Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)

¹ Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný!
² Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
      vykoupení z nepřátelské moci!
³ Shromáždil je ze všech končin země, *
      kde je východ, západ, jih či sever. –

⁴ Bloudili nehostinnou pustinou, *
      nenacházeli místo k usídlení.
⁵ Hladem a žízní přitom strádali, *
      život v nich ponenáhlu vyhasínal.
⁶ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

⁷ Na správnou cestu on je uvedl, *
      aby tak došli místa k osídlení.
⁸ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
⁹ Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
      lačnící hrdlo plnil dobrotami. –

¹⁰ Vězeli ve smrtelných temnotách, *
      vrženi do bídy a do okovů,
¹¹ že Božím příkazům se vzpírali *
      a opovrhli radou Nejvyššího.
¹² I bylo jejich srdce zkrušeno, *
      že padali a nikdo nepomohl.
¹³ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

¹⁴ Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
      přelomil jejich okovy a strhl.
¹⁵ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal;
¹⁶ za to, že brány z bronzu rozrazil, *
      závory železné že zlomil vedví.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

¹⁷ Ochuravěli pro svou nepravost, *
      zkrušeni byli za své těžké viny.
¹⁸ Už se jim každý pokrm ošklivil, *
      takže už měli blízko k branám smrti.
¹⁹ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁰ Seslal své slovo, jím je uzdravil *
      a zachránil je opět před záhubou.
²¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
²² Ať přinášejí oběť děkovnou, *
      s jásotem rozhlašují jeho skutky! –

²³ V lodích se vydávali na moře, *
      po mnoha vodách pluli za obchodem;
²⁴ přitom pak díla Páně vídali, *
      žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
²⁵ Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
      ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
²⁶ Vzlétali k nebi, do vln padali, *
      že hrůzou v nich až duše zkomírala.
²⁷ Zmítali, káceli se opile, *
      se vší svou dovedností byli v koncích.
²⁸ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁹ Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
      a zklidnilo se mořské vlnobití.
³⁰ Radovali se z toho ztišení; *
      a přivedl je k touženému místu.
³¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
³² Ať ve shromáždění ho velebí, *
      ve sboru starších ať jej oslavují!

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

³³ On proměňoval řeky v pouště, *
      prameny ve vyprahlou zem,
³⁴ úrodné kraje v solné pláně *
      za to, že zlý byl tamní lid.
³⁵ Poušť zase změnil na jezero, *
      vyprahlou hlínu na pramen: –

³⁶ tam usídlil pak hladovící, *
      města si mohli zbudovat.
³⁷ Zřídili pole, vinohrady *
      a měli hojnou úrodu.
³⁸ Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
      i chovných zvířat měli dost. –

³⁹ Ten však, jenž ponižuje mocné *
      a dá jim bloudit na poušti,
⁴⁰ že zas jich ubylo a chřadli *
      pod tíhou strádání a ran,
⁴¹ chudáka ale zvedl z bídy, *
      jak stádo zmnožil jeho rod.
⁴² S radostí to vidí bohabojní, *
      všechna zloba musí sklapnout ústa.
⁴³ Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
      V srdci chovej skutky lásky Páně!

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

     ¹⁶Mojžíš učinil všecko přesně tak, jak mu Hospodin přikázal.
     ¹⁷První den prvního měsíce druhého roku byl příbytek Boží postaven. ¹⁸Mojžíš postavil příbytek takto: rozmístil podstavce, zasadil desky, zastrčil závory a vztyčil sloupy. ¹⁹V příbytku rozprostřel stan a nahoru na stan umístil pokrývku, tak jak mu přikázal Hospodin. ²⁰Vzal svědectví – desky Zákona – a vložil je do archy, tyče prostrčil k arše a nahoru na archu dal slitovnici. ²¹Když přinesl archu do příbytku, zavěsil vnitřní oponu a tak zastřel archu svědectví, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. ²²Do stánku schůzky dal na severní stranu stůl, vně před oponu. ²³Na něm narovnal vrstvu chleba před Hospodina, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. ²⁴I svícen postavil do stánku schůzky proti stolu na jižní stranu příbytku. ²⁵Nasadil lampy před Hospodina, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.
     ²⁶Také zlatý oltář umístil do stánku schůzky před oponu. ²⁷Zapálil na něm kadidlo z vonných látek, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. ²⁸Ke vchodu do příbytku zavěsil vnější oponu. ²⁹V nádvoří příbytku, to je stánku schůzky, postavil oltář pro celopaly a obětoval na něm celopaly i nekrvavé oběti, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. ³⁰Mezi stánek schůzky a oltář umístil nádrž a nalil tam vodu k umývání. ³¹Mojžíš, Árón a jeho synové si tam myli ruce i nohy, myli se, ³²když přicházeli do stánku schůzky a když přistupovali k oltáři, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. ³³Zřídil i nádvoří kolem příbytku a oltáře. Zavěsil oponu ke vchodu do nádvoří. Tak dokončil Mojžíš celé dílo.
     ³⁴Tu oblak zahalil stan schůzky a Hospodinova velebnost naplnila příbytek. ³⁵Mojžíš nemohl přistoupit ke stanu schůzky, neboť se nad ním vznášel oblak a Hospodinova velebnost naplnila příbytek.
     ³⁶Kdykoli se oblak z příbytku zvedl, synové Izraele vytáhli, a tak to dělali po celou dobu svého putování. ³⁷Jestliže se oblak nezvedl, nevytáhli až do dne, kdy se zdvihl. ³⁸Hospodinův oblak byl nad příbytkem ve dne a oheň v noci před očima celého domu Izraele po celou dobu putování.

(Oratio 14, De pauperum amore, 38.40: PG 35, 907.910)

     Blahoslavení milosrdní, praví Písmo, neboť oni dojdou milosrdenství.¹ Mezi blahoslavenstvími nepatří milosrdenství v žádném případě mezi poslední. Neboť šťasten, kdo ujme se slabých a nuzných.² A jinde: Blaze tomu, kdo rád dá i půjčí.³ A na jiném místě: Spravedlivý se vždycky slituje a potřebným půjčí.⁴ Chopme se tedy rychle toho požehnání, ať je vidět, že jsme pochopili, a buďme k druhým dobří!
     Ani noc ať nepřerušuje konání tvého milosrdenství. Neříkej: Teď jdi, pak přijď, až zítra ti dám.⁵ Nechť nic nevstupuje mezi předsevzetí a dobrý skutek. Konání dobra je to jediné, co nesnese odkladu.
     Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům.⁶ A dělej to rád a s ochotou. Bylo přece řečeno: Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s radostí.⁷ Milost dobrého skutku se ti zdvojnásobí, vykonáš-li jej ochotně a rychle. Kdežto nabízí-li někdo něco nerad nebo z donucení, není to milé ani pěkné.
     A tak se musíme radovat, kdykoli prokazujeme dobrodiní. Bylo řečeno: Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem,⁸ to znamená lakotně a malicherně zkoumat nebo otálet a reptat, co se stane? Něco velikého a obdivuhodného! Jaká a jak veliká odměna tě za to čeká! Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí.⁹ A kdo by netoužil po světle a po uzdravení?
     Myslíte-li proto, Kristovi služebníci, bratři a spoludědici, že mě máte v něčem poslechnout, pak tedy navštěvujme Krista, pokud je čas, pečujme o Krista, živme Krista, Krista si získávejme a Kristu prokazujme úctu.¹⁰ Avšak nejen při stole jako někteří,¹¹ nejen balzámy, jako Maria,¹² ne jenom hrobem, jako Josef z Arimatie,¹³ ani věcmi potřebnými k pohřbu, jako Nikodém se svou polovičatou láskou ke Kristu,¹⁴ ani zlatem, kadidlem a myrhou, jako to učinili mágové před všemi těmi, o nichž byla řeč.¹⁵ Pán veškerenstva chce přece milosrdenství, nikoli oběť,¹⁶ a milosrdenství je mu nad desetitisíce obětovaných tučných beránků.¹⁷ Prokazujme mu tedy milosrdenství – v těch, kdo jsou chudí a v přítomné chvíli se ocitli v ponížení, aby nás, až jednou odtud odejdeme, přijali do věčných příbytků, právě skrze Krista, našeho Pána. Jemu buď sláva navěky. Amen.
     ¹ Mt 5, 7
     ² Žl 40 (41), 1
     ³ Žl 111 (112), 5
     ⁴ Žl 36 (37), 26
     ⁵ Př 3, 28
     ⁶ Iz 58, 7 (Vulg.)
     ⁷ Řím 12, 8
     ⁸ Iz 58, 9
     ⁹ Iz 58, 7
     ¹⁰ srov. Mt 25, 35-45
     ¹¹ srov. Mk 2, 15
     ¹² srov. Jan 12, 13
     ¹³ srov. Jan 19, 38
     ¹⁴ srov. Jan 3, 1-12; 19, 39
     ¹⁵ srov. Mt 2, 11
     ¹⁶ srov. Oz 6, 6; Mt 9, 13
     ¹⁷ srov. Dan 3, 40

Z protokolu o výslechu svatého Jana Ogilvie a z jeho dopisu generálovi řádu

(Textus interrog. d. 15. oct. a. 1614; ed. in Original Letters relating to the Ecclesiastical Affairs in Scottland, vol. II, Edinburgh, 1851, n. 235. Textus litter. ed. in Relatio incarcerationis et Martirii P. Ioannis Ogilbaei, Duaci, 1615, pp. 5-6)

Sám se odsoudil na smrt, když se postavil za papežský primát

     "Předvedený kněz byl nejprve dotázán, jak se jmenuje. Odpověděl, že se jmenuje Jan, příjmením Ogilvie, a že je synem Gualtiera Ogilvie z Drumu. Mimo území království prodléval prý 22 let, studoval v kolejích v Olomouci a ve Štýrském Hradci, a to v olomoucké koleji dva roky, ve štýrskohradecké pět let. Knězem se stal v Paříži. Již dříve se jednou vrátil do Skotska a pobyl tu asi šest týdnů. A vrátil se opět nedávno, loni v květnu. Přiznal, že předložená schránka patří jemu a že je členem jezuitského řádu. Když byl dotázán, vztahuje-li se papežská jurisdikce v náboženských věcech také na území našeho království, vytrvale tvrdil, že ano, a sám se tímto tvrzením o papežově primátu odsoudil na smrt."
     Nedlouho před popravou napsal otec Jan z vězení v tajném dopisu otci generálu Claudiovi Acquavivovi:
     "Nejmilejší a slovutný otče generále, ke kterému hned po Kristu a nebešťanech lnu nejněžnější láskou svého srdce. Tresty jsou strašné, mučení kruté. Spoléhám na tvou otcovskou lásku, modli se za mne, abych za nepřemožitelného Ježíše zemřel se ctí."

Modleme se:
Bože, tys dával svatému mučedníku Janovi sílu, aby neohroženě hájil katolickou víru; na jeho přímluvu posiluj i nás, abychom byli stále pevnější ve víře, vytrvalejší v naději a dokonalejší v lásce. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

10. březen 2029Sv. Jana Ogilvie, kněze a mučedníka, pro připomínku

10. březen 2029
Sv. Jana Ogilvie, kněze a mučedníka, pro připomínku