[ nová verze ]
10. červen 2024, Pondělí
2. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 10. týden Pro OP: Bl. Jana Dominiciho, biskupa, pro připomínku
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 10. červen 2024 Pro OP: Bl. Jana Dominiciho, biskupa, pro připomínku
Narodil se ve Florencii kolem roku 1355. Jeho otec se jmenoval Dominik, zemřel však ještě před Janovým narozením. Na jeho
památku užíval Jan příjmení Dominikův, tedy Dominici. V osmnácti letech vstoupil do řádu. Velmi jej ovlivnilo setkání se svatou
Kateřinou Sienskou, takže se stal horlivým spolupracovníkem blahoslaveného Rajmunda z Kapuy na reformě řádu. Papežské
dvojvládí, a později trojvládí, rozdělilo i řád sv. Dominika. Jan zůstal věrný římskému papeži. 12. května 1409 jej Řehoř XII.
jmenoval kardinálem. Jako kardinál se nemálo zasloužil o odstranění západního rozkolu. Koncilu v Kostnici se zúčastnil jako
zástupce římského papeže, kam přinesl jeho abdikaci. Nový papež Martin V. si ponechal Jana ve svých službách a v souvislosti
s odsouzením Mistra Jana Husa jej vyslal do Čech řešit husitskou otázku. Jan Dominici zemřel na zpáteční cestě v Budě 10. června
1419. Byl pohřben v klášterním kostele poustevníků sv. Pavla (paulínů) v Budě. Jeho kult potvrdil 9. dubna 1832 Řehoř XVI.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Duch plný darem pomazání svého
obhájce pravdy učinil si z něho,
pevného v boji, aby mohl tvůj lid
na pastvy vodit.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.
Žalm 30 (31), 2-9
Důvěrná prosba v utrpení
Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)
I
2 V tobě mám, Pane, své útočiště, †
nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
3 Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
pevným hradem, který mě chrání! –
4 Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
veď mě a provázej pro své jméno.
5 Zachraň mě ze sítí nastražených, *
vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –
6 Svého ducha ti do rukou vkládám, *
spasíš mě, Pane, Bože věrný!
7 V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
já však mám důvěru jedině v Pána.
8 Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
9 že jsi mě nevydal nepřátelům, *
že jsi mě vyvedl na volný prostor.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.
Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.
Žalm 30 (31), 10-19
II
10 Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
oči mám hořem zakaleny,
11 ve stálých útrapách plyne můj život, *
léta má míjejí v hořekování,
zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
údy mi slabostí podklesávají.
12 Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
13 Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
stal jsem se pohozeným střepem.
14 Slyším šuškání davu a hrozby, †
spolu se proti mně umlouvají, *
ukládají mi o holý život. -
15 Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
„ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
16 Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
zachraň mě ve svém milosrdenství!
18 [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
umlč je, uvrhni do podsvětí!
19 Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
která si troufají na spravedlivé, *
hovoří o nich s posměšnou pýchou.]
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.
Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.
Žalm 30 (31), 20-25
III
20 Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
kdo se před lidmi utekou k tobě!
21 Držíš je pod ochranou své tváře, *
kryješ je před lidským hanobením,
pod svou střechou jim úkryt dáváš *
před zlobou jazyků utrhačných. –
22 Chvála buď Pánu za divy lásky, *
které mi prokázal za útisku.
23 Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
už jsem zapuzen od tvých očí,
ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –
24 Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
Neboť své věrné Pán vždy chrání;
zato však těm, kdo jednají zpupně, *
plnou měrou za pýchu splatí.
25 Buďte silní a stateční srdcem *
všichni, kdo máte důvěru v Pána.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.
V.
Pane, k věrnosti mě veď a poučuj mě.
R.
Vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy Jozue
1, 1–18
Jozue je povolán od Boha a vybízí lid k zachování jednoty
1Po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova, řekl Hospodin Jozuovi, synu Nunovu, který Mojžíšovi přisluhoval:
2„Mojžíš, můj služebník, zemřel. Nyní tedy vstaň a přejdi s veškerým tímto lidem přes tento Jordán do
země, kterou dávám synům Izraele. 3Dal jsem vám každé místo, na které vaše noha šlápne, jak jsem přislíbil Mojžíšovi.
4Vaše pomezí povede od stepi a tohoto Libanonu až k veliké řece, řece Eufratu,
podél celé země Chetitů až k Velkému moři, kde zapadá slunce. 5Po všechny dny tvého života se proti tobě nikdo
nepostaví. Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě.
6Buď rozhodný a udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v dědictví, jak jsem se přísežně zavázal jejich
otcům, že jim ji dám. 7Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v Zákoně, který ti přikázal Mojžíš,
můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo, abys byl prozíravý ve všem, co budeš konat. 8Kniha tohoto Zákona
ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom
budeš jednat prozíravě. 9Nepřikázal jsem ti snad: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin,
tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš?“
10I přikázal Jozue předákům lidu: 11„Projděte táborem a přikažte lidu:
Připravte si zásobu potravin, neboť po třech dnech přejdete tento Jordán a půjdete obsadit zemi, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dává do vlastnictví.“
12Rubenovcům, Gádovcům a polovině kmene Manassesova pak Jozue řekl: 13„Pamatujte
na to, co vám přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův. Řekl: ‚Hospodin, váš Bůh, vám dopřál odpočinek a dal vám tuto zemi.‘
14Vaše ženy, děti a stáda zůstanou v zemi, kterou vám dal Mojžíš v Zajordání. Vy pak, udatní silou, ozbrojeni
jděte před svými bratřími a bojujte za ně, 15dokud Hospodin nedá odpočinout vašim bratřím
jako i vám, až i oni obsadí zemi, kterou jim dává Hospodin, váš Bůh. Tak se vrátíte do země svého vlastnictví a obsadíte ji, tu,
kterou vám dal Mojžíš, služebník Hospodinův, v Zajordání na východě.“
16Odpověděli Jozuovi: „Učiníme všechno, co jsi nám přikázal, a půjdeme všude, kam nás pošleš.
17Budeme tě poslouchat stejně, jako jsme poslouchali Mojžíše. Jen ať Hospodin, tvůj Bůh, je s tebou, jako byl s Mojžíšem.
18Kdo se tvému rozkazu postaví na odpor a tvých slov neuposlechne ve všem, co mu přikážeš, ať zemře. Jen buď rozhodný a udatný.“
RESPONSORIUM
Srov. Joz 1,5.6.9; Dt 31,20
O.
Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou, praví Pán. *
Buď rozhodný a udatný, neboť ty uvedeš můj národ do země oplývající mlékem a medem.
V.
Neboj se, neboť budu s tebou všude, kam půjdeš, a neopustím tě. *
Buď rozhodný a udatný, neboť ty uvedeš můj národ do země oplývající mlékem a medem.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů bl. Jana Dominici
(Il libro di amore di carita del B. Giovanni Dominici, ed. A. Caruti, Bologna, 1889, kap. 39–40, str. 464–474)
Největší však je láska
Víra a naděje se týkají jen lidí, láska je v Bohu. Víra může přenášet hory, láska však tvoří hory, nebe i zemi. Víra nabádá tvora, aby miloval, a tak
usiloval o dosažení ráje, láska však prosí Boha, aby milující sestoupil na zem, aby tak člověk dospěl do nebe cestou své lásky.
[Víra říká: Člověče, služ svému Bohu, jak je tvá povinnost. Láska říká: Bože, staň se člověkem a služ člověku,
který ti dluží více, než sám vlastní. Víra praví: Člověče, tluč na nebe, aby se ti otevřelo. Láska praví: Bože, prolom nebe, aby člověk nalezl
nebe otevřené. Víra učí člověka, aby zemřel z lásky k Bohu. Láska vyzývá Boha, aby Bůh zemřel pro člověka a člověk pro svého Boha. Víra ukazuje
člověku Boha z dálky, láska nese člověka k Bohu. Láska, která udělala Boha člověkem, dělá i člověka Bohem.]
Víra je pouze paní, protože vládne jen zde, kde nemáme trvalý domov, ale očekáváme budoucí. Avšak láska je vládkyní nebe i země. Víra je selka,
láska je měšťanka. Víra je vládkyně mnoha nízkých tvorů, láska andělů. Víra je nad otroky, láska nad milovanými dětmi a svatými.
Dobře to uvaž. Kdyby byl na slunci stejný svět, jako je náš, čím by byl osvěcován, zahříván, oblažován, esencí, protože slunce by obsahovalo ve své esenci
celý onen svět. Náš svět slunce osvěcuje, zahřívá, oblažuje a řídí ne samo sebou – nemůže přece přijít k nám – nýbrž svými paprsky, které k nám vysílá.
Důvod, proč slunce toto vše dělá svými paprsky, je ten, že nemůže přijít k nám. A totéž, a ještě mnohem více, si představ o Bohu.
Jako slunce svůj paprsek plodí Otec věčné a podstatné Slovo. Jako slunce a paprsek vydávají Otec a Slovo podstatný žár, to jest Ducha svatého. Toto
božské slunce je tedy moc, světlo a oheň; Otec, Syn a Duch svatý; moc, pravda a láska; jeden Bůh a tři osoby. A toto božské Slunce je celé mocné, celé svítí,
celé hoří. Nejsou to tři moci, nýbrž jedna; ne tři světla, nýbrž jedno; ne tři ohně, ale jeden.
Vyvstává tu nicméně malá pochybnost. Bylo řečeno, že my všichni jsme v Bohu a že Bůh je láska. Může se tedy zdát, že všichni jsme v lásce, a tedy
i v pravdě a v pravé moci. Ale to je nesprávné, protože v lásce je málokdo. A naopak mnoho lidí žije v omylu a ve lži, a ještě více ve slabosti a křehkosti.
Nejdříve odpovím příkladem: Mnoho ryb je na slunci, ale jsou přikryty vodou a nezahřejí se. Mnoho slepců se zdržuje na slunci, ale nevidí. Mnoho nádob
má v sobě pokrm, a nejedí. Viz tedy, že nestačí být na nějakém místě, abychom měli účast na síle toho místa, nejsme-li náležitě připraveni. Nemocný jí
bez užitku, mrtvý v ohni nevnímá teplo. Když někdo stojí na slunci, ale nechá na sebe neustále stříkat studenou vodu, nezahřeje se, ale stále se třese.
A tak i když se nalézáme v božském ohni, který nezahřívá tělo, ale zapaluje duši, nemáme z tohoto božského ohně žádné dobrodiní, pokud svou duši
neustále zasypáváme krupobitím těla, ledem světa a větrem pokušení. Proto je nutné, abychom měli duši odpoutanou – pak se nikdo neschová před jeho
žárem, jak praví žalmista.
RESPONSORIUM
O.
Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, našemu Pánu, *
že mě uznal za věrného a vzal mě do služby (aleluja).
V.
Snášel jsem obtíže jako dobrý voják Kristův v lásce, která plyne z čistého srdce, z dobrého svědomí a z opravdové víry, *
že mě uznal za věrného a vzal mě do služby (aleluja).
MODLITBA
Modleme se:
Bože, dárce nejvyšší moudrosti a nadpřirozené lásky, ty jsi svou milostí posiloval blahoslaveného
biskupa Jana v úsilí o zachování jednoty Církve a obnovení řeholní kázně; na jeho přímluvu dej,
ať vždy usilujeme o pokoj a jednotu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|