[ nová verze ]
2. červen 2029, Sobota
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 8. týden Sv. Marcelina a Petra, mučedníků, nezávazná památka Sobotní památka Panny Marie
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 2. červen 2029 Sv. Marcelina a Petra, mučedníků, nezávazná památka
Oba zemřeli v Římě mučednickou smrtí kolem roku 304 a byli pohřbeni na Via Labicana.
Císař Konstantin dal nad jejich hrobem postavit baziliku. Papež Damas uvádí v náhrobním nápisu, že jako chlapec mluvil s katem,
který je popravil a později se sám stal křesťanem. Byli brzy zařazeni mezi světce jmenované v mešním římském kánonu.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Ty Králi mučedníků svých,
koruno vyznávajících,
ty vedeš v říši nadhvězdnou,
kdo světskou slávou pohrdnou.
Svůj laskavý sluch nachyl k nám
i k našim snažným modlitbám.
Za chvály palem vítězných
nám hříšným odpusť všechen hřích.
Ty v mučednících vítězíš,
jak šetřit vyznavače víš:
nad hříchy dej nám vítězství
pro svoje milosrdenství.
To uděl, Otče přesvatý,
i Synu stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.
Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)
I
1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí. –
4 Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.
Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.
II
7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda. –
10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje. –
13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
15 Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.
Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.
III
16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
17 když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova? –
18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
19 ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –
20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty. –
22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.
V.
Nepřestáváme se za vás modlit a prosit.
R.
Abyste dobře poznali Boží vůli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
13, 13 – 14, 6
Job se dovolává Božího soudu
Job odpověděl svým přátelům:
13.13„Mlčte a nechte mě mluvit,
ať mě cokoli stihne.
14Ve svých zubech ponesu své tělo,
na svou dlaň položím svou duši.
15Může mě zabít, nemám však jinou naději,
jak své chování před ním obhájit.
16Již to je mi k prospěchu,
že se nesmí před ním objevit rouhač.
17Slyšte mé slovo,
mému výkladu popřejte sluchu!
18Nuže, připravil jsem svou při k soudu,
vím, že budu uznán spravedlivým.
19Kdyby ještě někdo chtěl se mnou se přít,
pak bych už raději mlčel a zemřel.
20Jen dvou věcí mě ušetři,
a pak se před tebou nebudu skrývat:
21Svou ruku vzdal ode mě,
ať mě neděsí hrůza z tebe!
22Pak se ptej, a já odpovím,
nebo já budu mluvit, a ty mně odpověz!
23Kolik je mých nepravostí a hříchů?
O mé nevěrnosti a vině mě pouč!
24Proč skrýváš svou tvář,
máš mě za svého nepřítele?
25Chceš děsit list odvátý větrem,
či pronásledovat suché stéblo,
26že trpký osud mně předpisuješ
a přisuzuješ viny mého mládí?
27Do klády svíráš mé nohy,
špehuješ všechny mé cesty,
značíš si stopy mých nohou.
28Můj život je jako měch, který se rozpadá,
jako oděv, který mol rozežírá.
14.1Člověk zrozený z ženy
má život krátký a plný neklidu.
2Jako květ vypučí, zvadne,
prchá jako stín a nevydrží.
3A přece na něj otvíráš své oči
a ženeš ho na soud se sebou?
4Kdo může z nečistoty udělat čisté?
Jistě nikdo.
5Když už jsou určeny jeho dni
a u tebe je počet jeho měsíců,
když už jsi mu stanovil cíl, který ho nemine,
6tedy aspoň se od něho odvrať a nech ho,
ať jako nádeník užívá svého dne.“
RESPONSORIUM
Job 13, 20. 21; Jer 10, 24
O.
Bože, nebudu se před tebou skrývat; svou ruku vzdal ode mě, *
ať mě neděsí hrůza z tebe.
V.
Potrestej mě, Hospodine, ale s mírou, ne ve svém hněvu. *
Ať mě neděsí hrůza z tebe.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu "Povzbuzení k mučednictví" od kněze Órigena
(Nn. 41-42: PG 11, 618-619)
Ti, kdo spolu s Kristem trpí, dojdou spolu s ním také útěchy
Jestliže jsme přešli ze smrti do života,1 když jsme z nevěry přešli k víře, nedivme se, že nás svět nenávidí.2
Nikdo totiž, nepřejde-li ze smrti do života, ale zůstane ve smrti, nemůže milovat ty, kteří přešli takříkajíc z temného obydlí smrti
do příbytků světla života, zbudovaných z živých kamenů.
Ježíš za nás položil svůj život.3 Nuže i my jej položme, neříkám za něho, ale za sebe, to je za ty, kteří se mají naším mučednickým
svědectvím stát živými kameny.
Křesťane, nadešel čas našeho chlubení. Jak se praví: Nejen to, chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost
plodí osvědčenost, osvědčenost naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého.4
Jestliže platí, že stejně jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy,5
přijímejme Kristova utrpení s největší ochotou; a toužíme-li po hojné útěše, které se má dostat všem, kteří trpí, mělo by jich na nás
přijít hojně. Útěchy nemá zřejmě být stejně; kdyby se jí totiž mělo dostat všem stejně, nebylo by psáno: Jako se na nás ze všech stran
valí Kristovo utrpení, tak se nám také dostává všestranné útěchy.
Ti, kdo spolu s Kristem trpí, dojdou spolu s ním také útěchy úměrně trápení, které s Kristem sdílejí. To přece víte od toho, jenž spolehlivě
prohlásil: Jsme si jisti, že stejně jako jste účastni utrpení, budete účastni i útěchy.6
Ústy proroka praví Bůh: V době příhodné jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl.7 Ale je snad nějaká doba příhodnější než tato, když
nás proto, že v Kristu vyznáváme svou víru v Boha, nyní ve světě odvádějí v triumfálním průvodu do vězení, ale my kráčíme spíš jako
vítězové než poražení?
Vždyť Kristovi mučedníci přece s Kristem připravují knížata a mocnosti o kořist a s Kristem nad nimi triumfují. Měli podíl na jeho utrpení,
mají účast také na tom, čeho tak mocně svým utrpením dosáhl. Nuže, který jiný den by měl být dnem spásy než ten, v němž takto odcházíte z
tohoto světa?
Ale kladu vám přitom na srdce: Nikomu nedávejte žádné pohoršení, aby naše služba nedošla pohany, ale ve všem se projevujte jako služebníci Boží,
s velikou trpělivostí,8 a říkejte si: Co tedy teď mám očekávat, ne-li Pána?9
1 Jan 3, 14
2 srov. 1 Jan 3, 13
3 1 Jan 3, 16
4 Řím 5, 3-5
5 2 Kor 1, 5
6 srov. 2 Kor 1, 7
7 Kor 6, 2; Iz 49, 8
8 srov. 2 Kor 6, 3-4
9 srov. Žl 38 (39), 8
RESPONSORIUM
Ef 6, 12.14a.13
O.
Vedeme zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti zlým duchům v ovzduší. *
Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy.
V.
Vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všecko překonat a obstát. *
Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, ty vedeš svou Církev, aby ze slavného svědectví mučedníků čerpala sílu a odvahu;
pomáhej nám, ať vedeni příkladem svatého Marcelina a Petra také my žijeme z víry a v jejich
přímluvě ať máme oporu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|