Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

14. říjen 2024
Pro OP: Bl. Marie Poussepinové, panny, terciářky, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Svou vroucí písní velebí
tento den zbožní věřící,
když dnes i z výšin na nebi
se sláva této panny skví.

Panna, jež k chválám Kristovým
přispěla mužnou pevností,
se k sborům nebes vznešeným
dnes druží plna radosti.

Křehkosti těla přemohla
cudností v celém žití svém,
svůdnostmi světa pohrdla
a ve stopách šla za Kristem.

Spravuj nás, Kriste, podle ní,
před nepřáteli chraň lid svůj,
nás ve svých ctnostech upevni
a balvany vin odstraňuj.

Ať tebe všechno lidstvo ctí,
Ježíši, z Panny zrozený,
i Otci, Duchu milosti
ať ustavičná chvála zní. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

¹ Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
² Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
³ neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

⁴ Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.
⁵ Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

⁶ Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
⁷ Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.
⁸ Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

⁹ Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
¹⁰ A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.
¹¹ Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
¹² Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

¹³ Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?
¹⁴ Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

¹⁵ Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
¹⁶ Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,
¹⁷ až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

¹⁸ Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.
¹⁹ Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
²⁰ jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

²¹ Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,
²² byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
²³ Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.
²⁴ Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

²⁵ Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.
²⁶ Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!
²⁷ Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
²⁸ Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

V. Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R. Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Aggea

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O panenství“ od svatého biskupa a mučedníka Cypriána

     Nyní budu promlouvat k pannám: čím větší je jejich sláva, tím více potřebují péče. Jsou květem na ratolesti Církve a skvostem duchovní krásy, jsou utěšeným mládím Církve, neposkvrněným a neporušeným dílem cti a chvály, jsou obrazem Božím zpodobujícím Pánovu svatost, jsou znamenitější částí Kristova stáda. Církev se jimi těší a její slavné mateřství v nich bohatě kvete do plodů: čím víc se rozrůstá počet panen, tím větší je matčina radost. K těmto pannám já nyní mluvím a je napomínám – spíš z lásky než z moci svého úřadu; ne že bych já, poslední a nejmenší, plně si vědomý vlastní ubohosti, chtěl vystupovat jako nějaký přísný soudce, nýbrž proto, že snad jsem ve své starostlivosti obezřelejší a mám větší obavy z ďáblových útoků.
     Tato má ostražitost není neopodstatněná a mé obavy nejsou liché; pomáhají na cestě ke spáse a bdí nad životodárnými přikázáními Páně: ženy, které se odevzdaly Kristu, odřekly se tělesných žádostí a tělem i duší se zasvětily Bohu, mají dovršovat své dílo, za něž je čeká velká odměna, a  nemají se snažit pro nikoho jiného krášlit a nikomu jinému se nemají chtít líbit než svému Pánu. Od něho se také dočkají kýžené odměny za své panenství.
     Uchovejte si, panny, opravdu si uchovejte to, čím jste už začaly být. Uchovejte si to, čím budete. Čeká vás velká mzda, velká odplata za vaši ctnost, nejvyšší odměna za vaši čistotu. Čím my teprve máme být, tím jste vy už být začaly: vy už v tomto životě máte slávu vzkříšení, jdete životem, aniž by se vás dotkl svou pozemskostí; zachováte-li si cudnost a panenství, jste jako Boží andělé. Jen ať vytrvá, ať zůstane pevné a  neporušené to vaše panenství. Tak, jako statečně začalo, ať ustavičně trvá. Ať nehledí na skvělost náhrdelníků a bohatství šatu, ale na důstojnost mravů.
     Slyšte hlas apoštola, kterého Pán nazval svým vyvoleným nástrojem a kterého Bůh poslal, aby hlásal a naplňoval nebeské příkazy. Říká: První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe. Tuto podobu nese panenství a nese ji neporušenost, svatost ji nese a pravda.

RESPONSORIUM

Nebo:

Z dekretu II. vatikánského koncilu o přizpůsobení a obnově řeholního života

     Od samého počátku byli v Církvi muži a ženy, kteří ve snaze o svobodnější následování Krista a jeho věrnější napodobení uskutečňovali rady evangelia a vedli – každý svým způsobem – život zasvěcený Bohu. Mnozí z nich prožili z vnuknutí Svatého Ducha život v samotě, jiní založili řeholní rodiny, které Církev ráda přijala a schválila svou autoritou. Tak podle Božího záměru postupně vyrostla podivuhodná rozmanitost řeholních společenství; značně přispěla k tomu, že Církev je vybavena pro každé dobré dílo a připravena, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, a  navíc se představuje jako nevěsta okrášlená pro svého Ženicha, neboť ji zdobí různé dary jejích dětí, a skrze ni se zjevuje přerozmanitá Boží moudrost.
     Všichni, které Bůh volá k uskutečňování rad evangelia a kteří se k nim upřímně zavazují, se uprostřed této pestré rozmanitosti darů nejvlastnějším způsobem zasvěcují Pánu, když následují Krista, toho, který životem v panictví a v chudobě a v poslušnosti až k smrti na kříži vykoupil a posvětil všechny lidi. Tak puzeni láskou, kterou jim do srdce vlévá Duch Svatý, žijí čím dál tím víc pro Krista a jeho tělo, to je Církev. Toto sebeodevzdání zahrnuje zajisté celý život; čím opravdověji se v něm spojují s Kristem, tím bohatší je život Církve a tím plodnější je její apoštolát.
     Členové všech řeholních institutů ať si připomínají, že slibem žít podle rad evangelia dali především odpověď na výzvu Boží, a tak nejenže zemřeli hříchu, ale také se odřekli světa, aby žili jen pro Boha. Celý svůj život totiž odevzdali do jeho služby; a to znamená zcela zvláštní zasvěcení, které má svůj hluboký kořen v zasvěcení křestním a také je plněji vyjadřuje.
     Ti, kdo se zavazují žít podle rad evangelia, ať především hledají a milují Boha, neboť on si dříve zamiloval nás, a za všech okolností ať se snaží vést život s Kristem skrytý v Bohu. Ke spáse světa a výstavbě Církve odtud vyvěrá láska k bližnímu a dostává nové podněty. A tato láska oživuje a usměrňuje také samo uskutečňování rad evangelia.
     Čistoty pro nebeské království, kterou řeholníci slibují, je třeba si cenit jako znamenitého daru milosti. Jedinečným způsobem totiž osvobozuje lidské srdce, aby se mohlo mocněji rozhořet láskou k Bohu a ke všem lidem; a proto je zvláštním znamením nebeských darů a pro řeholníky nejvhodnějším prostředkem, jak se horlivě oddat Boží službě a apoštolské práci. Tak právě oni všem věřícím připomínají ten podivuhodný sňatek, který zosnoval sám Bůh a který se má plně zjevit ve věku budoucím: sňatek Církve s jejím jediným snoubencem Kristem.

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, Otče milosrdenství, ty jsi ve své prozřetelnosti ozdobil blahoslavenou Marii žárem lásky a vytrvalou pracovitostí; dej nám na její přímluvu, abychom byli svědky tvé pravdy a ve svých bližních sloužili Kristu. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie