Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. duben 2027
Pro OP: Bl. Antonína Neyrota, kněze a mučedníka, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.

Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10, 11)

¹ Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný! –

² Kdo vylíčí mocné skutky Páně, *
      kdo vypoví všechnu jeho slávu?
³ Blaze těm, kdo zachovají právo, *
      kdo si vždycky vedou spravedlivě! –

⁴ Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás, *
      přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!
⁵ Přej nám šťastný díl svých vyvolených, †
      radovat se radostí tvých věrných *
      a tvým dědictvím se honosit! –

⁶ Hřešili jsme jako naši předci, *
      žili bezbožně v nepravosti.
⁷ Naši předci za egyptských časů *
      nechápali tvoje velké divy,
   nemyslili na tvá dobrodiní, *
      vzepřeli se Pánu u moře.
⁸ Zachránil je přesto pro své jméno, *
      aby ukázal svou velkou moc. –

⁹ Proti moři zahrozil a vyschlo, *
      vodou je jak stepí provedl.
¹⁰ Vytrhl je z ruky nenávistných, *
      vykoupil je z moci nepřátel!
¹¹ Spláchly vody jejich protivníky, *
      ani jediný z nich nezůstal.
¹² Tehdy jeho slovům uvěřili, *
      tehdy zapěli mu chvalozpěv. –

¹³ Zas však jeho skutků zapomněli, *
      nevyčkali, jak on rozhodne,
¹⁴ chtivostí se v poušti dali strhnout, *
      pokoušeli Boha v pustině.
¹⁵ Dal jim tedy, co tak vymáhali, *
      ale s tím i zhoubnou nákazu. –

¹⁶ Řevnili v svých stanech na Mojžíše, *
      na Árona, zasvěcence Páně:
¹⁷ Datana pak pohltila země, *
      zasypala Abiramův houf,
¹⁸ rozmohl se požár v jejich tlupě, *
      sžehl plamenem ty bezbožné. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.

Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.

¹⁹ U Horebu odlili si tele, *
      modle kovové se klaněli,
²⁰ a tak svoji slávu zaměnili *
      za podobu býložravce z kovu.
²¹ Na Zachránce Boha zapomněli, *
      jaké konal divy v Egyptě,
²² jaké zázraky tam v zemi Cháma, *
      jaký v Rudém moři velediv.
²³ Už se chystal k jejich zahubení, *
      kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec,
   nebyl se jich vůči němu zastal, *
      aby zdržel zhoubný jeho hněv. –

²⁴ Opovrhli vytouženou zemí, *
      jeho slovům věřit odmítli,
²⁵ ustavičně reptali v svých stanech, *
      hlasu Páně odpírali sluch.
²⁶ Vztáhl na ně paži přísahaje, *
      že je v poušti zcela rozmetá,
²⁷ v národech že rozptýlí rod jejich, *
      rozpráší je po všech končinách. –

²⁸ Přidali se k Baál Peórovi, *
      z žertev mrtvých bohů jídali.
²⁹ Hanebnostmi popouzeli Pána, *
      až je stihla rána morová.
³⁰ Tu však povstal Pinchas, aby trestal *
      a tak mor byl opět odvrácen.
³¹ Což mu připočteno za zásluhu *
      z rodu do rodu a na věky. –

³² U vod meribských pak rouhali se, *
      že i Mojžíš zkusil kvůli nim:
³³ neboť tak mu rozdráždili mysl, *
      že byl stržen k slovům nemoudrým. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.

Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.

³⁴ Dál pak nevyhladili ty kmeny, *
      jak jim bylo Pánem řečeno,
³⁵ nýbrž s pohany se pomísili, *
      chytili se jejich špatností.
³⁶ Uctívali s nimi jejich modly, *
      které pro ně byly nástrahou, –

³⁷ takže svoje syny a své dcery *
      přinášeli v oběť démonům.
³⁸ Nevinnou krev marně prolévali, *
      krev svých dětí, synů jako dcer,
   na oltáři kananejských model, *
      hříchem krve znesvětili kraj.
³⁹ Tak se svými skutky poskvrnili, *
      takto byli Bohu nevěrní! –

⁴⁰ Zahořel Pán hněvem na svůj národ, *
      pojal odpor k svému dědictví.
⁴¹ V ruce pohanů je proto vydal; *
      vládli jim, kdo chovali k nim zášť.
⁴² Utiskovali je nepřátelé, *
      jejich moci byli poddáni. –

⁴³ Přemnohokrát Pán je vysvobodil, †
      oni však mu vzdorovali stále; *
      do svých vin se propadali dál.
⁴⁴ On vždy znova shlédl k jejich bídě, *
      kdykoli je slyšel naříkat, –

⁴⁵ kvůli nim byl pamětliv své smlouvy, *
      z lásky nesmírné se slitoval,
⁴⁶ takže vzbudil soucit k nim i u všech, *
      u kterých se octli v zajetí. –

⁴⁷ Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože, *
      shromáždi nás z krajin pohanských,
   ať tvé svaté jméno velebíme, *
      slávou tvou se smíme honosit! –

⁴⁸ Veleben buď Pán, Bůh Izraele, †
      od počátku věků na věky! *
      Všechen lid ať nyní volá: Staň se!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.

V. Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
O. Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     Já, Jan, ¹uviděl jsem v pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. ²Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?“ ³A nikdo ani na nebi, ani na zemi nemohl ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. ⁴Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel a nahlédl do něho. ⁵Ale jeden z těch starců mi řekl: "Neplač! Hle, zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s jeho sedmi pečetěmi otevře."
     ⁶A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, který vypadal jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. ⁷Beránek přišel a vzal svitek z pravice toho, který seděl na trůně. ⁸A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem, a také těch čtyřiadvacet starců, z nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. ⁹A zpívali píseň novou:
„Jsi hoden vzít svitek
a rozlomit jeho pečeti,
protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu
lidi z každého kmene, jazyka, lidu i národa
¹⁰a vytvořil jsi z nich našemu Bohu království
a kněze vládnoucí nad zemí.“
     ¹¹Potom jsem měl vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na milióny a stamilióny – ¹²a volali silným hlasem:
Beránek, který byl zabit,
si zaslouží, aby přijal moc,
bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu!“
     ¹³A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat : „Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!“
     ¹⁴Tu ony čtyři bytosti přidaly: Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Augustina

     Na přeslavných činech svatých mučedníků, kteří jsou všude výkvětem Církve, sami poznáváme, jak je pravdivé, co jsme zpívali: Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných. Je drahocenná v očích našich i v očích toho, pro nějž zemřeli.
     Ale výkupnou cenou za všechny ty smrti je smrt jednoho. Kolik smrtí vykoupil ten jeden, který podstoupil smrt a bez jehož smrti by se pšeničné zrno nerozmnožilo? Slyšeli jste, co řekl, když se blížil k svému umučení, a to znamená, když se blížil k našemu vykoupení: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek.
     On na kříži vyplatil velikou cenu, aby nás získal, tam se otevřel měšec s výkupným za nás. Když voják probodl kopím jeho bok, vytrysklo odtamtud výkupné za celý svět.
     Byli vykoupeni mučedníci i ostatní věřící; ale víra mučedníků byla vystavena zkoušce a svědkem toho je jejich krev. Vrátili, co bylo na ně vynaloženo, a tak splnili, co říká svatý Jan: Jako Kristus za nás položil svůj život, tak i my jsme povinni položit život za své bratry.
     A jinde se říká: Když zasedneš k velkolepé hostině, uvažuj pečlivě o tom, co se ti předkládá, neboť něco podobného musíš také ty uchystat. Je to velkolepá hostina, při níž je pokrmem sám Pán té hostiny. Nikdo nedává hostům za pokrm sám sebe, to činí jedině náš Pán, Kristus. On je hostitelem a on sám je také pokrmem nápojem. Mučedníci tedy uvážili pečlivě, co jedli a pili, a splatili to něčím podobným.
     Ale jak by mohli splatit něčím podobným, kdyby jim to, čím splatili, nedal ten, kdo to jak první na ně vynaložil? Co nám tedy chce říci žalm, v němž jsme zpívali větu: Drahocenná je v očích Páně smrt těch, kdo jsou mu oddáni?
     Žalmista se tam zamyslel nad tím, co všechno dostal od Boha, a rozhlédl se po velikých darech milosti Všemohoucího: ten ho stvořil; hledal ho, když se mu ztratil, a  když jej nalezl, dal mu milost; pomohl mu, když s chatrnými silami bojoval, a nenechal ho na holičkách, když byl v nebezpečí; ozdobil ho korunou, když zvítězil, a  sebe sama mu nabídl za odměnu. Když si toto všechno žalmista uvědomil, zvolal: Čím nyní odvděčím se Pánu za všechno, co mi prokázal? Do rukou vezmu kalich spásy. Jaký je to kalich? Kalich utrpení, hořký, ale uzdravující. Kalich, jehož by se nemocný bál dotknout, kdyby se z něho nejdřív nenapil lékař. Takový je to kalich. Poznáváme ten kalich z úst Kristových, když říká: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich.
     O tomto kalichu říkali mučedníci: Do rukou vezmu kalich spásy a jméno Páně oslavím. Nebojíš se však, že nebudeš mít dost síly? Jak to, že se nebojíš? Vždyť budu vzývat jméno Páně. Jak by mohli mučedníci zvítězit, kdyby v nich nezvítězil ten, který řekl: Buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět. Vládce nebes řídil jejich mysl i jazyk; na zemi skrze ně přemáhal ďábla, a v nebi mučedníky korunoval. Šťastní, kdo takto pili z toho kalicha! Přestáli všechnu bolest a získali věčnou slávu.
     Nuže, moji drazí, uvědomte si, že i když nemůžete něco vidět na vlastní oči, můžete o tom přemýšlet v srdci a v duši, a poznáte, že drahocenná je v očích Páně smrt těch, kdo jsou mu oddáni.

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Milosrdný Bože, tys znovu povolal blahoslaveného Antonína ke světlu své pravdy a dal jsi mu vyniknout v mučednictví; dopřej nám, prosíme, ať poučeni jeho strádáním sami sobě umíráme a tebe vždy a nade všechno milujeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie