[ nová verze ]
1. srpen 2022, Pondělí
2. týden žaltáře
Sv. Alfonsa z Liguori, biskupa a učitele Církve, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 1. srpen 2022 Sv. Alfonsa z Liguori, biskupa a učitele Církve, památka
Narodil se 27. IX. 1696 v Marianelle u Neapole. Pocházel z jedné
z nejstarších neapolských šlechtických rodin de‘Liguori. Měl velké a všestranné
nadání i vlohy pro básnictví, hudbu a malířství. V 16 letech
dosáhl doktorátu občanského i kanonického práva a stal se vyhledávaným
advokátem. Ve 27 letech se dopustil omylu, který se pro něj stal podnětem
k přemýšlení o nedostatečnosti lidské spravedlnosti. Po vysvěcení na
kněze (1726) začal působit mezi nejnižšími lidovými vrstvami v Neapoli
a v okolí. Setkal se s jejich neuvěřitelnou nevědomostí a zanedbaností,
a to ho přivedlo k rozhodnutí založit (1732) pro práci mezi nimi
kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristů). Mnoho času strávil
na kazatelně a ve zpovědnici. Jeho asketické a mravoučné spisy vznikaly
z praktické potřeby ukazovat, jak správně křesťansky žít. Ve svém
nejznámějším díle „Theologia moralis“ se staví proti jansenistické
přemrštěné přísnosti a hájí zdravý střed mezi rigorismem a laxismem. Jako
biskup v S. Agata dei Goti (1762-75) se staral především o zdokonalení
kněží a o lidové misie. Když vyčerpán prací téměř oslepl a ohluchl a trpěl
těžkým revmatismem, strávil posledních 12 let života v klášteře v Nocera
dei Pagani (jižně od Neapole), kde také 1.VIII.1787 zemřel. V roce 1839
byl prohlášen za svatého, 1871 za učitele Církve a 1950 za patrona
zpovědníků a moralistů.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.
Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.
Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.
Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.
Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.
Žalm 30 (31), 2-9
Důvěrná prosba v utrpení
Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)
I
2 V tobě mám, Pane, své útočiště, †
nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
3 Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
pevným hradem, který mě chrání! –
4 Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
veď mě a provázej pro své jméno.
5 Zachraň mě ze sítí nastražených, *
vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –
6 Svého ducha ti do rukou vkládám, *
spasíš mě, Pane, Bože věrný!
7 V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
já však mám důvěru jedině v Pána.
8 Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
9 že jsi mě nevydal nepřátelům, *
že jsi mě vyvedl na volný prostor.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.
Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.
Žalm 30 (31), 10-19
II
10 Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
oči mám hořem zakaleny,
11 ve stálých útrapách plyne můj život, *
léta má míjejí v hořekování,
zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
údy mi slabostí podklesávají.
12 Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
13 Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
stal jsem se pohozeným střepem.
14 Slyším šuškání davu a hrozby, †
spolu se proti mně umlouvají, *
ukládají mi o holý život. -
15 Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
„ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
16 Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
zachraň mě ve svém milosrdenství!
18 [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
umlč je, uvrhni do podsvětí!
19 Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
která si troufají na spravedlivé, *
hovoří o nich s posměšnou pýchou.]
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.
Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.
Žalm 30 (31), 20-25
III
20 Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
kdo se před lidmi utekou k tobě!
21 Držíš je pod ochranou své tváře, *
kryješ je před lidským hanobením,
pod svou střechou jim úkryt dáváš *
před zlobou jazyků utrhačných. –
22 Chvála buď Pánu za divy lásky, *
které mi prokázal za útisku.
23 Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
už jsem zapuzen od tvých očí,
ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –
24 Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
Neboť své věrné Pán vždy chrání;
zato však těm, kdo jednají zpupně, *
plnou měrou za pýchu splatí.
25 Buďte silní a stateční srdcem *
všichni, kdo máte důvěru v Pána.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.
V.
Pane, k věrnosti mě veď a poučuj mě.
R.
Vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Amosa
2,4-16
Hrozby Boží spravedlnosti proti Judovi a Izraeli
4Tak praví Hospodin:
„Pro tři a pro čtyři zločiny Judy to neodvrátím:
za to, že zavrhli Hospodinův zákon,
nezachovávali jeho příkazy –
neboť je svedly jejich modly,
které následovali jejich otcové –
5sešlu oheň na Judu
a pohltí paláce Jeruzaléma.“
6Tak praví Hospodin:
„Pro tři a pro čtyři zločiny Izraele to neodvrátím:
protože za stříbro prodávali spravedlivého
a chudáka za pár opánků;
7hlavy ubožáků drtili v prachu země
a křivili právo pokorných;
syn s otcem chodili za stejnou nevěstkou,
a tím znesvěcovali mé svaté jméno.
8U každého oltáře
se rozvalovali na šatech, daných do zástavy,
víno zabavené pili
v domě svého Boha.
9Já však jsem před nimi
zničil Amority,
kteří se výškou rovnali cedrům
a silou dubům,
zničil jsem jejich ovoce nahoře
i jejich kořeny dole.
10Já jsem vás vyvedl
z egyptské země
a vodil jsem vás pouští
po čtyřicet let,
abyste se mohli zmocnit amoritské země,
11z vašich synů jsem vzbudil proroky
a z vašich jinochů nazirejce.
Není tomu tak, synové Izraele?
– praví Hospodin.
12Vy však jste dávali nazirejcům pít víno
a prorokům jste poroučeli:
'Neprorokujte!'
13Já vás stlačím až k zemi,
jako je k zemi tlačen vůz
naplněný snopy.
14Rychlý neuteče,
silák nerozvine svou sílu,
hrdina nezachrání život.
15Lučištník neobstojí,
běžec se nezachrání
a jezdec se nevysvobodí.
16V ten den i nejodvážnější z hrdinů
bude prchat nahý“
– praví Hospodin.
RESPONSORIUM
Am 2, 10.11.12; Žl 94 (95), 10-11
O.
Já jsem vás vyvedl z egyptské země a vodil jsem vás pouští po čtyřicet let. *
Řekl jsem: Vrtkaví jsou srdcem, národ, jenž nechce znát mé cesty.
V.
Z vašich synů jsem vzbudil proroky, vy však jste prorokům poroučeli: Neprorokujte! *
Řekl jsem: Vrtkaví jsou srdcem, národ, jenž nechce znát mé cesty.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Jak milovat Ježíše Krista“ od svatého Alfonsa
(Tract. de praxi amandi Iesum Christum: edit. latina, Romae, 1909, pp. 9-14)
Láska ke Kristu
Veškerá svatost a dokonalost duše spočívá v lásce k Ježíši Kristu, našemu
Bohu, našemu nejvyššímu dobru, našemu Vykupiteli. Lásce přísluší spojovat
a chránit všechny ctnosti, které činí člověka dokonalým.
A nezaslouží si snad Bůh všechnu naši lásku? On nás miloval od věčnosti.
„Uvažuj o tom, člověče,“ říká nám, „já jsem byl první, kdo tě miloval.
Ještě jsi nespatřil světlo světa, a ani svět ještě nebyl, a já už jsem tě
miloval. Tak jak jsem od věčnosti, miluji tě.“
Bůh věděl, že člověka lze získat dobrodiním, a tak si ho chtěl zavázat k
lásce svými dary. „Do jakých sítí se lidé dají chytit, do takových je
chci vtáhnout, aby mě milovali: do pout lásky!“1 A k tomu směřovaly
všechny dary, jimiž zahrnul člověka. Dal mu duši jako svůj obraz,
obdařenou pamětí, rozumem a vůlí; dal mu tělo, vybavené smysly; stvořil
pro něj také nebe a zemi a takové množství tvorstva: to všechno Bůh
učinil z lásky k člověku, aby všechno tvorstvo člověku sloužilo, a člověk
aby ho za tolik dobrodiní miloval.
A nechtěl nám dát jenom krásné tvorstvo. Aby si získal naši lásku, šel
dokonce tak daleko, že se nám sám cele daroval. Věčný Otec šel tak
daleko, že nám daroval svého jediného Syna. Co učinil, když viděl, že
jsme všichni následkem hříchu mrtví a schází nám jeho milost? Puzen nesmírnou
láskou, ano, jak říká apoštol, přílišnou láskou k nám,2 poslal
svého milovaného Syna, aby vykonal pro nás zadostiučinění a povolal nás
zpět k životu, který nám byl odňat pro naše hříchy.
Když nám Bůh daroval svého Syna a neušetřil ho, aby nás ušetřil, daroval
nám zároveň s ním všechno dobré: milost, lásku a ráj. Neboť to všechno je
jistě menší než Syn. Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za
nás za všechny, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní?3
1 srov. Oz 11, 4
2 srov. Ef 2, 4 (Vulg.)
3 Řím 8, 32
RESPONSORIUM
Žl 144 (145), 19-20; 1 Jan 3, 9
O.
Pán plní přání těch, kdo pokorně ho ctí, slyší jejich prosby, záchranu jim dá. *
Pán bdí nade všemi, kdo ho milují.
V.
Žádný, kdo se narodil z Boha, nedopouští se hříchu, neboť v něm zůstává Boží životní síla. *
Pán bdí nade všemi, kdo ho milují.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, ty dáváš své Církvi v každé době nové příklady k následování; dej,
ať v horlivosti o spásu duší jdeme ve stopách svatého biskupa Alfonsa,
abychom dosáhli společného cíle v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|