[ nová verze ]
10. únor 2026, Úterý
1. týden žaltáře
Sv. Scholastiky, panny, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 10. únor 2026 Sv. Scholastiky, panny, památka
Narodila se v Nursii (Norcia) ve střední Itálii kolem roku 480. Následovala svého bratra sv. Benedikta a vstoupila do kláštera na úpatí Monte
Cassina. Tam také zemřela kolem roku 547.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Svou vroucí písní velebí
tento den zbožní věřící,
když dnes i z výšin na nebi
se sláva této panny skví.
Panna, jež k chválám Kristovým
přispěla mužnou pevností,
se k sborům nebes vznešeným
dnes druží plna radosti.
Křehkosti těla přemohla
cudností v celém žití svém,
svůdnostmi světa pohrdla
a ve stopách šla za Kristem.
Spravuj nás, Kriste, podle ní,
před nepřáteli chraň lid svůj,
nás ve svých ctnostech upevni
a balvany vin odstraňuj.
Ať tebe všechno lidstvo ctí,
Ježíši, z Panny zrozený,
i Otci, Duchu milosti
ať ustavičná chvála zní. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Žalm 9B (10)
Bůh pomáhá utlačovaným
Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)
I
1 Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
proč se skrýváš za časů tísně?
2 Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
že padá do nástrah, které mu schystal.
3 Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
4 Svévolník v duchu pyšně si říká: *
„Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –
5 Jemu se povede vždycky, co páchá, †
na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
a svým odpůrcům jenom se šklebí.
6 V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –
7 Ústa má plná klamu a křivdy, *
na jazyku jen trýzeň a hoře.
8 Za humny sedá na číhané, †
úkradkem vraždí nevinného, *
očima slídí po chudáku.
9 V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
číhá, jak lapit ubožáka; *
lapí ho, vtáhne do své sítě.
10 Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
slabí tak padají do jeho moci.
11 V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
II
12 Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
Nezapomínej na ubožáky!
13 Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –
14 Ty sám však vidíš strasti a muka, *
hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
ty jsi pomocník osiřelých.
15 Rámě přeraz hříšnému lotru, *
potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –
16 Pán je králem na věky věků, *
vymizí pohané z jeho země.
17 Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
18 sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
Žalm 11 (12)
Prosba o pomoc proti zpupným
Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)
2 Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
věrnost mezi lidmi už se ztratila.
3 Jeden druhého tu slovem obelhává, *
mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –
4 Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
jazyky, co mluví opovážlivě,
5 ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –
6 Utištění slabí, naříkají chudí, †
proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
opovrženému spásu přinesu!“
7 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –
8 Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
před tím plemenem nás navždy zachráníš,
9 i když bezbožníci pyšně vykračují *
a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
V.
Pán utlačeným dopomáhá k právu.
R.
Ponížené vodí k cestám svým.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům
2, 11 – 3, 14
Spravedlivý žije z víry
Když přišel Petr do Antiochie, přímo jsem proti němu vystoupil, protože si zasloužil výtku.
Než totiž přišli jistí lidé z Jakubova okolí, jídal společně s pohanokřesťany. Ale když přišli,
začal se stranit a odlučovat, protože měl obavy z oněch židokřesťanů.
A s ním se začali tak neupřímně chovat i ostatní židokřesťané, takže dokonce i Barnabáš byl
stržen tou jejich neupřímností. Když jsem však viděl, že jejich jednání není ve shodě s
pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Ty jsi žid, a přesto žiješ jako křesťané
z pohanství, a ne ze židovství. Jak tedy můžeš nutit pohany, aby zachovávali židovské zvyky!“
My jsme ovšem rodem Židé, a ne ‚hříšníci pocházející od pohanů‘. Víme, že člověk je uznán za
spravedlivého jen tehdy, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje
Zákon. Z toho důvodu jsme přijali víru v Ježíše Krista. Tak jsme byli uznáni za spravedlivé
proto, že jsme uvěřili v Krista, ne proto, že jsme dělali skutky Zákona. Pro skutky Zákona
nebude žádný člověk uznán za spravedlivého.
My se tedy snažíme, abychom byli ospravedlněni v Kristu. Ale kdyby se ukázalo,
že přesto jsme hříšníci, nenapomáhá pak Kristus k něčemu hříšnému? Naprosto ne!
Kdybych zase znovu stavěl to, co jsem dříve bořil, usvědčoval bych sám sebe jako viníka před Zákonem.
Vždyť skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován.
Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna,
protože on mě miloval a za mě se obětoval. Já nepohrdám Boží milostí. Kdyby se totiž k
ospravedlnění docházelo zachováváním Zákona, pak by Kristus umřel nadarmo.
Ach, vy pošetilí Galaťané! Kdo vás to uhranul? Vždyť vám byl zrovna před očima
vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! Jen to bych od vás rád věděl: dostali jste Ducha
za skutky Zákona, anebo za víru, jak vám byla hlásána? To jste tak pošetilí? Začali
jste duchem, a teď končíte tělem?
Tak veliké věci jste prožili, a všechno je nadarmo? V tom případě by to ovšem bylo
nadarmo. Tedy ten, který vám uděluje Ducha a dělá mezi vámi zázraky, činí to za skutky
Zákona, anebo za víru, jak vám byla hlásána?
Je tomu jako s Abrahámem: Uvěřil Bohu a to mu bylo uznáno za spravedlnost.
Dobře rozumějte: ti, kdo jednají na základě víry, to jsou pravé Abrahámovy děti.
Písmo totiž už předvídalo, že Bůh uzná pohany za spravedlivé, když uvěří, a proto už
předem Abrahámovi ohlásilo radostnou zvěst: „Skrze tebe dojdou požehnání všecky národy.“
Proto ti, kdo jednají na základě víry, docházejí požehnání s Abrahámem, který uvěřil.
Ti však, kdo se opírají o skutky Zákona, jsou všichni pod kletbou. Stojí přece v Písmu:
"Proklet je každý, kdo vytrvale neplní všechno, co je psáno v knize Zákona.“ Je tedy zřejmé,
že ze Zákona nebývá od Boha nikdo ospravedlněn, protože spravedlivý bude žít z víry.
Zákon však nemá na zřeteli víru, ale tam platí: Kdo ty předpisy bude plnit, najde
v nich život. Kristus nás vykoupil z té kletby Zákona tím, že ono prokletí vzal na sebe za nás.
Stojí totiž v Písmu: „Proklet je každý, kdo visí na dřevě.“ Tak se pohanům dostává skrze
Ježíše Krista požehnání, které bylo slíbeno Abrahámovi, a my vírou dostáváme ten slíbený dar: Ducha Svatého.
RESPONSORIUM
Gal 2, 16.21
O.
Člověk je uznán za spravedlivého jen tehdy, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. *
Z toho důvodu jsme přijali víru v Ježíše Krista. Tak jsme byli uznáni za spravedlivé proto, že jsme uvěřili v Krista, ne proto, že jsme dělali skutky Zákona.
V.
Kdyby se k ospravedlnění docházelo zachováváním Zákona, pak by Kristus umřel nadarmo. *
Z toho důvodu jsme přijali víru v Ježíše Krista. Tak jsme byli uznáni za spravedlivé proto, že jsme uvěřili v Krista, ne proto, že jsme dělali skutky Zákona.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Dialogy o životě a divech italských otců“ od svatého papeže Řehoře Velikého
(Lib. 2, 33: PL 66, 194-196)
Dokázala víc, protože víc milovala
Scholastika, sestra svatého Benedikta, již od dětství zasvěcená všemohoucímu Bohu, chodívala jednou za rok za bratrem. Muž Boží jí přicházíval
vstříc na klášterní pozemek nedaleko od brány kláštera.
Jednou zase přišla jako obvykle a její ctihodný bratr k ní přišel se svými učedníky. Celý den strávili v chválách Božích a ve svatých
rozhovorech, a když se už začalo stmívat, společně pojedli.
A protože se mezitím během jejich zbožné besedy připozdilo, svatá řeholnice požádala Benedikta: „Prosím tě, neopouštěj mě této noci
a porozprávějme si až do rána o radostech života v nebi.“ On jí odpověděl: „Co to povídáš, sestro? Nemohu přece v žádném případě zůstat mimo svou
celu.“
Když tedy ctihodná sestra uslyšela zápornou odpověď svého bratra, položila sepjaté ruce na stůl, sklonila hlavu do dlaní a začala se modlit
k všemohoucímu Pánu. A když hlavu znovu zdvihla, strhla se mohutná bouře s hromy a blesky a takový liják, že ani ctihodný Benedikt, ani bratři,
kteří ho provázeli, nemohli ani vykročit z místa, na kterém společně seděli.
Tu začal Boží muž smutně naříkat a řekl: „Bůh ti buď milostiv, sestro, cos to provedla?“ Nato ona: „Hleď, prosila jsem tě, ale tys mi nechtěl
vyhovět; poprosila jsem proto svého Boha, a ten mě vyslyšel. Teď tedy jdi, můžeš-li, rozluč se se mnou a vrať se do kláštera.“
A tak ten, který tam nechtěl zůstat dobrovolně, zůstal nedobrovolně, a tak se stalo, že probděli spolu celou noc a vzájemně se posilovali zbožnou
rozmluvou o duchovním životě.
Není divu, že žena zmohla víc než muž. Vždyť přece Bůh je láska,1 jak říká Jan, a tak bylo navýsost správné, že ona dokázala
víc, protože víc milovala.
A hle, když po třech dnech stál Boží muž ve své cele a pozdvihl oči k nebi, spatřil, jak duše jeho sestry vychází z jejího těla v podobě holubice
a vchází do skrytého nebe. Zaradoval se nad její velikou slávou, hymny a chvalozpěvy vzdal chválu všemohoucímu Bohu a poslal spolubratry, aby
přinesli její tělo do kláštera a pochovali ji do hrobu, který měl připravený pro sebe.
A tak se stalo, že ty, kdo byli vždycky jedna duše v Bohu, nerozdělil ani hrob.
1 1 Jan 4, 8
RESPONSORIUM
Žl 133, 1
O.
Když Bohu zasvěcená panna prosila, aby směla se svým bratrem pokračovat v rozjímání o radostech věčného života, *
dosáhla více od Pána svého srdce, protože více milovala.
V.
Hle, jak je dobré a jak útěšné, bratři když pobývají pospolu! *
Dosáhla více od Pána svého srdce, protože více milovala.
MODLITBA
Modleme se:
Přispěj nám, Bože, na pomoc, abychom dovedli následovat svatou Scholastiku v její upřímné
oddanosti k tobě: dej, ať ti sloužíme s čistým srdcem a poznáváme, že nás opravdu miluješ.
Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|