15. listopad 2011
Pro OP: Sv. Alberta Velikého, biskupa a učitele Církve

Narodil se kolem roku 1190 v Lauingenu v bavorském Švábsku jako syn hraběte z Bollstädtu. Studoval v Padově filosofii a pravděpodobně medicínu. V roce 1223, ovlivněn kázáním blahoslaveného Jordána, vstoupil do řádu sv. Dominika. Do německé provincie se vrátil jako lektor teologie a vyučoval pak v mnoha německých klášterech. V roce 1245 byl promován na magistra teologie a převzal katedru teologie na pařížské univerzitě. Jeho nejznámějšími žáky byli svatý Tomáš Akvinský, Petr z Tarentaise (blahoslavený Inocenc V.) a blahoslavený Ambrož Sansedoni. V roce 1254 byl zvolen německým provinciálem. Vzdal se tedy své profesorské činnosti a vydal se na cesty. Od roku 1257 se mohl znovu věnovat vyučování. 5. ledna 1260 jej papež jmenoval biskupem v Regensburku. Albert začal s reformou diecéze – osobně ji vizitoval, kázal, konal bohoslužby, seznamoval se se stavem jednotlivých farností, klášterů a jiných institucí. Setkal se však s velkým nepochopením. V roce 1262 rezignoval, ale papež si jej ponechal u svého dvora. V roce 1263 jmenoval papež Alberta kazatelem křížové výpravy v Německu a Čechách. Po papežově smrti v roce 1264 se Albert uchýlil do konventu ve Würzburku, kde dokončil celou řadu svých knih. V roce 1270 jej magistr řádu poslal do Kolína, kde pak žil až do své smrti. Zemřel 15. listopadu 1280 a byl pohřben v kolínském dominikánském kostele pod hlavním oltářem. Hned po své smrti byl lidmi uctíván jako světec. Beatifikoval jej v roce 1622 Řehoř XV. V roce 1798 byly jeho ostatky přeneseny do kostela sv. Ondřeje v Kolíně. 16. prosince 1931 jej bl. Pius XI. kanonizoval a prohlásil za učitele Církve, v roce 1941 jej Pius XII. jmenoval patronem přírodních věd.

MODLITBA V POLEDNE

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Teď Pánu chvály zpívejme
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbám volá všechny nás.

V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.

Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní.
Tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Šťastní, kdo žijí podle zákona Páně.

Žalm 118 (119), 1-8
I (Alef)
Rozjímání o Božím zákoně

Láska k Bohu spočívá v tom, že zachováváme jeho přikázání. (1 Jan 5, 3)

¹ Šťastni, kdo cestou bez úhon chodí, *
kdo žijí podle zákona Páně!
² Šťastni, kdo jeho příkazů dbají, *
kdo celým srdcem ho vyhledávají, –

³ kdo ve svých skutcích se bezpráví chrání, *
kráčejí stále po jeho cestách.
⁴ Sám jsi nám dal svá přikázání, *
abychom pilně a věrně jich dbali. –

⁵ Kéž moje cesty jsou přímé a jisté, *
abych se držel tvých ustanovení!
⁶ Jenom tak nepadnu v zahanbení, *
když tvých předpisů budu si hledět. –

⁷ Budu ti děkovat s upřímným srdcem, *
vniknu-li v soudy tvé spravedlivé.
⁸ Zásady tvoje chci zachovávat, *
jen ty mě nikdy neopouštěj.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Šťastní, kdo žijí podle zákona Páně.

Ant. 2 Nad tvou pomocí mé srdce zaplesá.

Žalm 12 (13)
Spravedlivý naříká, ale důvěřuje v Boha

Bůh, dárce naděje, ať vás naplní samou radostí. (Řím 15, 13)

² Jak dlouho, Pane, chceš mne zapomínat? Navždy? *
      Jak dlouho ještě chceš mi ukrývat svou tvář?
³ Jak dlouho ještě mám se v hloubi duše trápit, †
      jak dlouho den co den se hořem v srdci hrýzt? *
      Jak dlouho nepřítel se nade mnou má pyšnit? –

⁴ Shlédni sem, slyš mě, vyslyš, Pane, Bože můj! *
Oči mi rozjasni, ať neusnu až k smrti!
⁵ Ať nesmí trýznitel se chlubit: "Už ho mám!" *
Ať nezajásají odpůrci nad mým pádem! –

⁶ Vždyť já se spoléhám jen na tvé slitování! †
Ať nad tvou pomocí mé srdce zaplesá! *
Za všechno dobro pak já Pánu chvály vzdám.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Nad tvou pomocí mé srdce zaplesá.

Ant. 3 Bůh dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.

Žalm 13 (14)
Pošetilost bezbožných

Kde se rozmnožil hřích, tam se v míře ještě daleko štědřejší ukázala milost. (Řím 5, 20)

¹ Říká si bláhový: „Není Boha!“ †
      Zkaženi jsou a hnusně si vedou, *
      nikdo už není, kdo konal by dobro.
² Pán hledí z nebes na lidské syny, *
      zda je kdo moudrý a hledá Boha. –

³ Všichni jsou zbloudilí, zkažení vesměs, *
      nikdo už, nikdo z nich nekoná dobro.
⁴ Nepřijdou k rozumu, kdo pášou křivdy, †
      kdo můj lid hltají jako kus chleba? *
      Nemají v úctě jméno Páně; –

⁵ přesto se jednou roztřesou strachy: *
      Bůh stojí při lidu spravedlivém!
⁶ Chudáku chcete záměry hatit, *
      Pán je však jeho útočištěm.
⁷ Kéž ze Siónu Izrael dočká se spásy! *
      Až Pán změní osud svého lidu,
   zajásá Jákob, *
      zaraduje se Izrael.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Bůh dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Mdr 13, 1

Od přirozenosti byli zajisté pošetilí všichni lidé, kteří neměli znalost Boha a z toho, co viděli dobrého, nemohli poznat toho, kdo je, ani při pohledu na díla nepoznali Umělce.

V. Bůh vede ty, kdo mírně soudí.
R. Tiché učí svým cestám.

Modleme se:

Bože, tys naučil svatého biskupa Alberta uvádět v soulad lidskou moudrost a zjevenou pravdu; veď nás, prosíme, ať jako on rozvojem vědeckého poznání hlouběji poznáváme tebe a více tě milujeme. Skrze Krista, našeho Pána.

Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

15. listopad 2011Pro OP: Sv. Alberta Velikého, biskupa a učitele Církve

15. listopad 2011
Pro OP: Sv. Alberta Velikého, biskupa a učitele Církve