[ nová verze ]
21. únor 2024, Středa
1. týden žaltáře
Doba postní, 1. týden Sv. Petra Damianiho, biskupa a učitele Církve, pro připomínku
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 21. únor 2024 Sv. Petra Damianiho, biskupa a učitele Církve, pro připomínku
Narodil se roku 1007 v Ravenně. Po studiích začal učit, ale brzy odešel do společenství poustevníků ve Fonte Avellana u Gubbia (1035). Stal se
tam převorem a velmi přispěl k prohloubení řeholního života. V roce 1057 byl jmenován kardinálem a biskupem v Ostii. Ve službách u papežského dvora uplatnil své
velké nadání a horlitelskou snahu zbavit církev všeho, co ji morálně ohrožovalo. Po roce 1063 se vrátil do kláštera, ale i potom konal časté cesty jako papežský
legát. Při návratu z jedné z nich zemřel ve Faenze roku 1072.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
HYMNUS
Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.
Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.
Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.
Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.
Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství
V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)
I
2 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
3 Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
ty jsi můj štít a záchrana moje!
4 Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
osvobodil mě od nepřátel! –
5 Smrtící vlny mě zalily, *
příboje zkázy mě plnily děsem.
6 Osidla temnot mě ovila, *
smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
7 K Pánu jsem volal v úzkostech, *
k Bohu jsem křičel o záchranu.
Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
k jeho uším došel můj nářek.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.
Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.
II
8 A tu se zachvěla, pohnula zem, †
v základech hor se zakolísala, *
jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.
9 Z jeho nozder valil se dým, †
z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
řeřavé uhlíky sršely z něj.
10 Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
s černými mračny pod nohama. –
11 Na cherubovi přilétal, *
na perutích vichru se snášel.
12 Celý se halil v temnotách, *
do clony z tmavých vod a mraků.
13 Ze záře, která před ním šla, *
padaly kroupy a řeřavé uhlí. –
14 Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
15 Vysílal šípy do všech stran, *
blesky metal a kolkolem sršel.
16 I bylo vidět až na mořské dno, *
obnažily se základy země,
když jsi, Pane, zahrozil, *
zadul vichřicí svého hněvu. –
17 Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
18 vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
z přesily mocných nenávistníků.
19 Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
Pán mi však přispěchal na ochranu.
20 Na volný prostor vyvedl mne, *
zachránil, v kom našel zalíbení.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.
Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.
III
21 Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
splatil mi za to, že ruce mám čisté;
22 za to, že po cestách Páně jsem šel, *
od svého Boha neodpadl.
23 Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
zákony jeho jsem neodmítal.
24 Zůstal jsem před ním bez viny, *
chránil se bedlivě před proviněním.
25 Odplatil Pán mou nevinnost, *
neboť viděl, že ruce mám čisté. –
26 K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
a s dobrým jednáš dobrotivě.
27 Čistému odplácíš čistotou, *
k chytrákům však jsi opatrný.
28 Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
pohledy zpupné však pokořuješ.
29 Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
Bůh můj mé temnoty ozařuje.
30 S tebou ztékám valy a zdi, *
se svým Bohem přeskočím hradby.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.
V.
Obraťte se a čiňte pokání.
O.
Obnovte své srdce a svého ducha.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Mojžíšovy
10, 21 – 11, 10
Bůh trestá Egypt tmou a ohlašuje smrt prvorozenců
10.21Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vztáhni ruku k nebi, aby nastala v egyptské zemi tma tak hustá, že ji bude možné hmatat!“
22Mojžíš vztáhl ruku k nebi a nastala
hluboká temnota v celé egyptské zemi po tři dny. 23Jeden neviděl druhého a nikdo se nemohl hnout ze svého místa po
tři dny, ale všichni synové Izraele měli světlo tam, kde přebývali.
24Farao zavolal Mojžíše a Áróna a řekl jim: „Jděte a obětujte Hospodinu. Jenom váš brav a skot zde zůstane; i vaše
děti mohou jít s vámi.“ 25Mojžíš odpověděl: „I kdybys dal do našich rukou oběti a celopaly, abychom je obětovali
Hospodinu, našemu Bohu, 26přece i naše stáda půjdou s námi, ani kopyto tu nezůstane, neboť z nich vezmeme,
a budeme obětovat Hospodinu, našemu Bohu. My sami nevíme, co budeme obětovat Hospodinu, dokud nepřijdeme na to místo.“
27Ale Hospodin zatvrdil faraónovo srdce a nechtěl je propustit. 28Farao zvolal:
„Jdi pryč ode mě! Chraň se znovu vidět moji tvář! v ten den, kdy ji uvidíš,
zemřeš!“ 29Mojžíš odpověděl: „Tak se stane, jak jsi řekl: tvoji tvář už neuvidím!“
11.1Hospodin řekl Mojžíšovi: „Ještě jednou ranou stihnu faraóna a Egypt, a potom vás odtud propustí,
dokonce přinutí vás vyjít. 2Poruč tedy lidu, aby si každý vyžádal od svého souseda a každá od své sousedky předměty
ze stříbra a ze zlata; 3Hospodin vzbudí u Egypťanů přízeň k lidu.“ Sám Mojžíš
byl velmi vážený v egyptské zemi, v očích faraónových služebníků i v očích lidu.
4Mojžíš řekl ještě faraónovi: „Tak praví Hospodin: ‚Uprostřed noci projdu Egyptem; 5každý
prvorozenec v egyptské zemi zemře, od prvorozence faraónova, který má sedět na jeho trůnu, až do prvorozence služky, která mele u mlýnku, i všechno prvorozené
u dobytka. 6Po celé egyptské zemi nastane veliký křik, jaký ještě nebyl a jaký už nebude.
7Ale u synů Izraele neštěkne pes ani na člověka, ani na dobytek, abyste poznali, že Hospodin podivuhodně rozlišuje
mezi Egypťany a Izraelity. 8Pak sestoupí všichni tito tvoji služebníci ke mně a pokloní se mi s prosbou:
Vyjdi ty a všechen lid, který jde za tebou. Potom vyjdu!‘“ a Mojžíš vyšel od faraóna s rozhněvanou tváří.
9Hospodin řekl Mojžíšovi: „Farao vás neposlechne, a tak se stane mnoho mých znamení v egyptské zemi.“
10Mojžíš a Árón učinili všechna tato znamení před
faraónem, ale Hospodin zatvrdil faraónovo srdce, takže syny Izraele ze své země nepropustil.
RESPONSORIUM
Mdr 18, 4; 17, 20; 18, 1
O.
Ti, kteří drželi ve vězení tvé syny, si zasluhovali být zbaveni světla.
* Vždyť skrze tvůj lid měl svět dostat nehynoucí světlo Zákona.
V.
Nad Egypťany se prostírala tíživá noc, tvoji svatí však přebývali v nejjasnějším světle.
* Vždyť skrze tvůj lid měl svět dostat nehynoucí světlo Zákona.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homiletických pojednání biskupa Afraata
(Dem. 11, De circumcisione, I1-12: PS 1, 498-503)
Obřízka srdce
Zákon a smlouva se v minulosti zcela měnily. Neboť Bůh změnil první smlouvu s Adamem a uzavřel novou s Noemem. Jinou zase s Abrahámem, ale
i tu změnil a dal novou Mojžíšovi. Když pak mojžíšská úmluva nebyla dodržována, dal poslednímu pokolení smlouvu, která už neměla být nikdy
nahrazena jinou. Takže Adamovi dal Bůh příkaz, aby nejedl ze stromu života, Noemovi na znamení smlouvy sklenul mezi mraky duhu, Abrahámovi,
kterého si již dříve vyvolil pro jeho víru, dal později obřízku jako znamení a pečeť pro potomstvo. Mojžíš měl velikonočního beránka, smírnou
oběť za lid.
Všechny tyto smlouvy se ovšem jedna od druhé lišily. Další obřízka, kterou doporučuje ten, který nabídl všechny ty smlouvy, je ta, o které
řekl prorok Jeremiáš: Odstraňte předkožku vašeho srdce.1 A jestliže byla pevná úmluva, kterou Bůh učinil s Abrahámem, pevná a spolehlivá je i tato
(o které mluví Jeremiáš) a nelze ji dále měnit, ať už kvůli těm, kteří nejsou vázáni zákonem o obřízce, nebo kvůli těm, kteří mu podléhají.
Bůh dal přece Mojžíšovi zákon s příslušnými ustanoveními a příkazy. Ale když ho Izraelité nezachovávali, zákon a jeho ustanovení zrušil
a přislíbil, že dá novou smlouvu, která bude odlišná od té předchozí, ačkoli ten, kdo ji nabízí, je v obou případech stejný. A toto je ta
zaslíbená úmluva: Poznají mě všichni od nejmenšího do největšího.2 A v této úmluvě už neexistuje tělesná obřízka jako znamení pro lid.
Zjišťujeme, můj nejmilejší, že Bůh v různých pokoleních stanovil zákony, které byly v platnosti, dokud on sám chtěl. Ale později zastaraly, jak
o tom říká apoštol: Boží království existovalo v minulosti v různých dobách v rozličných podobách.3
Náš Bůh je pravdivý a jeho ustanovení jsou nejvýš důvěryhodná; každá jeho smlouva byla ve svém čase uzavřena jakožto pevná a pravá. A tak ti, kteří
byli obřezáni ve svém srdci, žijí a jsou znovu obřezáváni v pravém Jordánu, a tím je křest na odpuštění hříchů.
Když Jozue, syn Nunův, přešel s lidem Jordán, obřezal lid kamenným nožem. Ježíš, náš Spasitel, podruhé obřezal obřízkou srdce národy, které v něho
uvěřily a byly omyty křtem a obřezány mečem, to jest jeho slovem, které proniká hlouběji než jakýkoli dvojsečný meč.4
Jozue, syn Nunův, převedl lid do země zaslíbené. Ježíš, náš Spasitel, přislíbil zemi života všem, kteří přejdou pravý Jordán a uvěří a dají si
obřezat předkožku svého srdce.
Blahoslavení jsou tedy ti, kdo byli obřezáni ve svém srdci a znovu se narodili z vody druhé obřízky. Ti totiž dostanou dědictví s Abrahámem,
věrným vůdcem a otcem všech národů, protože jemu byla jeho víra připočtena za spravedlnost.5
1 Jer 4, 4
2 Jer 31, 34
3 srov. Žid 1, 1
4 srov. Žid 4, 12
5 srov. Gn 15, 6
RESPONSORIUM
Žid 8, 8. 10; 2 Kor 3, 3
O.
Uzavřu s Izraelovým domem smlouvu novou: svoje zákony jim vložím do mysli.
* Do srdce jim je napíšu, ne inkoustem, ale Duchem živého Boha.
V.
Dám svůj zákon ne na deskách kamenných, ale na jiných deskách: v lidských srdcích.
* Do srdce jim je napíšu, ne inkoustem, ale Duchem živého Boha.
TŘETÍ ČTENÍ
Z dopisu svatého Petra Damianiho nemocnému příteli
(Lib. 8, 6; PL 144, 473-476)
S veselou myslí očekávej po smutku radost
Milý příteli, prosil jsi mě, abych ti napsal pár slov útěchy. Sužuje tě mnoho trápení a já mám konejšivými slovy osladit trpkost tvé duše.
Nespí-li však tvá rozvaha a tvůj rozum, je útěcha nasnadě, neboť sama slova Písma, jak si získat dědictví, nepochybně ukazují, že to Bůh tě
vychovává jako syna. Vždyť to nelze říci otevřeněji, než když se praví: Synu, přicházíš-li sloužit Bohu, stůj ve spravedlnosti a v bázni
a připrav svou duši na pokušení.1
Kde je totiž bázeň a spravedlnost, tam kříž protivenství není trápením otroka, ale otcovským cvičením v kázni.
Proto i blažený Job uprostřed ran a utrpení sice volal: Kéž ten, který mě stvořil, také mě zničí, kéž vztáhne ruku a podetne mě!2 ale hned
dodal: To, že mě v utrpení neušetří bolesti, je mi útěchou.3
Božím vyvoleným je velkou útěchou právě to, že je Bůh navštěvuje křížem. Vždyť snesou-li chvilkové rány, nabudou sil jít v pevné naději za ziskem
slávy nebeské blaženosti.
Kladivo přece buší do zlata proto, aby kovolitec odstranil zbytky strusky, a pilník sbrušuje stále více povrch nerostu, aby se zářivěji zaleskla
žilka prosvítajícího kovu. Jako pec ověří hrnčířovu nádobu, tak zkouška utrpení ověří člověka spravedlivého.4 A proto se říká u Jakuba: Velmi se
z toho radujte, bratři, když se octnete ve všelijakých zkouškách.5
Takže by se právem měli radovat ti, které zde na světě potká za jejich zlé skutky trápení, vždyť za dobro, které vykonali, je čeká věčná odplata
v nebi.
Nuže tedy, bratře drahý a rozmilý, i když se na tebe ze všech stran sypou rány, i když do tebe buší trestající Boží kázeň, ať nedolehne na tvou
duši beznaděj, nestěžuj si a nereptej, nedej se strávit truchlivostí a zármutkem, nebuď malomyslný a netrpělivý, překonávej všechno s jasnou
tváří, s veselou myslí a s díkůčiněním na rtech.
Zajisté je to chvályhodné řízení Boží, že Bůh trestá své vyvolené časnými tresty, aby je uchránil od věčných, že tlačí k zemi, aby mohl
pozdvihnout, že řeže, aby uzdravil, že svrhává, aby povýšil.
Nuže, milý bratře, těmito a dalšími příklady z Písma svatého posiluj svou mysl k trpělivosti a s veselou myslí očekávej po smutku radost.
K této radosti ať tě povznese naděje a ať láska roznítí tvou horlivost, aby náležitě opojená duše zapomněla na to, co trpí zvenčí, a vzplanula
a zamířila k tomu, o čem uvnitř rozjímá.
1 srov. Sir 2, 1-2
2 srov. Job 6, 9
3 srov. Job 6, 10
4 srov. Sir 27, 5
5 Jak 1, 2
RESPONSORIUM
Srov. Sir 31, 8.11a. 10cd
O.
Blahoslavený člověk, jenž se uchrání poskvrny a nehoní se za zlatem. *
Jeho majetek bude upevněn.
V.
Kdo mohl hřešit a nezhřešil, konat zlo a nekonal je. *
Jeho štěstí bude zajištěno v Pánu.
MODLITBA
Modleme se:
Všemohoucí Bože, tys posiloval svatého biskupa Petra, aby svůj život strávil ve službách tvé
Církve; pomáhej nám, abychom se řídili jeho učením a příkladem, ničemu nedávali přednost před
Kristem, a tak došli do věčné radosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|