[ nová verze ]
17. únor 2022, Čtvrtek
2. týden žaltáře
První mezidobí, 6. týden Sv. Alexia a druhů, řeholníků, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 17. únor 2022 Sv. Alexia a druhů, řeholníků, nezávazná památka
Sedm florentských obchodníků se rozhodlo (v 1. polovině 13. století) odejít do ústraní na Monte Senario (severně od Florencie) a žít v chudobě
a pokání. Jejich cílem bylo žít svatě a přivádět všechny na cestu k svatosti. Založili řád servitů (služebníků Panny Marie). Nejstarší z nich, Alessio Falconieri, se
dožil definitivního potvrzení řádu (1304) a zemřel 17. II. 1310 ve věku asi 110 let. Za svaté byli prohlášeni v roce 1725.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
dnes nakloň vlídnější svou tvář
k modlitbě tebe prosících.
Dnes vyznavač tvůj vznešený
se zaskvěl novou jasností,
dnes vzpomínáme naň i my,
tvůj lid, výroční slavností.
Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
s tebou se cestou spásy dal
a sledoval vždy věrně ji.
K prchavým světským radostem
nepřipjal právem srdce své,
tak došel v sídle nebeském
odměny nepomíjivé.
A proto pomoz také nám
jít žitím v jeho šlépějích
a odpusť k jeho přímluvám
svých služebníků všechen hřích.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.
Žalm 43 (44)
Pohromy národa
V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I
2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels a jim jsi dal růst. –
4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –
5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky. –
7 Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.
Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
II
10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás. –
13 Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou. –
16 Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.
III
18 A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
19 naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami. –
21 Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem. –
24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
26 Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.
V.
Pane, ke komu půjdeme?
R.
Ty máš slova věčného života.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Přísloví
10,6-32
Různé úvahy
6Požehnání spočívá na hlavě spravedlivého,
ale ústa zločinců skrývají podvod.
7S žehnáním se vzpomíná na spravedlivého,
jméno zločinců však shnije.
8Rozumný člověk přijímá rozkazy,
zatímco tlučhuba si připravuje zkázu.
9Kdo jedná upřímně, kráčí životem bezpečně,
kdo však své cesty kroutí, přijde k pádu.
10Kdo přimhuřuje oko, dělá škodu,
kdo kárá otevřeně, uzdravuje.
11Živým pramenem jsou ústa spravedlivého,
ale ústa zločinců skrývají podvod.
12Nenávist rozněcuje sváry,
ale láska přikrývá všechny chyby.
13Na rtech rozumného nalezneš moudrost,
ale na záda nerozvážného patří hůl.
14Moudří své vědomosti skrývají,
ústa pošetilého hrozí však zkázou.
15Majetek je pro boháče nedobytným městem,
kdežto pro chudáky je neštěstím jejich bída.
16Výdělek spravedlivého zachovává život,
zato výtěžek zločince přivádí k zhoubě.
17K životu kráčí, kdo dbá na kázeň,
kdo však pohrdá výstrahou, bloudí.
18Upřímné rty umlčují nenávist,
ale kdo rozsévá pomluvy, je hlupák.
19Velké žvanění se neobejde bez hříchu,
kdo drží své rty na uzdě, je moudrý.
20Ryzí stříbro je jazyk spravedlivého,
srdce zločinců však nestojí za nic.
21Rty spravedlivého živí mnohé,
kdežto pošetilci zemřou pro nerozvážnost.
22Hospodinovo požehnání přináší bohatství,
vlastní námaha nic k tomu nepřidává.
23Pošetilec s radostí tropí hanebnosti,
ale pro moudrého je radost být moudrým.
24Čeho se zločinec bojí, to ho stihne,
ale touha spravedlivých se vyplní.
25Jak mizí bouře, tak mizí i zlosyn,
spravedlivý má základ navěky.
26Co zubům ocet a kouř očím,
to lenoch těm, kdo mu dávají příkaz.
27Bázeň před Hospodinem prodlužuje život,
avšak ukrácena budou léta zločinců.
28Očekávání spravedlivých skončí v radosti,
zato naděje zločinců zvadne.
29Hospodinova vůle je dokonalému oporou,
postrachem těm, kdo tropí zlo.
30Spravedlivý nikdy nezakolísá,
zločinci však nezůstanou bydlet v zemi.
31Ústa spravedlivého pronášejí moudrost,
zvrhlý jazyk bude však vyrván.
32Rty spravedlivého oplývají laskavostí,
ústa zločinců jsou samá zvrhlost.
RESPONSORIUM
Žl 37 (36),30.31;112 (111),6.7
O.
Ústa řádného mluví vždy moudře a jeho jazyk pravdivě. *
V srdci si nese Boží zákon.
V.
Věčnou památku má spravedlivý, nemusí se strachovat zlé zprávy. *
V srdci si nese Boží zákon.
DRUHÉ ČTENÍ
Z legendy o původu řádu servitů
(Monumenta Ord. Serv. B. Mariae Virginis, 1, 3. 5. 6. 11: pp. 71 ss.)
Chvalme slavné muže
Bylo sedm mužů zasluhujících velké úcty a vážnosti a ty si naše Paní vyvolila, spojila je jako sedm hvězd v souhvězdí, vytvořila z nich jedno
tělo a jednu duši, a dala tak základ svému řádu, řádu svých služebníků, servitů.
Když jsem já vstoupil do našeho řádu, nikoho z nich už jsem nezastihl naživu, kromě jediného bratra, který se jmenoval Alexius. Tohoto bratra
Alexia nám naše laskavá Paní uchránila od tělesné smrti až do našich časů, abychom podle jeho vyprávění mohli zachytit vznik našeho řádu. A tak
jsem z vlastní zkušenosti poznal a vlastníma očima viděl, jaký byl život zmíněného bratra Alexia: přímo přitahoval svým příkladem všechny
současníky a byl živým důkazem dokonalosti a výše zmíněné zbožnosti celého společenství.
Předtím než se spojili v jednu družinu, určoval jejich postoj čtverý vztah:
První byl vůči Církvi. Některé z nich nevázal manželský svazek, protože se rozhodli provždy zachovávat panictví neboli čistotu, jiní již naproti
tomu vstoupili do manželství, dalším zemřely manželky, takže už je manželský stav nevázal.
Druhý vztah se týkal občanského povolání. Zabývali se obchodem, sjednávali prodej a výměnu zboží. Jakmile ovšem nalezli drahocennou perlu,
1 náš řád, nejenže rozdali všechno, co měli, chudým, ale i sebe samy s radostným odhodláním nabídli Bohu a naší Paní, beze zbytku se
dali do jejich služeb.
Třetí vztah se týkal úcty a vážnosti k naší Paní. Ve Florencii byla odedávna založená jistá družina Panny Marie. Pro stáří svého založení a velký
počet a svatost mužských i ženských členů získala přední postavení mezi ostatními bratrstvy, takže byla nazývána Velkou družinou naší Paní.
Z této družiny vyšlo sedm výše uvedených mužů, obzvláštních ctitelů naší Paní již předtím, než vytvořili vlastní řádové společenství.
Jejich čtvrtou charakteristiku tvořilo úsilí o duchovní dokonalost. Milovali Boha nade všecko, k němu náležitě směřovalo všechno, co dělali;
všechno jejich myšlení, slova a skutky byly oslavou Boží.
Když se potom z Božího vnuknutí s konečnou platností rozhodli pro společné založení nové družiny, přivedla je naše Paní zvláštním způsobem
k tomu, že uspořádali své domácnosti a rodiny, odkázali rodinám všechno, co potřebovaly, a zbytek rozdali chudým. Pak vyhledali muže ušlechtilých
úmyslů a příkladného života a seznámili je se svými plány.
Nato odešli na Monte Senario, na vrcholu si postavili vhodný domek a nastěhovali se do něho. Tam se začali obírat úmyslem, že se budou nejen sami
společně snažit o svatost, ale že přiberou další, aby mohl nový řád, který s pomocí naší Paní založili, postupně růst. A když se na přidružení
nových spolubratři připravili, některé z kandidátů přijali. Tak byl založen náš řád. U jeho kořenů stála naše Paní, základy mu dala pokora našich
bratří, vystavěla jej jejich vzájemná láska a pevnost mu dala jejich chudoba.
1 srov. Mt 13, 46.
RESPONSORIUM
Sk 4, 32; 2, 46b-47a
O.
Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. *
Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné.
V.
Jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. *
Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné. Sláva Otci. Obec.
MODLITBA
Modleme se:
Naplň nás, Bože, upřímnou zbožností, s jakou svatí bratři, jejichž památku slavíme, oddaně
uctívali Matku tvého Syna a přiváděli tvůj lid k tobě. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|