[ nová verze ]
7. srpen 2024, Středa
2. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 18. týden Sv. Sixta II., papeže, a druhů, mučedníků, nezávazná památka Sv. Kajetána, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
první večerní chvály [Pro OP: Sv. Otce Dominika, kněze]
kompletář po prvních chválách
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 7. srpen 2024 Sv. Kajetána, kněze, nezávazná památka
Narodil se roku 1480 ve Vicenze v severní Itálii. Vystudoval práva (1504) a
stal se úředníkem papežské kurie (1506). Všechen volný čas věnoval modlitbě
a návštěvám nemocnic. V roce 1516 byl vysvěcen na kněze. Později (1518)
odešel z Říma a v Benátkách založil nemocnici pro nevyléčitelně nemocné.
Po pěti letech založil spolu s Janem Petrem Caraffou, biskupem v Chieti,
kongregaci kněží, kteří měli žít v naprosté chudobě a sloužit
náboženskému vzdělání duchovenstva i lidu. Říkalo se jim teatini (podle
latinského názvu chietské diecéze) nebo také kajetáni. Z pověření papeže
Klementa VII. spolupracovali také na reformě breviáře a misálu. Kajetán
zemřel 7.VIII 1547 v klášteře v Neapoli. Za svatého byl prohlášen v roce
1671. Po jeho smrti se teatini rozšířili i do okolních zemí, zvláště když
se (1555) Caraffa stal papežem (Pavel IV.). V roce 1666 se usadili též v
Praze a postavili (1717) kostel sv. Kajetána.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Žalm 38 (39)
Prosba těžce nemocného
Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)
I
2 Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
abych se neprohřešil jazykem;
a pokud bude bezbožník stát blízko, *
budu svá ústa držet na uzdě. –
3 Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
ale má bolest jen se zjitřila,
4 srdce se v těle prudce rozpálilo. †
Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
a já jsem musil nahlas promluvit:
5 „Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
a jakou míru dní mám před sebou, *
ať poznám tak svou pomíjejícnost.“ –
6 Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
v tvých očích je můj život jako nic, *
a každý člověk jenom jako dech,
7 jen jako stín se tady člověk mihne, †
jen jako dech je všechno bohatství, *
jež hromadí a neví pro koho.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.
II
8 Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
Jen k tobě upínám svou naději.
9 Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
bláznům mě nenechávej na posměch!
10 A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
protože všechno je tvé řízení. –
11 Odejmi ode mne své navštívení! *
Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
12 Člověka za hřích postihuješ trestem †
a ničíš jeho nádheru jak mol: *
je každý člověk jenom jako dech. –
13 Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
poutník, jak všichni moji otcové.
14 Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
dříve než odejdu a zaniknu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.
Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.
Žalm 51 (52)
Proti pomlouvači
Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)
3 Co ty tak silácky se chlubíš *
špatností vůči zbožným?
4 Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
jazyk máš jako břitvu.
5 Zlo ti je milejší než dobro, *
lež ti je víc než pravda.
6 Máš rád jen zraňující slova, *
jazyku pomlouvačný! –
7 Bůh za to zahubí tě navždy, †
ze stanu vyvleče tě, *
ze země živých vytne.
8 Dobří to spatří plni bázně, *
on sám jim bude pro smích:
9 „Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
hledat své útočiště,
jen v majetek svůj doufal, *
na ničemnosti stavěl.“ –
10 Já však se jak strom olivový *
zelenám v domě Božím,
spoléhám vždy a stále *
na Boží slitování.
11 Navždy ti budu vzdávat díky *
za toto tvoje dílo,
tvé jméno před věrnými chválit *
za tvoji dobrotivost.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.
V.
Doufám, Pane, z duše doufám.
R.
Na tvé slovo vyčkávám.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Amosa
9,1-15
Záchrana spravedlivých
1Viděl jsem Pána
stát nad oltářem.
Řekl: „Udeř do hlavice sloupu,
až se zachvějí prahy chrámu;
všem jim rozbij hlavu,
i posledního z nich zabiji mečem;
kdo by z nich chtěl utéci, neuteče,
a kdo by se chtěl zachránit, nezachrání se.
2Kdyby sestoupili do podsvětí,
i odtamtud je má ruka vyvede;
i kdyby vstoupili na nebe,
i odtamtud je svrhnu.
3I kdyby se skryli na vrcholu Karmelu,
i tam je vyhledám a vezmu;
i kdyby se skryli před mýma očima
v hlubinách moře,
poručím tam hadu, a ten je uštkne;
4i kdyby odešli do vyhnanství,
hnáni svými nepřáteli,
poručím tam meči, a ten je pobije;
upřu na ně svůj zrak
k neštěstí, a ne ke štěstí.“
5Pán, Hospodin zástupů,
se dotýká země, a ta se třese;
budou na ní naříkat všichni obyvatelé.
Celá jako Nil vystupuje z břehů
a opadává jak egyptská Řeka.
6Hospodin staví na nebi stupně svého trůnu,
na zemi zakládá svou klenbu;
volá mořské vody
a vylévá je na zemský povrch
– jeho jméno je Hospodin.
