[ nová verze ]
6. říjen 2022, Čtvrtek
3. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 27. týden Sv. Bruna, kněze, nezávazná památka Pro OP: Bl. Bartoloměje Longa, terciáře, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
první večerní chvály [Pro OP: Panny Marie Růžencové]
kompletář po prvních chválách
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 6. říjen 2022 Sv. Bruna, kněze
Narodil se kolem roku 1035 v Kolíně nad Rýnem (Köln). Své studium
začal v rodném městě a dokončil v Remeši (Reims) ve Francii, kde potom začal učit na
katedrální škole. Po návratu do Kolína studoval teologii a kolem roku 1055 byl vysvěcen
na kněze. Později jako kanovník znovu vyučoval na remešské katedrální škole a od roku
1057 převzal její vedení. Toužil však po životě v ústraní, a proto odešel se šesti
přáteli do alpského horského údolí Chartreuse, asi 24 km severně od Grenoblu, a žil
tam s nimi (od roku 1084) po vzoru poustevníků velmi přísným životem: trvalé mlčení
přerušovali jen v neděli, o svátcích a při společné chórové modlitbě; zachovávali
přísné posty; denní dobu dělili mezi modlitbu a práci. Když se stal papežem jeho
bývalý žák, Urban II., povolal ho do Říma jako svého poradce (1090). Po čtyřech letech
dostal dovolení založit v kalábrijských horách v La Torre (v diecézi Sequillace) další
poustevnické středisko. Tam také 6. X. 1101 zemřel. Od roku 1623 se jeho památka slaví
v celé Církvi. Jeho následovníci žili podle zpřísněné benediktinské řehole a po vypracování
a přijetí společných stanov (1128) vznikl kartuziánský řád.
MODLITBA V POLEDNE
V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Teď Pánu chvály zpívejme
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbám volá všechny nás.
V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.
Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní.
Tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. 1 Pane, stůj při mně dle svého slibu, ať žiji.
Žalm 118 (119), 113-120
XV (Samech)
113 Odpor mám k lidem vrtkavé mysli, *
zato však v lásce mám tvůj zákon.
114 Ty jsi má ochrana, ty jsi mi štítem, *
s důvěrou spoléhám na tvé slovo. –
115 Odstupte ode mne, zlovolníci, *
zachovám příkazy svého Boha!
116 Stůj při mně dle svého slibu, ať žiji, *
nedopusť, abych se v naději zklamal! –
117 Dej mi svou pomoc a zachráněn budu, *
rád se chci držet tvých přikázání.
118 Zavrhneš ty, kdo tvé vůli se příčí, *
neboť jsou ve svém smýšlení lživí. –
119 Všichni, kdo hřeší, jsou pro tebe struskou, *
proto tvé předpisy já mám v lásce.
120 Bázní před tebou trne mé tělo, *
v úctě se chvěji před tvými soudy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1
Pane, stůj při mně dle svého slibu, ať žiji.
Ant. 2
Pomoz nám, ty Bože naší záchrany, zachraň nás a odpusť naše hříchy.
Žalm 78 (79), 1-5. 8-11. 13
Nářek nad Jeruzalémem
Kéž bys poznalo i ty, co vede k pokoji! (Lk 19, 42)
1 Bože, v dědictví tvé vtrhli pohané, †
svatyni tvou hrůzně pošpinili, *
Jeruzalém obrátili v trosky!
2 Ptákům pohodili těla sluhů tvých, *
mrtvoly tvých věrných divé zvěři.
3 Jako vodu prolévali jejich krev *
u Jeruzaléma, bez hrobníků.
4 Terčem urážek jsme pro své sousedy, *
na posměch a hanu pro vůkolní. –
5 Do kdy, Pane, chceš se hněvat? Na věky? *
Má tvé rozhorlení planout ohněm? –
6 [Lij hněv na pohany, co tě neznají, *
na říše, jež nectí tvoje jméno,
7 neboť pohltili tvého Jákoba, *
zpustošili jeho domovinu.]
8 Nečítej nám k tíži viny praotců! †
Pospěš k nám už se svým slitováním, *
protože jsme krutě poníženi.
9 Pomoz nám, ty Bože naší záchrany, *
vysvoboď nás pro své slavné jméno, –
zachraň nás a odpusť naše hříchy, *
vysvoboď nás pro své svaté jméno!
10 Proč by měli pohané se posmívat: *
„Kdepak mají toho svého Boha?"
Na pohanech zjev – nám před očima – *
pomstu za prolitou krev svých sluhů!
11 Kéž se k tobě donese křik zajatých, *
mocnou paží před smrtí je zachraň! –
12 [Sedminásob odplať našim sousedům *
hanu, jíž tě uráželi, Pane.]
13 Kdežto my, tvůj národ, ovce pastvy tvé, †
budeme tě chválit do věčnosti, *
zvěstovat tvou slávu z rodu na rod.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2
Pomoz nám, ty Bože naší záchrany, zachraň nás a odpusť naše hříchy.
Ant. 3
Bože zástupů, shlédni z nebe a navštiv tuto vinici.
Žalm 79 (80)
Obnova Boží vinice
Přijď, Pane Ježíši! (Zj 22, 20)
2 Uslyš nás, ty, jenž paseš Izrael, *
Josefův lid jak svoje stádo vodíš,
ty, který trůníš nad cherubíny, *
3 ukaž se, ať tě v plné slávě spatří
Efraim, Benjamin i Manasse! *
Vzbuď svoji moc a zachránit nás pospěš! –
4 Povznes nás opět, Pane zástupů, *
rozjasni tvář, a budem zachráněni! –
5 Jak dlouho ještě, Pane zástupů, *
míníš se hněvat, když tvůj lid tě vzývá?
6 Slzavým chlebem jsi jej nasytil, *
slzami napojil jej v plné míře.
7 Za předmět pře jsi nás dal sousedům, *
až se nám proto nepřátelé smějí. –
8 Povznes nás opět, Pane zástupů, *
rozjasni tvář, a budem zachráněni! –
9 Sám révu z Egypta jsi přenesl, *
sám vyhnals pohany a révu vsadil.
10 Sám připravil jsi pro ni místa dost, *
vkořenila se, zaplnila zemi.
11 Svým stínem celé hory pokryla *
a svými ratolestmi Boží cedry.
12 Až k moři vyhnala své úponky, *
až k Eufratu své čilé letorosty. –
13 Proč jen jsi strhl její ohradu? *
Teď, kdo jde kolem, na ní hrozny sbírá,
14 teď kanec divočák ji pustoší, *
kdekterá polní zvěř se na ní pase. –
15 Obrať se, Pane zástupů, zas k nám! *
Popatři z výšin nebeských a pohleď!
Svou péčí se zas ujmi révy své, †
16 zahrady, již jsi vysázel svou paží, *
výhonku, který sám jsi vypěstil. –
17 Ti, kdo ji spálili a zničili, *
ať zhynou hrůzou, zdrceni tvou tváří!
18 Chraň muže, jenž je po tvé pravici, *
chraň syna člověka, jejž vychoval sis!
19 Oživ nás, nespustíme se tě již, *
vzývat a chválit budeme tvé jméno! –
20 Povznes nás opět, Pane zástupů, *
rozjasni tvář, a budem zachráněni! –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Bože zástupů, shlédni z nebe a navštiv tuto vinici.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Dt 4, 7
Kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme.
V.
Pán je nablízku všem, kdo ho vzývají.
R.
Slyší jejich prosby, záchranu jim dá.
Modleme se:
Všemohoucí věčný Bože, ty jsi slunce našeho života zahánějící každou temnotu; osvěcuj
nás svým jasným světlem, abychom nechodili ve tmách, ale s velkodušnou věrností kráčeli po
cestě tvých přikázání. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Při společném slavení liturgie hodin se dodá:
Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|