[ nová verze ]
17. červenec 2026, Pátek
3. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 15. týden Bl. Česlava a sv. Hyacinta, kněží, nezávazná památka Pro OP: Bl. Česlava z Polska, kněze, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 17. červenec 2026 Bl. Česlava a sv. Hyacinta, kněží, nezávazná památka
Oba pocházeli z Polska. Když doprovázeli krakovského biskupa do Říma (1220),
setkali se tam se sv. Dominikem a vstoupili do jeho řádu. Řádová kapitula rozhodla (1221), aby
se vrátili do Polska a šířili novou řeholi ve své vlasti a v okolních zemích.
Česlav se narodil
kolem roku 1180 ve Slezsku a vyrostl v Krakově. Po vysvěcení na kněze se brzy stal kanovníkem v
Sandoměři. Když se vracel, už jako dominikán, z Říma do vlasti, zastavil se v Praze (1222) a založil
tam první dominikánský konvent při kostele sv. Petra „Na Poříčí“. Po návratu do Polska založil
konvent ve Vratislavi a stal se tam převorem. Podílel se na založení polské řádové provincie
(do níž až do roku 1301 patřily i české země) a v letech 1232-1236 byl druhým polským provinciálem.
Zemřel 15. VII. 1242 ve Vratislavi a tam je též pohřben. V roce 1713 byl prohlášen za blahoslaveného.
Hyacint se původně jmenoval Jacko (Jakub), jeho druhé jméno se objevuje až ve 14. století. Narodil
se roku 1183 na zámku Lance nad městem Kamienem. Stal se knězem a kanovníkem v Krakově. Na cestě z
Říma do vlasti ho kromě bl. Česlava doprovázeli další dva dominikáni: Němec Heřman, který zůstal
jako převor v prvním zaalpském dominikánském klášteře v Korutanech, a Moravan Jindřich, který se stal
převorem kláštera v Olomouci. Po návratu do Krakova tam založil klášter při kostele Nejsvětější Trojice.
Později odešel zakládat nové klášterní domy v Prusku a Pomořanech (v Gdaňsku), čtyři roky strávil v
Kyjevě a odtud podnikal misijní cesty do okolí. Zemřel v Krakově 15. VIII. 1257 a byl pohřben v
klášterním kostele. V roce 1597 byl prohlášen za svatého.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Tisíc let už, Kriste, vzhlíží
český národ k tvému kříži
s vroucí láskou, důvěrou.
S ním tě prosí plný ctností
Česlav, už v tvé blaženosti
s vroucností svou veškerou.
Jak Hyacint, bratr jeho,
žhavou láskou ducha svého
k tobě hoří v srdci svém.
Krotí vášně svého těla,
aby zasvětil se zcela
tobě, Pánu svému jen.
Otcem Dominikem veden
poslušností skvělým světlem
spravovat se neustal.
"Jen poslouchat vždycky je mi,
ne rozbírat nařízení,"
spolubratrům říkával.
Poslušen jde bez prodlení
v tu překrásnou českou zemi
a v ní klášter založit,
z něhož brzy vyprýštily
proudy milostí a síly
pro veškerý její lid.
Kriste, dej nám toto žití
s jeho slovy opustiti:
Dej mi, sladký Ježíši,
po kterém jsem stále dychtil,
abych věčně duši sytil
tebou, Lásko nejčistší. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.
Žalm 68 (69), 2-22. 30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje
Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)
I
2 Pojď mě zachránit, Bože, *
voda až k hrdlu mi sahá,
3 bořím se v hlubokém bahně, *
jako by bezedné bylo,
padl jsem do hlubin vodních, *
proud mě strhuje s sebou.
4 Jsem už vysílen křikem, *
hrdlo mám ochraptělé,
oči mi hleděním slábnou, *
jak čekám na svého Boha.
5 Víc, než mám na hlavě vlasů, *
je těch, kdo mají mě v zášti,
silnější nežli mé kosti
jsou, kdo mě stíhají křivě. *
Vrátit mám to, co jsem nevzal! –
6 Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
prohřešky moje nejsou ti tajny.
7 Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
ať kvůli mně se nedočká hanby, *
kdo hledá Boha Izraele! –
8 Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
pohana ulpěla na mé tváři.
9 Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
synům mé matky jsem jako cizí. –
10 Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
11 Sebe jsem týral mnohými posty, *
ale i to mi jen k potupě bylo. –
12 V pytli jsem chodil za pokání, *
za to jsem jim byl leda pro smích.
13 Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
opilci zpívají posměšky o mně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.
Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.
II
14 Já však se modlím k tobě, Pane! *
Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
jak jenom ty se smilovat umíš, *
jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
15 Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
16 aby mě proud už nestrhoval, †
aby mě hloubka nepohltila, *
ať propast nade mnou nezavře jícen! –
17 Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
shlédni ke mně v svém milosrdenství!
18 Neukrývej se před služebníkem, *
vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –
19 Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
20 Ty přece znáš mé ponížení, *
před tebou stojí mí protivníci. –
21 Zahanbení mi zlomilo srdce, *
potupa má je nezhojitelná;
doufal jsem v soucit, ale marně, *
v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
22 Žluč mi kapali do mého jídla, *
v žízni mě octem napájeli.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.
Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.
III
30 Já však jsem ubožák v bídě, *
chraň mě svou pomocí, Bože!
31 Chci jménu Božímu zpívat, *
vděčně je chválit a slavit.
32 To bude milejší Pánu, *
nad žertvu rohatých býků. –
33 Těšte se, pokorní, z toho: *
Kdo hledá Boha, ten sílí!
34 Neboť Pán ubohé slyší, *
nezhrdne zajatci svými.
35 Chval ho nebe i země, *
moře a vše, co v něm žije! –
36 Neboť Bůh zachová Sión, †
zbuduje judská města; *
budou v nich žít a sídlit
37 potomci těch, kdo mu slouží; †
kdo jeho jméno ctí s láskou, *
najdou v nich navždy svůj domov.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.
V.
Pán nás naučí svým cestám.
R.
A budeme chodit po jeho stezkách.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Kronik
20, 1-9.13-24
Boží pomoc věrnému králi Josafatovi
1Potom se stalo, že vytáhli Moabité a Ammonité a s nimi někteří z Maonitů do války proti Josafatovi.
2Tu přišli a oznámili Josafatovi: „Vytáhlo proti tobě veliké množství z krajin za mořem, z Edomu.
Hle, jsou v Asasonthamaru, to jest v Engadi.“
3Josafat se otázal s bázní Hospodina. Vyhlásil také po celém Judsku půst.
4Judejci se shromáždili, aby hledali pomoc od Hospodina. Také ze všech judských měst přišli hledat Hospodina.
5Josafat stanul ve shromáždění Judejců a obyvatel Jeruzaléma v Hospodinově domě před novým nádvořím
6a řekl: „Hospodine, Bože našich otců, cožpak nejsi ty Bůh na nebi, který vládne nade všemi královstvími národů?
Máš v rukou moc a sílu, nikdo se ti nemůže zpěčovat. 7Což jsi to nebyl ty, náš Bože, jenž jsi vyhnal
obyvatele této země před Izraelem, svým lidem? Dal jsi ji navěky potomkům Abraháma, svého přítele.
8Usídlili se v ní a vybudovali ti v ní svatyni tvému jménu. Řekli:
9‚Jestliže na nás přijde něco zlého,
meč soudu, mor či hlad, postavíme se před tento dům a před tebe, protože v tomto domě dlí tvé jméno,
a ve svém soužení budeme k tobě volat, a ty nás vyslyšíš a zachráníš.‘“
13Všichni Judejci stáli před Hospodinem i se svými dětmi, ženami a syny.
14Tu sestoupil uprostřed shromáždění duch Hospodinův na Jachaziela, syna Zachariáše, syna Banajáše,
syna Jehiela, syna Matanjášova, levity ze synů Asafových; 15a ten pravil: „Pozorně naslouchejte,
všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma, i ty, králi Josafate. Toto vám praví Hospodin:
‚Nebojte se a neděste se tohoto velikého množství.‘ Boj není váš, ale Boží. 16Zítra proti nim sestupte,
až budou vystupovat do svahu Sis. Potkáte je na konci úvalu směrem k poušti Jeruelu. 17Vy přitom bojovat
nemusíte. Postavte se, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma, stůjte a neděste se a zítra proti nim vytáhněte!
