[ nová verze ]
9. září 2024, Pondělí
3. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 23. týden
Sv. Petra Klavera, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 9. září 2024
Sv. Petra Klavera, kněze, nezávazná památka
Narodil se roku 1580 ve Verdú v Katalánii ve Španělsku. Po studiích na univerzitě v Barceloně vstoupil do Tovaryšstva
Ježíšova (1602). Pod vlivem sv. Alfonsa Rodrigueze, vrátného v jezuitské koleji na Malorce, se během studia filosofie (1605-1608) rozhodl
pro působení v misiích. Na vlastní přání byl poslán do Kolumbie (1610), kde 19. III. 1616 přijal v Kartagéně kněžské svěcení. V tomto
jihoamerickém centru obchodu s černošskými otroky působil pak jako jejich misionář až do smrti. Učinil slib (kolem roku 1620), že
bude "natrvalo služebníkem černošských otroků". Snažil se jim ulehčit jejich těžký úděl a pokřtil téměř všechny, kteří tam byli během
jeho čtyřicetiletého působení přivezeni. Vyčerpán prací zemřel v Kartagéně 8. IX. 1654. V roce 1888 ho papež Lev XIII.
prohlásil za svatého a roku 1896 za patrona misií mezi černochy.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.
Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)
I
1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí. –
4 Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.
II
7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda. –
10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje. –
13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
15 Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.
III
16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
17 když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova? –
18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
19 ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –
20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty. –
22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.
V.
Slyš, můj lide, nyní promluvím!
R.
Já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
PRVNÍ ČTENÍ
Z Knihy proroka Jeremiáše
42, 1-16; 43, 4-7
Osudy Jeremiáše a lidu po pádu Jeruzaléma
42.1Všichni vůdcové ozbrojených tlup, Jochanan, syn Kareachův, Azarjáh, syn Hošajáhův, i ostatní
lid od nejmenšího až po největšího 2přistoupili k
proroku Jeremiášovi a řekli mu: „Vyslyš naši prosbu a modli se za nás k Hospodinu, svému Bohu, za celý tento zbytek, neboť zůstalo nás málo
z mnoha, jak vidíš na vlastní oči. 3Ať nám Hospodin, tvůj Bůh, oznámí cestu, po které máme jít a co máme dělat.“
4Prorok Jeremiáš jim řekl: „Vyslyším vás. Budu se modlit k Hospodinu, vašemu Bohu, jak si přejete. Všechno,
co mi odpoví, vám oznámím, nic vám nezamlčím.“ 5Oni řekli Jeremiášovi: „Ať je nám Hospodin pravdivým
a věrným svědkem, že uděláme všechno, s čím tě k nám Hospodin pošle. 6Ať je
to příjemné nebo ne, poslechneme hlas Hospodina, našeho Boha, k němuž tě posíláme, aby nám bylo dobře, když budeme
poslouchat hlas Hospodina, našeho Boha.“
7Když uplynulo deset dní, Hospodin oslovil Jeremiáše. 8Ten povolal
Jochanana, syna Kareachova, a všecky vůdce tlup, kteří byli s ním, i všechen lid od nejmenšího až po největšího
9a řekl jim: „Tak
praví Hospodin, Bůh Izraele, k němuž jste mě poslali, abych mu přednesl vaši prosbu:
10Jestliže zůstanete klidně v této zemi, vystavím vás a už nezbořím, zasadím a už
nevyplením; je mi líto neštěstí, které jsem vám způsobil. 11Nebojte se babylónského krále,
před nímž máte strach; nebojte se ho – praví Hospodin – neboť já jsem s vámi, pomohu vám a
z jeho ruky vás vysvobodím. 12Dám vám u něho milost, že se nad vámi smiluje a nechá vás bydlet ve vaší zemi.
13Jestliže však řeknete: ‚Nebudeme bydlet v této zemi‘, neposlechnete hlas Hospodina, svého Boha,
14ale naopak se rozhodnete: ‚Nikoli, půjdeme do egyptské země, abychom už neviděli válku, neslyšeli zvuk polnice,
netrpěli hlad, tam se usadíme‘; 15pak tedy slyšte Hospodinovo slovo vy, kteří jste zbyli!
Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jestliže upřete svůj zrak na Egypt, abyste tam
šli, a vkročíte do něho, abyste tam bydleli: 16meč, kterého se bojíte, stihne vás tam v
egyptské zemi a hlad, který vám působí starosti, přijde na vás v Egyptě a tam zemřete.
43.4Jochanan, syn Kareachův, všichni vůdcové ozbrojených tlup a všechen lid neposlechli Hospodinův hlas,
aby zůstali v judské zemi, 5ale Jochanan, syn
Kareachův, a všichni vůdcové tlup vzali zbytky Judovců, kteří se ze všech národů, mezi
něž se rozprchli, vrátili, aby bydleli v Judsku, 6muže, ženy, děti, královské dcery,
všechny lidi, které zanechal Nabuzaradan, velitel tělesné stráže, s Gedaljáhem, synem
Achikama, syna Šafanova, vzali i proroka Jeremiáše a Barucha, syna Nerijáhova, 7a vešli do
egyptské země – neposlechli totiž Hospodinův hlas – a přišli až do Tafnesu.
RESPONSORIUM
Jer 42, 2; Pláč 5, 3
O.
Modli se za nás k Hospodinu, svému Bohu, za celý tento zbytek,
* zůstalo nás málo z mnoha.
V.
Stali jsme se sirotky bez otce, naše matky jsou jako vdovy.
* Zůstalo nás málo z mnoha.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisů svatého kněze Petra Klavera
(Epist. die 31 maii 1627: A. Valtierra, S. I., San Pedro Claver, Cartagena, 1964, pp. 140-141)
Ubohým přinášet radostnou zvěst, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění
Včera, 30. května roku 1627, o svátku Nejsvětější Trojice, vystoupilo z ohromné lodi množství černochů přivlečených od afrických řek. Běželi
jsme k nim a každý ve dvou koších jsme jim přinášeli kdoulová jablka, citrusové plody, sladké pečivo a všelicos jiného. Přišli jsme k jejich
chatrčím a připadalo nám, že jsme vstoupili do nějaké druhé Guineje. Museli jsme se prodírat středem zástupu, abychom se dostali k nemocným.
Těch bylo obrovské množství a leželi na vlhké, vlastně spíš blátivé zemi. Aby to mokro nebylo příliš velké, měl kdosi nápad posypat zemi
úlomky tašek a cihel. Tam tedy byli nemocní nadmíru nepohodlně uloženi; nepohodlně nejen pro vlhkost, ale především proto, že byli nazí a
nechránil je žádný šat.
Odložili jsme proto pláště a ze skladu zboží jsme nanosili všecko, co tam bylo po ruce pro stlučení paland. Tak jsme připravili místo, na které
jsme posléze shromáždili všechny nemocné, které jsme tam pronesli skrze oddíly. Nato jsme je rozdělili do dvou skupin: k jedné přistoupil můj
druh s tlumočníkem, ke druhé jsem šel sám. Byli tam dva nemocní černoši spíš mrtví než živí. Byli už prochladlí a málem nebylo možno na jejich
žilách nahmatat tep. Pomocí střešních tašek jsme nahrnuli žhavé uhlí a přinesli je doprostřed, do blízkosti umírajících. Pak jsme do toho ohně
vhodili různé vonné byliny, kterých jsme s sebou měli dva plné měšce a úplně jsme je nyní spotřebovali. Potom jsme pomocí našich plášťů naháněli
teplý a oživující vánek; oni sami totiž nic takového nemají a od jejich pánů bychom to marně žádali. Potom se zdálo, že se jim vrací tělesné
teplo a dech života. Bylo vidět, s jakou radostí v oku nás sledují.
Oslovili jsme je tímto způsobem, nikoli slovy, ale rukama a skutky. Pro ty totiž, kdo byli přesvědčeni, že jsme je sem přinesli, aby byli snědeni,
by jakákoli jiná řeč byla dočista marná. Sedli jsme si pak k nim nebo klekli a vínem jsme jim omývali obličeje a těla a snažili jsme se je
rozveselit milými slovy a přirozenými prostředky, které mohou nemocné nějak potěšit.
Až pak jsme přikročili k výkladu křestního katechismu, zejména podivuhodných účinků křtu na tělo i duši. Jakmile jejich odpovědi na naše otázky
ukázaly, že to dostatečně pochopili, přešli jsme k prohlubování nauky, totiž k učení o jediném Bohu vyměřujícím každému člověku odměnu a trest
podle toho, co si zaslouží, a pokračovali jsme dále. Vybídli jsme je, aby vzbudili lítost a dali najevo, že se zříkají svých hříchů. A konečně,
když se zdálo, že jsou dost připraveni, vykládali jsme jim o tajemství Trojice, i o vtělení a umučení Páně: ukázali jsme jim obrázek ukřižovaného
Krista, jak z jeho ran stékají potůčky krve do křestní vody, a začali jsme jim předříkávat v jejich mateřštině úkon lítosti.
RESPONSORIUM
Mt 25, 35. 40; Jan 15, 12
O.
Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst; měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. *
Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.
V.
To je mé přikázání: milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. *
Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys povolal svatého Petra Klavera, aby se stal služebníkem otroků, a posilovals ho, aby jim pomáhal s podivuhodnou láskou a trpělivostí; na jeho přímluvu veď i nás, ať i my následujeme Ježíše Krista a opravdově a účinně milujeme své bližní. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|