7„Synové Izraele,
copak nejste pro mě jako synové Kuše?
– praví Hospodin.
Nevyvedl jsem Izraele
z egyptské země,
Filišťany z Kaftoru
a Aramejce z Kiru?
8Hle, oči Pána, Hospodina, se upírají
na hříšné království;
zničím ho
z povrchu země;
ale přece Jakubův dům
nevyhladím docela
– praví Hospodin.
9Neboť hle, já poručím
a zatřesu mezi všemi národy Izraelovým domem,
jako se pšenice vytřásá v řešetu,
že ani zrníčko nepadne na zem.
10Mečem zahynou všichni hříšníci mého národa,
kteří říkají: 'Nás zhouba nestihne, nepotká!'
11V ten den zbuduji
rozpadlou Davidovu chýši,
její trhliny zazdím,
zbořeniny obnovím,
jak za dávných dnů ji vystavím,
12aby ovládli to,
co zbylo z Edomu,
a všechny národy,
které jsou nazvány podle mě
– tak praví Hospodin, který to způsobí.
13Hle, přicházejí dny
– praví Hospodin –
kdy oráč zastihne žence,
kdo šlape hrozny, zastihne rozsévače,
hory budou oplývat mladým vínem
a všechny pahorky se rozvlní obilím.
14Změním osud svého izraelského lidu,
zpustošená města si vystaví a osídlí je,
vysadí vinice a z nich budou pít víno,
založí si zahrady a z nich budou jíst plody.
15Zasadím je do jejich země,
nikdo už je nevyrve
z půdy, kterou jsem jim dal!“
– praví Hospodin, tvůj Bůh.
RESPONSORIUM
Srov. Sk 15, 17.16.14.15
O.
Budou mě hledat všechny národy, které znají mé jméno. *
Vrátím se a znovu postavím Davidovu chýši, praví Pán.
V.
Bůh udělal první krok, když si chtěl z pohanů získat lid pro sebe, jak je psáno: *
Vrátím se a znovu postavím Davidovu chýši, praví Pán.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu svatého Kajetána
(Epist. ad Elisabeth Porto: Studi e Testi 177, Cittá del Vaticano 1954, pp. 50-51)
Kristus ať vírou přebývá v našich srdcích
Jsem hříšník a moc si o sobě nemyslím, ale obracím se na nejlepší Boží
služebníky, aby za tebe prosili požehnaného Krista a jeho Matku.
Nezapomínej však, že ani všichni svatí tě nemohou učinit tak milou
Kristu, jak to můžeš dokázat ty sama. Záleží to na tobě a chceš-li, aby
tě Kristus miloval a pomáhal ti, miluj ty jeho a zaměř svou vůli k tomu,
aby ses mu ve všem líbila; a pak nepochybuj, že i kdyby tě všichni svatí a
všichni tvorové opustili, on bude vždycky při tobě, když budeš potřebovat
pomoc.
Buď si naprosto jista, že jsme na této zemi cizinci a poutníci. Naší
vlastí je nebe. Kdo se pyšně vypíná, je na scestí a spěje k smrti. V
tomto pozemském životě máme získat život věčný, i když to sami vůbec
nedokážeme, protože jsme ho ztratili svými hříchy, ale Ježíš Kristus nám
ho znovu připravil. Proto mu máme stále děkovat, milovat ho, poslouchat
ho a být stále s ním, nakolik je to možné.
On se nám dal za pokrm. Jak je ubohý, kdo nezná tento veliký dar! Je nám
dáno vlastnit Krista, Syna Panny Marie, a my odmítáme; ale běda tomu, kdo
si nedá záležet, aby ho přijal. To dobro, které si přeji pro sebe,
vyprošuji snažně i tobě, milá dcero. Ale k jeho dosažení není jiné cesty,
než často prosit Pannu Marii, aby tě se svým slavným Synem navštívila.
Měj odvahu ji přímo prosit, aby ti svého Syna darovala, neboť on je v
Nejsvětější svátosti oltářní pravým pokrmem duše. Ona ti ho dá ráda a on
sám tě velmi rád přijde posilnit, abys mohla jít bezpečně kupředu tímto
temným lesem, kde nám mnoho nepřátel strojí úklady, ale zůstanou daleko,
když vidí, že se opíráme o takovou pomoc.
Dcero, nepřijímej Ježíše Krista proto, abys ho využívala podle svého
přání. Spíše si přeji, aby ses mu odevzdala a on přijal tebe, a jako tvůj
Bůh a Spasitel aby učinil s tebou a v tobě, cokoli chce. Po tom toužím, o
to tě prosím, a nakolik mi síly stačí, k tomu tě vybízím.
RESPONSORIUM
O.
Jak svatě kázal a jak nevýslovně miloval tento Boží muž! *
Pohrdl světskou slávou a dosáhl věčného života.
V.
Pro něho život byl Kristus a smrt ziskem. *
Pohrdl světskou slávou a dosáhl věčného života.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys povolal svatého Kajetána, aby následoval způsob života
apoštolů; na jeho přímluvu veď i nás, abychom se s upřímnou odevzdaností
snažili obnovit svůj život v duchu evangelia. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|