13. srpen 2020
Sv. Ponciána, papeže, a Hippolyta, kněze, mučedníků

Na začátku vlády císaře Maximina (235) byli oba odsouzeni k nuceným pracím v dolech na ostrově Sardinii a v krátké době tam zemřeli vyčerpáni nezdravým prostředím, namáhavou prací a hrubým zacházením. Jejich památka se slavila společně v den, kdy byly za papeže Fabiána (236-250) jejich tělesné pozůstatky převezeny do Říma (13.VIII.): Poncián byl pohřben v Kalistových katakombách a Hippolyt v katakombách při cestě vedoucí do Tivoli (via Tiburtina).
Poncián byl papežem v letech 230-235. Císař Alexandr Severus (222-235) se nechoval ke křesťanům nepřátelsky. Byla to doba vnějšího klidu a organizačního upevňování Církve, ale zároveň vnitřního rozdvojení přímo v Římě. První papežský rozkol skončil teprve krátce před jeho smrtí. Spolu se vzdoropapežem Hippolytem byl odsouzen k nuceným pracím v dolech. Po deportaci na Sardinii se vzdal papežského úřadu (28.IX.235) a vyzval římské duchovenstvo, aby si zvolili jeho nástupce. Vzdoropapež následoval jeho příkladu a vybídl své stoupence, aby se podřídili novému papeži.
Hippolyt pocházel pravděpodobně z Malé Asie nebo z Alexandrie, byl žákem sv. Ireneje a za papeže Viktora I. (189-199) zaujímal významné postavení jako teolog a církevní spisovatel. Na podstavci sochy, kterou mu jeho příznivci později postavili, je uvedeno jeho 15 spisů z nejrůznějších oborů. Nynější druhá anafora a modlitba pro svěcení biskupa mají svůj základ v jím zaznamenaném textu. Když se stal papežem bývalý otrok Zefyrin (199-217) a za nejbližšího spolupracovníka si vybral jáhna Kalista (také propuštěného otroka), vyčítal mu Hippolyt nepřesné vyjadřování o třech božských Osobách, jeho vlastní výroky však v tomto ohledu také nebyly zcela správné. Po jeho smrti (217) neuznal volbu nového papeže Kalista I. a přešel do otevřeného odboje. Stavěl se proti přijímání kajících odpadlíků zpět do Církve a proti manželským sňatkům svobodných žen s otroky. Jako první vzdoropapež setrval v opozici i proti dalším dvěma papežům. Před svou mučednickou smrtí však vyzval své stoupence k obnovení jednoty.

MODLITBA DOPOLEDNE

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Je třetí denní hodina.
Jak jistý řád nás k tomu má,
z hloubi své duše pokorné
o dar tří ctností poprosme.

Aby Duch Svatý, Těšitel,
příbytek v našich srdcích měl,
vždyť apoštolů družinu
navštívil v tuto hodinu.

Pán, který stvořil nebes říš,
zachovávaje sám řád týž
vybavil vše tak nádherně
i k naší věčné odměně.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Pane, stůj při mně dle svého slibu, ať žiji.

Žalm 118 (119), 113-120
XV (Samech)

¹¹³ Odpor mám k lidem vrtkavé mysli, *
zato však v lásce mám tvůj zákon.
¹¹⁴ Ty jsi má ochrana, ty jsi mi štítem, *
s důvěrou spoléhám na tvé slovo. –

¹¹⁵ Odstupte ode mne, zlovolníci, *
zachovám příkazy svého Boha!
¹¹⁶ Stůj při mně dle svého slibu, ať žiji, *
nedopusť, abych se v naději zklamal! –

¹¹⁷ Dej mi svou pomoc a zachráněn budu, *
rád se chci držet tvých přikázání.
¹¹⁸ Zavrhneš ty, kdo tvé vůli se příčí, *
neboť jsou ve svém smýšlení lživí. –

¹¹⁹ Všichni, kdo hřeší, jsou pro tebe struskou, *
proto tvé předpisy já mám v lásce.
¹²⁰ Bázní před tebou trne mé tělo, *
v úctě se chvěji před tvými soudy.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, stůj při mně dle svého slibu, ať žiji.

Ant. 2 Pomoz nám, ty Bože naší záchrany, zachraň nás a odpusť naše hříchy.

Žalm 78 (79), 1-5. 8-11. 13
Nářek nad Jeruzalémem

Kéž bys poznalo i ty, co vede k pokoji! (Lk 19, 42)

¹ Bože, v dědictví tvé vtrhli pohané, †
      svatyni tvou hrůzně pošpinili, *
      Jeruzalém obrátili v trosky!
² Ptákům pohodili těla sluhů tvých, *
      mrtvoly tvých věrných divé zvěři.
³ Jako vodu prolévali jejich krev *
      u Jeruzaléma, bez hrobníků.
⁴ Terčem urážek jsme pro své sousedy, *
      na posměch a hanu pro vůkolní. –

⁵ Do kdy, Pane, chceš se hněvat? Na věky? *
Má tvé rozhorlení planout ohněm? –

   ⁶     [Lij hněv na pohany, co tě neznají, *
         na říše, jež nectí tvoje jméno,
   ⁷     neboť pohltili tvého Jákoba, *
         zpustošili jeho domovinu.]

⁸ Nečítej nám k tíži viny praotců! †
      Pospěš k nám už se svým slitováním, *
      protože jsme krutě poníženi.
⁹ Pomoz nám, ty Bože naší záchrany, *
      vysvoboď nás pro své slavné jméno, –
   zachraň nás a odpusť naše hříchy, *
       vysvoboď nás pro své svaté jméno!

¹⁰ Proč by měli pohané se posmívat: *
       „Kdepak mají toho svého Boha?"
    Na pohanech zjev – nám před očima – *
       pomstu za prolitou krev svých sluhů!
¹¹ Kéž se k tobě donese křik zajatých, *
       mocnou paží před smrtí je zachraň! –

¹² [Sedminásob odplať našim sousedům *
hanu, jíž tě uráželi, Pane.]

¹³ Kdežto my, tvůj národ, ovce pastvy tvé, †
budeme tě chválit do věčnosti, *
zvěstovat tvou slávu z rodu na rod.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pomoz nám, ty Bože naší záchrany, zachraň nás a odpusť naše hříchy.

Ant. 3 Bože zástupů, shlédni z nebe a navštiv tuto vinici.

Žalm 79 (80)
Obnova Boží vinice

Přijď, Pane Ježíši! (Zj 22, 20)

² Uslyš nás, ty, jenž paseš Izrael, *
      Josefův lid jak svoje stádo vodíš,
   ty, který trůníš nad cherubíny, *
³     ukaž se, ať tě v plné slávě spatří
   Efraim, Benjamin i Manasse! *
      Vzbuď svoji moc a zachránit nás pospěš! –

⁴ Povznes nás opět, Pane zástupů, *
rozjasni tvář, a budem zachráněni! –

⁵ Jak dlouho ještě, Pane zástupů, *
      míníš se hněvat, když tvůj lid tě vzývá?
⁶ Slzavým chlebem jsi jej nasytil, *
      slzami napojil jej v plné míře.
⁷ Za předmět pře jsi nás dal sousedům, *
      až se nám proto nepřátelé smějí. –

⁸ Povznes nás opět, Pane zástupů, *
rozjasni tvář, a budem zachráněni! –

⁹ Sám révu z Egypta jsi přenesl, *
       sám vyhnals pohany a révu vsadil.
¹⁰ Sám připravil jsi pro ni místa dost, *
       vkořenila se, zaplnila zemi.
¹¹ Svým stínem celé hory pokryla *
       a svými ratolestmi Boží cedry.
¹² Až k moři vyhnala své úponky, *
       až k Eufratu své čilé letorosty. –

¹³ Proč jen jsi strhl její ohradu? *
Teď, kdo jde kolem, na ní hrozny sbírá,
¹⁴ teď kanec divočák ji pustoší, *
kdekterá polní zvěř se na ní pase. –

¹⁵ Obrať se, Pane zástupů, zas k nám! *
       Popatři z výšin nebeských a pohleď!
    Svou péčí se zas ujmi révy své, †
¹⁶      zahrady, již jsi vysázel svou paží, *
       výhonku, který sám jsi vypěstil. –

¹⁷ Ti, kdo ji spálili a zničili, *
       ať zhynou hrůzou, zdrceni tvou tváří!
¹⁸ Chraň muže, jenž je po tvé pravici, *
       chraň syna člověka, jejž vychoval sis!
¹⁹ Oživ nás, nespustíme se tě již, *
       vzývat a chválit budeme tvé jméno! –

²⁰ Povznes nás opět, Pane zástupů, *
rozjasni tvář, a budem zachráněni! –

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Bože zástupů, shlédni z nebe a navštiv tuto vinici.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Moud 19, 22

Pane, tys ve všem zvelebil a oslavil svůj lid, nepohrdl jsi jím, pomáhal jsi mu vždy a všude.

V. Ty jsi Bůh, jenž zázraky dělá.
R. Svou moc dal jsi národům poznat.

Modleme se:

Bože, tys seslal na apoštoly, shromážděné k modlitbě, svého Svatého Ducha; vyslyš naše pokorné prosby a učiň i nás jeho trvalým příbytkem. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

13. srpen 2020Sv. Ponciána, papeže, a Hippolyta, kněze, mučedníků

13. srpen 2020
Sv. Ponciána, papeže, a Hippolyta, kněze, mučedníků