Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

9. září 2027
Sv. Petra Klavera, kněze, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)

³⁹ Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
       znelíbil si svého pomazaného.
⁴⁰ Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
       jeho korunu jsi svrhl do prachu.
⁴¹ Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
       jeho opevnění změnil v sutiny.
⁴² Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
       on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –

⁴³ Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
       rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
⁴⁴ Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
       v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
⁴⁵ Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
       do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
⁴⁶ Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
       jeho samého jsi hanbou zahrnul.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

⁴⁷ Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
       Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
⁴⁸ Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
       Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
⁴⁹ Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
       kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –

⁵⁰ Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
       jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
⁵¹ Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
       že mám v hrudi nést posměch národů všech,
⁵² snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
       jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
⁵³      Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

¹ Pane, tys byl naše útočiště, *
      z pokolení do pokolení.
² Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
      ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
      z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
³ Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
      „Děti lidské, navraťte se zpět!“
⁴ Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
      nežli jeden den, co včera minul, *
      nežli jedna hlídka za noci! –

⁵ Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
      jsou jak tráva, která dorůstá:
⁶ s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
      a již večer uvadá a schne. –

⁷ A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
      rozhorlením tvým jsme zděšeni.
⁸ Ty máš naše viny před očima, *
      skryté hříchy zjevně před sebou. –

⁹ Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
       naše léta odvanou jak vzdech.
¹⁰ Náš věk čítá sedmdesát roků, *
       osmdesát v dobrém případě,
    vesměs plných těžkostí a trampot, *
       přeletí a odvanem i my.
¹¹ Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
       kdo se strachuje tvé nevole?
¹² Naše dny nás nauč správně čítat, *
       ať konečně srdcem zmoudříme! –

¹³ Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
       služebníkům svým buď milostiv!
¹⁴ Syť nás od rána svým slitováním, *
       ať nám život projde v radosti!
¹⁵ Potěš nás již za všechny dny strastí, *
       za léta, kdy znali jsme jen zlé. –

¹⁶ Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
       jejich dětem všechnu slávu svou!
¹⁷ Milost Pána, Boha budiž s námi, †
       žehnej hojně práci našich rukou, *
       práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

V. Pane, u tebe je pramen žití.
R. Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy Žalozpěvů

¹Ach, jak opuštěné sedí
město kdysi plné lidí!
Stalo se podobným vdově,
město kdysi slavné mezi národy;
vládkyně nad zeměmi
se octla v porobě.

²Bolestně pláče v noci,
slzy jí kanou po líci.
Nikdo ji netěší ze všech jejích milenců;
všichni přátelé ji zradili,
stali se z nich nepřátelé.

³Juda šel do vyhnanství pro svou nepravost,
pro množství svého modlářství.
Sídlí mezi pohany,
nenalézá klid;
dostihli ho všichni, kdo se za ním hnali,
když byl v tísni.

⁴Cesty k Siónu truchlí,
neboť nikdo nejde na slavnost;
všechny jeho brány jsou opuštěny,
vzdychá jeho kněžstvo,
jeho panny sténají,
sám je plný hořkosti.

⁵Zvítězili jeho odpůrci,
jeho nepřátelé mají úspěch,
neboť pro množství jeho nepravostí
na něj Hospodin seslal bolest;
jeho děti jdou do zajetí,
hnány svým protivníkem.

⁶Siónská dcera je zbavena
celé své krásy;
její knížata jsou jako berani,
kteří nenašli pastvu;
zhroutili se vyčerpáním
před tím, který je žene.

⁷Jeruzalém vzpomíná
na dny své bídy a svého bloudění,
na všechny své poklady,
které míval od pradávna,
když jeho lid upadal do moci nepřítele
a nikdo mu nepomohl.
Viděli to nepřátelé
a smáli se jeho zkáze.

⁸Velmi zhřešila jeruzalémská dcera,
zhnusila se všem,
všichni její ctitelé jí pohrdli,
protože viděli její nahotu;
ona hlasitě vzdychá
a odvrací se.

⁹Na lemu jejích šatů lpí nečistota,
už se nestará o budoucnost,
klesla tak, že to vzbuzuje podiv,
nemá těšitele.
„Shlédni, Hospodine, na mou bídu,
nepřítel jásá!“

¹⁰Protivník vztáhl svou ruku
na všechny její poklady;
vidí, jak do její svatyně
vcházejí pohané,
kterým jsi zakázal
vstoupit do tvého shromáždění.

¹¹Všechen její lid sténá,
hledá chléb;
dává své skvosty za pokrm,
aby zachránil život.
„Shlédni, Hospodine, a uvaž,
jak jsem potupená!

¹²Vy všichni, kteří jdete okolo cestou,
pohleďte a vizte,
zdali je bolest jako bolest má,
která mně byla způsobena,
jíž mě zasáhl Hospodin
v den svého rozjitřeného hněvu!

¹⁸Spravedlivý je Hospodin,
neboť jsem vzdorovala jeho slovu.
Nuže, slyšte to, všechny národy,
a pohleďte na mou bolest.
Moje panny i moji jinoši
odešli do zajetí.

¹⁹Volala jsem na své milence,
ti však mě zradili,
moji kněží a moji starci
zahynuli v městě,
když se sháněli po jídle,
aby zachránili život.

²⁰Pohleď, Hospodine, jak je mi úzko,
v mých útrobách to vře,
srdce se mi v nitru svíjí,
že jsem se zpupně vzepřela,
venku vraždí meč,
uvnitř řádí smrt.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisů svatého kněze Petra Klavera

     Včera, 30. května roku 1627, o svátku Nejsvětější Trojice, vystoupilo z ohromné lodi množství černochů přivlečených od afrických řek. Běželi jsme k nim a každý ve dvou koších jsme jim přinášeli kdoulová jablka, citrusové plody, sladké pečivo a všelicos jiného. Přišli jsme k jejich chatrčím a připadalo nám, že jsme vstoupili do nějaké druhé Guineje. Museli jsme se prodírat středem zástupu, abychom se dostali k nemocným. Těch bylo obrovské množství a leželi na vlhké, vlastně spíš blátivé zemi. Aby to mokro nebylo příliš velké, měl kdosi nápad posypat zemi úlomky tašek a cihel. Tam tedy byli nemocní nadmíru nepohodlně uloženi; nepohodlně nejen pro vlhkost, ale především proto, že byli nazí a  nechránil je žádný šat.
     Odložili jsme proto pláště a ze skladu zboží jsme nanosili všecko, co tam bylo po ruce pro stlučení paland. Tak jsme připravili místo, na které jsme posléze shromáždili všechny nemocné, které jsme tam pronesli skrze oddíly. Nato jsme je rozdělili do dvou skupin: k jedné přistoupil můj druh s tlumočníkem, ke druhé jsem šel sám. Byli tam dva nemocní černoši spíš mrtví než živí. Byli už prochladlí a málem nebylo možno na jejich žilách nahmatat tep. Pomocí střešních tašek jsme nahrnuli žhavé uhlí a přinesli je doprostřed, do blízkosti umírajících. Pak jsme do toho ohně vhodili různé vonné byliny, kterých jsme s sebou měli dva plné měšce a úplně jsme je nyní spotřebovali. Potom jsme pomocí našich plášťů naháněli teplý a oživující vánek; oni sami totiž nic takového nemají a od jejich pánů bychom to marně žádali. Potom se zdálo, že se jim vrací tělesné teplo a dech života. Bylo vidět, s jakou radostí v oku nás sledují.
     Oslovili jsme je tímto způsobem, nikoli slovy, ale rukama a skutky. Pro ty totiž, kdo byli přesvědčeni, že jsme je sem přinesli, aby byli snědeni, by jakákoli jiná řeč byla dočista marná. Sedli jsme si pak k nim nebo klekli a vínem jsme jim omývali obličeje a těla a snažili jsme se je rozveselit milými slovy a přirozenými prostředky, které mohou nemocné nějak potěšit.
     Až pak jsme přikročili k výkladu křestního katechismu, zejména podivuhodných účinků křtu na tělo i duši. Jakmile jejich odpovědi na naše otázky ukázaly, že to dostatečně pochopili, přešli jsme k prohlubování nauky, totiž k učení o jediném Bohu vyměřujícím každému člověku odměnu a trest podle toho, co si zaslouží, a pokračovali jsme dále. Vybídli jsme je, aby vzbudili lítost a dali najevo, že se zříkají svých hříchů. A konečně, když se zdálo, že jsou dost připraveni, vykládali jsme jim o tajemství Trojice, i o vtělení a umučení Páně: ukázali jsme jim obrázek ukřižovaného Krista, jak z jeho ran stékají potůčky krve do křestní vody, a začali jsme jim předříkávat v jejich mateřštině úkon lítosti.

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys povolal svatého Petra Klavera, aby se stal služebníkem otroků, a posilovals ho, aby jim pomáhal s podivuhodnou láskou a trpělivostí; na jeho přímluvu veď i nás, ať i my následujeme Ježíše Krista a opravdově a účinně milujeme své bližní. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie