Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

7. červenec 2025
Pro OP: Bl. Petra Jiřího Frassatiho, terciáře, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
dnes nakloň vlídnější svou tvář
k modlitbě tebe prosících.

Dnes vyznavač tvůj vznešený
se zaskvěl novou jasností,
dnes vzpomínáme naň i my,
tvůj lid, výroční slavností.

Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
s tebou se cestou spásy dal
a sledoval vždy věrně ji.

K prchavým světským radostem
nepřipjal právem srdce své,
tak došel v sídle nebeském
odměny nepomíjivé.

A proto pomoz také nám
jít žitím v jeho šlépějích
a odpusť k jeho přímluvám
svých služebníků všechen hřích.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)

² V tobě mám, Pane, své útočiště, †
      nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
      Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
³ Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
      buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
      pevným hradem, který mě chrání! –

⁴ Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
     veď mě a provázej pro své jméno.
⁵ Zachraň mě ze sítí nastražených, *
      vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –

⁶ Svého ducha ti do rukou vkládám, *
      spasíš mě, Pane, Bože věrný!
⁷ V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
      já však mám důvěru jedině v Pána.

⁸ Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
      nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
      že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
⁹ že jsi mě nevydal nepřátelům, *
      že jsi mě vyvedl na volný prostor.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

¹⁰ Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
       oči mám hořem zakaleny,
¹¹ ve stálých útrapách plyne můj život, *
       léta má míjejí v hořekování,
    zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
       údy mi slabostí podklesávají.

¹² Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
       pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
       jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
¹³ Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
       stal jsem se pohozeným střepem.
¹⁴ Slyším šuškání davu a hrozby, †
       spolu se proti mně umlouvají, *
       ukládají mi o holý život. -

¹⁵ Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
       „ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
¹⁶ Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
       vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
¹⁷ Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
       zachraň mě ve svém milosrdenství!

    ¹⁸ [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
          Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
          umlč je, uvrhni do podsvětí!
    ¹⁹ Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
          která si troufají na spravedlivé, *
          hovoří o nich s posměšnou pýchou.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

²⁰ Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
       kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
    kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
       kdo se před lidmi utekou k tobě!
²¹ Držíš je pod ochranou své tváře, *
       kryješ je před lidským hanobením,
    pod svou střechou jim úkryt dáváš *
       před zlobou jazyků utrhačných. –

²² Chvála buď Pánu za divy lásky, *
       které mi prokázal za útisku.
²³ Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
       už jsem zapuzen od tvých očí,
    ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
       s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –

²⁴ Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
       Neboť své věrné Pán vždy chrání;
    zato však těm, kdo jednají zpupně, *
       plnou měrou za pýchu splatí.
²⁵ Buďte silní a stateční srdcem *
       všichni, kdo máte důvěru v Pána.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

V. Pane, k věrnosti mě veď a poučuj mě.
R. Vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

     ^15.7V těch dnech řekl Absalom králi: „Dovol mi jít do Hebronu splnit slib, který jsem učinil Hospodinu. ⁸Tvůj služebník totiž, když bydlel v syrském Gesuru, učinil takovýto slib: Dá-li Hospodin, abych se vrátil do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu.“ ⁹Král mu řekl: „Jdi v pokoji.“ A on hned odešel do Hebronu.
     ¹⁰Absalom poslal do všech izraelských kmenů zvědy s rozkazem: „Jakmile uslyšíte polnici, provolejte: Absalom se stal v Hebronu králem!“ ¹¹S Absalomem šlo z Jeruzaléma dvě stě mužů. Byli pozváni, šli bezelstně, nic netušili. ¹²Absalom též poslal pro Achitofela Gilonského, Davidova rádce z jeho města Gilo, zatímco připravoval obětní hody. Spiknutí nabývalo síly a s Absalomem šlo stále více lidu.
     ¹³K Davidovi přišel posel a řekl: „Srdce izraelských mužů jde za Absalomem.“ ¹⁴David pravil všem svým služebníkům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: „Utečme pryč, jinak před Absalomem neunikneme; rychle odejděme, aby si nepospíšil a nedostihl nás, nezasáhl nás neštěstím a nevyhubil město ostřím meče.“
     ²⁴A hle, i Sadok a všichni Levité s ním nesli archu Boží úmluvy. Postavili Boží archu a Abjatar obětoval, až úplně všechen lid z města přešel. ²⁵Potom král Sadokovi nařídil: „Dones Boží archu zpět do města. Naleznu-li u Hospodina milost a on mě přivede zpět, dá mi spatřit ji i svůj příbytek. ²⁶Řekne-li: ‚Nelíbíš se mi‘, ať se mnou naloží, jak uzná za dobré.“ ²⁷Dále král knězi Sadokovi řekl: „Ty jsi přece vidoucí. Vrať se pokojně do města i se svým synem Achimaasem a s Jonatanem, synem Abjatarovým; oba vaši synové ať jdou s vámi. ²⁸Hleďte, já se budu zdržovat u brodu v pustině, dokud mi od vás nepřijde nějaká zpráva.“ ²⁹Sadok a Abjatar donesli tedy Boží archu zpět do Jeruzaléma a zůstali tam.
     ³⁰David pak stoupal po svahu Olivové hory, stoupal a plakal, hlavu měl zahalenou a šel bos. I všechen lid, který byl s ním, stoupal se zahalenou hlavou, stoupal a plakal.
     ^16.5Když král David přišel do Bachurim – hle, vyšel odtamtud muž ze Saulova příbuzenstva. Jmenoval se Šimej, syn Gerův. Jak se blížil, stále zlořečil ⁶a házel kamení na Davida a na všechny jeho služebníky, ačkoli po jeho pravici i levici šel všechen zbrojný lid a všichni význační bojovníci. ⁷A tak volal Šimej, když zlořečil: „Pryč, pryč, krvežíznivče a ničemo! ⁸Hospodin dal na tebe dopadnout všechnu krev Saulova domu, poněvadž jsi uchvátil království místo něho. Nyní dal Hospodin království do ruky tvého syna Absaloma. Hle, dostal ses do zaslouženého neštěstí, poněvadž jsi krvežíznivec!“ ⁹Tu řekl králi Abišaj, syn Serujin: „Proč má tento mrtvý pes zlořečit mému pánu, králi? Půjdu a srazím mu hlavu!.“ ¹⁰Král však řekl: „Nestarejte se o mně, synové Serujini! Jestliže zlořečí a jestliže mu Hospodin poručil: Zlořeč Davidovi! – kdo smí říci: Proč to děláš?“ ¹¹David pak řekl Abišajovi a všem svým služebníkům: „Hle, můj syn, který vyšel z mých útrob, usiluje o můj život, tím spíše Benjamínovec! Nechte ho zlořečit, jestliže mu to Hospodin poručil. ¹²Snad Hospodin shlédne na mé soužení a splatí mi dobrem za kletbu tohoto dne.“ ¹³A David se svými muži pokračoval v cestě. A Šimej se ubíral podle něho po svahu hory, šel a zlořečil a házel po něm kamení a metal prach.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z dopisů blahoslaveného Pier Giorgia Frassatiho, dominikánského laika, jeho mladému příteli Antonínu Villanimu, dne 31. srpna 1923

     Jsem velmi rád, že chceš patřit do velké rodiny svatého Dominika, kde, jak říká Dante, "tloustne ten, kdo v marnost neupadá". Povinnosti jsou nepatrné. Musíš chápat, že bych nemohl patřit do řádu, který by mě zavazoval k mnoha věcem.
     Když světec ustanovil třetí řád, ustanovil ho jako vojsko k boji proti kacířům. Tehdy byla řehole velmi přísná - téměř se řídila starou řeholí prvního řádu. Ale nyní se změnila. Už v ní nezůstala ani stopa po přísných závazcích. Bylo by třeba modlit se každý den dominikánské oficium Panny Marie nebo růženec, avšak i to tak, že se nedopustíš žádného smrtelného hříchu, jestliže ho uváženě jeden nebo i více dní vynecháš.
     Doufám, že budeš mít obláčku v krásném chrámu v Turině. Budu tedy blízko u tebe, abych tě bratrsky objal, protože ty, který jsi se mnou už spojen bratrskými pouty skrze krev našeho Pána Ježíše Krista, budeš se mnou spojen dvojnásob. Budeš totiž mít se mnou společného otce, svatého Dominika.
     Byl bych velmi rád, kdyby sis dal jméno bratr Jeroným. Ne proto, že je to jméno, které mám já jako syn svatého Dominika, ale proto, že mi připomíná postavu, drahou mně, a jistě také tobě. Vždyť ty sdílíš se mnou totéž smýšlení proti pokaženým mravům! Postavu Jeronýma Savonaroly, jehož jméno nehodně nosím. Nadšeně se obdivuji tomuto bratru, který zemřel jako světec na popravišti. Když jsem se stal terciářem, chtěl jsem si ho vzít za vzor. Ale, bohužel, jsem velmi daleko od toho, abych ho napodoboval. Uvažuj o tom a pak mi napiš, co o tom soudíš!
     Děkuji ti také jménem svých příbuzných za dobrá slova, která přicházejí v těchto chvílích tak vhod, zvláště když jsou nejen promyšlená, ale i procítěná v srdci. Cítím, že je mi tvé srdce nablízku v těchto hodinách. Uctivě pozdravuji tvé drahé. Tobě tisíc pozdravů v Kristu Ježíši! Bratr Jeroným.

RESPONSORIUM

Nebo:

Nebo:

Ze "Svědectví" otce Martina Stanislava Gilleta OP, magistra řádu bratří Kazatelů, biskupa

     Když jsem byl v Turině na oslavách výročí svatého Dominika v roce 1922, měl jsem příležitost poznat při posvátných obřadech, které slavnostně probíhaly, několik univerzitních studentů z dominikánského třetího řádu. Všichni byli sympatičtí, ale jeden z nich na mne zapůsobil zvláštním kouzlem. Z jeho osoby vyzařovala líbezná přitažlivá síla. Jmenoval se Pier Giorgio Frassati.
     Pier Giorgio patřil k vybranému zástupu mládeže, s jakým se dnes setkáváme tak trochu v každém univerzitním středisku a která má spolu se steskem po nadpřirozenu pravou apoštolskou povahu. V té době byl jen studentem, ale už v něm bylo možné vytušit muže, kterým by jednou byl. Ne přesně intelektuálem, to znamená člověkem schopným dát celý svůj život do služby své myšlence, ale spíše mužem činu, rozhodným dát celé své myšlení do služby životu.
     Činností chápal tento mladík "křesťanské jednání". A rozšiřoval její oblast jak na vnitřní život, tak na vnější skutky, na život osobní, stejně jako na život rodinný a společenský. Jednat znamenalo pro něho hlavně žít, tedy myslet, cítit, milovat, rozdávat se se všemi schopnostmi a se vším vzletem přirozenosti a milosti.
     Střed činnosti byl v něm, v hloubi jeho duše, ve styku od srdce k srdci s Bohem lásky, jehož přítomnost ho opájela. Tam nalézal radost ze života a v čtyřiadvaceti letech našel sílu zemřít. V celém svém studentském životě byl zbožným mladíkem, avšak zbožnost nikdy neuhasila plamen jeho pohledu, nezasmušila mu čelo, nesmazala úsměv z jehot váře. Naopak, všechno v něm zářilo radostí, protože nechával svou krásnou povahu vzkvétat v Božím slunci. Všechny city, které rozechvívají srdce v křesťanské inspiraci, byly doma v srdci jeho, v spontánnosti a velkodušnosti, kterým nebylo rovno.
     Měl především svou rodinu. Trpěl, když ji opouštěl, radoval se při návratu. Se stejným nadšením miloval vlast, kterou považoval za prodloužení své rodiny, a Církev jako rozšíření vlasti v světě duchovním. Tyto city si v jeho srdci neodporovaly, ale byly v souladu a posilovaly se navzájem. Miloval Matku všech: Církev. Byl by dal ochotně a velkodušně za ni život. a v Církvi ho přitahovaly duše, hlavně duše chudých. Hladovým dával to málo, co měl; těm, tkerým se nedostávalo lásky, dával srdce; nešťastným, kteří nevědí nic o Bohu a žijí v duchovní osamělosti, dával příklad spravedlivého, který žije ze své víry, a přitahoval je k Bohu, aby je nasytil.
     Ve věku, kdy vášně vřou v srdci mladých lidí a hrozí bezuzdností, soustřeďoval Pier Giorgio v svém srdci všechny živé síly a vyvažoval je. Den po dni se před Bohem a před lidmi učil přemáhat se a ovládat. Řeklo by se, že se připravoval, aniž si to uvědomoval, na vedoucí poslání, je-li pravda, že člověk musí především umět vést sám sebe, aby uměl vést jiné.
     Boží úradky jsou neproniknutelné, protože Bůh vidí věci z mnohem větší výše a vidí mnohem dále než my, v celku i v podrobnostech. Avšak je nám dovoleno soudit, že když Bůh k sobě zavolal Pier Giorgia ve chvíli, kdy všichni, kteří ho znali, vkládali do něj tolik nadějí, chtěl, aby jeho neočekávaná a náhlá smrt zdůraznila krásu jeho života a přitáhla na něj pohled mladých lidí, schopných se jím inspirovat.

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, z tvé milosti blahoslavený Petr Jiří nacházel v radostném mládí Krista skrze víru a lásku; na jeho přímluvu dej, ať i my dokážeme mezi lidmi naší doby šířit ducha evangelních blahoslavenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie