Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

Ty Králi mučedníků svých,
koruno vyznávajících,
ty vedeš v říši nadhvězdnou,
kdo světskou slávou pohrdnou.

Svůj laskavý sluch nachyl k nám
i k našim snažným modlitbám.
Za chvály palem vítězných
nám hříšným odpusť všechen hřích.

Ty v mučednících vítězíš,
jak šetřit vyznavače víš:
nad hříchy dej nám vítězství
pro svoje milosrdenství.

To uděl, Otče přesvatý,
i Synu stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.

¹ Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
      proč se skrýváš za časů tísně?
² Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
      že padá do nástrah, které mu schystal.
³ Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
      loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
⁴ Svévolník v duchu pyšně si říká: *
      „Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –

⁵ Jemu se povede vždycky, co páchá, †
      na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
      a svým odpůrcům jenom se šklebí.
⁶ V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
      od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –

⁷ Ústa má plná klamu a křivdy, *
      na jazyku jen trýzeň a hoře.
⁸ Za humny sedá na číhané, †
      úkradkem vraždí nevinného, *
      očima slídí po chudáku.
⁹ V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
      číhá, jak lapit ubožáka; *
      lapí ho, vtáhne do své sítě.
¹⁰ Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
      slabí tak padají do jeho moci.
¹¹ V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
      odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

¹² Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
Nezapomínej na ubožáky!
¹³ Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –

¹⁴ Ty sám však vidíš strasti a muka, *
      hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
    Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
      ty jsi pomocník osiřelých.
¹⁵ Rámě přeraz hříšnému lotru, *
      potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –

¹⁶ Pán je králem na věky věků, *
      vymizí pohané z jeho země.
¹⁷ Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
      v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
¹⁸ sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
      Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

² Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
věrnost mezi lidmi už se ztratila.
³ Jeden druhého tu slovem obelhává, *
mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –

⁴ Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
jazyky, co mluví opovážlivě,
⁵ ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –

⁶ Utištění slabí, naříkají chudí, †
      proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
      opovrženému spásu přinesu!“
⁷ Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
      čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –

⁸ Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
před tím plemenem nás navždy zachráníš,
⁹ i když bezbožníci pyšně vykračují *
a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Budoucí obnova Božího lidu: nové srdce, nový duch

     ¹⁶Hospodin mě oslovil: ¹⁷„Synu člověka, když bydlel Izraelův dům ve své vlasti, poskvrnil ji svým chováním i svými skutky; jejich chování bylo přede mnou jako nečistota ženy v době její měsíční nevolnosti. ¹⁸Proto jsem na ně vylil svůj hněv pro krev, kterou prolili na zemi, znesvěcenou jejich modlami. ¹⁹Rozptýlil jsem je mezi národy, do zemí rozehnal, soudil jsem je podle jejich chování a skutků. ²⁰Kamkoli však přišli mezi národy, znesvěcovali mé svaté jméno, neboť se říkalo: ‚Je to lid Hospodinův, a přece museli vyjít z jeho země!‘ ²¹Slitoval jsem se tedy nad svým svatým jménem, znesvěceným od Izraelova domu mezi národy, k nimž přišli.
     ²²Proto řekni Izraelovu domu: Tak praví Pán, Hospodin: Nedělám to pro vás, Izraelův dome, ale pro své svaté jméno, které jste znesvětili mezi národy, k nimž jste přišli. ²³Posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi národy. Vy jste ho mezi nimi znesvětili! Tu poznají národy, že já jsem Hospodin – praví Pán, Hospodin – až na vás před jejich očima dokážu, že jsem svatý! ²⁴Vezmu vás z národů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší vlasti. ²⁵Pokropím vás očistnou vodou a budete čistí ode všech svých nečistot, očistím vás od všech vašich model. ²⁶Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha, odejmu z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. ²⁷Vložím do vás svého ducha a způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je. ²⁸Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já budu vaším Bohem. ²⁹Ze vší vaší nečistoty vás vysvobodím; přivolám obilí a rozmnožím ho, nevydám vás už hladu. ³⁰Rozmnožím ovoce stromů a polní úrodu, abyste už nemuseli kvůli hladu snášet pohanu národů. ³¹Tu si vzpomenete na své špatné chování, své nedobré skutky, sebe sami si zošklivíte pro své nepravosti a hanebnosti. ³²Nedělám to kvůli vám – praví Pán, Hospodin – ať je vám to známo! Styďte se a propadněte se hanbou za své chování, Izraelův dome!
     ³³Tak praví Pán, Hospodin: Až vás očistím ze všech vašich nepravostí, osídlím města; až budou obnoveny trosky, ³⁴bude zpustošená země znovu obdělávána – ta, která byla pouští v očích každého, kdo jí procházel. ³⁵Tehdy se řekne: ‚Tato země, která byla zpustošena, je teď jako zahrada v Edenu; zničená, zpustošená a vyvrácená města jsou znovu opevněna a obývána.‘ ³⁶Tu poznají národy, které kolem vás zbudou, že já, Hospodin, jsem vystavěl, co bylo zříceno, znovu zasadil, co bylo zpustošeno. Já, Hospodin, jsem to řekl a také to vykonám.“

Z dopisu sv. kněze a mučedníka Dominika Ibaňeze de Erquicia vlasnímu otci

(Srov. SCCS, Offic. Hist. 84, Positio super martyrio, Romæ 1979, str. 116–118)

     […] Nejmilejší otče, trochu Ti bude útěchou můj dopis, když jinak Tě nemohu potěšit ani Ti ukázat své synovské srdce. Ani Ti nemohu jinak pomáhat než před Bohem. To také neopomíjím ve svých ubohých modlitbách a v oběti mše svaté: Ať žijeme nebo umíráme. Totéž činím pro všechny příbuzné a pro všechen tento lid. Vyprošuji jim všechno dobré.
     Před osmi lety jsem opustil Filipíny a přesunul se do Japonska. Zde už dvacet let zuřilo pronásledování křesťanů. V té době bylo umučeno mnoho řeholníků i laiků. A den ze dne je toto pronásledování sveřepější, takže se hlavně v těchto dvou letech nedá vylíčit. Loni na konci měsíce července přišel do města, kde se nyní zdržuji, ukrutný prefekt, který obsadil na souši i na moři všechny únikové cesty, aby nikdo nemohl utéci. Začal křesťany tak krutě trýznit, že jich velmi mnoho přivedl k pádu, takže opustili víru v Krista […].
     Když tato bouře poněkud utichla, snažili se pochytat řeholníky. My jsme se oblékli do šatů domorodců a schováváme se každý jinde. Kdo objeví řeholníky, tomu vyplatí odměnu. Tak tedy 20. listopadu dopadli na hoře jistého řeholníka z řádu svatého Augustina a po třech dnech chytili v tomto městě kněze z Tovaryšstva Ježíšova, rodáka z této země. Byl chycen tak blízko místa, kde jsem byl já, že jsem o šesté hodině uprchl v přestrojení z domu a svěřil se Boží prozřetelnosti […].
     V příštím měsíci květnu zajali laického bratra z řádu svatého Františka. Takže nyní bylo chyceno pět řeholníků spolu se vším lidem. Skoro 400 osob se stalo mučedníky. V minulém měsíci byli mnozí zaživa upáleni a asi třicet jich bylo rozřezáno bambusovou pilou. Krutá jsou muka, kterými se snaží ubožáky přinutit k odpadu od víry. Některé pozvolna vaří ve vřelé vodě, kterou jim lijí na hlavu spolu se sírou, smolou, olejem a jinými věcmi, jež zvětšují trýzeň. Jiné pověsí na kříž, jiné potápějí do vody, aby zmrzli, jiné zahrabou do půli těla do země a pozvolna je řežou bambusovou pilou, takže se muka protáhnou na sedm nebo osm dní. Řeholníky dosud nemučí jinak, než že je zaživa pálí dřevem, které je položeno opodál, takže nejsou přímo v plamenech a umírají pomalu.
     Nyní se dostávám do nebezpečí, které je největší z tohoto pronásledování. Tuším už, že tento dopis je poslední, který napíšu. Jednejme tedy tak, můj nejmilejší otče, abychom se v nebi viděli na věky a nemuseli se už bát žádného odloučení. Nestarejme se o tento svět, protože je pro nás vyhnanstvím a odděluje nás od Boha, který je všechno naše dobro! Totéž říkám své vřele milované sestře, aby nezapomínala modlit se za mne k Bohu. Pozdravuji všechny příbuzné a známé. Ať tě náš Pán zachová pro věčnou vlast!

(in: I martiri dell’Ordine dei Predicatori tra i 205 nel Giappone a cura del P. Pio Tommaso Masetti, Roma 1868, str. 357)

     Církev byla už od začátku zavlažována krví mučedníků. Ale ani později nepřestala nikdy přinášet obdivuhodné příklady statečnosti, neboť tyrani si vymýšleli nové způsoby mučení, aby otřásli pevností Kristových vojínů, a takto zvětšili koruny a palmy hrdinných bohatýrů, kteří se stali věčnou ozdobou církve. Dělo se to nikoli bez moudrého úradku Boží prozřetelnosti. Bylo zcela zjevné, že při tvrdém zápasu byl přítomen původce naší víry Ježíš Kristus, který, jak píše svatý Cyprián, „sešikoval a povzbudil bojovníky a obhájce svého jména, on bojoval a zvítězil ve svých služebnících“.
     Již od roku 1617 až do roku 1632 bylo Japonsko úrodné na mučedníky. Vypukla bouře ukrutného pronásledování proti Kristovu náboženství, které tam bylo šťastně zaneseno hlasateli evangelia. Japonský císař Taikosama vzplanul neslýchanou zuřivostí a chtěl tam úplně vyhladit křesťanské jméno. Roku 1597 dal 26 neohrožených obhájců víry ukřižovat a jeho nástupci ve vládě nejenže závodili s jeho krutostí a zběsilostí, ale ještě ho daleko předčili. Byl totiž vydán zákon, aby byl zatčen každý, kdo by pomáhal křesťanům, a zejména kněžím. Měl být potrestán vyhnanstvím, zabavením majetku, ano i stětím. Kříže, oltáře, chrámy a jakékoli připomínky přesvatého náboženství měly být na příkaz zmocněnce rozházeny a zničeny. Aby vyzkoušeli pevnost víry křesťanů, sáhli k nejvybranějšímu mučení, takže se člověk hrozí, má-li na to jen vzpomenout, nebo o tom mluvit. Některým visícím na kříži byl mečem proboden bok, jiní byli pověšeni na kříž hlavou dolů, velmi mnoho jich bylo ošklivě roztrháno a byly jim uřezány údy, mnozí byli páleni pomalým ohněm, nemálo jich bylo ponořeno do vody se sírou nebo do ledové vody a tam zahynuli přeukrutnými dlouhotrvajícími mukami. Posléze jiní byli mučeni hladem, žízní, mrskáním a špinavým žalářem, až nakonec vysíleni zaměnili tento smrtelný život za nesmrtelný a blažený.
     Tak ukrutná muka trpěli s povzneseným a radostným duchem a tím napodobili sílu prvních mučedníků církve. „Stáli totiž“ – abychom užili slova svatého Cypriána – „silnější než jejich mučitelé a přeukrutné dlouhotrvající týrání nemohlo zdolat jejich nezdolnou víru.“ A nejen kněží a hlasatelé evangelia vytrvali v zápase odvážně a pevně, ale byli to i lidé obojího pohlaví, jakéhokoli stavu a věku, slovutná knížata a muži z královské krve, vznešené matrony, něžné panny, starci sešlí věkem, jinoši i čtyřletí hoši a dívky, takže tak neslýchaná síla a vytrvalost se musí připisovat jen pomoci nebeské milosti.
     Víc než tisíc je těch, kteří za onoho dlouhého, mnohaletého zápasu potvrdili křesťanskou víru prolitím krve, ale o těchto lidech se dalo jen pramálo vypátrat apoštolskou autoritou. Neboť ačkoli se tolik běsnilo proti křesťanům, byly pořízeny záznamy o vyšetřování jenom ve Španělsku, v Manile na Filipínách a v Macau v Číně. Nicméně bylo vyslechnuto velice mnoho věrohodných svědků a ti vypověděli to, z čeho je zjevné opravdové mučednictví dvou set a pěti hrdinů.
     V tomto slavném šiku mučedníků náleží mnoho kněží i laiků k řeholnímu řádu bratří kazatelů svatého Dominika. Mezi nimi vynikají Alfons Navarreta, Alois Flores, Angelus Orsucci, František de Morales, Alfons de Mena a Dominik Castellet; mnohými se může chlubit řád bratří Menších svatého Františka; z mnoha svých příslušníků se raduje řeholní řád poustevníků svatého Augustina, a konečně je ozdobeno palmami svých mučedníků i Tovaryšstvo Ježíšovo. Následují jako jejich spolumučedníci světští mužové a jejich manželky a děti.
     Jména mučedníků uvede seznam přiložený k tomuto dopisu.
     Po smrti spravedlivých, která je drahocenná v Božích očích a která, jak napsal týž svatý Cyprián, „koupila si nesmrtelnost za cenu krve a přijala korunu za dovršenou ctnost“, začala se hned sepisovat akta potřebná k poznání kauzy.

Z listu blahoslaveného Alfonse Navarrety bratřím kazatelům v Japonsku a bratra Melchiora Manzana, filipínského provinciála, u příležitosti mučednictví bratra Tomáše Zumarragy

(srov. Lettere edificanti scritte dai frati predicatori martirizzati nel Giappone, a cura di P. Tommaso Masetti, Roma 1868, str. 1; I martiri dell’Ordine dei Predicatori tra i 205 nel Giappone…, a cura di P. Tommaso Masetti, Roma 1868, str. 268–269)

Velmi pěstujte pokoj a bratrství s jinými náboženstvími

     Milí otcové, ať je Ježíš ve vašich duších a ať vám dá svého svatého Ducha. Už vidíte, jak tato obec křesťanů pozvolna zaniká. Je nutné dávat těmto křesťanům dobrý příklad; proto vás prosím z lásky k našemu dobrému Ježíši, hleďte, abyste byli opravdovými syny našeho svatého otce Dominika. Velmi pěstujte pokoj a bratrství s jinými náboženstvími. Já jdu do Omury zpovídat a potěšit tamní křesťany, protože nadešel vhodný čas, kdy budou více povzbuzeni čerstvou krví mučedníků. Dej Bůh, aby má cesta byla trochu užitečná!
     A protože by se mohlo stát, že mě vsadí do vězení, nechávám na svém místě otce Františka Moralese, a kdyby mi náhodou vzali život, můžete jmenovat provinčního vikáře, který by vás řídil, jak to určují stanovy. Z lásky k Bohu odpusťte mi špatné příklady, které jsem vám snad dal, ať jako podřízený, ať jako představený. Pán Bůh ať zůstává s vámi: já vás nosím ve svém srdci a vy na mne pamatujte ve svých modlitbách a obětech. Vroucně vás prosím, podporujte Pavlovu manželku a její dítě a pomáhejte jim, protože on jde se mnou pomáhat křesťanům a mohlo by se stát, že ho to přivede k mučednictví. Velmi vám doporučuji, abyste se starali o děti.
     V den přenesení našeho svatého otce Dominika 24. května 1617. Br. Alfons Navarreta, vikář.
     Pokud jde o bratra Tomáše Zumarragu, kdybych měl o něm mluvit, jak to žádají jeho ctnosti, bylo by zapotřebí dlouhého pojednání, a ne krátké zprávy… Byl poslán svatou poslušností do japonského království. Vydal tam bohaté ovoce, protože velmi elegantně a uhlazeně používal jazyk oné země. Velmi horlivě podporoval onu křesťanskou obec, byl jako druhý prorok Mojžíš, milý Bohu i lidem. Na sebe byl velice přísný. Neměl ani lůžko ani jiné šaty než ty, které obyčejně nosil, protože chtěl žít jako opravdový chuďas. Spal vždycky oblečený a to není malé pokání. Tak málo dbal na sebe a tak málo si cenil své osoby, že nikdy nepřijal žádnou hodnost. Žil v japonském království víc než dvacet let a pracoval na jeho obrácení a na šíření svatého evangelia. Touto činností se zabýval, když ho zatkli strážci spravedlnosti. Zůstal ve vězení pět let a přitom tam uplatňoval všechny možné ctnosti: posty, bičování, modlitbu, a tím si získal mučednickou korunu.

Modleme se:
Všemohoucí a milosrdný Bože, kázáním blahoslaveného mučedníka Dominika a jeho druhů jsi přivedl národy Dálného východu k poznání tvého jednorozeného Syna; pokorně tě prosíme: na jejich přímluvu upevni víru těch, které svým kázáním přivedli ke Kristu. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

26. září 2023Pro OP: Sv. Dominika Ibaněze z Erquicia, kněze, Vavřince Ruize, otce rodiny, bl. Alfonse Navaretty, kněze a druhů, japonských mučedníků, nezávazná památka

26. září 2023
Pro OP: Sv. Dominika Ibaněze z Erquicia, kněze, Vavřince Ruize, otce rodiny, bl. Alfonse Navaretty, kněze a druhů, japonských mučedníků, nezávazná památka