[ nová verze ]
6. září 2022, Úterý
3. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 23. týden Pro OP: Bl. Bertranda z Garrigua, kněze, nezávazná památka Pro OP: Bl. Michaela Czartoryského, kněze, a Julie Rodzinské, panny, řeholnice, polských mučedníků, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 6. září 2022 Pro OP: Bl. Bertranda z Garrigua, kněze, nezávazná památka
„Byl společníkem svatého Dominika na cestách, ve svatosti i v nadšení,“ napsal o Bertrandovi blahoslavený
Jordán Saský. Podle některých autorů se narodil v Garrigue v diecézi Nimes. Stal se knězem. Od dětství měl osobní zkušenost
s albigenskými. Přidal se proto ke skupině cisterciáků a spolupracoval s nimi v jejich boji proti herezi katarů v jižní Francii. Tam se
také setkal se svatým Dominikem a jako jeden z prvních se nechal uchvátit jeho osobností. Oba pracovali, modlili se a postili pro
slávu Boží, ve prospěch církve a spásu duší. Byl převorem první komunity v Toulouse, v roce 1217 jej svatý Dominik poslal do
Paříže a v roce 1221 se stal prvním provensálským provinciálem. Tento úřad spravoval až do své smrti. Je zakladatelem kláštera
v Montpellieru a v Avignonu. Zemřel a byl pohřben v Le Bouchet pravděpodobně v dubnu roku 1230. V roce 1414 bylo
jeho neporušené tělo přeneseno do klášterního kostela v Orange, 1561 však bylo spáleno hugenoty. Jeho kult potvrdil
14. července 1881 Lev XIII.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.
Žalm 67 (68)
Bůh přichází jako vítěz
Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4, 8)
I
2 Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *
prchají před ním, kdo ho nenávidí.
3 Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †
a jako vosk se taví nad plamenem, *
tak hynou hříšníci před Boží tváří.
4 A spravedliví před Bohem se těší *
a jásají a veselí se blahem. –
5 Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †
razte mu dráhu, pouští přichází. *
Jásejte Pánu, radujte se v něm!
6 Je otcem sirotků a vdovy chrání *
náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.
7 Bůh, který dává domov opuštěným, †
zajaté na svobodu vyvádí, *
vzpurníky nechá však žít v pustině. –
8 Bože, když vyšels v čele svého lidu *
a když jsi před ním kráčel po poušti,
9 země se třásla, nebe roztékalo *
před Bohem, jenž je Bohem Izraele.
10 V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *
své dědictví, už vadnoucí, jsi vzkřísil.
11 Tam utábořilo se tvoje plémě, *
z lásky dals, Pane, domov poníženým.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.
Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.
II
12 Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *
„Rozprášil četná vojska Svrchovaný!"
13 Králové s vojsky běží, utíkají! *
Strážkyně domu rozděluje kořist.
14 Zatímco vy si mezi stády spíte, *
postříbřila se křídla holubice,
15 perutě její zaskvěly se zlatem, *
klenoty jako sněhem na Salmonu. –
16 Bašanské hory, to jsou hory mocné, *
bašanské hory, to jsou hory mračné.
17 Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †
k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *
Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.
18 Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *
Pán ze Sinaje do svatyně vchází.
19 Vystoupils, Pane, do své vysokosti *
a svoje zajaté jsi vedl s sebou.
Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *
i ty, co brání se dlít v domě Páně. –
20 Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *
on sám nás nese, je nám pomocníkem.
21 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *
Pán, který ze smrti zná východisko.
22 Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *
temeno těm, kdo setrvávají v hříších. –
23 "I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *
"přivedu ti je třeba z hlubin moře,
24 ať nohy můžeš umývat si v krvi, *
jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.
Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.
III
25 My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *
můj král a Bůh jak vchází do svatyně.
26 Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *
uprostřed panny do bubínků tlukou.
27 Velebí Pána v chórech, Pána chválí, *
ve slavném shromáždění Izraele.
28 Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †
pak judská knížata a jejich pokřik, *
knížata Zabulona, Neftaliho. –
29 Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *
svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás
30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *
ať králové ti přinášejí dary!
31 Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *
a všechny, kdo jsou pány nad národy!
Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *
rozmetej všechny válečnické kmeny!
32 Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *
ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští! –
33 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *
jen hrajte na počest a k chvále Pána,
34 jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *
Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem: –
35 "Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *
a jeho velká moc až nad oblaky."
36 Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †
Bůh Izraele dává moc a sílu *
národu svému. Veleben buď Pán!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.
V.
Naslouchat budu, co Bůh nyní poví!
R.
Pán mluví zajisté jen slovy míru k národu svému.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy proroka Habakuka
1,1-2.4
Modlitba v době zpustošení
1Hrozebný výrok,
který přijal ve vidění prorok Habakuk:
2Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine,
– ty však neslyšíš;
křičím k tobě: "Násilí!"
– ty však nepomáháš.
3Proč mi dáváš hledět na bezpráví?
Můžeš se dívat na soužení?
Zpustošení a násilí je přede mnou,
povstávají hádky, rozmáhá se svár.
4Proto nemá platnost zákon
a právo se nikdy neprosadí.
Poněvadž bezbožný přemáhá spravedlivého,
proto vládne zvrácené právo.
5„Hleďte na pohany a dívejte se,
divte se a užasněte:
za vašich dob činím skutek,
nikdo tomu neuvěří, až se o něm bude vypravovat.
6Hle, já vzbudím Chaldejce,
krutý a útočný národ,
který probíhá širou zemí,
aby zabral sídla, která mu nepatří.
7Je hrozný a strašný,
vyhlásí právo a svou svrchovanost.
8Jeho koně jsou rychlejší než levharti,
divočejší než vlci na stepi;
rychle přijíždějí jezdci,
jeho jezdci přijedou z veliké dálky,
přilétnou jak orel,
který se vrhá na žrádlo.
9Všichni se ženou za násilím,
tváře všech jsou jako žhoucí vítr,
zajatce hromadí jak písek.
10Králům se vysmívá,
knížata mu jsou pro kratochvíli,
žert si dělá z každé pevnosti,
kolem nasype val a zmocní se jí.
11Přižene se a přežene jak vichr,
ze své síly si udělá boha.“
12Hospodine, což nejsi od pradávna,
můj Bůh, můj svatý,
který neumíráš?
Hospodine, poslal jsi Chaldejce, aby konal právo,
ty, Skálo, určil jsi ho, aby trestal.
13Máš čisté oči, že se nemůžeš dívat na zlo,
na soužení nemůžeš patřit;
proč se tedy díváš na nevěrné,
proč mlčíš k tomu, když bezbožník ničí toho,
kdo je spravedlivější než on?
14Jednáš s lidmi jako s rybami moře,
jako s havětí, která nemá vládce.
15Nepřítel je všechny tahá udicí,
chytá je svou sítí,
svým čeřenem je sbírá,
proto se raduje a jásá.
16Proto přináší oběti své síti,
svému čeřenu pálí kadidlo,
neboť jimi se stal jeho úděl tučným,
vydatným jeho pokrm.
17Má proto stále vyprazdňovat svou síť,
zabíjet národy bez slitování?
2.1Na svou stráž se postavím,
vystoupím na stanoviště,
číhat budu, abych viděl, co Pán ve mně mluví,
co mi odpovídá na mou stížnost.
2Hospodin mi odpověděl:
"Napiš vidění,
vyryj ho zřetelně na desky,
aby ho mohl každý snadno přečíst.
3Na určený čas totiž ještě čeká vidění,
spěje však k naplnění a nezklame.
I když ještě prodlévá, počkej na ně,
neboť jistě se splní, nedá se zdržet.
4Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši,
spravedlivý však bude žít pro svou věrnost."
RESPONSORIUM
Žid 10, 37-38.39
O.
Už jen chvilku, malou chvilku, a přijde ten, který má přijít, a neomešká se. * Spravedlivý bude žít z víry.
V.
Nepatříme k těm, kteří se ze strachu vzdalují a tak jdou k záhubě, ale k těm, kdo věří,
a tím si zachrání život. *
Spravedlivý bude žít z víry.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží
(Presbyterorum ordinis, n. 12)
Povolání kněží k dokonalosti
Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista – Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského
sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je Církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar
a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně:
Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali
se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou
nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě
těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti
nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti
a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své
slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do
služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují
v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství
s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost
uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné
skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného
spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
RESPONSORIUM
1 Sol 2, 8; Gal 4, 19
O.
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. *
Tak velice jsem si vás oblíbil.
V.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. *
Tak velice jsem si vás oblíbil.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, blahoslaveného Bertranda jsi učinil věrným společníkem a následovníkem svatého otce Dominika;
na jeho přímluvu nám, prosíme, dej, ať svým životem vyznáváme víru, kterou hlásal, abychom
dosáhli slíbené odměny v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|