Hospodin bude s vámi.“ 18Na to se Josafat sklonil k zemi a všichni Judejci i obyvatelé Jeruzaléma padli
před Hospodinem a klaněli se mu. 19Potom povstali levité z Kehatovců, aby chválili Hospodina, Boha Izraele,
hlasem velice mocným.
20Za časného jitra vytáhli na tekojskou poušť. Když vycházeli, Josafat se postavil a řekl: „Slyšte mě,
Judejci i obyvatelé Jeruzaléma! Věřte v Hospodina, svého Boha, a budete nepohnutelní; věřte jeho prorokům
a bude vás provázet zdar.“ 21Po poradě s lidem rozestavil před Hospodinem zpěváky, aby ho chválili v posvátném
rouchu. Šli před ozbrojenci a provolávali: „Chválu vzdejte Hospodinu, jeho milosrdenství je věčné.“
22V ten čas, kdy se dali do jásotu a chval, vyslal Hospodin zálohy proti Ammonitům a Moabitům i proti
hoře Seiru, proti těm, kteří přitáhli na Judejce, a byli poraženi. 23Ammonité a Moabité se totiž postavili
proti obyvatelům hory Seiru, aby je pobili a vyhladili. Když pak skoncovali s obyvateli Seiru, pomohli
jedni druhým do zkázy.
24Když vstoupili Judejci na výšinu s výhledem na poušť a obrátili se směrem k tomu shluku, spatřili
jen mrtvá těla ležící na zemi; nikdo nevyvázl.
RESPONSORIUM
Ef 6, 12.14; 2 Kron 20, 17
O.
Vedeme zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti těm, kteří mají svou říši tmy v tomto světě. *
Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy.
V.
S důvěrou se postavte a uvidíte, jak vás Hospodin zachrání. *
Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu o životě blahoslaveného Česlava
(Commentarius P. Abraham Bzovii, Cracoviae 1608)
Slovem i příkladem učil, jak dojít spásy
Česlav byl jedinečným vzorem všech ctností. Svým ctihodným životem a svatým kázáním odvrátil od hanebnosti a bohaprázdného života mnoho ničemů a
nemálo lidí nestoudných, a přivedl je k lásce ke Kristu a k úsilí o ctnostný život. Celou řadu jich dokonce získal pro vstup do kazatelského
řádu.
Měl totiž dar povzbuzovat laskavými slovy a s bohatou vynalézavostí velebit ctnosti a proslul i znamenitou učeností a výmluvností. A tak slovem i
příkladem úspěšně uváděl ve skutek spásu, a to nejen vlastní, ale i nemála jiných lidí. On je tedy vpravdě hlasatel spásy a Kristův svědek, neboť
vydal svědectví pravdě,1 a platí o něm, že jak zní jeho jméno, taková je i jeho chvála.2
Když se blížila jeho smrt, řekl spolubratřím: Pokud jde o mne, synové moji, nemějte starost. Doufám, že Bůh, kdysi přísný posuzovatel mého
počínání, teď spravedlivý, ale milosrdný soudce, mi bude milostiv. Jestliže jsem skončil běh pozemského života, jak se domnívám, k jeho chvále a
v této aréně jsem si vedl jako neporažený zápasník, Bůh ke mně přistoupí, aby mi přiřkl odměnu a věnec vítěze.3 Ale svírá mě starost o
vás, jelikož vás opouštím, byť jen tělem, nikoli duchem. A protože už s vámi nemohu déle pobývat, do posledního haléře vás ustanovuji dědici
svého bohatství. Toho, které mám také uloženo v nebeské pokladnici a o které mě nepřipraví soumrak života, ale které onen den hojně rozmnoží.
1 srov. Jan 5, 33.
2 srov. Žl 48 (47), 11.
3 srov. 2 Tim 4, 7-8.
RESPONSORIUM
2 Kor 4, 5; Ef 4, 7.11
O.
Nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však, že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. *
Každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, jak je chtěl Kristus dát.
V.
Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele. *
Každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, jak je chtěl Kristus dát.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, ty sis vyvolil kněze Česlava a Hyacinta, vynikající čistotou a horlivostí,
a poslals je, aby upevňovali víru v různých zemích; na jejich přímluvu posiluj ve víře i nás,
abychom přišli k tobě, jedinému původci a dárci věčné spásy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|