[ nová verze ]
3. listopad 2021, Středa
3. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 31. týden Sv. Martina de Porres, řeholníka, nezávazná památka Pro OP: Sv. Martina de Porres, řeholníka, svátek
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 3. listopad 2021 Sv. Martina de Porres, řeholníka, nezávazná památka
Narodil se 9. XII. 1579 v Limě, hlavním městě Peru, jako syn španělského
šlechtice a černošky. Vyučil se holičem a ranhojičem. Vstoupil k dominikánům v Limě; nejprve jako terciář (1594)
vykonával různé služebné práce; později složil sliby (1603) a byla mu
svěřena péče o nemocné. Vynikal pokorou a obětavou láskou; pečoval nejen o lidi, ale i o
zvířata. Přičinil se o založení ústavu pro chudé děti, zvláště sirotky. K sobě byl velmi
přísný a celé noci trávil na modlitbách. Už za života byl vyhledávaným rádcem a
přímluvcem u Boha. Zemřel 3. XI. 1639 a jeho úcta se rychle rozšířila po celé Americe. Za svatého byl prohlášen
v roce 1962.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
dnes nakloň vlídnější svou tvář
k modlitbě tebe prosících.
Dnes vyznavač tvůj vznešený
se zaskvěl novou jasností,
dnes vzpomínáme naň i my,
tvůj lid, výroční slavností.
Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
s tebou se cestou spásy dal
a sledoval vždy věrně ji.
K prchavým světským radostem
nepřipjal právem srdce své,
tak došel v sídle nebeském
odměny nepomíjivé.
A proto pomoz také nám
jít žitím v jeho šlépějích
a odpusť k jeho přímluvám
svých služebníků všechen hřích.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu
Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)
I
2 O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
3 Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
základy pevné má věrnost na nebi má. –
4 Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
David, služebník můj, má ode mne slib:
5 Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –
6 Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
7 Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
8 Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –
9 Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
10 Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
11 Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –
12 Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
13 Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.
14 Tvoje paže je plna obrovské síly, *
tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
15 Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –
16 Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
17 Denně se těší ze slávy tvého jména, *
jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
18 Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
a tvou přízní mohutní naše moc.
19 Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
Svatému Izraele patří náš král.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
II
20 Za onoho času mluvils ve vidění *
k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
„Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
21 Davida jsem našel, svého služebníka, *
jeho pomazal jsem svatým olejem,
22 aby moje ruka stále byla při něm, *
aby ho má paže posilovala. –
23 Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
24 Před ním budu drtit jeho protivníky, *
kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
25 Provázet ho budu věrností a přízní *
a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
26 Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
a na mocné řeky jeho pravici. –
27 On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
28 Zato mu dám práva prvorozenectví, *
učiním ho prvním mezi vladaři.
29 Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
30 Věčné zachování dám i jeho rodu, *
pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
III
31 Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
podle mého řádu nebudou-li žít,
32 poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
a mých přikázání přestanou-li dbát,
33 potrestám je metlou za to provinění, *
pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –
34 Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
35 Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
co má ústa řekla, to už nezměním.
36 Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
– ode mne se David klamu nedočká –
37 jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
38 věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
dokud mraky půjdou, pevně bude stát.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
V.
Zjevení tvých slov osvěcuje.
R.
Vede i prosté k porozumění.
PRVNÍ ČTENÍ
Z první knihy Makabejské
3, 1-26
Juda Makabejský
1Na jeho místo nastoupil jeho syn Juda, zvaný Makabejský. 2Pomáhali
mu všichni bratři a ti, kdo se přidali k jeho otci, a s nadšením vedli boj Izraele.
3Juda rozšířil slávu svého lidu, oblékl pancíř jako obr, oděl se vojenskou zbrojí, podstupoval
bitvu za bitvou a jeho meč byl záštitou celého šiku. 4Svými činy se podobal lvu, lvímu mláděti
řvoucímu na kořist. 5Vyhledával a pronásledoval odpadlíky od Zákona, upaloval ty, kdo týrali jeho
lid. 6Odpadlíci ze strachu před ním utíkali, budil děs u všech, kdo přestupují Zákon, jeho rukama se
zdárně uskutečňovala záchrana. 7Způsobil trpké chvíle mnohým králům, svými činy potěšil
Jakuba, navěky bude požehnaná jeho památka. 8Procházel judskými městy, hubil v nich bezbožné, odvracel Boží
hněv od Izraele, 9proslavil se až na konec země a shromáždil ty, kdo byli na pokraji záhuby.
10Apollonios shromáždil pohany a velké vojsko ze Samařska, aby bojoval s Izraelem.
11Když se to Juda dozvěděl, vytrhl proti němu, porazil ho a zabil. Mnoho raněných padlo a ostatní se rozutekli.
12Ukořistili jejich výzbroj a Juda si vzal Apolloniův meč, se kterým pak bojoval po všechny dny.
13I uslyšel Seron, vůdce syrského vojska, že Juda u sebe shromáždil zástup, sbor věrných, odhodlaných k boji,
14a řekl: „Porazím Judu a s ním ty, kdo znevážili králův výnos,
získám si tak věhlas a proslavím se v království." 15Vytáhl do boje a s ním i silný zástup
bezbožných, aby mu pomohli
pomstít se na synech izraelských.
16Přiblížil se až k cestě u Bethoronu a Juda mu vyšel vstříc s nepatrným vojskem.
17Když Izraelci uviděli vojsko postupující proti nim, řekli Judovi: „Je nás hrstka, jak budeme moci bojovat proti
tak veliké přesile? A ke všemu jsme dnes vysílení hladem.“ 18Juda odpověděl: „Množství lidí může být
snadno zdoláno hrstkou, z hlediska nebes není rozdíl zachránit malým nebo velkým počtem. 19Vítězství
ve válce nezáleží na množství vojska, síla přichází shůry. 20Jdou proti nám plni pýchy a zloby, aby
vyhladili nás i naše ženy a děti, aby nás oloupili: 21My však bojujeme za svůj život a za své zákony.
22Sám Pán je rozdrtí před našima očima, nebojte se jich!“
23Sotvaže skončil, ihned se vrhl na nepřítele a Seron i jeho vojsko byli rozdrceni.
24Pronásledovali ho od cesty k Bethoronu až do roviny; kolem osmi set mužů padlo, ostatní utekli do země Filišťanů.
25Na okolní národy padla bázeň a začali mít hrůzu z Judy a jeho bratrů.
26Jeho jméno proniklo až ke králi, mezi pohany se vyprávělo o jeho bitvách.
RESPONSORIUM
1 Mak 3, 20.22.19.21.22
O.
Táhnou na nás ve velkém množství se zpupností a pýchou; vy však se jich nebojte,
* neboť vítězství ve válce nezávisí na množství vojska, ale na síle, která přichází z nebe.
V.
My budeme bojovat za své životy a za své zákony a sám Pán je rozdrtí před naší tváří.
* Neboť vítězství ve válce nezávisí na množství vojska, ale na síle, která přichází z nebe.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilie papeže Jana XXIII. při svatořečení Martina de Porres
(Die 6 maii 1962: AAS 54 [1962], 306-309)
Martin od lásky
Martin dosvědčuje příkladem svého života, že můžeme dosáhnout spásy a svatosti cestou, kterou ukázal Ježíš Kristus, to jest, budeme-li na prvním místě milovat
Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, a za druhé svého bližního jako sebe.1
Protože dobře věděl, že Kristus Ježíš trpěl za nás a vynesl na sobě naše hříchy na dřevo,2 věnoval svou lásku zvláště Ježíši ukřižovanému, a když
rozjímal o jeho přehořkém utrpení, nemohl se ubránit hojnému pláči. Zvláštní láskou si také zamiloval
nejsvětější svátost oltářní: skryt v sakristii kostela, klaněl se jí zpravidla po mnoho hodin a toužil se jí živit co možná nejčastěji.
Dále pak svatý Martin s největší poslušností k výzvám božského Mistra zahrnoval také bratry převelikou láskou, která vycházela z
neporušené víry a pokorného ducha. Miloval lidi, protože je opravdu považoval za Boží děti a za své bratry; ba miloval je víc než
sebe, protože se ve své pokoře domníval, že jsou všichni spravedlivější a lepší než on.
Omlouval chyby druhých, odpouštěl i nejtrpčí křivdy, protože byl přesvědčen, že si pro své hříchy zaslouží mnohem větší tresty.
Viníky se všemožně snažil přivést opět k dobrému; u nemocných s láskou prodléval; chudým opatřoval jídlo, šaty a léky; venkovanům
a černochům nebo míšencům, kteří tehdy konali podřadné služby, poskytoval podle svých možností všechnu pomoc a péči, takže si
vysloužil přezdívku "Martin od lásky“.
Tento světec svým slovem, příkladem i ctnostným životem uměl přesvědčivě získávat druhé pro Krista a dovede i nyní
podivuhodně povznášet naši mysl k nebi. Ale naneštěstí ne všichni chápou nebeská dobra, jak je záhodno, a ne všichni
je mají v úctě. Mnozí se dokonce poddávají lákavým neřestem a nebeských dober si málo cení, mají vůči nim nechuť nebo je zcela zanedbávají.
Kéž Martinův blahodárný příklad ukáže mnoha lidem, jaké blaho a štěstí naleznou ti, kteří jdou ve stopách Ježíše Krista a plní
jeho božská přikázání.
1 Mt 22, 37.39
2 srov. 1 Petr 2, 21.24
RESPONSORIUM
Sir 31, 8. 11a. 9
O.
Blahoslavený člověk, jenž se uchrání poskvrny a nehoní se za zlatem, *
jeho majetek bude upevněn.
V.
Kdo je to? Budeme mu blahopřát, vždyť ve svém lidu koná zázraky. *
Jeho majetek bude upevněn.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys dovedl svatého Martina cestou pokory a oddané služby do nebeské slávy;
prosíme tě, veď i nás, ať jednáme podle jeho příkladu a sloužíme trpícím, aby nás v den
soudu postavil tvůj Syn po své pravici. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|