[ nová verze ]
27. listopad 2025, Čtvrtek
2. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 34. týden
Pro OP: Bl. Markéty Savojské, vdovy, mnišky, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 27. listopad 2025
Pro OP: Bl. Markéty Savojské, vdovy, mnišky, nezávazná památka
Narodila se v roce 1382 v savojském královském paláci v Pinerolu
a vyrůstala ve zbožném rodinném prostředí a v bohatství. V dětství jí zemřeli oba rodiče. Na přání svého strýce se provdala za
markýze z Montferratu. Po patnácti letech manželství ovdověla. Přes četné nabídky k novému sňatku se rozhodla složit soukromý
slib čistoty a vstoupila do třetího řádu sv. Dominika. Na svém hradě v Albě založila klášter řeholních
terciářek. Spolu s ostatními sestrami se věnovala modlitbě, studiu a skutkům milosrdné lásky. Později dosáhla převedení
kláštera na klášter mnišek. Nemálo se zasloužila o to, že její bratranec, jenž byl zvolen vzdoropapežem Felixem V., uznal
právoplatného římského papeže. Zemřela 23. listopadu 1464. V roce 1481 byly její ostatky přeneseny do hrobky v klášterním
kostele. Její kult potvrdil 8. října 1669 Klement IX. V současnosti její neporušené tělo odpočívá ve skleněné rakvi na bočním oltáři
kostela sv. Marie Magdalény v Albě.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Perutný zvěstovatel dní
nám hlásí blízké svítání.
Buditel srdcí, Pán, je tu
a burcuje nás k životu.
Opusťte, volá, lůžka svá,
snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,
a střídmí, čistí v srdci svém
vždy bděte, neboť blízko jsem!
Až se červánky zářivé
po ranním nebi rozlejí,
ať nás, vždy v práci poctivé,
posílí světla nadějí.
K Ježíši s pláčem volejme,
z duše vždy bdělé, upřímné:
Jen usilovné vzývání
spát čistým srdcím zabrání.
Kriste, rozežeň dřímoty,
už rozbils krunýř temnoty,
všech starých hříchů zbav i nás
a v duši nalej nový jas.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
V nás lásku k tobě probuď již,
Bože, jenž viny odpouštíš,
a s vlídností se k srdcím schyl,
když jsi je od vin očistil.
Jak cizinci sem přišli jsme,
jak vyhnanci zde úpíme.
Ty jsi náš přístav, otčina,
veď nás, kde život začíná.
Jsi pramen žití, pravdy jas,
po tobě žízní láska v nás.
Je nevýslovně blažený
zrak toho, jenž tě vidět smí.
Tobě zní sláva nesmírná,
i když jen chval těch vzpomíná,
jež tobě stále vzdávají,
kdo k tobě duchem vzlétají.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.
Žalm 43 (44)
Pohromy národa
V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I
2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels a jim jsi dal růst. –
4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –
5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky. –
7 Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.
Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
II
10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás. –
13 Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou. –
16 Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.
III
18 A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
19 naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami. –
21 Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem. –
24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
26 Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.
V.
Pane, ke komu půjdeme?
R.
Ty máš slova věčného života.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Petra
2,9-22
Hrozící potrestání hříšníků
9Pán dovede zbožné lidi ze zkoušky vysvobozovat, ale špatné nechává, aby byli potrestáni v den soudu
10a zvláště ty, kdo se oddají nečistým tělesným žádostem
a nechtějí nad sebou uznávat Pána.
Opovážliví a domýšliví lidé se nebojí mluvit s pohrdáním o oslavených; 11a přece ani sami andělé,
ačkoli jsou silou a mocí větší, nepronášejí o nich před Pánem urážlivý odsudek. 12Tihle lidé však jako
nerozumná zvířata – určená svou přirozeností k tomu, aby byla chytána a zabíjena – mluví s pohrdáním o tom, co neznají,
a jejich zkaženost je přivede do záhuby 13a budou za svou špatnost pykat. Hledají požitek v denním hýření;
jsou skvrnou a hanbou, jak se honí za rozkošnickým hýřením při hostinách s vámi; 14oči mají pořád jen pro
některou cizoložnici a nenasytné v hříchu; lákají k sobě nepevné duše; jsou hrabiví a dobře se v tom
vyznají. Propadli kletbě! 15Zanechali správné cesty a zbloudili, dali se na cestu Baláma, syna Bosorova, který rád
přijal odměnu za své nesprávné chování, ale byl usvědčen z vlastní špatnosti: 16němá oslice promluvila lidským hlasem
a zabránila tak prorokovi ve zvráceném počínání. 17Takoví jsou jako studně bez vody,
mraky hnané vichřicí; pro takové je připravena nejhlubší tma. 18Vedou naduté, ale jalové řeči, lákají svými tělesnými
žádostmi a výstřednostmi ty, kdo sotva teprve unikli lidem žijícím v bludu. 19Slibují jim svobodu, a sami
jsou otroky zkázy; vždyť když člověk něčemu podlehne, je toho otrokem.
20Jestliže se totiž lidé, kteří unikli z hniloby světa poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista, zase do toho
zaplétají a nechávají se tím přemoci, jsou na tom hůř na konci, než byli na začátku. 21Bylo by pro ně lépe,
kdyby vůbec nepoznali cestu spravedlnosti, než aby ji poznali a pak se obrátili zády k svatému příkazu,
v němž byli vyučeni. 22Na ně se hodí toto pravdivé přísloví:
„Pes se vrací k tomu, co zvrátil“
a „Prase sotva umyté se znovu válí v blátě“.
RESPONSORIUM
Flp 4,8.9; 1 Kor 16,13
O.
Mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé a co je nevinné. *
To dělejte, a Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.
V.
Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte silní! *
To dělejte, a Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.
DRUHÉ ČTENÍ
Z projevu papeže Pia XII. k novomanželům
(Discorsi e Radiomessaggi, 11.mart. 1942; 3, 385-390)
Žena je sluncem rodiny
Rodina jako by zářila vlastním sluncem a tím je žena. Poslyšte, co o ní smýšlí a říká Písmo svaté: Půvab ženy blaží jejího muže. Nad všechen
půvab je žena svatá a zdrženlivá. Slunce vycházející na výšinách Páně – to je krása dobré ženy v uspořádaném domě.
Vskutku, manželka a matka je něco jako slunce rodiny. Je pro ni sluncem svou velkodušností a snahou o naprosté sebeodevzdání,
svou stálou radostností a bdělou a předvídanou ochotou ke všemu, co může učinit život manžela a dětí šťastným. Září z ní jas a zápal duše. I
když se obvykle říká, že manželství se zdárně rozvíjí tehdy, když oba manželé, kteří do něho vstoupili, nesledují vlastní štěstí, ale štěstí
toho druhého, přece jen je toto ušlechtilé smýšlení a odhodlání, byť se týká obou, charakteristické především pro ženu. Ta je totiž od přírody
obdařena mateřskými city a jakousi moudrostí a předvídavostí srdce, které způsobují, že i tehdy, když ženu postihne od druhých něco trpkého,
odplácí jim vlídností, a když se jí dostane urážek a potupy, projevuje naopak úctu a vážnost, zrovna jako když slunce rozveselí podmračené
ráno svými červánky nebo když při západu osvítí mraky svými zlatými paprsky.
Manželka je slunce rodiny jasností svého pohledu a vřelostí svých slov. Její oko i hlas totiž proniká sladce až do duše, dovede obměkčit a
pohnout i povzbudit, když vzkypí vášně, umí je utišit, a přivádí muže z hmotných starostí k radosti a potěšení láskyplného rozhovoru
poté, když musel po celý den vytrvale a často velmi namáhavě pracovat, ať už v úřadě nebo na poli nebo v naléhavých obchodních jednáních či
v průmyslovém podnikání.
Manželka je slunce rodiny svou přirozenou ryzí čistotou a velikou prostotou, i svou vznešenou křesťanskou důstojností. A také soustředěnou
přemýšlivostí a poctivou myslí i vybranými způsoby v udržování zevnějšku a vkusném oblékání a přitažlivou zdrženlivostí mravů. Jemné city,
příjemná, živá tvář, v mlčení i smíchu bez jakékoli zloby, každý pohyb hlavy jakoby znamení dobroty, to dodává ženě půvab vybrané, leč prosté
květiny, otevírající svůj květ slunci, aby vstřebávala a odrážela všechen jeho jas a jeho barvy.
Kéž byste věděli, jak takový obraz manželky a matky probouzí v srdcích otců i dětí ty nejvznešenější city lásky a jak do nich vštěpuje
ducha vděčnosti!
RESPONSORIUM
Srov Sir 26, 13-16
O
Půvab ženy blaží jejího muže. *
Řádná žena – to je dobrý úděl.
V.
Slunce vycházející na výšinách Páně – to je krása dobré ženy v uspořádaném domě. *
Řádná žena – to je dobrý úděl.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys povolal blahoslavenou Markétu, aby opustila královský dvůr a v pokoře tě následovala; dej,
ať se podle jejího příkladu z lásky ke kříži tvého Syna zříkáme světských radostí, přimkneme se
k radostem nebeským a dokážeme přemáhat všechna protivenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|