Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

7. květen 2025
Pro OP: Bl. Alberta z Bergama, terciáře, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. Aleluja.

Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)

² O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
      ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
³ Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
      základy pevné má věrnost na nebi má. –

⁴ Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
      David, služebník můj, má ode mne slib:
⁵ Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
      trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –

⁶ Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
      a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
⁷ Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
      kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
⁸ Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
      velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –

⁹ Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
       Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
¹⁰ Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
       ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
¹¹ Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
       mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –

¹² Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
       svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
¹³ Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
       Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.
¹⁴ Tvoje paže je plna obrovské síly, *
       tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
¹⁵ Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
       láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –

¹⁶ Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
       chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
¹⁷ Denně se těší ze slávy tvého jména, *
       jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
¹⁸ Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
       a tvou přízní mohutní naše moc.
¹⁹ Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
       Svatému Izraele patří náš král.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. Aleluja.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova. Aleluja.

²⁰ Za onoho času mluvils ve vidění *
       k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
    „Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
       z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
²¹ Davida jsem našel, svého služebníka, *
       jeho pomazal jsem svatým olejem,
²² aby moje ruka stále byla při něm, *
       aby ho má paže posilovala. –

²³ Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
       žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
²⁴ Před ním budu drtit jeho protivníky, *
       kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
²⁵ Provázet ho budu věrností a přízní *
       a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
²⁶ Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
       a na mocné řeky jeho pravici. –

²⁷ On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
       jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
²⁸ Zato mu dám práva prvorozenectví, *
       učiním ho prvním mezi vladaři.
²⁹ Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
       zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
³⁰ Věčné zachování dám i jeho rodu, *
       pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova. Aleluja.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti. Aleluja.

³¹ Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
       podle mého řádu nebudou-li žít,
³² poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
       a mých přikázání přestanou-li dbát,
³³ potrestám je metlou za to provinění, *
       pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –

³⁴ Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
       ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
³⁵ Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
       co má ústa řekla, to už nezměním.
³⁶ Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
       – ode mne se David klamu nedočká –
³⁷ jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
       stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
³⁸ věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
       dokud mraky půjdou, pevně bude stát.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti. Aleluja.

V. Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja.
O. Takže když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     ¹Zatroubil pátý anděl. Viděl jsem hvězdu, jak se zřítila z nebe na zem. Byl jí dán klíč od propasti podsvětí. ²Jakmile tu propast otevřela, vyvalil se z ní dým jako z ohromné výhně – slunce i ovzduší se od dýmu z té propasti zatemnily – ³a z toho dýmu vyletěly na zem kobylky; byla jim dána moc, jakou na zemi mají štíři. ⁴Ale bylo jim přikázáno, že nesmějí škodit na zemi trávě ani žádné zelené rostlině ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří nemají na čele Boží znamení. ⁵Nesměly je však usmrcovat, ale jen trápit po pět měsíců. Bolest, kterou působí, se podobá bodnutí štíra. ⁶Tehdy lidé budou hledat smrt, a nenajdou ji, budou si přát umřít, ale smrt od nich uteče.
     ⁷Vzhledem se ty kobylky podobaly koním vystrojeným do války; na hlavě měly jakoby zlatou korunu a jejich tvář připomínala lidský obličej; ⁸žíně měly jako ženské vlasy a zuby jako lvi; ⁹měly pancíře jako ze železa a šramot jejich křídel jako rachot vozů s mnoha koňmi, když se řítí do boje; ¹⁰ocasy měly jako štíři a v nich žihadlo, aby mohly lidem škodit po pět měsíců; ¹¹jako král je vedl anděl propasti, hebrejsky se jmenuje Abaddon, řecky Apollyon – Ničitel.
     ¹²První "běda" přešlo, a hle – už jsou tu dvě další.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Jana Zlatoústého na Skutky apoštolů

     Není nic jalovějšího než křesťan, který nedbá o blaho jiných lidí.
     Tady se nemůžeš vymlouvat na svou chudobu, protože by tě usvědčila žena, která hodila do pokladnice svoje dva haléře. Také Petr říkal: Stříbro ani zlato nemám. A Pavel byl tak chudý, že nedostatkem trpěl velice často, takže se mu nedostávalo dokonce nejnutnějšího jídla.
     Nemůžeš uvádět svůj prostý původ: vždyť i apoštolové byli lidé prostí a pocházeli z prostých rodin. Nemůžeš se schovávat za svoji neučenost, vždyť ani jim se nedostalo vzdělání. Nemůžeš namítat, že nejsi zdráv; ani Timotej nebyl, ten přece býval často nemocný.
     Každý je s to pomáhat svému bližnímu, jen když chce dělat to, co může a má.
     Nevidíte, jak jsou neplodné stromy silné, krásné a urostlé, jak jsou hladké a jak svou korunu rozpínají do výšky? A přece, kdybychom měli zahradu, jistě bychom v ní chtěli mít spíš granátové jabloně a úrodné olivy než takové stromy; ty jsou sice pro potěšení, ale ne k užitku, a je-li z nich vůbec nějaký prospěch, je nepatrný.
     A takoví jsou lidé, kteří si hledí jenom svého. Vlastně ani takoví nejsou, ti se hodí jen k potrestání. Ty stromy se totiž hodí aspoň ke stavbě domu nebo ohrady chránící majetek. A takové byly ony pošetilé panny, čisté sice, počestné a zdrženlivé, ale nikomu užitečné. Takové stromy se spalují. A to jsou všichni lidé, kteří nedovedou dát Kristu najíst.
     Dobře si přitom všimni, že nikdo z nich není obviňován pro své hříchy, že by sesmilnil nebo křivě přísahal, vůbec ne, nic takového, ale je obviňován proto, že nepomohl někomu druhému. Takový byl ten, který zakopal hřivnu: vedl sice život bezúhonný, ale pro někoho dalšího neužitečný.
     Tážu se: Jak může někdo takový být křesťanem? Kdyby kvas zadělaný s moukou neproměnil všecko v jednolité těsto, byl by to opravdu kvas? Nebo copak můžeme nazývat voňavkou něco, co nenavoní ty, kdo ji použijí?
     Neříkej, že nedokážeš získat jiné lidi. Kdybys totiž byl křesťan, není možné, aby se ti to nepovedlo. Neboť platí-li, že si nemůže odporovat to, co je přirozené, platí i to, co jsme řekli, protože je to založeno v samé povaze křesťana.
    Boha nesmíš urážet: Řekneš-li, že slunce nemůže svítit, urážíš ho; a řekneš-li, že křesťan nemůže být prospěšný, urazil jsi Boha a prohlásil ho lhářem. Neboť spíše je možné, aby slunce nehřálo a nesvítilo, než aby křesťan kolem sebe nešířil světlo; spíš platí, že světlo je tmou, než že by mohlo dojít k něčemu takovému.
     Neříkej, že je to nemožné, protože nemožný je opak. Nesmíš urážet Boha. Jestliže si správně uspořádáme svoje věci, rozhodně to tak bude a  vyplyne to jako něco naprosto přirozeného. Křesťanovo světlo nemůže zůstat skryté, takovou zářivou lampu nelze zastřít.

RESPONSORIUM

Nebo:

Z kázání svatého biskupa Augustina

     Kdo by chtěl jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Co Pán přikazuje, připadá tvrdé a těžké: kdo ho chce následovat, má sebe sama zapřít. Není to ovšem tvrdé a těžké, když to přikazuje ten, kdo nám pomáhá, aby byl příkaz splněn.
     Jistě je správné, co se říká v žalmu: Pro slova tvých úst jsem se držel cest tvrdých. Je však pravda i to, co říká sám Pán: Mé jho netlačí a mé břemeno netíží. Když je totiž na přikázání něco těžkého, láska to učiní lehkým.
     Co znamená: Ať vezme svůj kříž? Aby snášel, co je obtížné, a tak mě následoval. Když mě někdo začne následovat, žít jako já a plnit má přikázání, bude mít jistě mnoho odpůrců, hodně lidí mu v tom bude bránit a hodně jich ho bude zrazovat, dokonce z těch, kteří údajně tvoří Kristovu družinu. Také ti, kteří bránili slepci volat o pomoc, byli z průvodců Kristových. Chceš-li být Kristovým následovníkem, všechno pokládej za kříž, vyhrožování i lichocení a všechny možné zákazy; a vezmi to všechno na sebe, snášej to a neklesej!
     Nuže, v tomto světě, svatém a dobrém, s Bohem usmířeném a zachráněném – nebo přesněji zachraňovaném, ale skrze naději již zachráněném, neboť v naději se nám dostalo spásy – tedy v tomto světě, to znamená v Církvi, která jako celek následuje Krista, obecně platí jeho výzva: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe!
     Tato výzva není tedy určena jenom pannám, a provdaným ženám nikoli; ani ji nemají poslouchat jen vdovy, zatímco manželky ne; ani není pouze pro mnichy, ale ne pro muže ženaté, nebo pro všechny osoby duchovní, ale ne pro laiky. Ne, celá Církev, veškeré tělo se všemi údy, má následovat Krista, každý podle poslání jemu vlastního a od druhých odlišného.
     Celá Církev ať Krista následuje, jeho jediná, jeho holubice, jeho nevěsta, jeho vykoupená, mající věnem krev Ženichovu. Své místo tu má jak panenská neporušenost, tak vdovská zdrženlivost, ale i manželská cudnost.
     Všecky tyto složky mající zde svůj prostor, mají následovat Krista – podle svého rodu, místa i způsobu: mají se zapírat, to znamená, že si nemají o sobě myslet víc, než jsou; mají na sebe brát svůj kříž, to znamená, že pro Krista mají na světě snášet všechno, co jim svět naloží na ramena. A mají Krista milovat, neboť jedině on nikdy nepodvede, jenom jeho nelze oklamat a jen on neoklame. Mají ho milovat, protože jeho sliby jsou pravdivé. Protože však nedává vše hned, naše víra kolísá. Buď pevný, vytrvej, všechno snášej, vydrž každý průtah – a už jsi na sebe vzal kříž.

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys proslavil blahoslaveného Alberta pokorným životem, horlivostí pro pravdu a apoštolskou láskou; pomáhej nám, prosíme, ať tak následujeme jeho příklad, abychom dosáhli také stejné odměny. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie