[ nová verze ]

« Prosinec 2029 »
NePoÚtStČtSo
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031 


4. prosinec 2029, Úterý
1. týden žaltáře

Doba adventní, 1. týden
Sv. Jana Damašského, kněze a učitele Církve, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb

uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu

latinská verze

nahlásit chybu

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. prosinec 2029
Sv. Jana Damašského, kněze a učitele Církve, nezávazná památka


Narodil se v 2. polovině 7. století v arabské křesťanské rodině. Kolem roku 700 vstoupil do kláštera sv. Sáby nedaleko Jeruzaléma a stal se knězem. Ve svých spisech a kázáních vykládal věroučné pravdy a hájil uctívání obrazů svatých. Jeho hlavní spis „Pramen poznání“ a zejména v něm obsažený „Výklad pravé víry“ získal u východních křesťanů podobnou autoritu, jakou mají na Západě spisy sv. Tomáše Akvinského. Zemřel ve vysokém věku kolem roku 749. V roce 1890 byl prohlášen za učitele církve. Byzantská liturgie dodnes užívá některých jeho hymnů.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.

Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.

Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.

Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.

Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.

To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Žalm 9B (10)
Bůh pomáhá utlačovaným

Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)

I

1 Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
      proč se skrýváš za časů tísně?

2  Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
      že padá do nástrah, které mu schystal.

3 Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
      loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.

4 Svévolník v duchu pyšně si říká: *
      „Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –

5 Jemu se povede vždycky, co páchá, †
      na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
      a svým odpůrcům jenom se šklebí.

6 V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
      od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –

7 Ústa má plná klamu a křivdy, *
      na jazyku jen trýzeň a hoře.

8 Za humny sedá na číhané, †
      úkradkem vraždí nevinného, *
      očima slídí po chudáku.

9 V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
      číhá, jak lapit ubožáka; *
      lapí ho, vtáhne do své sítě.

10 Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
      slabí tak padají do jeho moci.

11 V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
      odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

II

12 Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
      Nezapomínej na ubožáky!

13 Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
      říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –

14 Ty sám však vidíš strasti a muka, *
      hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
    Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
      ty jsi pomocník osiřelých.

15 Rámě přeraz hříšnému lotru, *
      potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –

16 Pán je králem na věky věků, *
      vymizí pohané z jeho země.

17 Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
      v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,

18 sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
      Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Žalm 11 (12)
Prosba o pomoc proti zpupným

Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

2 Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
      věrnost mezi lidmi už se ztratila.

3 Jeden druhého tu slovem obelhává, *
      mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –

4 Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
      jazyky, co mluví opovážlivě,

5 ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
      V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –

6 Utištění slabí, naříkají chudí, †
      proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
      opovrženému spásu přinesu!“

7 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
      čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –

8 Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
      před tím plemenem nás navždy zachráníš,

9 i když bezbožníci pyšně vykračují *
      a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

V.  Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu.
O.  Vyrovnejte stezky našemu Bohu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

2, 6-22; 4, 2-6
Boží soud

     2.6Hospodine, odhodil jsi svůj národ, Jakubův dům,
neboť mají plno věštců od východu,
plno hadačů jako Filišťané,
s cizinci si potřásají rukama.
7Jeho země je plná stříbra a zlata,
není konce jeho pokladům.
8Jeho země je plná koní,
nesčetné jsou jeho válečné vozy;
jeho země je plná bůžků:
klanějí se dílu svých rukou,
které zhotovily jejich prsty.

     9Každý se koří,
kdekdo se ponižuje:
neodpouštěj jim!
10Zalez do skály, skryj se do prachu
z bázně před Hospodinem, před jeho slavnou velebností!

     11Pyšné lidské oči budou poníženy,
sražena bude zpupnost lidí;
v onen den bude jedině Hospodin vyvýšen.
12Den Hospodina zástupů přijde
na všechno, co je pyšné a zpupné,
na všechno, co je povýšené; bude to poníženo;
na
13všechny libanonské cedry, vysoké a vznosné,
na všechny bašanské duby,
14na všechny vysoké hory,
na všechny strmící vrchy,
15na každou štíhlou věž,
na každou opevněnou hradbu,
16na všechny taršíšské lodi,
na všechna skvostná plavidla.

     17Pýcha lidí bude sražena,
ponížena zpupnost mužů,
v onen den bude jedině Hospodin vyvýšen,
18modly však naprosto zmizí.
19Zalezou do skalních jeskyní,
do děr plných prachu
z bázně před Hospodinem, před jeho slavnou velebností,
až vstane, aby poděsil zemi.

     20V onen den zahodí každý krtkům a netopýrům své modly ze stříbra, své modly ze zlata, které si zhotovil, aby se jim klaněl. 21Zaleze do skalních rozsedlin, do kamenných slují z bázně před jeho slavnou velebností, až vstane, aby poděsil zemi.
    
22Přestaňte se spoléhat na člověka, který má v chřípí jenom svůj dech. Zač je možné si ho cenit?

     4.2V onen den se Hospodinův výhonek
stane ozdobou a slávou,
plod země bude ctí a chloubou
těm, kteří se zachrání z Izraele.
3Každý, kdo zbude na Siónu,
kdo zůstane v Jeruzalémě, bude se nazývat svatým,
každý, kdo je zapsán k životu v Jeruzalémě.

     4Až smyje Pán špínu siónských dcer,
až spláchne krev Jeruzaléma z jeho středu
dechem soudu a dechem vytříbení,
5utvoří Hospodin nad každým místem siónské hory
a nad jejím shromážděním
oblak přes den,
dým a zář plápolajícího ohně v noci,
neboť Hospodinova velebnost
6bude celého toho místa ochranným stánkem,
který skýtá stín ve dne proti vedru
a bezpečné útočiště proti vichru a dešti.

RESPONSORIUM

Iz 2, 11; Mt 24, 30

O.  Pyšné lidské oči budou poníženy, sražena bude zpupnost lidí, * v onen den bude jedině Hospodin vyvýšen.
V.  A lidé uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou mocí a slávou. * V onen den bude jedině Hospodin vyvýšen.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu "Výklad pravé víry" od svatého Jana Damašského

((Cap. 1: PG 95,417-419)

Povolals mě, Bože, abych sloužil tvým dětem

     Tys mě, Bože, vyvedl z klínu otcova, tys mě utvářel pod srdcem matčiným a nahý jsem dík tobě přišel na tento svět, neboť veškeré zákony lidské přirozenosti se bez ustání naplňují podle tvých ustanovení.
     Požehnáním Svatého Ducha jsi připravil mé nové stvoření a můj pravý život ne z vůle muže ani z touhy těla, ale z tvé milosti,1 kterou nelze slovy ani vylíčit. Připravils mé narození způsobem přesahujícím řád naší přirozenosti, neboť když jsi mě poslal na tento svět, přijals mě za své dítě a připočetl mezi syny tvé svaté a neposkvrněné Církve.
     Živils mě mlékem duchovním, mlékem tvých božských slov, posilovals mě hutným pokrmem, tělem našeho Pána Ježíše Krista, svého přesvatého a jednorozeného Syna, a dávals mi pít ze svatého kalicha jeho životodárnou krev, prolitou za spásu celého světa.
     Neboť tys nás miloval, Bože, a svého milovaného jednorozeného Syna jsi dal jako výkupné za nás. A on přijal svůj úděl dobrovolně a bez zdráhání. Ano, sám se k tomu nabídl, a byl dán za oběť, jako beránek nevinný. Ač Bůh, stal se člověkem a celou svou lidskou vůlí se dal k dispozici a tebe, Bože Otče, byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.2
     A ty, Kriste, Pane a Bože můj, ses snížil až ke mně; mě, ovci zbloudilou, jsi vzal na vlastní ramena,3 pásl jsi mě na pastvách zelených a tvoji pastýři mě napájeli z pramenů pravého učení.4 I jim jsi nejprve sám poskytl pastvu a paks jim dal pást vybrané stádo svých vyvolených.
     Prostřednictvím svého biskupa jsi mě teď, Pane, povolal, abych sloužil tvým dětem. Nevím ovšem, proč jsi to učinil a jaké plány se mnou máš, to víš jenom ty.
     Prosím tě však, Pane: Zbav mě ohromné tíže mých hříchů, kterými jsem se těžce provinil, a očisť mou mysl i mé srdce. Buď mým jasným světlem a veď mě správnou cestou.
     Když otevřu ústa, ať mluvím tvými slovy. Tvůj ohnivý Duch ať rozpálí můj jazyk, abych mluvil jasně a zřetelně a neustále byl proniknut tvou přítomností.
     Buď, Pane, mým pastýřem a pomáhej mi v mé pastýřské službě. Kéž se mé srdce neuchyluje napravo ani nalevo, ale ať mě tvůj dobrý Duch vede po správné cestě, abych jednal podle tvé vůle až do konce.
     A ty, vznešený vrchole dokonalé čistoty, znamenité shromáždění Církve, ty můžeš počítat s Boží pomocí, neboť v tobě Bůh trvale přebývá: Kéž ode mne přijmeš toto učení víry jako bludu prosté a posilující Církev, jaké nám bylo předáno od Otců.

     1 srov. Jan 1, 13
     2 Flp 2, 8
     3 srov. Lk 15, 5
     4 srov. Žl 22 (23), 3

RESPONSORIUM

Mal 2, 6; Žl 89, 22

O. Učení pravdy bylo v jeho ústech, bezpráví se na jeho rtech neobjevilo. * Mnohé odvrátil od nepravosti.
V. Má ruka je stále při něm, má paže ho posiluje. * Mnohé odvrátil od nepravosti.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys povolal svatého kněze Jana, aby s učitelskou moudrostí přesvědčivě hlásal pravou víru; prosíme tě: dej, ať i v nás zůstává tato víra pevná a nikdy nepřestává být naším světlem a oporou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie