[ nová verze ]

« Březen 2022 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031 


17. březen 2022, Čtvrtek
2. týden žaltáře

Doba postní, 2. týden
Sv. Patrika, biskupa, pro připomínku


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb

uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu

latinská verze

nahlásit chybu

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. březen 2022
Sv. Patrika, biskupa, pro připomínku


Narodil se kolem roku 385 v Británii. Když mu bylo 16 let, unesli ho piráti a prodali v Irsku sedlákovi. Tam šest roků pásl ovce, potom se mu podařilo utéci a vrátit se k rodičům. Vystudoval v Galii, stal se knězem, po návratu do Británie byl vysvěcen na biskupa a spolu s několika druhy odešel jako misionář znovu do Irska (432). Dokázal přizpůsobit svůj apoštolát podmínkám této země, takže obrátil na křesťanství velkou část obyvatelstva. A i když se to neobešlo bez nesnází, přece nebylo třeba prolévat mučednickou krev. Založil mnoho klášterů a zřídil pevnou církevní organizační strukturu. Armagh u Belfastu se stal prvním biskupským sídlem (kolem roku 444). Na sklonku života napsal autobiografické dílo "Vyznání". Zemřel 17. III. 461 poblíž severoirského města Downu a jeho hrob se stal ihned poutním místem.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.

3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.

6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

7 Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:

8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.

9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

II

10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.

11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.

12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

13 Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.

14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.

15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

16 Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,

17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

III

18 A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,

19 naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,

20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

21 Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,

22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.

23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!

25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?

26 Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.

27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

V. Kdo přemítá o zákoně Páně.
O. Ovoce nese správně ve svůj čas.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

18, 13-27

Mojžíš ustanovuje lidu soudce

     13Mojžíš zasedl, aby soudil lidi; lidé stáli před Mojžíšem od rána do večera.
     14Když Mojžíšův tchán viděl všechno, co Mojžíš pro lidi dělal, řekl: „Jak to jednáš s lidmi? Proč sedíš sám, a všechen lid čeká od rána do večera?“
     15Mojžíš odpověděl tchánovi: „Lidé ke mně přicházejí, aby se dotazovali Boha. 16Jestliže mají nějakou záležitost, přicházejí ke mně, abych mezi nimi soudil, a já jim oznamuji Boží zákon a jeho příkazy.“
     17Ale Mojžíšův tchán řekl: „Není dobré, co děláš! 18Vysiluješ sebe i tento lid, který je s tebou, neboť se vyčerpáváš a nemůžeš to zastat sám. 19Jen mě poslechni a poradím ti a Bůh bude s tebou. Zastupuj lid před Bohem v tom, co k Bohu patří, a přednášej Bohu jejich záležitosti. 20Vysvětluj jim zákony a příkazy a poučuj je o cestě, kterou mají jít, a o skutcích, které mají konat. 21Ale vyhlédni si mezi veškerým lidem schopné muže, bohabojné, důvěryhodné, kteří se nedají podplatit. Ustanov je za náčelníky nad tisíci, nad sty, nad padesáti a nad deseti. 22Ti ať stále vyřizují záležitosti lidí. Všechno důležité ať předkládají tobě a všechno obyčejné ať vyřizují sami; tak si ulehčíš, když s tebou ponesou zodpovědnost. 23Když to uděláš, splníš Boží rozkaz, zvládneš to a také všichni lidé se budou spokojeně vracet domů.“
     24Mojžíš poslechl svého tchána a udělal všechno, co mu poradil. 25Vybral si z celého Izraele schopné muže a ustanovil je za představené nad lidem, za náčelníky nad tisíci, nad sty, nad padesáti a nad deseti. 26Ti stále vyřizovali běžné záležitosti lidí. Obtížnější záležitosti předkládali Mojžíšovi a sami rozhodovali jen v obyčejných.27Mojžíš se rozloučil se svým tchánem a ten šel do své země.

RESPONSORIUM

Srov. Nm 11, 25; Ex 18, 25

O. Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal ho sedmdesáti mužům. * Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení.
V. Mojžíš si vybral z celého Izraele schopné muže a ustanovil je za představené nad lidem. * Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu žalmů svatého biskupa Hilaria z Poitiers

(Ps 127, i -3: CSEL 24, 628- 630)

O pravé bázni Boží

     Blažený jsi, kdo máš Pána v úctě a kdo kráčíš jeho cestami.1 Všimněme si, že kdykoli je v Písmu řeč o bázni Boží, není nikdy ponechána osamoceně, jako by nám sama mohla stačit k dokonalé víře. Vždy toho mnoho předchází nebo následuje, a z toho poznáváme smysl a naplnění této bázně. To vidíme i z toho, co říká Šalomoun v Příslovích: Budeš-li volat po vědě a toužit po poznání, budeš-li ho hledat jako stříbro, jako za poklady po něm slídit, pak pochopíš bázeň před Hospodinem.2
     Z toho je patrné, že k bázni Boží vede několik stupňů. Takže nejdříve máme volat po moudrosti, celou námahu volby svěřit rozumu, hledat moudrost a ze všech sil po ní pátrat. Teprve pak je možné pochopit bázeň Boží. Rozhodně se tou bázní nemyslí strach, jak ho lidé obecně chápou.
     Strach je projevem lidské slabosti, která se bojí, že se přihodí něco, co nechceme, aby se stalo. Ale existuje a budí jej v nás vědomí viny, právo mocnějšího, útok silnějšího, možnost nemoci, napadení divou zvěří nebo utrpení způsobené nejrůznějším zlem.
     Tomuto strachu se jistě nemusíme učit, je nám vlastní z naší přirozené slabosti. Ani se neučíme, čeho se máme obávat, ale samy ty skutečnosti, kterých se bojíme, v nás vzbuzují strach.
     Avšak o bázni Boží je psáno: Pojďte, mé děti, ke mně blíž a slyšte, budu vás učit, co je bázeň Boží.3 Bázni Boží je tedy třeba se učit, protože je předmětem vyučování. Nespočívá na hrůze, ale na způsobu učení. A nepramení v přirozeném strachu, ale má svůj počátek v zachovávání přikázání, v činorodém bezúhonném životě a v poznávání pravdy.
     Pro nás však spočívá všechna bázeň Boží v lásce a dokonalá láska je dovršením této bázně. A vlastním úkolem naší lásky k Bohu je toto: poslouchat napomenutí, zachovávat přikázání, důvěřovat v zaslíbení. Slyšme ostatně Písmo, jak říká: Nuže, Izraeli, co žádá od tebe Hospodin, tvůj Bůh? Jenom aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, abys ho miloval a zachovával jeho příkazy celým svým srdcem a celou svou duší, aby se ti vedlo dobře.4
     Cest Páně je tedy mnoho, ačkoli on sám je přece cesta. Neboť když o sobě mluví, sám se nazývá cestou a hned ukazuje proč, když říká: Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.5
     Mnoho cest je proto třeba zkoumat a mnoho jich vyzkoušet, abychom nalezli tu jednu, která je dobrá, to znamená, abychom po cestách mnoha učení došli na tu jedinou, která vede k věčnému životu. Neboť různé jsou cesty v Zákoně, různé v prorocích, různé v evangeliích, různé v učení apoštolů a v rozličných dílech učitelů, a blahoslavení jsou všichni, kdo po nich kráčejí v bázni Boží.

     1 Žl 127 (128), 1
     2 Př 2, 3-5
     3 Žl 33 (34), 12
     4 srov. Dt 10, 12-13
     5 Jan 14, 6

RESPONSORIUM

Sir 2, 19; Lk 1, 50

O. Ti, kdo se bojí Pána, snaží se mu líbit, * ti, kdo jej milují, sytí se jeho zákonem.
V. Jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. * Ti, kdo jej milují, sytí se jeho zákonem.

TŘETÍ ČTENÍ

Z Vyznání svatého Patrika

(Cap. 14-16: PL 53, 808-809)

Četné národy se skrze mne znovuzrodily pro Krista

     Neúnavně vzdávám Bohu díky, že mě v den své zkoušky zachoval věrným, takže mu dnes mohu s důvěrou přinést oběť. Jako živou oběť přináším svou duši Kristu, svému Pánu, neboť mě uchránil od všech mých soužení, takže mohu říci: Kdo jsem, Pane, a k čemu mě voláš, žes mě tak božsky zaštítil? Vždyť se mohu dnes ustavičně radovat uprostřed všech národů a velebit tvoje jméno, kdekoli budu, a to nejen ve štěstí, ale i v neštěstí. Ať se mi přihodí cokoli, dobré i zlé, musím to přijmout stejně ochotně a ustavičně děkovat Bohu, protože mi ukázal, že mu mám bez váhání až do konce věřit, a protože mě vyslyšel. A tak, ač neschopný, smím v těchto dnech přistoupit k započetí tohoto tak zbožného a podivuhodného díla a následovat ony muže, o kterých už kdysi Pán předpověděl, že budou zvěstovat jeho evangelium na svědectví všem národům.1
     Odkud se mi dostalo této moudrosti, kterou jsem dřív neměl, neboť jsem ani neznal počet dní a o Bohu neměl ani tušení? Odkud se mi později dostalo toho velikého a spasitelného daru poznání Boha a lásky k němu, že jsem opustil vlast a rodiče a šel hlásat evangelium mezi Iry, že jsem snášel urážky od nevěřících, že jsem přijímal na své pouti hojnou potupu a četná pronásledování, ba i pouta, a že jsem svou svobodu dal do služeb jiných?
     A budu-li toho hoden, jsem hotov nasadit i svůj život pro jeho jméno, bez váhání a s radostí, a jestliže mi to Bůh dopřeje, přeji si za něho i zemřít. Vždyť jsem vůči Bohu velkým dlužníkem. Dal mi přece tu velikou milost, že se skrze mne četné národy znovuzrodily pro Boha a daly se na cestu k dokonalosti a že se pro ně všude světí duchovní, ačkoli tento lid teprve nedávno došel k víře, shromážděn Pánem ze všech končin země, jak to kdysi předpověděl ústy proroků: Od končin země k tobě přijdou národy a řeknou: "Falešné bůžky si udělali naši otcové, nejsou k ničemu."2 A jinde: Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.3
     Chci teď očekávat, že se naplní zaslíbení toho, jenž zajisté nikdy neklame. On v evangeliu slíbil: Přijdou od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem, Izákem a Jakubem.4 A tak věříme, že věřící přijdou z celého světa.

     1 Mt 24, 14
     2 srov. Jer 16, 19
     3 Sk 13, 47; srov. Iz 43, 6
     4 Mt 8, 11

RESPONSORIUM

Řím 15, 15b-16; 1, 9

O. Byla mi dána od Boha milost, abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Kážu proto Boží evangelium, jako bych konal posvátný úkon, * aby se tak pohané stali milou obětí, posvěcenou od Ducha Svatého.
V. Sloužím Bohu celým svým srdcem jako hlasatel radostné zvěsti o jeho Synovi. * Aby se tak pohané stali milou obětí, posvěcenou od Ducha Svatého.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys poslal svatého Patrika, aby přinesl irskému lidu pravdy evangelia; pro jeho zásluhy a na jeho přímluvu dej, ať všichni, kdo vyznávají křesťanskou víru, vydávají svým životem svědectví o tvé lásce přinášející všem lidem spásu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie