[ nová verze ]
30. duben 2022, Sobota
2. týden žaltáře
Doba velikonoční, 2. týden Sv. Pia V., papeže, nezávazná památka Sv. Zikmunda, mučedníka, nezávazná památka Pro OP: Sv. Pia V., papeže, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 30. duben 2022 Pro OP: Sv. Pia V., papeže, památka
Svatý Pius V., vlastním jménem Antonín Michael Ghislieri, se
narodil v Boscu u Alessandrie 17. ledna 1504 v chudé rodině. V šestnácti letech vstoupil do řádu sv. Dominika. Studoval
v Bologni a v roce 1528 přijal v Janově kněžské svěcení. Šestnáct let působil jako profesor teologie v Pavii. Byl magistrem noviců
a převorem ve Vigevanu, Soncinu a Albě. Později byl jmenován inkvizitorem v Comu a Bergamu a od roku
1551 působil jako komisař inkvizice, jehož prvořadým úkolem bylo zamezit šíření protestantismu v Itálii. V roce 1556 byl jmenován
biskupem v Nepi a Sutri, o rok později kardinálem a 1560 biskupem v Mondovi. Nemálo se přičinil o zdárné ukončení
Tridentského koncilu. 7. ledna 1566 byl zvolen papežem a přijal jméno Pius V. Věnoval se především uvádění reformních výnosů
Tridentského koncilu do života. 11. dubna 1567 vyhlásil svatého Tomáše Akvinského učitelem Církve. Byl růžencovým papežem:
vypracoval formu růžence a v následných bullách doporučoval růžencovou zbožnost. Modlitbou růžence vyprosil Evropě ochranu
Panny Marie proti Turkům. Jako projev vděčnosti za vítězství nad Turky vyhlásil svátek Panny Marie Růžencové. I jako papež
žil prostým způsobem života, v přísné askezi, byl mužem opravdové zbožnosti, který všechno řešil z hlediska nadpřirozeného
cíle, jak byl zvyklý z kláštera. Zemřel 1. května 1572 v Římě. 22. května 1712 jej kanonizoval Klement XI. V roce 1588 byly jeho
ostatky slavnostně přeneseny od sv. Petra do baziliky Santa Maria Maggiore.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Slyš, Bože Všemohoucí, nás,
když pokorně tě prosíme
a otce Pia slavného
zde uctíváme v modlitbách.
Podivuhodnými skutky
zde září a také ctnostmi;
svítilnou stal se pro všechny,
kdo v domě tvém přebývají.
On živoucí byl obětí
na stolci Petra nejvyšším,
trest na sebe vzal za hříchy,
označen kříže znamením.
Stal se tak, Kriste, slávou tvou
i stále živým vítězstvím;
nám dopřej s jeho pomocí
k života dojít radosti.
Ježíši, tobě chvála buď
za rozmanité milosti;
až skončí tato světa pouť,
dej svatým věčné radosti. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.
Žalm 105 (106)
Boží dobrota a nevěrnost národa
Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10, 11)
I
1 Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
jak až na věky je milosrdný! –
2 Kdo vylíčí mocné skutky Páně, *
kdo vypoví všechnu jeho slávu?
3 Blaze těm, kdo zachovají právo, *
kdo si vždycky vedou spravedlivě! –
4 Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás, *
přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!
5 Přej nám šťastný díl svých vyvolených, †
radovat se radostí tvých věrných *
a tvým dědictvím se honosit! –
6 Hřešili jsme jako naši předci, *
žili bezbožně v nepravosti.
7 Naši předci za egyptských časů *
nechápali tvoje velké divy,
nemyslili na tvá dobrodiní, *
vzepřeli se Pánu u moře.
8 Zachránil je přesto pro své jméno, *
aby ukázal svou velkou moc. –
9 Proti moři zahrozil a vyschlo, *
vodou je jak stepí provedl.
10 Vytrhl je z ruky nenávistných, *
vykoupil je z moci nepřátel!
11 Spláchly vody jejich protivníky, *
ani jediný z nich nezůstal.
12 Tehdy jeho slovům uvěřili, *
tehdy zapěli mu chvalozpěv. –
13 Zas však jeho skutků zapomněli, *
nevyčkali, jak on rozhodne,
14 chtivostí se v poušti dali strhnout, *
pokoušeli Boha v pustině.
15 Dal jim tedy, co tak vymáhali, *
ale s tím i zhoubnou nákazu. –
16 Řevnili v svých stanech na Mojžíše, *
na Árona, zasvěcence Páně:
17 Datana pak pohltila země, *
zasypala Abiramův houf,
18 rozmohl se požár v jejich tlupě, *
sžehl plamenem ty bezbožné. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.
Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.
II
19 U Horebu odlili si tele, *
modle kovové se klaněli,
20 a tak svoji slávu zaměnili *
za podobu býložravce z kovu.
21 Na Zachránce Boha zapomněli, *
jaké konal divy v Egyptě,
22 jaké zázraky tam v zemi Cháma, *
jaký v Rudém moři velediv.
23 Už se chystal k jejich zahubení, *
kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec,
nebyl se jich vůči němu zastal, *
aby zdržel zhoubný jeho hněv. –
24 Opovrhli vytouženou zemí, *
jeho slovům věřit odmítli,
25 ustavičně reptali v svých stanech, *
hlasu Páně odpírali sluch.
26 Vztáhl na ně paži přísahaje, *
že je v poušti zcela rozmetá,
27 v národech že rozptýlí rod jejich, *
rozpráší je po všech končinách. –
28 Přidali se k Baál Peórovi, *
z žertev mrtvých bohů jídali.
29 Hanebnostmi popouzeli Pána, *
až je stihla rána morová.
30 Tu však povstal Pinchas, aby trestal *
a tak mor byl opět odvrácen.
31 Což mu připočteno za zásluhu *
z rodu do rodu a na věky. –
32 U vod meribských pak rouhali se, *
že i Mojžíš zkusil kvůli nim:
33 neboť tak mu rozdráždili mysl, *
že byl stržen k slovům nemoudrým. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.
Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.
III
34 Dál pak nevyhladili ty kmeny, *
jak jim bylo Pánem řečeno,
35 nýbrž s pohany se pomísili, *
chytili se jejich špatností.
36 Uctívali s nimi jejich modly, *
které pro ně byly nástrahou, –
37 takže svoje syny a své dcery *
přinášeli v oběť démonům.
38 Nevinnou krev marně prolévali, *
krev svých dětí, synů jako dcer,
na oltáři kananejských model, *
hříchem krve znesvětili kraj.
39 Tak se svými skutky poskvrnili, *
takto byli Bohu nevěrní! –
40 Zahořel Pán hněvem na svůj národ, *
pojal odpor k svému dědictví.
41 V ruce pohanů je proto vydal; *
vládli jim, kdo chovali k nim zášť.
42 Utiskovali je nepřátelé, *
jejich moci byli poddáni. –
43 Přemnohokrát Pán je vysvobodil, †
oni však mu vzdorovali stále; *
do svých vin se propadali dál.
44 On vždy znova shlédl k jejich bídě, *
kdykoli je slyšel naříkat, –
45 kvůli nim byl pamětliv své smlouvy, *
z lásky nesmírné se slitoval,
46 takže vzbudil soucit k nim i u všech, *
u kterých se octli v zajetí. –
47 Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože, *
shromáždi nás z krajin pohanských,
ať tvé svaté jméno velebíme, *
slávou tvou se smíme honosit! –
48 Veleben buď Pán, Bůh Izraele, †
od počátku věků na věky! *
Všechen lid ať nyní volá: Staň se!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.
V.
Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
O.
Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
5, 1-14
Vidění Beránka
Já, Jan, 1uviděl jsem v pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi.
2Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým
hlasem provolává: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?“ 3A nikdo ani na nebi, ani na zemi nemohl
ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. 4Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel
a nahlédl do něho. 5Ale jeden z těch starců mi řekl: "Neplač! Hle, zvítězil lev z Judova kmene,
Davidův potomek. On ten svitek s jeho sedmi pečetěmi otevře."
6A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, který vypadal jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí,
to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. 7Beránek přišel a vzal svitek z pravice toho, který seděl na trůně.
8A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem, a také těch čtyřiadvacet
starců, z nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. 9A zpívali píseň novou:
„Jsi hoden vzít svitek
a rozlomit jeho pečeti,
protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu
lidi z každého kmene, jazyka, lidu i národa
10a vytvořil jsi z nich našemu Bohu království
a kněze vládnoucí nad zemí.“
11Potom jsem měl vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců – bylo
jich na milióny a stamilióny – 12a volali silným
hlasem:
Beránek, který byl zabit,
si zaslouží, aby přijal moc,
bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu!“
13A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat : „Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest,
sláva i moc na věčné věky!“
14Tu ony čtyři bytosti přidaly: Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.
RESPONSORIUM
Srov. Zj 5, 9bcd. 10a
O.
Jsi hoden, Pane, vzít svitek a rozlomit jeho pečeti, protožes byl zabit *
a svou krví jsi nás vykoupil Bohu, aleluja.
V.
