Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

13. duben 2029
Sv. Martina I., papeže a mučedníka, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení. Aleluja.

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!
³ Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

⁴ Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.
⁵ Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení. Aleluja.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu. Aleluja.

⁶ Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.
⁷ Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

⁸ Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.
⁹ Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

¹⁰ Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.
¹¹ Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

¹² Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.
¹³ Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu. Aleluja.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso. Aleluja.

¹⁴ Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.
¹⁵ Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

¹⁶ Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
¹⁷ Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

¹⁸ Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.
¹⁹ Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

²⁰ Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
²¹ za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

²² Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso. Aleluja.

V. Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
O. Ať radují se nebe i země, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     ¹Já, Jan, měl jsem toto vidění: Dveře do nebe byly dokořán; a ten dřívější hlas, který jsem slyšel jako zvuk polnice, když se mnou mluvil, zavolal na mě: „Pojď sem vzhůru! Ukážu ti, co se musí stát v budoucnosti.“ ²Hned jsem upadl do vytržení. A hle – trůn stál v nebi a na tom trůně někdo seděl. ³Vypadal jako kámen jaspis a  sardis. Trůn obepínala ze všech stran duha jako smaragd. ⁴Kolem dokola toho trůnu čtyřiadvacet trůnů a na nich sedělo čtyřiadvacet starců oblečených v bílé roucho a každý z nich měl na hlavě zlatou korunu. ⁵A z trůnu vyrážely blesky, hlasy a hromy; před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to je sedm Božích duchů. ⁶Před trůnem se prostíralo moře průzračné jako křišťál a uprostřed na čtyřech stranách trůnu stály čtyři bytosti plné očí vpředu i vzadu. ⁷První bytost měla podobu lva, druhá bytost vypadala jako býk, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost se podobala orlovi v letu. ⁸A každá z těch čtyř bytostí měla po šesti perutích, dokola i uvnitř byly samé oko, a bez ustání ve dne v noci volaly: "Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde."
     ⁹A vždycky, když tyto bytosti vzdají slávu, čest a díky tomu, který sedí na trůně, žijícímu na věčné věky, ¹⁰těch čtyřiadvacet starců padne před tím, který sedí na trůně, pokloní se žijícímu na věčné věky, složí svou korunu před trůn a volají:
    
¹¹„Pane, náš Bože, jsi hoden,
abys přijal slávu, čest i moc,
protožes stvořil všechno,
z tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno. “

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého Martina I.

     Milovaní, veškerým naším přáním je stále vám svými dopisy poskytovat útěchu a ulehčovat vaši starost o mne a s vaší starostí i starost všech křesťanů a našich bratří, kteří mají z lásky k Pánu o mne starost. Nuže, zatím vám napíšu, co nás trápí a ve jménu Krista, našeho Boha budu mluvit pravdu.
     Poté, co jsme byli zcela vytrženi z víru světa a našimi hříchy odvrženi, byli jsme vlastně zbaveni vlastního života. Všichni původní obyvatelé této krajiny jsou pohané a ti další, kteří zde žijí, přijali pohanské mravy, neznají dočista žádnou vzájemnou lásku, ani takovou, kterou lidská přirozenost soustavně projevuje, často v podobě soucitu, dokonce mezi barbary.
     Podivil jsem se ovšem, a dosud se divím bezohlednosti a bezcitnosti všech, kteří kdysi patřili ke mně, i mých přátel a příbuzných, kteří na mne v mém neštěstí zapomněli tak dokonale, že ani nechtějí vědět, kde se nalézám anebo jsem-li vůbec ještě na světě nebo ne.
     S jakým asi svědomím můžeme předstoupit před Kristovu soudnou stolici? Všichni lidé budou tehdy žalobci a všichni budou skládat účty, všichni, kteří jsou ze stejné hlíny a látky. Co za strach to padlo na ty lidi, že vůbec neplní Boží přikázání?¹ A co je to za bázeň tam, kde se není čeho bát? Nebo nás zlí duchové do takové míry nechávají přikrýt zapomněním? Či jsem se vůči celému společenství Církve projevil jako takový nepřítel a vůči nim jako protivník?
     Bůh však chce, aby všichni došli spásy a dosáhli poznání pravdy.² Kéž tedy na přímluvu svatého Petra upevní jejich srdce v pravé víře, kéž je posilní proti všem bludařům a proti každé osobě, která je nepřítelem naší Církve, kéž je uchrání otřesů a zmatků, zejména pastýře, který jim teď bude stát v čele. Kéž vůbec v ničem neodpadnou ani se neodchýlí ani nic nevynechají z toho, co před Pánem a jeho svatými anděly písemně vyznali, a to až do nejmenších podrobností. A kéž spolu se mnou nehodným jednou přijmou z rukou našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista korunu spravedlnosti za pravou víru.
     O toto mé ubohé tělo se zajisté postará sám Pán, tak jak se mu zlíbí – ať už je ponechá v neustálých trápeních, nebo mu dopřeje mírného zotavení. Pán je blízko, tak proč bych se trápil starostí?³ Doufám v jeho slitování a doufám, že nebude otálet a ukončí můj život tam, kde přikáže.
     Všechny vaše pozdravujte ve jménu Páně. A také všechny, kdo pro lásku Boží se mnou v mých okovech cítili. Nebeský Bůh ať vás svou mocnou rukou chrání od všeho pokušení a zachová vás pro své království.
     ¹ srov. Žl 52 (53), 6
     ² srov. 1 Tim 2, 4
     ³ srov. Flp 4, 5

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, s tvou pomocí dokázal svatý papež a mučedník Martin obdivuhodně vzdorovat hrozbám i mukám; dej i nám sílu, abychom snášeli protivenství s neochvějnou stálostí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie