[ nová verze ]
30. duben 2027, Pátek
1. týden žaltáře
Doba velikonoční, 5. týden Sv. Pia V., papeže, nezávazná památka Sv. Zikmunda, mučedníka, nezávazná památka Pro OP: Sv. Pia V., papeže, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 30. duben 2027 Pro OP: Sv. Pia V., papeže, památka
Svatý Pius V., vlastním jménem Antonín Michael Ghislieri, se
narodil v Boscu u Alessandrie 17. ledna 1504 v chudé rodině. V šestnácti letech vstoupil do řádu sv. Dominika. Studoval
v Bologni a v roce 1528 přijal v Janově kněžské svěcení. Šestnáct let působil jako profesor teologie v Pavii. Byl magistrem noviců
a převorem ve Vigevanu, Soncinu a Albě. Později byl jmenován inkvizitorem v Comu a Bergamu a od roku
1551 působil jako komisař inkvizice, jehož prvořadým úkolem bylo zamezit šíření protestantismu v Itálii. V roce 1556 byl jmenován
biskupem v Nepi a Sutri, o rok později kardinálem a 1560 biskupem v Mondovi. Nemálo se přičinil o zdárné ukončení
Tridentského koncilu. 7. ledna 1566 byl zvolen papežem a přijal jméno Pius V. Věnoval se především uvádění reformních výnosů
Tridentského koncilu do života. 11. dubna 1567 vyhlásil svatého Tomáše Akvinského učitelem Církve. Byl růžencovým papežem:
vypracoval formu růžence a v následných bullách doporučoval růžencovou zbožnost. Modlitbou růžence vyprosil Evropě ochranu
Panny Marie proti Turkům. Jako projev vděčnosti za vítězství nad Turky vyhlásil svátek Panny Marie Růžencové. I jako papež
žil prostým způsobem života, v přísné askezi, byl mužem opravdové zbožnosti, který všechno řešil z hlediska nadpřirozeného
cíle, jak byl zvyklý z kláštera. Zemřel 1. května 1572 v Římě. 22. května 1712 jej kanonizoval Klement XI. V roce 1588 byly jeho
ostatky slavnostně přeneseny od sv. Petra do baziliky Santa Maria Maggiore.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Slyš, Bože Všemohoucí, nás,
když pokorně tě prosíme
a otce Pia slavného
zde uctíváme v modlitbách.
Podivuhodnými skutky
zde září a také ctnostmi;
svítilnou stal se pro všechny,
kdo v domě tvém přebývají.
On živoucí byl obětí
na stolci Petra nejvyšším,
trest na sebe vzal za hříchy,
označen kříže znamením.
Stal se tak, Kriste, slávou tvou
i stále živým vítězstvím;
nám dopřej s jeho pomocí
k života dojít radosti.
Ježíši, tobě chvála buď
za rozmanité milosti;
až skončí tato světa pouť,
dej svatým věčné radosti. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc. Aleluja.
Žalm 34 (35), 1-2. 3c. 9-19. 22-23. 27-28
Bůh zachraňuje pronásledovaného
Sešli se... a usnesli, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26, 3. 4)
I
1 Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí,
napadni ty, kdo mě napadli!
2 Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †
povstaň a pospěš mi na pomoc, *
řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“ –
3 [Nastav kopí těm, kdo mě honí †
4 ať padne hanba a ostuda na ty, *
kdo se mě snaží zahubit,
ať musí couvnout se zahanbením, *
ti, kdo mou zkázu osnují!
5 Ať je jim jako ve větru plevám, *
až anděl Páně je požene,
6 ať jejich cesta je temná a kluzká, *
až anděl Páně je bude štvát!
7 Vždyť pro nic za nic mi chystali léčku, *
pro nic a za nic mi strojili past.
8 Z ničeho nic ať je přepadne zkáza: †
ať do svých léček sami se chytí, *
sami ať padnou do svých jam!]
9 Zato má duše zajásá v Pánu *
z radosti nad jeho pomocí.
10 Tělem i duší pak budu volat: *
„Pane, kdo tobě se vyrovná!
Ty chráníš slabého před silnějším, *
chudáka před oloupením!“ –
11 Oni však předvedli falešné svědky *
k výslechu o tom, co nemohu znát.
12 Zlem se mi za dobro odvděčili: *
usilují mi o život.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc. Aleluja.
Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný. Aleluja.
II
13 Když oni stonali, já chodil v žíních, †
za ně sám sebe mořil jsem posty -*
kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!
14 Tak jako pro svého přítele, bratra, †
chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *
shrben a posypán popelem. –
15 Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *
shlukli se proti mně do jednoho,
tlačí se na mne i ti, které neznám, *
potupným křikem mě bez dechu štvou,
16 hanebně se mi posmívají, *
skřípají zuby proti mně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný. Aleluja.
Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit. Aleluja.
III
17 Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †
Zachraň mě před jejich zběsilostí, *
můj život vyrvi ze spárů lvích!
18 Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *
chvály před četným shromážděním. –
19 Aby se nade mnou neradovali *
všichni ti úskoční nepřátelé,
aby se pohledem nedomlouvali, *
kdo na mne bez příčin mají zášť.
20 [Vždyť oni neřeknou pokojné slovo, *
proti tichým jen smýšlejí lest.
21 Na plná ústa se chechtají, křičí: *
„Teď to vidíme, dobře ti tak!“]
22 Ty, Pane, též to vidíš: už nemlč, *
nevzdal se, Pane, ode mne!
23 Procitni, povstaň mi na ochranu, *
zastaň se, Pane a Bože můj! –
24 [Suď mě, Pane, svou spravedlností, *
Bože, ať ze mne si netropí smích.
25 Ať v duchu nemyslí: „Tak nás to těší!“ *
Ať neříkají: „Zhltli jsme jej!“
26 Ať se naopak propadnou studem *
ti, které těší mé neštěstí,
ať mají z hanby a ostudy šaty, *
kdo se tak pyšní nade mnou!]
27 Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †
ať mohou říkat: „Pán je velký! *
Je svému věrnému zachráncem!“ –
28 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *
bez konce bude tě velebit!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit. Aleluja.
V.
Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
O.
Ať radují se nebe i země, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
22, 1-9
Řeka živé vody
1Anděl mi ukázal řeku živé vody, jasnou jako křišťál, vytékající zpod trůnu Božího a Beránkova.
2Uprostřed náměstí po obou stranách řeky roste strom života a nese plody dvanáctkrát, měsíc co měsíc dává plody
a listí z tohoto stromu slouží národům jako lék. 3Prokletí už nebude; bude tam stát trůn Boží a Beránkův;
jeho služebníci se mu budou klanět, 4budou hledět na jeho tvář a jeho jméno ponesou na čele. A noc
5už vůbec nebude ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh je bude
ozařovat a budou kralovat na věčné věky.
6Pak mi pravil: „Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá. Pán, Bůh prorockých duchů, poslal svého anděla, aby ukázal
svým služebníkům, co se musí brzy stát. 7Hle, přijdu brzo! Blaze tomu, kdo bude zachovávat prorocká slova této knihy!“
8Já, Jan, jsem to všechno slyšel a viděl. A když jsem to uslyšel a uviděl, padl jsem k nohám anděla,
který mi to ukázal, abych se mu poklonil. 9Ale on mi řekl: „Chraň
se to udělat! Já jsem přece služebník jako ty a tvoji bratři proroci a i ti, kdo zachovávají slova této knihy. Bohu se klaněj!“
RESPONSORIUM
Zj 22, 5. 3
O.
A noc už vůbec nebude, Pán Bůh je bude ozařovat *
a budou kralovat na věčné věky, aleluja.
V.
Bude tam stát trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci se mu budou klanět. *
A budou kralovat na věčné věky, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno z těchto dvou:
Z komentáře svatého Tomáše Akvinského k Janovu evangeliu
(Kap. X, lect. III, I–II: ed. Marietti, Roma 1952, č. 1397–1399, str. 261)
Úkolem dobrého pastýře je láska
Ježíš řekl: Já jsem pastýř dobrý. Kristu zřejmě přísluší, aby byl pastýřem. Jako totiž pastýř vodí a pase stádo, tak i Kristus
občerstvuje věřící duchovním pokrmem, a také svým Tělem a svou Krví.
Ale aby ho odlišil od pastýře špatného a zloděje, dodává: dobrý.1 Dobrý, protože plní úkol pastýře. Tak jako dobrým vojákem je nazván ten,
kdo plní úkol vojáka. Avšak výše řekl Kristus, že pastýř vchází dveřmi, a znovu, že on je dveře, a zde pak říká, že je
Pastýř. Proto musí vcházet skrze sebe sama. A vskutku vchází skrze sebe sama, protože sebe sama zjevuje, a skrze
sebe sama zná Otce. My však vstupujeme skrze něho, protože skrze něho se nám dostává blaženosti.
Všimni si dále, že nikdo jiný není dveřmi než on sám, protože nikdo jiný není pravé světlo, nýbrž má na něm jen účast. On
sám nebyl tím světlem, totiž Jan Křtitel, měl jen svědčit o tom světle2 Ale o Kristu je řečeno:
Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka.3 Proto nikdo neříká o sobě, že je dveřmi. To si ponechal Kristus
pro sebe jako své vlastní. Ale úlohu pastýře sdílel i s jinými a dal ji svým údům.
Vždyť i Petr byl pastýřem, i ostatní apoštolové byli pastýři, a stejně tak všichni dobří biskupové:
Dám vám pastýře podle svého srdce.4
Ale třebaže církevní představení, kteří jsou syny, jsou všichni i pastýři, jak říká Augustin, přece praví v jednotném
čísle: Já jsem pastýř dobrý<, aby tím vyzvedl ctnost lásky. Žádný pastýř totiž není dobrý, nesjednotí-li se láskou
s Kristem a nestane-li se údem pravého Pastýře.
Úkolem dobrého pastýře je láska. Proto říká: Dobrý pastýř dává svůj život za své ovce.5 Je třeba vědět, že je rozdíl
mezi pastýřem dobrým a špatným: dobrému pastýři jde o blaho stáda, špatnému o blaho vlastní. A na tento rozdíl
naráží prorok: Běda pastýřům, kteří pasou sami sebe! Což nemají pastýři pást stáda?6 Kdo tedy užívá stáda k tomu,
aby pásl jen sám sebe, není dobrý pastýř. Dobrý pastýř, a to i tělesný, snese mnoho pro stádo,
když mu jde o jeho blaho. Proto říká Jakub: Ve dne mě sužovalo vedro a v noci chlad.7
Duchovní záchrana stáda převáží nad tělesným životem pastýře. Proto když je spása stáda ohrožena, má každý duchovní pastýř snést ztrátu
tělesného života pro záchranu stáda. A to je to, co říká Pán: Dobrý pastýř dává svůj život, to jest život tělesný, za své
ovce, to jest, které jsou jeho na základě autority a lásky
Obojí je totiž potřeba, a to jak pro něho, tak pro ty, které miluje: jedno bez druhého nestačí. Kristus
nám dal příklad tohoto učení: Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry.8
1 Jan 10, 11
2 Jan 1, 8
3 Jan 1, 9
4 Jer 3, 15
5 Jan 10, 11
6 Ez 34, 2
7 Gn 31, 40
8 1 Jan 3, 16
RESPONSORIUM
Srov Sk 20, 28; 1 Kor 4, 2
O.
Dbejte na celé stádce, ve kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené, *
abyste spravovali Boží Církev, kterou si Bůh získal Krví svého Syna, aleluja.
V.
Když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí. *
Abyste spravovali Boží Církev, kterou si Bůh získal Krví svého Syna, aleluja.
Nebo:
Ze života papeže Pia V. od Jana Antonína Gabucia
(Lib. 1–6 [et Præf.]: Acta Sanctorum Maii, sv. I, Antverpiæ 1680, str. 618–697 passim, č. 48,
49, 55, 56, 183, 319, 321, 322, 318 [1, 2])
Vznešený příklad křesťanské pokory a zbožnosti
Pius říkal, že papežové nemají stavět křesťanskou obec na kamenech, ale spíše na ctnostech.
Protože dobře chápal, že pro klidné a uměřené řízení lidí není nic vhodnějšího než být milován
a nic vzdálenějšího než vzbuzovat strach; a že nic nemůže lidi více přiblížit Bohu než snaha o jejich
spásu; chtěl tedy od počátku svou papežskou službu postavit na lásce k chudým a na šlechetnosti
a laskavosti k druhým. Říkal, že služba římského papeže spočívá především ve snaze o to, aby byly
v co nejčistší podobě zachovány božský kult, církevní disciplína a dobré mravy obyvatel Města. Proto
věnoval péči hlavně tomu, aby bohoslužbu tam, kde upadla, navrátil k původnímu lesku a obnovil život
a mravy všech stavů podle ideálu pravé zbožnosti.
Protože se Bohu nic tak nepříčí a lidem nic neškodí víc než blud, snažil se Pius tuto nákazu vykořenit
na celém světě, a to po celý svůj život, zvláště pak během svého pontifikátu, jak moudrými radami,
tak i laskavým povzbuzováním a napomínáním plným lidskosti. Nešetřil žádné námahy ani výdajů
a neopomněl nic, co bylo třeba vykonat.
Pius vynikal v Boží chvále naplněné velkou zbožností. Jeho mysl se ustavičně povznášela k Bohu tak,
že jeho cti a slávě dával přednost přede vším a po ničem netoužil více, než být ve všem poslušný jeho
nejsvětější vůle. Takřka bez ustání si zbožně připomínal trpká muka, která pro nás vytrpěl Kristus, náš
Pán, a proto obvykle před sebou míval zpodobení Spasitele visícího na kříži.
Kromě toho zachovával Pius uprostřed všech svých důležitých úkolů řád modlitby a nikdy nezanedbával
nic z toho, co patřilo k jeho povinnostem. Byl přesvědčen, že se papež má především přimlouvat
u Boha za hříchy a potřeby lidí, a proto se snažil být důvěrně blízký a milý tomu, u něhož byl ustanoven
jako přímluvce. A tak se uprostřed vyřizování různých záležitostí často utíkal k hovoru s Bohem, aby
se mohl v nitru naučit tomu, o čem má pak navenek poučovat lid, a vnitřně byl kontemplací uchvacován
k Bohu, aby pak venku nesl břemena lidí, a tak se staral o jejich spásu. V nejzávažnějších potřebách
Církve a v obtížných veřejných záležitostech si sám ukládal přísné posty, aby Boha smiřoval s lidmi.
Byl tak oddán Panně Marii, že žádného dne, a to i jako papež mající tolik úkolů, nevynechal modlitbu
růžence. Je to nepochybně Božím řízením, že takový papež je v Římě pohřben právě v bazilice
Santa Maria Maggiore, aby tak příklad jeho ctností při plnění papežského úřadu byl poučením pro
budoucí pokolení, jak mají usilovat o ctnosti. A tak ten, který byl v celém svém životě velkým ctitelem
panenské Bohorodičky, spočinul po smrti v tak vznešené mariánské svatyni.
[Jeho příklad je užitečný nejen pro jeden životní stav, ale týká se všech, a to velkou měrou.
Složil jsi řeholní sliby? Zde máš veliký příklad poslušnosti, čistoty i chudoby, ba také – což je třeba
velmi obdivovat a napodobovat – příklad spojení nejvyšší moci s křesťanskou pokorou a zbožností.
Věnuje se někdo světským záležitostem a spravuje doma či venku věci soukromé nebo veřejné?
Ale i pro něho jsou zde rady plné zbožnosti a rozumnosti, kterými poučen může přispět ke spáse
své i druhých moudrým spravováním všech věcí.
Nebo jsou tu jiní, kteří se zavázali k vojenské službě a přitahuje je vedení válek nebo četba o nich?
I pro ty jsou tu velmi zdravá nařízení, jejichž četba vede k radosti. Jsou tu nikoli prázdné světské boje,
ale velmi těžké boje zbožnosti a takřka veškerá slavná vítězství nad tím, co kdy připravili nepřátelé křesťanů.
A nakonec, což je hlavní, si mají odtud papežové a biskupové vzít příklad, jak řídit a uspořádávat
církevní záležitosti a jak být stále více zapáleni pro pravou službu Bohu, naplněnou zbožností.]
RESPONSORIUM
Sir 47, 9.10.6
O.
V každém svém činu velebil Svatého, Svrchovaného oslavnými slovy, *
z celého srdce zpíval Pánu, aleluja.
V.
Vzýval Pána, Svrchovaného, a ten dal sílu jeho pravici. *
Z celého srdce zpíval Pánu, aleluja.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys dal své Církvi svatého papeže Pia, aby bránil víru a zdokonalil bohoslužbu. Na jeho přímluvu nám uděl, abychom slavili
tvá tajemství s živou vírou a účinnou láskou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|