Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

12. květen 2027
Sv. Pankráce, mučedníka, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.

Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.

V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)

Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.

Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.

Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. Aleluja.

Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)

² O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
      ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
³ Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
      základy pevné má věrnost na nebi má. –

⁴ Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
      David, služebník můj, má ode mne slib:
⁵ Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
      trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –

⁶ Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
      a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
⁷ Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
      kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
⁸ Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
      velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –

⁹ Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
       Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
¹⁰ Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
       ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
¹¹ Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
       mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –

¹² Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
       svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
¹³ Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
       Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.
¹⁴ Tvoje paže je plna obrovské síly, *
       tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
¹⁵ Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
       láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –

¹⁶ Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
       chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
¹⁷ Denně se těší ze slávy tvého jména, *
       jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
¹⁸ Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
       a tvou přízní mohutní naše moc.
¹⁹ Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
       Svatému Izraele patří náš král.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. Aleluja.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova. Aleluja.

²⁰ Za onoho času mluvils ve vidění *
       k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
    „Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
       z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
²¹ Davida jsem našel, svého služebníka, *
       jeho pomazal jsem svatým olejem,
²² aby moje ruka stále byla při něm, *
       aby ho má paže posilovala. –

²³ Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
       žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
²⁴ Před ním budu drtit jeho protivníky, *
       kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
²⁵ Provázet ho budu věrností a přízní *
       a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
²⁶ Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
       a na mocné řeky jeho pravici. –

²⁷ On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
       jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
²⁸ Zato mu dám práva prvorozenectví, *
       učiním ho prvním mezi vladaři.
²⁹ Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
       zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
³⁰ Věčné zachování dám i jeho rodu, *
       pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova. Aleluja.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti. Aleluja.

³¹ Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
       podle mého řádu nebudou-li žít,
³² poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
       a mých přikázání přestanou-li dbát,
³³ potrestám je metlou za to provinění, *
       pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –

³⁴ Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
       ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
³⁵ Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
       co má ústa řekla, to už nezměním.
³⁶ Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
       – ode mne se David klamu nedočká –
³⁷ jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
       stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
³⁸ věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
       dokud mraky půjdou, pevně bude stát.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti. Aleluja.

V. Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja.
O. Takže když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

     ¹Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. ²Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. ³Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, ⁴protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.
     ⁵Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? ⁶Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. ⁷Jsou tři svědkové. ⁸Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno. ⁹Když přijímáme svědectví lidské, tím větší platnost má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu: ¹⁰kdo věří v Božího Syna, má o tom svědectví sám v sobě. Kdo Bohu nevěří, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydává o svém Synu. ¹¹To je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a tento život je v jeho Synu. ¹²Kdo má Syna, má život, kdo nemá Božího Syna, život nemá.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého opata Bernarda

     Jsem s ním v jeho soužení,¹ praví Bůh. A já bych měl hledat něco jiného než soužení? Mým blahem je být v Boží blízkosti.² A nejen to, ale všechnu důvěru jen v Pána skládám.³ Vždyť říká: Zachráním ho a ke cti pozvednu.⁴
     Jsem s ním v jeho soužení. Říká: Rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi.⁵ Emanuel, Bůh s námi.⁶ Sestoupil, aby byl blízko těm, kdo mají zkroušené srdce,⁷ aby byl s námi v našem soužení. A nastane chvíle, kdy budeme uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky.⁸ Budeme-li se ovšem mezitím starat, abychom ho měli s sebou, aby nás provázel na naší cestě, on, ten, který nám vrátí vlast či spíše bude naší vlastí, jestliže je nyní opravdu naší cestou.
     Je pro mě dobré, Pane, snášet soužení, jestliže jsi se mnou. Je to lepší, než kralovat bez tebe, hodovat bez tebe, být oslavován bez tebe. Pane, je pro mě lepší v soužení tě objímat, v ohnivé peci tě mít s sebou, než být bez tebe třeba i v nebi. Koho mám kromě tebe na nebi? A na zemi nic nežádám než tebe.⁹ Zlato se zkouší v ohnivé peci a spravedliví lidé v pokušení a soužení.¹⁰ Ano, Pane, jsi tam s nimi. Jsi tam uprostřed těch, kdo jsou shromážděni v tvém jménu, jako jsi byl kdysi se třemi mládenci.
     Proč se třeseme, proč se zdráháme, proč utíkáme před touto pecí? Zuří oheň, ale Pán je v soužení s námi. Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?¹¹ A když on vytrhne, kdo by uchvátil z jeho ruky? Kdo by mohl z jeho ruky vyrvat? A pak také, jestliže on dá slávu, kdo jiný by mohl slávu vzít? Jestliže on oslaví, kdo poníží?
     Dosyta obdařím ho dlouhým věkem.¹² Jako by přímo říkal: vím, po čem touží, vím, po čem prahne, vím, co se mu zalíbí. Nezalíbí se mu zlato nebo stříbro ani požitek ani uspokojení zvědavosti ani nějaká světská hodnost. Všeho toho se zříká, neváží si toho, považuje to za bezcenný brak.¹³ Sám sebe se zřekl¹⁴ a nedopustí, aby ho zaneprázdnilo něco, o čem ví, že ho to nemůže naplnit. Ví dobře, k obrazu koho byl stvořen, jakou velikost je schopen pojmout, a nepřipustí, aby rostl v malém, ale v tom, co je velké, se zmenšoval.
     A proto nasytím ho dlouhým věkem. Jenom pravé světlo ho může občerstvit, jenom světlo věčné ho může naplnit: jestliže onen dlouhý věk nemá konce, onen jas nikdy nezapadne, v onom nasycení nenastává žádné omrzení.
     ¹ srov. Žl 90 (91), 15
     ² Žl 72 (73), 28
     ³ Tamtéž
     ⁴ Žl 90 (91), 15
     ⁵ Př 8, 31
     ⁶ Mt 1, 23
     ⁷ srov. Žl 34 (35), 19
     ⁸ 1 Sol 4, 17
     ⁹ Žl 72 (73), 25
     ¹⁰ srov. Př 17, 3; srov 1 Petr 1, 7
     ¹¹ Řím 8, 31
     ¹² Žl 90 (91), 16
     ¹³ srov Flp 3, 8
     ¹⁴ srov. Flp 2, 7

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, upevňuj ve své Církvi radostnou důvěru a odevzdanost do tvé vůle a na přímluvu svatého mučedníka Pankráce jí pomáhej vytrvale překonávat všechny nesnáze, aby se pod tvou ochranou cítila v bezpečí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie