[ nová verze ]
25. srpen 2016, Čtvrtek
1. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 21. týden Sv. Josefa Kalasanského, kněze, nezávazná památka Sv. Ludvíka, nezávazná památka Sv. Benedikta, Jana, Matouše, Izáka a Kristina, mučedníků, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 25. srpen 2016 Sv. Benedikta, Jana, Matouše, Izáka a Kristina, mučedníků
Benedikt a Jan byli kněží italského původu, žáci sv. Romualda z jeho
mnišské komunity u Ravenny. Na přání knížete Boleslava Chrabrého a císaře
Oty III. přišli v roce 1001 do Polska, aby tam obnovili apoštolské dílo
sv. Vojtěcha. Usadili se v poustevně západně od Poznaně, učili se
slovanskému jazyku a čekali, až dostanou z Říma pověření k misionářskému
působení mezi obyvateli. Brzy se k nim připojili první učedníci domácího
původu: Matouš a Izák. Pověst o penězích, které dostali od knížete,
přilákala lupiče. Ti přepadli jejich klášter a po marném vymáhání peněz
mučením všechny přítomné, včetně kuchaře Kristina, zabili (11. XI. 1003).
Jejich přítel sv. Bruno Querfurtský napsal (1008) „Život a umučení sv.
Benedikta a Jana a jejich druhů“. Boleslav Chrabrý dal (brzy po roce 1009)
přenést jejich ostatky do Hnězdna. Dnešní den je výročím jejich přivezení
do Prahy (1039). Odtamtud pak byla větší část ostatků uložena ve Staré
Boleslavi (1046) a větší část ostatků sv. Kristina (kolem roku 1128) do olomoucké katedrály.
MODLITBA V POLEDNE
V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Teď Pánu chvály zpívejme
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbám volá všechny nás.
V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.
Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní.
Tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. 1 Otevř mé oči, ať sledují bděle podivuhodné zákony tvoje.
Žalm 118 (119), 17-24
III (Gimel)
17 Čiň dobře sluhovi svému, ať žije, *
slovo tvé budu zachovávat.
18 Otevř mé oči, ať sledují bděle *
podivuhodné zákony tvoje. –
19 Jsem jenom hostem na této zemi, *
nezatajuj mi svá ustanovení!
20 Moje duše umdlévá touhou, *
znát v každé době tvá rozhodnutí. –
21 Zkrušil jsi pyšné: jsou zlořečeni, *
kdo sejdou z cesty tvých přikázání.
22 Sejmi ze mne potupnou hanbu, *
neboť tvé předpisy zachovávám. –
23 I když se knížata proti mně radí, *
služebník tvůj na tvé výroky myslí.
24 Příkazy tvé jsou mým potěšením, *
úradky tvé jsou mými rádci.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1
Otevř mé oči, ať sledují bděle podivuhodné zákony tvoje.
Ant. 2
Veď mě, Pane, ve své věrnosti.
Žalm 24 (25)
Prosím za odpuštění a ochranu
Naděje neklame. (Řím 5, 5)
I
1 K tobě, Pane, pozdvihuji duši, *
k Bohu svému. V tebe důvěřuji,
ty mi nedej v hanbě ztroskotat, *
ať se nepřátelé neradují!
3 Nezahanbíš ty, kdo hledí k tobě, *
zahanbeni ať jsou nevěrní. –
4 Ukazuj mi, Pane, svoje cesty, *
uč mě kráčet tvými stezkami.
5 K věrnosti mě veď a poučuj mě, *
vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany,
v kterého já dennodenně doufám, *
pro tvou, Pane, věčnou dobrotu. –
6 Vzpomeň, Pane, na své slitování, *
milost svou, jež trvá od věků!
7 Zapomeň mých provinění z mládí, *
v lásce své se na mne rozpomeň! –
8 Pán je plný dobroty a přímý, *
ukazuje cestu bloudícím,
9 utlačeným dopomáhá k právu, *
ponížené vodí k cestám svým; –
10 jeho cesty – pravdivost a věrnost *
těm, kdo plní úmluvu a řád.
11 Proto, Pane, odpusť pro své jméno, *
odpusť mi můj převeliký hřích!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2
Veď mě, Pane, ve své věrnosti.
Ant. 3
Ke mně obrať se, dej slitování, vždyť jsem ubohý a zcela sám.
II
12 Kdo je člověk, jenž se bojí Pána? *
Tomu Pán dá správnou cestou jít,
13 ten se bude těšit blahobytu, *
zemi zdědí v úděl jeho rod. –
14 Rada Páně těm, kdo se ho bojí, *
jeho úmluva je osvítí.
15 Moje oči stále hledí k Pánu, *
on mé nohy z léček vyprostí. –
16 Ke mně obrať se, dej slitování, *
vždyť jsem ubohý a zcela sám.
17 Ulev mému stísněnému srdci, *
vyveď mě už z mého sklíčení! –
18 Pohleď na můj žal a plahočení, *
všechny moje hříchy odpusť mi!
19 Pohleď na mé četné nepřátele, *
jakou krutou mají ke mně zášť! –
20 Ochraňuj mou duši, vysvoboď mě, *
nezahanbi mě v mém doufání!
21 Kéž mě chrání nevinnost a věrnost, *
neboť k tobě, Pane, pohlížím. –
22 Vysvoboď, můj Bože, Izraele *
ze všech jeho soužení a běd!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Ke mně obrať se, dej slitování, vždyť jsem ubohý a zcela sám.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Am 5, 8
Ten, který stvořil Plejády i Orióna, temnoty mění v jitro a den zatmívá v noc;
volá mořské vody a rozlévá je po povrchu země – jeho jméno je Hospodin.
V.
Skvělost a velebnost kráčejí před ním.
R.
V jeho svatyni moc a krása.
Modleme se:
Všemohoucí věčný Bože, ty jsi slunce našeho života zahánějící každou temnotu; osvěcuj
nás svým jasným světlem, abychom nechodili ve tmách, ale s velkodušnou věrností kráčeli po
cestě tvých přikázání. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Při společném slavení liturgie hodin se dodá:
Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|