Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. říjen 2025
Sv. Jana Pavla II., papeže, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)

² S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
³     Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
   ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
      ty jsi můj štít a záchrana moje!
⁴ Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
      osvobodil mě od nepřátel! –

⁵ Smrtící vlny mě zalily, *
      příboje zkázy mě plnily děsem.
⁶ Osidla temnot mě ovila, *
      smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
⁷ K Pánu jsem volal v úzkostech, *
      k Bohu jsem křičel o záchranu.
   Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
      k jeho uším došel můj nářek.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

⁸ A tu se zachvěla, pohnula zem, †
      v základech hor se zakolísala, *
      jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.
⁹ Z jeho nozder valil se dým, †
      z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
      řeřavé uhlíky sršely z něj.
¹⁰ Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
      s černými mračny pod nohama. –

¹¹ Na cherubovi přilétal, *
      na perutích vichru se snášel.
¹² Celý se halil v temnotách, *
      do clony z tmavých vod a mraků.
¹³ Ze záře, která před ním šla, *
      padaly kroupy a řeřavé uhlí. –

¹⁴ Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
      hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
¹⁵ Vysílal šípy do všech stran, *
      blesky metal a kolkolem sršel.
¹⁶ I bylo vidět až na mořské dno, *
      obnažily se základy země,
    když jsi, Pane, zahrozil, *
      zadul vichřicí svého hněvu. –

¹⁷ Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
      vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
¹⁸ vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
      z přesily mocných nenávistníků.
¹⁹ Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
      Pán mi však přispěchal na ochranu.
²⁰ Na volný prostor vyvedl mne, *
      zachránil, v kom našel zalíbení.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

²¹ Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
      splatil mi za to, že ruce mám čisté;
²² za to, že po cestách Páně jsem šel, *
      od svého Boha neodpadl.
²³ Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
      zákony jeho jsem neodmítal.
²⁴ Zůstal jsem před ním bez viny, *
      chránil se bedlivě před proviněním.
²⁵ Odplatil Pán mou nevinnost, *
      neboť viděl, že ruce mám čisté. –

²⁶ K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
      a s dobrým jednáš dobrotivě.
²⁷ Čistému odplácíš čistotou, *
      k chytrákům však jsi opatrný.
²⁸ Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
      pohledy zpupné však pokořuješ.
²⁹ Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
      Bůh můj mé temnoty ozařuje.
³⁰ S tebou ztékám valy a zdi, *
      se svým Bohem přeskočím hradby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

V. Všichni se divili milým slovům.
R. Která vycházela z jeho úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Ester

     ^17mCelý Izrael ze všech sil volal k Hospodinu, protože jim nastávala jistá smrt.
     ¹⁷ⁿKrálovna Ester se utekla k Pánu, neboť se bála smrtelného nebezpečí, které hrozilo. ^17oOdložila slavnostní roucho a oblékla šat sklíčenosti a žalu, místo vzácných voňavek si nasypala na hlavu popel a své tělo velmi zkrušila postem. ^17pSe svými služebnicemi ležela od rána do večera na zemi, a  tak se modlila:
^17q„Bože Abrahámův, Bože Izákův a Bože Jakubův, jsi požehnaný!
Pomoz mně opuštěné,
nemám mimo tebe jiného pomocníka, Pane,
^17rneboť mi hrozí nebezpečí.
^17sZ knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,
že jsi zachránil Noema ve vodách potopy.
^17tZ knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,
že jsi Abrahámovi a jeho třem stům osmnácti mužům
dal zvítězit nad devíti králi.
^17uZ knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,
že jsi vysvobodil Jonáše z útrob veliké ryby.
^17vZ knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,
že jsi vysvobodil Ananiáše, Azariáše a Misaela
z ohnivé pece.
^17xZ knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,
že jsi zachránil Daniela ze lví jámy.
^17yZ knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,
že ses slitoval nad králem Ezechiášem,
když měl zemřít a prosil o život,
a přidal jsi mu patnáct let života.
^17zZ knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,
že jsi vyslyšel toužebnou modlitbu Anny,
když prosila o narození syna.
^17aaZ knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,
že až do konce vysvobozuješ
všechny, kdo se ti líbí.
^17bbPomoz nyní mně opuštěné,
nemám nikoho jen tebe,
Pane, můj Bože!
^17ccTy víš,
že si tvá služebnice oškliví lože neobřezaných.
^17ddBože, ty víš,
že jsem nejedla z prokletého stolu
ani nepila víno z jejich obětí.
^17eeTy víš,
že ode dne, kdy jsem byla přenesena sem,
neradovala jsem se, Pane,
z ničeho než z tebe.
^17ffBože, ty víš,
že od chvíle, kdy je na mé hlavě tento úbor,
štítím se ho jako hadru při měsíčním krvácení
a nenosím ho v den, kdy nemusím.
^17ggPomoz nyní mně osiřelé
a vlož do mých úst vhodnou řeč před tváří lva krále
a učiň, abych se mu zalíbila!
Proměň jeho srdce, aby nenávidělo našeho nepřítele,
ať zahyne i s těmi, kteří stejně smýšlejí!
^17hhNás však vysvoboď z rukou našich nepřátel,
proměň náš zármutek v radost
a naše bolesti v záchranu!
Ty pak, kdo se pozvedají nad tvůj vyvolený lid, Bože,
potrestej pro výstrahu!
^17kkUkaž se, Pane, projev se, Pane!“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilie svatého Jana Pavla Druhého, papeže, na začátku pontifikátu.

     Petr přišel do Říma! Co ho vedlo a přivedlo do tohoto města, srdce Římského Impéria, pokud by to nebyla poslušnost k vnuknutí přijatému od Pána? Tento rybář z Galileje by asi nechtěl přijít až sem. Asi by raději zůstal tam, u břehů Genezaretského jezera, se svou loďkou a se svými sítěmi. Ale nechal se vést Pánem, uposlechl jeho vnuknutí a přišel sem!
     Podle starobylé tradice, v době pronásledování za císaře Nerona chtěl Petr opustit Řím. Ale Pán zasáhl: vyšel mu naproti. Petr se k němu obrátil a zeptal se: „Quo vadis, Domine?“ (Kam jdeš, Pane?) A Pán mu hned odpověděl: „Jdu do Říma, abych byl podruhé ukřižován.“ Petr se vrátil do Říma a zůstal tam až do svého ukřižování.
     Naše doba nás vybízí, pobízí nás, zavazuje nás, hledět na Krista a s pokornou a hlubokou úctou se ponořit do rozjímání o tajemství jeho svrchované moci.
     On, jenž se narodil z Panny Marie, syn tesařův, za nějž byl považován, Syn Boží, jak o něm vyznal Petr, přišel, aby z nás ze všech učinil „královské kněžstvo“.
     Druhý vatikánský koncil nám připomenul tajemství této moci a to, že poslání Krista – Kněze, Proroka a Učitele, Krále – pokračuje v Církvi. Všichni, celý Boží lid, se účastní na tomto trojím poslání. A snad proto se v minulosti na hlavu papeže vkládala tiara, trojitá koruna, na znamení toho, že celý hierarchický řád Kristovy Církve, všechna v ní vykonávaná jeho „posvátná moc“, není nic jiného než služba, služba mající jediný smysl: aby všechen Boží lid měl účast na tomto trojím poslání Krista a zůstával trvale pod Pánovou mocí, která neodvozuje svůj původ od mocností tohoto světa, ale od nebeského Otce a z tajemství Kříže a Zmrtvýchvstání.
     Absolutní a zároveň vlídná a příznivá moc Pána odpovídá nejhlubšímu nitru člověka, nejvznešenějším tužbám jeho rozumu, vůle a srdce. Ona se nevyjadřuje řečí síly, ale projevuje se v lásce a v pravdě.
     Nový Petrův Nástupce na biskupském Stolci v Římě dnes vyslovuje vřelou, pokornou a důvěryplnou prosbu: „Kriste! Učiň, ať se mohu stát a být služebníkem tvé jediné moci! Služebníkem tvé vlídné moci! Služebníkem tvé moci, která nezná západu. Učiň, ať mohu být služebníkem! Ano, služebníkem tvých služebníků.“
     Bratři a sestry! Nemějte strach přijmout Krista a uznat jeho moc! Pomáhejte papežovi a všem, kdo chtějí sloužit Kristu a Kristovou mocí sloužit člověku a celému lidstvu.
     Nemějte strach! Otevřete, ba rozevřete dokořán, brány Kristu! Jeho spásonosné moci otevřete hranice států, ekonomické i politické systémy, rozsáhlé oblasti kultury, civilizace a pokroku. Nemějte strach! Kristus ví, „co je v nitru člověka“. On jediný to zná!
     Dnes tak často člověk neví, co nosí uvnitř, hluboko ve své duši a ve svém srdci. Tak často nezná smysl svého života na této zemi. Je zmítán pochybností, která se mění v beznadějnost. Dovolte tedy – prosím vás, s pokorou a s důvěrou vás snažně prosím – dovolte Kristu promlouvat k člověku. Jenom on má slova života. Ano, života věčného!

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, bohatý ve svém milosrdenství, tys povolal svatého papeže Jana Pavla Druhého, aby vedl celou tvou Církev; dej, ať podle jeho učení s důvěrou otevíráme svá srdce spásonosné milosti Krista, jediného Vykupitele člověka. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie