[ nová verze ]
20. květen 2024, Pondělí
3. týden žaltáře
Panny Marie, Matky Církve, památka Sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze (na Moravě závazná památka), nezávazná památka Sv. Bernardina Sienského, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 20. květen 2024 Sv. Bernardina Sienského, kněze, nezávazná památka
Narodil se roku 1380 v Massa Marittima u Sieny ve střední Itálii. Po
studiích církevního práva a po uzdravení z nemoci, kterou byl postižen
při ošetřování nemocných morem (1400), vstoupil do františkánského řádu
(1402). Stal se knězem (1404), vynikajícím lidovým kazatelem a šiřitelem
úcty k Jménu
Ježíš. Nemluvil o pohromách zvěstujících konec světa, jak
bylo tehdy zvykem, nýbrž o Ježíši Kristu a jeho božské lásce. Několikrát
byl nařčen z bludařství,
ale pokaždé byla uznána jeho nevina. Jako řádový
představený (1438 – 1442) se účastnil všeobecného sněmu ve Florencii.
Zemřel 20. V. 1444 v Aquile a už v
roce 1450 byl prohlášen za svatého.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.
Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)
I
1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí. –
4 Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.
II
7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda. –
10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje. –
13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
15 Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.
III
16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
17 když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova? –
18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
19 ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –
20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty. –
22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.
V.
Slyš, můj lide, nyní promluvím!
R.
Já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Kazatel
2, 1-3. 12-26
Marná je rozkoš a lidská moudrost
1Řekl jsem si ve svém srdci: „Nuže, zkusím tě s radostí;
užívej rozkoše!“ A hle - i to je marnost.
2O smíchu jsem řekl: „Jak je nesmyslný!“
A o radosti: „Jaký z ní prospěch?“
3Snažil jsem se osvěžit své tělo vínem – zatímco jsem myslí směřoval k moudrosti
– přidržel jsem se pošetilosti, dokud bych nepochopil, co je dobré pro lidi
dělat tady dole po všechny dny života.
12Uvažoval jsem o moudrosti, hlouposti a pošetilosti. Co udělá králův nástupce?
To, co už dělal předtím. 13Poznal jsem, že moudrost předčí hloupost, jako světlo
předčí tmu.
14„Moudrý vidí před sebou,
ale hlupák kráčí v temnotě.“
Také jsem poznal, že všechny potkává stejný osud.
15A řekl jsem si pro sebe: „I mne potká stejný osud jako hlupáka. Proč tedy být
moudrý? Jaký užitek z toho?“ A řekl jsem si pro sebe: „I tohle je marnost.“
16Vždyť se zrovna tak nevzpomíná dlouho na moudrého jako na hlupáka. Když uplyne
nějaký čas, na všechno se zapomene. Moudrý právě tak umře jako hloupý.
17Proto se mi zošklivil život, neboť nic se mi nelíbí, co se děje pod sluncem,
všechno je marnost a chytání větru. 18Proto se mi zošklivila všechna má práce,
kterou jsem tady vykonal a kterou musím zanechat tomu, kdo přijde po mně. 19Kdo
ví, zda bude moudrý, nebo hloupý? A přece bude rozhodovat o celé mé práci, která
mě stála námahu a píli tady pod sluncem. I to je marnost. 20Proto jsem ztratil
všechnu naději ze své práce, kterou jsem vynaložil pod sluncem. 21Vždyť se stává,
že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví
jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo.
22Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem?
23Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si
jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.
24Nic není lepší pro člověka, než aby jedl a pil a měl se dobře za všechnu svou
práci. A uvědomil jsem si, že i to je z Boží ruky. 25Neboť kdo by mohl jíst a pít
bez Boha? 26Vždyť člověku, který je mu milý, dává moudrost, poznání a radost, ale
hříšníkovi ukládá sbírat a shromažďovat, aby to nakonec zanechal tomu, kdo je
milý Bohu. I to je marnost a chytání větru.
RESPONSORIUM
Kaz 2, 26; 1 Tim 6, 10
O.
Člověku, který je mu milý, dává Bůh moudrost, poznání a radost, ale hříšníkovi ukládá sbírat a shromažďovat, aby to nakonec zanechal tomu, kdo je milý Bohu.
* I to je marnost a chytání větru.
V.
Kořenem všeho zla je láska k penězům; a už mnoho těch, kteří se po nich
pachtili, zbloudilo ve víře a připravili si mnoho bolestí. * I to je marnost a chytání větru.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Bernardina Sienského
(Sermo 49, De glorioso Nomine Iesu Christi, cap. 2: Opera omnia 4, 505-506)
Jméno Ježíš prozařuje kazatele
Jméno Ježíš prozařuje kazatele a způsobuje, že jsou prostoupeni jeho
světlem ti, kdo jeho slovo zvěstují, i ti, kdo je slyší. Odkud myslíš, že
se vzalo tak nenadále na celém světě planoucí světlo víry, ne-li z toho,
že se káže Ježíš? Což i nás nepovolal Bůh světlem a lahodností tohoto
jména ke svému podivuhodnému světlu? A těmto osvíceným, kteří v tomto
světle vidí světlo, ať právem řekne apoštol: Byli jste kdysi tmou, ale
teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla.
Proto se musí toto jméno rozhlašovat, aby svítilo a nezůstávalo ukryté.
A při kázání se nesmí vyslovovat nečistým srdcem či poskvrněnými rty,
naopak, má ho uchovávat a pronášet nádoba vybraná.
Proto praví Pán o apoštolovi: On je nádobou ode mne vyvolenou, aby nesl
mé jméno před pohany a krále i před syny izraelské. Vyvolenou nádobou,
říká, v níž je na prodej nejsladší tekutina; láká k napití, neboť jiskří
a září ve vyvolených nádobách; aby nesl mé jméno, říká.
Jako když se na sklizených polích zapálí oheň, a suché a neužitečné křoví
a trní shoří, a jako když vycházející slunce svými paprsky zažene
temnoty, a zloději, noční pobudové i podkopávači domů se skryjí, tak tomu
bylo, když Pavel kázal lidu: jako kdyby silně zaburácel hrom, jako kdyby
vypukl mocný oheň, jako kdyby vyšlo slunce v plném jasu, shořela nevěra,
jako vosk rozpuštěný silným žárem zanikl klam a blud, a zazářila pravda.
Neboť Pavel rozhlašoval Ježíšovo jméno slovy, listy, zázraky i příkladem
života. Chválil ustavičně Ježíšovo jméno, vyznával je a velebil.
Apoštol nesl toto jméno jako světlo také před krále a pohany i před syny
izraelské, osvěcoval národy a všude vybízel: Noc pokročila, den se
přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla.
Veďme počestný život jako ve dne. A ukazoval všem světlo hořící a zářící
na svícnu a na každém místě hlásal Ježíše, a to ukřižovaného.
Proto Církev, snoubenka Kristova, stále se opírá o jeho svědectví, jásá
s prorokem a říká: Učils mě Bože, od mládí, dodnes tvé mocné činy hlásám; až dosud znamená stále. Také prorok k tomu vybízí:
Zpívejte k poctě jména Páně, zvěstuje denně jeho
spásu, to jest Ježíše Spasitele.
1 1 Petr 2, 9
2 srov. Žl 35 (36), 10
3 Ef 5, 8
4 srov. Sk 9, 15
5 srov. Sir 51, 15 (Vulg.)
6 srov. Sk 9, 15
7 Řím 13, 12-13
8 1 Kor 2, 2
9 Žl 70 (71), 17
10 Žl 95 (96), 2
RESPONSORIUM
Sir 51, 15ab; Žl 9, 3
O.
Bez ustání chci chválit tvé jméno, *
s vděčností je opěvovat.
V.
Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno. *
S vděčností je opěvovat.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys naplnil svatého kněze Bernardina velikou láskou a horlivostí,
aby šířil úctu k svatému jménu Ježíš; pro jeho zásluhy a na jeho přímluvu
naplň svou láskou i nás. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|