Vytvořil jsi z nás našemu Bohu království a kněze. *
A svou krví jsi nás vykoupil Bohu, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno z těchto dvou:
Z komentáře svatého Tomáše Akvinského k Janovu evangeliu
(Kap. X, lect. III, I–II: ed. Marietti, Roma 1952, č. 1397–1399, str. 261)
Úkolem dobrého pastýře je láska
Ježíš řekl: Já jsem pastýř dobrý. Kristu zřejmě přísluší, aby byl pastýřem. Jako totiž pastýř vodí a pase stádo, tak i Kristus
občerstvuje věřící duchovním pokrmem, a také svým Tělem a svou Krví.
Ale aby ho odlišil od pastýře špatného a zloděje, dodává: dobrý.1 Dobrý, protože plní úkol pastýře. Tak jako dobrým vojákem je nazván ten,
kdo plní úkol vojáka. Avšak výše řekl Kristus, že pastýř vchází dveřmi, a znovu, že on je dveře, a zde pak říká, že je
Pastýř. Proto musí vcházet skrze sebe sama. A vskutku vchází skrze sebe sama, protože sebe sama zjevuje, a skrze
sebe sama zná Otce. My však vstupujeme skrze něho, protože skrze něho se nám dostává blaženosti.
Všimni si dále, že nikdo jiný není dveřmi než on sám, protože nikdo jiný není pravé světlo, nýbrž má na něm jen účast. On
sám nebyl tím světlem, totiž Jan Křtitel, měl jen svědčit o tom světle2 Ale o Kristu je řečeno:
Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka.3 Proto nikdo neříká o sobě, že je dveřmi. To si ponechal Kristus
pro sebe jako své vlastní. Ale úlohu pastýře sdílel i s jinými a dal ji svým údům.
Vždyť i Petr byl pastýřem, i ostatní apoštolové byli pastýři, a stejně tak všichni dobří biskupové:
Dám vám pastýře podle svého srdce.4
Ale třebaže církevní představení, kteří jsou syny, jsou všichni i pastýři, jak říká Augustin, přece praví v jednotném
čísle: Já jsem pastýř dobrý<, aby tím vyzvedl ctnost lásky. Žádný pastýř totiž není dobrý, nesjednotí-li se láskou
s Kristem a nestane-li se údem pravého Pastýře.
Úkolem dobrého pastýře je láska. Proto říká: Dobrý pastýř dává svůj život za své ovce.5 Je třeba vědět, že je rozdíl
mezi pastýřem dobrým a špatným: dobrému pastýři jde o blaho stáda, špatnému o blaho vlastní. A na tento rozdíl
naráží prorok: Běda pastýřům, kteří pasou sami sebe! Což nemají pastýři pást stáda?6 Kdo tedy užívá stáda k tomu,
aby pásl jen sám sebe, není dobrý pastýř. Dobrý pastýř, a to i tělesný, snese mnoho pro stádo,
když mu jde o jeho blaho. Proto říká Jakub: Ve dne mě sužovalo vedro a v noci chlad.7
Duchovní záchrana stáda převáží nad tělesným životem pastýře. Proto když je spása stáda ohrožena, má každý duchovní pastýř snést ztrátu
tělesného života pro záchranu stáda. A to je to, co říká Pán: Dobrý pastýř dává svůj život, to jest život tělesný, za své
ovce, to jest, které jsou jeho na základě autority a lásky
Obojí je totiž potřeba, a to jak pro něho, tak pro ty, které miluje: jedno bez druhého nestačí. Kristus
nám dal příklad tohoto učení: Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry.8
1 Jan 10, 11
2 Jan 1, 8
3 Jan 1, 9
4 Jer 3, 15
5 Jan 10, 11
6 Ez 34, 2
7 Gn 31, 40
8 1 Jan 3, 16
RESPONSORIUM
Srov Sk 20, 28; 1 Kor 4, 2
O.
Dbejte na celé stádce, ve kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené, *
abyste spravovali Boží Církev, kterou si Bůh získal Krví svého Syna, aleluja.
V.
Když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí. *
Abyste spravovali Boží Církev, kterou si Bůh získal Krví svého Syna, aleluja.
Nebo:
Ze života papeže Pia V. od Jana Antonína Gabucia
(Lib. 1–6 [et Præf.]: Acta Sanctorum Maii, sv. I, Antverpiæ 1680, str. 618–697 passim, č. 48,
49, 55, 56, 183, 319, 321, 322, 318 [1, 2])
Vznešený příklad křesťanské pokory a zbožnosti
Pius říkal, že papežové nemají stavět křesťanskou obec na kamenech, ale spíše na ctnostech.
Protože dobře chápal, že pro klidné a uměřené řízení lidí není nic vhodnějšího než být milován
a nic vzdálenějšího než vzbuzovat strach; a že nic nemůže lidi více přiblížit Bohu než snaha o jejich
spásu; chtěl tedy od počátku svou papežskou službu postavit na lásce k chudým a na šlechetnosti
a laskavosti k druhým. Říkal, že služba římského papeže spočívá především ve snaze o to, aby byly
v co nejčistší podobě zachovány božský kult, církevní disciplína a dobré mravy obyvatel Města. Proto
věnoval péči hlavně tomu, aby bohoslužbu tam, kde upadla, navrátil k původnímu lesku a obnovil život
a mravy všech stavů podle ideálu pravé zbožnosti.
Protože se Bohu nic tak nepříčí a lidem nic neškodí víc než blud, snažil se Pius tuto nákazu vykořenit
na celém světě, a to po celý svůj život, zvláště pak během svého pontifikátu, jak moudrými radami,
tak i laskavým povzbuzováním a napomínáním plným lidskosti. Nešetřil žádné námahy ani výdajů
a neopomněl nic, co bylo třeba vykonat.
Pius vynikal v Boží chvále naplněné velkou zbožností. Jeho mysl se ustavičně povznášela k Bohu tak,
že jeho cti a slávě dával přednost přede vším a po ničem netoužil více, než být ve všem poslušný jeho
nejsvětější vůle. Takřka bez ustání si zbožně připomínal trpká muka, která pro nás vytrpěl Kristus, náš
Pán, a proto obvykle před sebou míval zpodobení Spasitele visícího na kříži.
Kromě toho zachovával Pius uprostřed všech svých důležitých úkolů řád modlitby a nikdy nezanedbával
nic z toho, co patřilo k jeho povinnostem. Byl přesvědčen, že se papež má především přimlouvat
u Boha za hříchy a potřeby lidí, a proto se snažil být důvěrně blízký a milý tomu, u něhož byl ustanoven
jako přímluvce. A tak se uprostřed vyřizování různých záležitostí často utíkal k hovoru s Bohem, aby
se mohl v nitru naučit tomu, o čem má pak navenek poučovat lid, a vnitřně byl kontemplací uchvacován
k Bohu, aby pak venku nesl břemena lidí, a tak se staral o jejich spásu. V nejzávažnějších potřebách
Církve a v obtížných veřejných záležitostech si sám ukládal přísné posty, aby Boha smiřoval s lidmi.
Byl tak oddán Panně Marii, že žádného dne, a to i jako papež mající tolik úkolů, nevynechal modlitbu
růžence. Je to nepochybně Božím řízením, že takový papež je v Římě pohřben právě v bazilice
Santa Maria Maggiore, aby tak příklad jeho ctností při plnění papežského úřadu byl poučením pro
budoucí pokolení, jak mají usilovat o ctnosti. A tak ten, který byl v celém svém životě velkým ctitelem
panenské Bohorodičky, spočinul po smrti v tak vznešené mariánské svatyni.
[Jeho příklad je užitečný nejen pro jeden životní stav, ale týká se všech, a to velkou měrou.
Složil jsi řeholní sliby? Zde máš veliký příklad poslušnosti, čistoty i chudoby, ba také – což je třeba
velmi obdivovat a napodobovat – příklad spojení nejvyšší moci s křesťanskou pokorou a zbožností.
Věnuje se někdo světským záležitostem a spravuje doma či venku věci soukromé nebo veřejné?
Ale i pro něho jsou zde rady plné zbožnosti a rozumnosti, kterými poučen může přispět ke spáse
své i druhých moudrým spravováním všech věcí.
Nebo jsou tu jiní, kteří se zavázali k vojenské službě a přitahuje je vedení válek nebo četba o nich?
I pro ty jsou tu velmi zdravá nařízení, jejichž četba vede k radosti. Jsou tu nikoli prázdné světské boje,
ale velmi těžké boje zbožnosti a takřka veškerá slavná vítězství nad tím, co kdy připravili nepřátelé křesťanů.
A nakonec, což je hlavní, si mají odtud papežové a biskupové vzít příklad, jak řídit a uspořádávat
církevní záležitosti a jak být stále více zapáleni pro pravou službu Bohu, naplněnou zbožností.]
RESPONSORIUM
Sir 47, 9.10.6
O.
V každém svém činu velebil Svatého, Svrchovaného oslavnými slovy, *
z celého srdce zpíval Pánu, aleluja.
V.
Vzýval Pána, Svrchovaného, a ten dal sílu jeho pravici. *
Z celého srdce zpíval Pánu, aleluja.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys dal své Církvi svatého papeže Pia, aby bránil víru a zdokonalil bohoslužbu. Na jeho přímluvu nám uděl, abychom slavili
tvá tajemství s živou vírou a účinnou láskou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|