[ nová verze ]
20. květen 2026, Středa
3. týden žaltáře
Doba velikonoční, 7. týden
Sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze (na Moravě závazná památka), nezávazná památka
Sv. Bernardina Sienského, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 20. květen 2026
Sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze (na Moravě závazná památka), nezávazná památka
Narodil se 26.12.1751 v Tasovicích u Znojma jako syn českého řezníka Dvořáka.
Vyučil se pekařem, ale z touhy po kněžství začal studovat.
Několikrát putoval do Říma, vstoupil tam do kongregace redemptoristů
a byl vysvěcen na kněze (1785). V letech 1787-1808 působil ve Varšavě a založil tam první
klášter redemptoristů severně od Alp.
Když Napoleon po dobytí Varšavy zakázal všechna řeholní společenství, přesídlil "apoštol Varšavy" do Vídně. Jako kazatel,
duchovní správce a zpovědník měl značný vliv na všechny vrstvy obyvatelstva. Protože nechtěl přijmout zásady tehdy módního
osvícenského josefinismu, podle nichž
se měla Církev stát nástrojem v rukou panovníka, byl dán pod policejní dohled.
Na sklonku života dosáhl souhlasu k působení redemptoristů na rakouském území
(20. 4. 1820). Sám se však toho dne nedožil,
zemřel 15.3.1820. Jeho tělo bylo později (1862) přeneseno do kostela Panny Marie Na nábřeží a v roce 1909 byl
prohlášen za svatého.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. Aleluja.
Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu
Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)
I
2 O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
3 Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
základy pevné má věrnost na nebi má. –
4 Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
David, služebník můj, má ode mne slib:
5 Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –
6 Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
7 Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
8 Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –
9 Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
10 Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
11 Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –
12 Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
13 Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.
14 Tvoje paže je plna obrovské síly, *
tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
15 Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –
16 Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
17 Denně se těší ze slávy tvého jména, *
jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
18 Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
a tvou přízní mohutní naše moc.
19 Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
Svatému Izraele patří náš král.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. Aleluja.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova. Aleluja.
II
20 Za onoho času mluvils ve vidění *
k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
„Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
21 Davida jsem našel, svého služebníka, *
jeho pomazal jsem svatým olejem,
22 aby moje ruka stále byla při něm, *
aby ho má paže posilovala. –
23 Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
24 Před ním budu drtit jeho protivníky, *
kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
25 Provázet ho budu věrností a přízní *
a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
26 Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
a na mocné řeky jeho pravici. –
27 On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
28 Zato mu dám práva prvorozenectví, *
učiním ho prvním mezi vladaři.
29 Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
30 Věčné zachování dám i jeho rodu, *
pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova. Aleluja.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti. Aleluja.
III
31 Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
podle mého řádu nebudou-li žít,
32 poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
a mých přikázání přestanou-li dbát,
33 potrestám je metlou za to provinění, *
pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –
34 Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
35 Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
co má ústa řekla, to už nezměním.
36 Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
– ode mne se David klamu nedočká –
37 jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
38 věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
dokud mraky půjdou, pevně bude stát.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti. Aleluja.
V.
Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja.
O.
Takže když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
5, 1-12
To je vítězství ... naše víra.
1Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život.
2Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání.
3Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká,
4protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.
5Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? 6Ježíš Kristus
je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.
7Jsou tři svědkové. 8Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno.
9Když přijímáme svědectví lidské, tím větší platnost má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu:
10kdo věří v Božího Syna, má o tom svědectví sám v sobě. Kdo Bohu nevěří, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví,
které Bůh vydává o svém Synu. 11To je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a tento život je v jeho Synu.
12Kdo má Syna, má život, kdo nemá Božího Syna, život nemá.
RESPONSORIUM
1 Jan 5, 6; Zach 13,1
O.
Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. *
To dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda, aleluja.
V.
V ten den se otevře pramen pro Davidův dům a pro jeruzalémské obyvatele na obmytí hříchu a nečistoty. *
To dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Řehole neboli pravidla života sester třetího řádu svatého Dominika“ od svatého Františka Colla
(Regla o Forma de vivir de las Hermanas de la Tercera Orden de Santo Domingo [Hermanas
Dominicas de la Anunciata], kap. IX a XIV)
Každý křesťan má usilovat o dokonalost. Tato povinnost vychází z přikázání, že máme všichni
milovat Boha celou svou silou. A jestliže se to má rozumět tak, že to platí všeobecně o každém křesťanu,
čím více se to má vztahovat na řeholnice, které mají o to víc kráčet po cestě dokonalosti, a to jak z důvodu
větší hojnosti milosti a pomoci, které nám uděluje Boží dobrota pro naše zdokonalení a posvěcení, tak
také z důvodu slibů a pravidel vaší kongregace, které jste slíbily zachovávat? Svatý Augustin říká, že život
dobrého křesťana je stálým úsilím o dokonalost. Tedy ten, kdo ve svém srdci nepodněcuje touhu stát
se svatým, bude sice křesťanem, ne však dobrým křesťanem. Podobně bude řeholnicí, ne však dobrou
řeholnicí ta, která ve svém srdci nepodněcuje touhu stále víc se blížit k dokonalosti.
Ale nemyslete si, že nejste na cestě k dokonalosti, protože upadáte do chyb a nedostatků. S nimi
se setkáváme dokonce u velkých svatých, kteří – podle slov svatého Augustina – by měli opakovat
se svatým Janem: Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda.1 Kdo na
svět přišel s hříchem, jak říká svatý Řehoř Veliký, ve světě nemůže žít bez hříchu. Ale je velký rozdíl mezi
láskou k chybám a padáním do chyb ze slabosti; to první je v rozporu s dokonalostí, neboť milovat
chyby, nic si z nich nedělat a navzdory pádům se chovat, jako by se nic nestalo, především pokud
se to páchá navzdory upozorněním – toto by bylo v rozporu s dokonalostí, ne pády kvůli naší křehkosti
či slabosti vůči náporu zla.
Ve všem, co se děje ve světě, stále rozpoznávejte Boží vůli. Vždyť ani jediný vlas – jak nás ujišťuje
Ježíš Kristus – nemůže spadnout na zem bez vůle nebeského Otce;2 a proto v nemocech, v příkoří,
v pokušeních, ve všech událostech pozvedejte svého ducha k božské dobrotě a říkejte se srdcem poslušným
a oddaným: „Ať Pán se mnou udělá, co chce, jak chce a kdy chce.“
1 Jan 1, 8
2 srov. Mt 10, 29-30
RESPONSORIUM
1 Kor 1, 17–18.21
O.
Kristus mě poslal kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. *
Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh
projevil svou moc. Aleluja.
V.
Bůh uznal za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. *
Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh
projevil svou moc. Aleluja.
Z apoštolského listu svatého papeže Pia X.
(Bulla canonizationis, die 20. maii 1909,
AAS 1 [1909], pp, 645-647.652)
Námaha věrného služebníka nebyla marná
Klement miloval děti a děti milovaly jeho: když se s nimi setkal, přidávaly se k němu a provázívaly ho až domů. Učil je základům víry
a připravoval je na první svaté přijímání. Rodičům důtklivě kladl na srdce, aby děti zbožně vychovávali.
Starostlivě pečoval také o chudé, zvláště o takové, kteří o bohatství přišli a za chudobu se styděli. Aby jim pomohl, sám se ochotně zříkal jídla.
Nosil chudým peníze, šaty i pokrmy, zvláště chléb.
Když Klement celý den pilně pracoval k větší slávě Boží a večer se vracel domů, nečekal jej odpočinek, ale nové, důležité a velmi užitečné
zaměstnání. Nalézal totiž dům naplněný přáteli a žáky; někteří studující bohosloví, jiní lékařství nebo práva, a mezi nimi i úředníci. Nestaral
se jen o všechny hromadně, ale i o každého jednotlivě: nikomu nepochleboval, ale otevřeně předkládal pravdu a sledoval přitom jejich duchovní
užitek. Z této večerní práce sklidil hojné plody, protože se z tohoto domácího kruhu přátel někteří stali horlivými kněžími, jiní poslechli
evangelních rad a vstoupili do kongregace Nejsvětějšího Vykupitele nebo do jiných řeholních rodin. Ti, kdo zůstali laiky, dávali každý ve svém
zaměstnání a stavu příklad poctivosti, bezúhonnosti a zbožnosti. Ze všeho největší význam měla díla sledující znovuoživení a upevnění
katolické víry v tomto městě, v tehdejší Vídni, oslabené a téměř ubité.
I když Klement byl od přirozenosti tělesně odolný, přece ho pokročilý věk a nepřestávající práce vyčerpávaly. Vždyť konal dlouhé pěší cesty
v dešti i sněhu i vedru, namáhavě kázal, mnoho hodin denně strávil ve zpovědnici, v noci často bděl u lůžka umírajících. Ubývající
tělesné síly však nahrazovala horlivost ducha a vytrvalá láska k Bohu i bližnímu.
Kolikrát musel s bolestí přihlížet k tomu, jak byly jediným úderem bezbožných lidí zmařeny výsledky jeho dlouholetých prací! Ale přestože
tolikrát viděl, že jeho úsilí bylo mařeno, nikdy ho to nezlomilo, nikdy neklesl na mysli, protože důvěřoval Bohu a všechnu námahu
podstupoval k jeho větší slávě. Když musel opustit jedno město, odcházel jinak a znovu konal tytéž práce pro spásu duší. Budoucí generace
sklízely bohaté ovoce tolika jeho prací.
RESPONSORIUM
2 Kor 6, 4.5.6; Flp 2, 4; Žid 13, 21
O.
Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v souženích, v nesnázích, v námahách, shovívavostí, upřímnou láskou. *
Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
V.
Bůh ať vás zdokonalí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli. *
Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys dal svatému Klementovi pevnou víru a nezdolnou vytrvalost; vyslyš naše prosby a
pro jeho zásluhy nám pomáhej, ať ho následujeme stálostí ve víře a dokonalostí v lásce.
Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|