[ nová verze ]
10. květen 2028, Středa
4. týden žaltáře
Doba velikonoční, 4. týden
Sv. Jana z Avily, kněze a učitele Církve, nezávazná památka
Sv. Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky Církve, nezávazná památka
Pro OP: Sv. Antonína Florentského, biskupa, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 10. květen 2028
Sv. Jana z Avily, kněze a učitele Církve, nezávazná památka
Přišel na svět okolo roku 1500 ve městě Almodóvar del Campo ve Španělsku. Když
se stal knězem, prochodil celou Andalusii a kázal o Kristu. Byl významným hlasem
prosazujícím obnovu zahájenou tridentským koncilem a v mnoha svých spisech
ukázal kněžím jeho podstatu a důležitost. Neprávem na něj padlo podezření z
hereze, nevyhnul se ani výslechům, ani věznění, ale velmi horlivě vykládal
katolickou nauku. Poslední léta strávil v ústraní ve městě Montilla v córdubské
diecézi a dne 10. května 1569 tam zesnul v Pánu.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.
Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.
Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.
Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.
Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň! Aleluja.
Žalm 102 (103)
Chvála Božího milosrdenství
Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Srov. Lk 1, 78)
I
1 Oslavuj Pána, duše má, *
mé nitro jeho svaté jméno!
2 Oslavuj Pána, duše má, *
na jeho dobra nezapomeň! –
3 Všechny tvé viny odpouští, *
ze všech tvých neduhů tě léčí;
4 tvůj život chrání záhuby, *
věnčí tě láskou, slitováním;
5 on blahem sytí tvoje dny, *
jak orlu obnovil tvou mladost. –
6 Pán koná skutky milosti: *
všem utlačeným zjedná právo.
7 Ukázal cestu Mojžíši, *
své skutky dětem Izraele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň! Aleluja.
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý. Aleluja.
II
8 Vlídný a laskavý je Pán, *
shovívavý a milosrdný.
9 Nechce se ustavičně přít, *
navěky v hněvu setrvávat.
10 Nesplácí hříchy, nejedná, *
jak pro své viny zasloužíme. –
11 Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
tak velkou lásku má k svým věrným.
12 Jak od východu k západu *
vzdaluje od nás naše viny.
13 Jak otec dětem odpouští, *
Pán je k svým věrným milostivý.
14 Ví, z čeho jsme stvořeni, *
má na mysli, že jsme jen hlína.
15 Jsou jako tráva lidské dny: *
rozkvetou jako polní kvítek,
16 zavane vítr, sfoukne jej, *
a stopy po něm nezůstane.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý. Aleluja.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně. Aleluja.
III
17 Však láska Páně do věků, *
je dobrotiv až k dětem dětí
18 u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
a plní jeho přikázání.
19 Pán zřídil si trůn v nebesích *
a jeho vláda řídí vesmír. –
20 Oslavte Pána, chvalte jej, †
vy jeho poslové, vy silní, *
kdo konáte, co on vám káže!
21 Oslavte Pána, zástupy, *
vy, kdo jste v službách jeho vůle!
22 Oslavte Pána, díla Páně, †
všude, kam sahá jeho vláda! *
Oslavuj Pána, duše má!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně. Aleluja.
V.
Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja.
O.
Takže když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
14, 14 – 15, 4
Hodina žně
Já, Jan, 14.14měl jsem vidění, a hle – bílý oblak a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka. Na hlavě měl zlatý
věnec a v ruce ostrý srp. 15Potom vyšel z chrámu jiný anděl a silným hlasem volal na toho, který seděl
na oblaku: „Dej se do práce svým srpem a žni! Přišla totiž hodina žně, obilí na zemi je úplně zralé.“ 16A tehdy ten,
který seděl na oblaku, pustil se na zemi do práce svým srpem, a země byla požata.
17Pak vyšel z chrámu v nebi ještě jiný anděl a také měl ostrý srp. 18Další
anděl vyšel od oltáře, ten, který má moc nad ohněm, a zavolal silným hlasem na toho, který držel ostrý srp: „Dej se do práce svým ostrým srpem a uřež hrozny
z pozemské vinice, protože bobule na ní jsou už úplně zralé.“ 19Pustil se tedy anděl svým srpem do
práce na zemi, uřezal hrozny z pozemské vinice a naházel je do velkého lisu Božího hněvu. 20Lisovalo se mimo město
a z lisu tekla krev a sahala koním až po uzdu na vzdálenost tisíc šest set honů.
15.1A potom jsem viděl na nebi další znamení, veliké a podivuhodné: sedm andělů se sedmi posledními ranami, kterými se dovrší Boží hněv.
2A viděl jsem něco jako průzračné moře smíšené s ohněm. U toho průzračného moře stáli ti, kdo zvítězili v boji se
šelmou, s jejím obrazem a s číslem vyjadřujícím její jméno. Měli citery ke chvále Boží 3a zpívali píseň Mojžíše,
Božího služebníka, a píseň Beránkovu:
„Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky,
Pane, Bože vševládný!
Spravedlivé a spolehlivé jsou tvé cesty,
králi národů!
4Kdo by nevzdával, Pane, úctu
a slávu tvému jménu?
Vždyť ty jediný jsi svatý!
Všechny národy přijdou
a budou se před tebou klanět,
neboť se ukázalo,
že tvá rozhodnutí jsou spravedlivá.“
RESPONSORIUM
Zj 15, 3; Ex 15, 11
O.
Zpívali píseň Beránkovu: Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane, Bože vševládný. *
Spravedlivé a věrné jsou tvé cesty, králi věků, aleluja.
V.
Kdo z mocných se ti podobá, Pane? Kdo je ti podobný vznešeností a svatostí, tobě, který děláš divy. *
Spravedlivé a věrné jsou tvé cesty, králi věků, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů svatého Jana z Avily, kněze a učitele Církve
(Tractatus de amore Dei erga nos 1.2.4: Madrid 2004)
Kristova láska, jeho tvář stále obrácená k Otci
Důvodem, který naše srdce pohne blíž k Boží lásce, je úvaha o svrchované lásce,
kterou k nám vzplanul Bůh a s ním jeho tolik požehnaný Syn, náš Pán. Právě to —
víc než dobrodiní — pohne srdce, aby milovalo; ten, kdo má něco dalšího, totiž dává
něco z toho, co má, ale ten, který miluje, daruje se vším, co má, sebe samého a už mu
nezbývá nic dalšího, co by daroval.
Podívejme se teď tedy, Pane, zda nás miluješ, a jestliže je to tak, že nás miluješ, jaká
tvoje láska k nám je.
Rodiče velice milují děti — ale miluješ nás snad jako otec? Můj Bože, do lůna tvého
srdce, abychom to viděli, jsme nevstoupili; tvůj Jednorozený, který z toho lůna
sestoupil1, o tom přinesl znamení a přikázal nám, abychom tě pro nekonečnou lásku,
kterou jsi nás miloval, nazývali Otcem. Vždyť jako jsi ty jediný dobrý pro svou
svrchovanou dobrotivost, která všechno překonává, tak jsi ty jediný Otec; a takový jsi
a konáš taková díla, že v porovnání s tvou otcovskou láskou není nikdo, kdo by mohl
být nazýván otcem. —
A jestli, člověče, této veliké lásce stále ještě nedůvěřuješ, podívej se na všechna
dobrodiní, která ti Bůh udělil — vždyť to všechno jsou záruky a svědectví o jeho
lásce. Spočítej, kolik všech těch dobrodiní je, a uvidíš, že všechno, co je na nebi i na
zemi, a také veškeré kosti a smyslové orgány ve tvém těle i všechny hodiny a časová
období tvého života, to všechno je dobrodiním od Pána. Podívej se dále, koliks dostal
dobrých rad a kolik dober, která vlastníš v tomto životě; kromě toho kolik bylo
nebezpečí, z kterých jsi v tomto životě vyvázl, a nemocí a násilných událostí, které by
tě bývaly mohly zničit, kdyby tě on nevysvobodil. To všechno jsou jasná znamení
lásky. A nakonec obrať svůj pohled na celý tento svět, který byl stvořen jen pro tvé
dobro a spolu se všemi tvory, kteří jsou v něm obsaženi, je znamením lásky,
vypravuje o lásce a má s tebou na lásce podíl. —
A teď se také podívejme, jak velikou láskou zahořel onen Syn, kterého nám Otec dal.
Neexistuje jazyk, který by to stačil vypovědět! — Někteří neznalí a nevědomí pro tu
lásku dosud nemají smysl, protože ta podle je-jich mínění vychází z dokonalosti
toho, co je milováno. —
Kristova láska však nevychází z dokonalosti, která by se nacházela v nás, ale z toho,
co má on sám — je to tvář stále obrácená k Otci.
1 srov. Jan 1,18
RESPONSORIUM
Srov. Ef 3,18–19; Jan 3,16
O.
Kéž jste schopni poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání. *
Abyste dosáhli plné míry Božích darů. Aleluja. Aleluja.
V.
Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl ž
ivot věčný. *
Abyste dosáhli plné míry Božích darů. Aleluja. Aleluja.
Z dopisů svaté Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky Církve
(Ep. LII: Wernerio de Kircheim, cum ceteris societatis suæ fratribus: PL 197,269–271)
Obraz Církve
Roku tisíc sto sedmdesát od vtělení Páně jsem dlouho ležela nemocná na lůžku. V
bdělém stavu těla i ducha jsem uviděla překrásný obraz: měl podobu ženy, která
byla nejvybranějším způsobem líbezná, ve svém půvabu velice milá a tak krásná, že
to lidská mysl nebyla schopna pojmout. Její postava sahala od země až do nebe.
I její tvář zářila nejsilnějším leskem a její oči hleděly do nebe. Také na sobě měla
sněhobílé hedvábné šaty a byla zahalena do pláště ozdobeného těmi nejdražšími
kameny — totiž smaragdem a safírem — a také různý-mi perlami; na nohou měla
střevíce zkrášlené onyxem. Ale její tvář byla zaprášená a šaty byly na pravém boku
roztržené a dále její plášť ztratil svou elegantní krásu a střevíce byly zašpiněné.
Silným a smutným hlasem volala vysoko do nebe: »Naslouchej, nebe: mám
ušpiněnou tvář; a truchli, země: mám roztržené šaty; a chvěj se, propasti: mám
zašpiněné střevíce.« A říkala také: „Byla jsem skryta v Otcově srdci, dokud Syn
člověka, počatý a narozený z panenství, neprolil svou krev; on si mě také tou krví
pro sebe vyvolil jako snoubenku a daroval mi věno.
Stopa po zraněních mého snoubence zůstává totiž čerstvá a zranění jsou otevřená tak
dlouho, dokud budou otevřena zranění lidských hříchů. Nečistotu do těch zranění
zanášejí Kristovi kněží, kteří v přehnané zištnosti přebíhají od kostela ke kostela, i
když by mě měli udržovat běloskvoucí a sloužit mi v čistotě. Trhají mi tím také šaty,
protože přestupují, co přikazuje zákon a evangelium a jejich kněžství, a házejí mi
špínu na plášť, protože naprosto nedbají na přikázání, která jsou jim nařízena, a
neplní je dobrou vůlí a skutkem ve zdrženlivosti jako ve smaragdu ani ve štědrém
rozdávání almužen jako v safíru ani v jiných dobrých a spravedlivých skutcích
(kterými se Bohu vzdává čest jako dalšími druhy drahokamů). Ale navíc se špiní
moje střevíce, protože jejich cesty spravedlnosti nejsou ani správné, ani drsné a
obtížné; a ani nedávají dobrý příklad svým podřízeným. Přesto však dole ve svých
střevících mám jako ve skrýši čistotu pravdy — u některých.“
A uslyšela jsem, jak hlas z nebe říká: „Tento obraz ukazuje církev. Proto ty, člověče,
který to vidíš a slyšíš ta slova nářku, o tom řekni kněžím, kteří byli ustanoveni a
zařazeni do posvátného řádu, aby řídili a učili Boží lid. Jim bylo řečeno stejně jako
apoštolům: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“1
1 srov. Mk 16,15
RESPONSORIUM
Dan 2,21–22; 1 Kor 12,11
O.
Hospodin dává mudrcům moudrost, poznání těm, kdo jsou ho schopni. *
Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.
V.
To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. *
Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys dal kněžím a svému lidu ve svatém Janovi z Avily skvělého učitele, který
vynikal svatým a horlivým životem; dej, prosíme, aby církev díky správné horlivosti
tvých služebníků i v dnešní době rostla ve svatosti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|