[ nová verze ]
20. září 2024, Pátek
4. týden žaltáře
Sv. Ondřeje Kim Taegona, kněze, Pavla Chong Hasanga a druhů, mučedníků, památka
Výročí posvěcení katedrály sv. Štěpána (v Litoměřické diecézi), svátek
Pro OP: Bl. Františka de Posadas, kněze, nezávazná památka
Pro OP: Bl. Marka z Modeny, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 20. září 2024
Pro OP: Bl. Františka de Posadas, kněze, nezávazná památka
Narodil se 25. listopadu 1644 v Cordobě. Jeho otec byl zchudlý šlechtic z Galicie, jenž nakonec skončil jako prodavač ovoce. Pět
let po narození Františka zemřel. Matka se provdala podruhé. S příchodem otčíma nastalo pro Františka období nemilovaného
dítěte. František od dětství toužil po kněžském a řeholním životě. Vyrůstal ve stínu kláštera sv. Pavla. V osmnácti letech tedy požádal
o přijetí do tohoto kláštera. Po překonání mnoha překážek vstoupil nakonec do kláštera Scala coeli u Cordoby, který založil
blahoslavený Alvarez pro řeholníky přísné observance. V roce 1663 složil řeholní sliby. Po kněžském svěcení v roce 1668 se stal
putujícím kazatelem v jižním Španělsku. Jeho velkým vzorem v kazatelské službě byl svatý Vincenc Ferrerský. Šířil růžencovou
pobožnost, byl oblíbeným zpovědníkem. Lidovým misiím se věnoval téměř čtyřicet let. Zemřel 20. září 1713 v Cordobě a byl
pohřben v klášterním kostele sv. Pavla. Beatifikoval jej 20. září 1818 Pius VII.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.
Žalm 54 (55), 2-15. 17-24
Proti zrádnému příteli
Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)
I
2 Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
nestraň se mých úpěnlivých proseb,
3 slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
neklidný jsem ve své sklíčenosti.
4 Zděšený jsem křikem nepřátel, *
útiskem a zlobou bezbožníků. –
Rozpoutali zhoubu proti mně, *
zuřivě se na mne osopují.
5 Srdce se mi v prsou tetelí, *
úzkost smrtelná mě zachvátila.
6 Padá na mne strach a zděšení, *
leží na mně nevýslovná hrůza. –
7 Říkám si: „Mít křídla holubí, *
uletěl bych, až bych došel klidu."
8 Uletěl bych rád co nejdále, *
noclehem bych zůstal někde v poušti.
9 Vyhledal bych si tam útulek *
na ochranu před divokým vichrem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.
Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.
II
10 Zachraň mě před bouřením jejich hrdel, Pane. †
Před záplavou jejich jazyků. *
V městě vidím násilí a sváry.
11 Ve dne v noci brousí kolem něj, †
po hradebních zdech je obcházejí, *
uvnitř vládne bezpráví a útisk.
12 V jeho středu číhá záhuba, *
klam a křivda z tržišť neodchází.
13 Kdyby potupil mě nepřítel, *
křivdu od něj dovedl bych snášet;
kdyby na mě tak zle dotíral, *
kdo mě nenávidí, schoval bych se.
14 Tys však to byl, člověk jako já, *
ty, můj blízký důvěrník a přítel!
15 Slasti přátelství jsme ty a já *
prožívali spolu v domě Páně.
16 Kéž je za to zmatek posedne, *
kéž jsou za to uchváceni smrtí,
kéž jdou do podsvětí zaživa, *
když je v jejich domech plno zloby!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.
Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.
III
17 Já však budu k Pánu volat dál, *
Pán se smiluje a zachrání mne.
18 Večer, za jitra i v poledne *
budu kvílet z hloubi svého srdce.
19 On mé naříkání vyslyší, *
vysvobodí pokojně můj život.
Neboť lučištníci blízko jsou, *
z blízkosti už na mne dotírají.
20 Ismael a Jaalam a ti, *
kteří obývají na východě,
na výměnu nepřistupují, *
neboť odmítají bát se Boha. –
21 Každý proti jeho přátelům *
zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
22 Nad máslo je hladší jeho řeč, *
ale v srdci hotoví se k boji;
slova lahodnější oleje, *
ale jsou to vytasené meče. –
23 Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
on tě zachová a nedopustí, *
aby spravedlivý padl navždy. –
24 Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
že se muži krvaví a lstiví
nedožijí půlky života! *
Kdežto já jen v tebe důvěřuji.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.
V.
Můj synu, dbej na moji moudrost.
R.
K mým výrokům nakloň své ucho.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
16, 3. 5b-7a. 8-15. 35. 37a. 40-43. 59-63
Jeruzalém – nevěrná snoubenka Hospodinova
3Tak praví Pán, Hospodin, Jeruzalému: „Celý tvůj původ je z kananejské země: tvůj otec byl Amorita,
tvá matka byla Chetitka. 5Hned po narození jsi byla pohozena na širé pole pro svou ošklivost.
6Když jsem šel kolem tebe a viděl tě, jak se zmítáš ve své krvi, řekl jsem ti: Žij ze své krve a
vzrůstej! 7Polním poupětem jsem tě učinil, vyrostla jsi, rozvinula ses, dospěla do svrchované krásy.
8Tu jsem šel kolem tebe a viděl jsem tě – byl to tvůj čas, čas lásky – rozprostřel jsem na tebe lem
svého pláště, přikryl tvou nahotu, přísahal jsem ti a uzavřel s tebou smlouvu" – praví Pán, Hospodin
– „a stala ses mou. 9Umyl jsem tě vodou a očistil tě od krve, pomazal tě olejem.
10Dal jsem tě obléknout do pestrobarevného šatu, obul jsem tě do střevíců z delfíní kůže, ovinul jsem ti hlavu
turbanem z kmentu, přioděl jsem tě hedvábným rouchem. 11Ozdobil jsem tě klenoty, náramky jsem navlékl
na tvé ruce, náhrdelník na tvé hrdlo. 12Vložil jsem kroužky do tvého chřípí, náušnice do uší a
nádhernou čelenku na hlavu. 13Zdobila ses zlatem a stříbrem, odívala ses kmentem, hedvábím,
pestrobarevným rouchem. Jedla jsi pečivo z nejjemnější mouky, med a olej, stala ses překrásnou a
schopnou kralování. 14Tvé jméno se rozneslo mezi národy pro tvou krásu, neboť bylas dokonalá ozdobou,
kterou jsem tě obdařil" – praví Pán, Hospodin.
15„Ty ses však spoléhala na svou krásu, využívala jsi své slávy a oddávala ses každému, kdo šel kolem,
a zahrnovala ho svým smilstvím, a stala ses jeho.
35Proto, nevěstko, slyš Hospodinovo slovo: 37Hle – shromáždím všechny
tvé milence. 40Přivedou na tebe
zástupy, ukamenují tě a probodnou tě svým mečem. 41Tvé domy spálí ohněm a potrestají tě před očima
mnoha žen. Tak ukončím tvé smilství, mzdu už nebudeš dávat. 42Ukojím na tobě svůj hněv, přestanu na
tebe žárlit, uklidním se a nebudu se už hněvat. 43Poněvadž jsi nebyla pamětliva dnů své mladosti,
popouzela jsi mě ke hněvu ve všech těchto věcech, proto hle – i já nechám dopadnout tvé chování na
tvou hlavu" – praví Pán, Hospodin – „nepřidáš už jinou hanebnost ke všem svým ohavnostem."
59Tak praví Pán, Hospodin: „Učiním s tebou tak, jako tys učinila, když jsi pohrdla přísahou a zrušila
smlouvu. 60Rozpomenu se však na svoji smlouvu, sjednanou s tebou za dnů tvého mládí, a uzavřu s tebou
smlouvu věčnou.
61Vzpomeň si na své chování a zastydíš se, když vezmu tvé větší i menší sestry a dám ti je jako
dcery, avšak ne pro dřívější smlouvu s tebou. 62Uzavřu s tebou smlouvu novou a poznáš, že já jsem
Hospodin, 63aby ses rozpomenula a zahanbila a nemohla již otevřít ústa pro hanbu, až ti odpustím
všechno, co jsi udělala" – praví Pán, Hospodin.
RESPONSORIUM
Iz 54, 6.8; Ez 16, 60
O.
Jako opuštěnou ženu jsem tě povolal, ve výbuchu hněvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář. *
Ve věčné lásce se však nad tebou slituji – praví Hospodin, tvůj Vykupitel.
V.
Rozpomenu se na svoji smlouvu sjednanou s tebou za dnů tvého mládí a uzavřu s tebou smlouvu věčnou.
*Ve věčné lásce se však nad tebou slituji – praví Hospodin, tvůj Vykupitel.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží
(Presbyterorum ordinis, n. 12)
Povolání kněží k dokonalosti
Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista – Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského
sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je Církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar
a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně:
Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali
se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou
nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě
těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti
nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti
a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své
slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do
služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují
v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství
s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost
uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné
skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného
spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
RESPONSORIUM
1 Sol 2, 8; Gal 4, 19
O.
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. *
Tak velice jsem si vás oblíbil.
V.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. *
Tak velice jsem si vás oblíbil.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys naplnil blahoslaveného kněze Františka nebeskou láskou a učinil jsi ho vynikajícím hlasatelem
svého slova; na jeho přímluvu dopřej i nám, abychom stále žili ve tvé lásce. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|