a krása.

Modleme se:

Všemohoucí věčný Bože, ty jsi slunce našeho života zahánějící každou temnotu; osvěcuj nás svým jasným světlem, abychom nechodili ve tmách, ale s velkodušnou věrností kráčeli po cestě tvých přikázání. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

1. srpen 2024Sv. Alfonsa z Liguori, biskupa a učitele Církve

1. srpen 2024
Sv. Alfonsa z Liguori, biskupa a učitele Církve